Dlouho jsem nedovedl pochopit, proč stát Izrael nemusí, aniž by byl sankcionován, respektovat mezinárodní právo, především pak stovky rezolucí OSN. Bláhově jsem si pořád myslel, že je to zásluhou mocenských kruhů USA, které nad vředem na Blízkém Východě drží svou ochrannou ruku. Nikoliv. Je to přímý vliv Boha. Sám Jahve přece uzavřel s Židy smlouvu, podle níž jim mimo jiné sešle spasitele, který se stane vládcem, pardon, sice pouze jejich králem, leč přesto světapánem. Je logické, že Židé od té doby se cítí nadřazeni nad všechny ostatní národy světa, protože to jen oni mají smlouvu s jedinou nadlidskou mocí, která jim slíbila nadvládu nad světem. Sice při podrobném studiu této smlouvy se ukazuje, že smlouva jednak nemá sankce – kdo by taky chtěl trestat Boha – ale především se netýká státu Izrael, ale pouze Židovského národa. Takže Židé mohli zůstat rozptýleni po celém glóbu a přesto by se nakonec stali vládci světa. Takže nakonec by lidstvo mělo děkovat vlivným činitelům USA, že se snaží dělat všechno pro to, aby svou prožidovskou politikou oddálili osudovou nutnost Židovské nadvlády.
Archiv pro měsíc: Září 2011
NEDŮSLEDNÁ VLÁDA
Návrh daňových zákonů ukazuje v praxi, jak politici dovedou veřejnosti zdůvodňovat cokoliv. Předešlá, rovněž čistě pravicová vláda, prosazovala danění tak zvané hrubé mzdy. Dosáhne se prý tím větší přehlednosti a celkového snížení daní. Současný návrh se opět vrací k danění hrubé mzdy, protože se tím pro změnu dosáhne snížení daní a větší přehlednosti. Tato rétorická cvičení už jdou mimo sluch nejen mně, ale určitě každému, kdo politiku sleduje jenom v televizních zprávách. Kličkování kolem daní je obvyklý rituál každé vlády, ale ty naše jsou v těžké situaci. Od svých chlebodárců mají jednoznačné zadání; musí snižovat daně bohatým. Kdo si ještě pamatuje na vládní program Nečasovců, tak ví, že pro tuto vládu stran poražených ve volbách je jediným zdrojem všech hodnot podnikání. Z logiky tohoto myšlení by podle mne mělo plynout, že podnikání nebude vůbec daněno. Kalousek by měl být důsledný ve svých argumentech, podle nichž odmítá trestat úspěšné. Proto doporučuji vládě, aby zrušila daně podnikatelům, především těm finančním, nejúspěšnějším, kteří dokonce svými penězi sanují podnikání továrníků, zemědělců, řemeslníků a dalších, kteří si všichni od finančníků na své podnikání půjčují. Ať platí daně jenom ti, kteří jsou líní a spoléhají jen na to, až jim podnikaví lidé vytvoří pracovní příležitosti. Vždyť ti zaměstnanci mimo jiné nedodržují ani základní pravidlo současnosti, postarej se o sebe sám. To někdo jiný jim musí vytvořit možnost sebeobživy. Vláda by měla dokonce podnikatelům zrušit placení DPH. Každý podnikatel, který má podnikání jako jediný zdroj příjmů, by měl dostat legitimaci a ve všech obchodech, provozovnách služeb až třeba po hospody, by měl platit za kupované nižší ceny, tedy bez DPH.
Z TRUHLICE REÁLNÉHO POJMOSLOVÍ
V průběhu studené války Západní svět označoval náš svět za komunistický. Jelikož prozatím zvítězil v souboji o světovládu, jeho názvosloví ovládlo celosvětově psanou řeč publicistů i hovorovou řeč politiků. Jako vždycky i tehdy, když je nepravdivé. Prostě podle nich a jejich obslužných elit, je minulost východoevropských zemí a celého bloku bývalého SSSR, jednoduše komunismem. I když podle samotného komunistického pojmosloví zatím nikdy nikde komunismus neexistoval. Osobně jsem přesvědčen, že minulý režim jmenovaných zemí lze pravdivěji označit za socialismus. Současné chování globálního kapitálu to totiž stále víc potvrzuje, především pak tím, jak systematicky odbourává všechna sociální jištění většině lidí, která si v průběhu sociálních bojů zaměstnanci prosadili, a to i v zemích, které nepatřily do tábora socialismu. Byla-li proto protikapitalistická revolta první poloviny dvacátého století celosvětově vnímána jako socialistická revoluce, je celý vývoj poslední dekády minulého století a následující roky tohoto století, kontrarevolucí globálního kapitálu. Charakteristickou pro celé toto období je pak následující teze. Pokud předsocialistický kapitál pouze vykořisťoval ty, kteří jej nevlastnili, pak postsocialistický kapitál je už i zbídačuje. Což je hlavním určujícm znakem globálního, neoliberálního kapitalismu.
AKT KLÍČÍCÍHO STRACHU
Po superboháčích USA a Německa, volají po vyšším zdanění svých příjmů i jejich třídní kriegskolegové z Francie. Konkrétně – 16 bohatých Francouzů podepsalo petici, požadující, aby bohatí občané ve Francii přispěli do státního rozpočtu „mimořádným příspěvkem“ a pomohli tak zemi dostat se ze současné finanční krize. Ihned sice dodávají, že by mělo jít pouze o přechodné období, které má vzor v prohlášení amerického miliardáře Warrena Buffeta, jenž nedávno kritizoval skutečnost, že platí méně daní než mnoho jeho zaměstnanců. Jo, holt jen trochu myslícím příslušníkům globální extratřídy začíná vrtat v hlavě červík možného sociálního konfliktu, který jim šeptá: Nepřehánějme kumulaci bohatství a raději se dobrovolně části vzdejme, jinak se může stát, že přijdeme o všechno. Samozřejmě, že své obavy nepřiznávají a sami sebe v petici označují za ty, na něž se nejvíc usmálo štěstí v systému, který panuje ve Francii a Evropě vůbec a který proto chtějí zachovat. Je naprosto jasné, co chtějí za každou cenu zachovat. Své bohatství a z něho plynoucí nadvládu.
VLÁDA ROZPOČTOVÉHO POMATENÍ
Kalouskova vláda, vedená Nečasem coby premiérem z Hradní milosti, si schválila návrh rozpočtu na příští rok. A zase s dluhem přes sto miliard. Nemíním rozebírat konkrétní problémy rozpočetu, jen se ptám na zásadní obecnou věc. Jaká je to rozpočtová odpovědnost, když každým rokem se zvyšuje zadlužení státu o stovku miliard?! To přece jednou musí skončit, ne? Vláda a nejen tato, ale i mnohé předešlé fakticky stále opakují občanům; odpovědně vám sdělujeme, že vás zadlužujeme a koncovku toho dluhu vůbec nevidíme. Dluh je tedy ta vaše jediná sociální jistota. A jeho růst ještě jistotnější.
CO DĚLALA MINISTROVA OCHRANKA?
Kalousek vyfackoval na veřejnosti nějakého mladíka, jenže ho slovně napadl a ještě se k tomu drze veřejně přiznal. Slova na veřejnosti jsem záměrně dal do uvozovek, protože prý to bylo v nějakém pochodu, kde nebylo svědků, takže šlo sice o veřejný prostor, leč bez veřejnosti. Pokouším se oprostit od vlastních emocí, ale přesto mi to nedá, abych se nepřiznal k tomu, že kdybych já byl svědkem zmíněné události, dal bych Kalouskovi do zubů. Už při demonstraci odborů, do jejíhož průvodu Kalousek v doprovodu bodyguardů vešel, jsem obdivoval svého pokračovatele, předsedu hornických odborů Sabela, že mu jednu nevrazil, když se choval vůči odborářům drze. Podle Ratha musel být Kalousek zase ožralý, když se takto choval. Já tvrdím, že to vůbec není rozhodující. Kalousek je typickým příkladem zbabělce. Troufá si na někoho, protože ví, že se svou imunitou je nepostižitelný a navíc ještě má vedle sebe ochranku. Nebo snad tam nebyla? Pokud ministra doprovázela, velice mne zajímá, jak se chovala, zda mladíka snad ještě nedržela. V každém případě měla ministrovi zabránit ve fyzickém útoku. Tihleti privilegovaní jsou přesvědčeni, že mohou vše, proto kupříkladu své neprivilegované opozičníky i popravují, a to i když jsou nevinní. Fackama to začínalo v každém fašismu a koncentráky vždycky končilo.
NÁSTROJ AMERICKÉ TYRANIE OBYVATEL CELÉHO SVĚTA (NATOcs)
Jsem přesvědčen, že od událostí v Libyi už nikdo moudrý není na pochybách o novém smyslu North Atlantic Treaty Organization. NATO se definitivně přetransformovalo. Z vojenské organizace zadržující komunismus, se stalo nástrojem prosazování amerických zájmů na celé planetě a jeho neameričtí členové služkou vojenské nadvlády USA nad celosvětovou populací. Ameriku vždycky ovládali predátorští mocichtivci, kteří považovali válku za naprosto přirozený způsob realizace svých zájmů, protože to právě oni jsou na vrcholu konzumního žebříčku světa. Rusko může být nadále největší, Indie může být nejlidnatější, Čína ekonomicky nejsilnější, ale jen oni budou mít za několik let prostředky v podobě polorobotické armády, která bude, třeba i na dálku, ovládat celou Zeměkouli a proto všichni lidé planety budou na mocenskou skupinu severoameričanů otročit, a jak se v posledním desetiletí ukazuje, dokonce za suchou skývu chleba. Vojenské výdaje USA jsou v současnosti osmkrát vyšší, než Ruska, pětkrát vyšší než Indie a třikrát vyšší než Číny. V dobách zadržování komunismu čili odstrašování SSSR před útokem na Západní Evropu, byly USA navíc celé půl století hospodářsky tak silné, že si vytvořily ve vyzbrojení obrovský náskok. Dneska proto nikdo není schopen se jim nikdy vyrovnat, protože jejich současná vojenská převaha předem zničí každého, kdo by jim chtěl konkurovat. NATO je toho víc jak dostatečnou zárukou, takže se stává nástrojem preventivních válek za udržení globální hegemonie USA. I kdyby se celý asijskoevropský kontinent spojil k odporu vůči USA má na svých okrajích nárazníky v podobě Británie a Japonska, které si Američané kolonizovali jako první záruku svého válečného předpolí. Nepotopitelné válečné lodě USA fungují dosud naprosto spolehlivě. Spojené státy sice možná budou upadat až do globálně hospodářské bezvýznamnosti, leč přesto budou kralovat světu, jak si přeje celá tisíciletí jeden maličký nárůdek, jehož příslušníci jsou, docela náhodou, největšími finančníky USA.
PETIČNÍ MÓDA
S peticemi se doslova roztrhl pytel. A to nejen u nás, ale i například na Slovensku. Čím jsou vlády asociálnější ba až arogantnější, tím roste počet petic. Považuji tuto občanskou aktivitu za zbytečně ztracený čas. Žádná petice nemá víc jak několik tisíc podpisů, tedy něco přes pár desítek archů. Kdyby šlo o použitelný papír, tak by petičnímu výboru sněmovny ani dlouho nevydržel na vytírání jejich vzácných zadků, pro něž se nedávno jakýsi senátor domáhal zvýšení kvality toaletního papíru. Takové použití by bylo asi tím jediným přínosem onoho velebeného petičního práva. Vzpomínám si, že odbory kdysi proti změně Zákoníku práce nasbíraly přes půl milionu podpisů a přece si klausiáni schválili, co chtěli. Alespoň, že jim tehdy, při přebírání petice, zástupce sněmovny poděkoval za tolik papíru. Petiční právo od samého počátku považuji za výsměch skutečné demokracii. Nejde totiž o nic jiného, než o pouhé pokračování praxe suplik, které byly lidem kdysi poníženě předávány císařské milosti. Tak se dle mého soudu svrchovaný nositel moci nechová. Je to pod jeho důstojnost.
ČSSD JE PRAVOVĚRNOU SOCIÁLNĚ DEMOKRATICKOU STRANOU
Ptá se mne čtenář, co říkám tomu, že ČSSD ve sněmovně vypárovala na dvacet nepřítomných poslanců ODS, i když šlo o hlasování o asociálních zákonech. Pokud jsem informován, tak koalice měla dobře spočítáno, aby zákony protlačila, i kdyby nedošlo k vypárování. Pokud by tomu tak nebylo, prosadila by svou většinou odklad hlasování. Ale to není podstatné. ČSSD od samého svého obnovení po listopadu 1989 dbá víc na státotvornost, jak tomu ráda říká, než na zájmy většinové skupiny občanů. Raději bude formálně demokratická, než aby bezohledně hájila zájmy svých voličů. Tím se řadí mezi historicky pravověrné sociálně demokratické partaje. Vždycky totiž, když dojde na skutečné lámání chleba, tak se přidá k vládnoucí elitě, proti lidovým masám, proti svým voličům a zradí nejen své ideály, ale i programové slogany. Tak tomu bylo za první světové války, ale i po únoru 1948, je tomu dneska a bude tomu tak vždycky. Vznikem komunistických a dalších radikálních stran, přestala být sociální demokracie autentickou stranou dělného lidu či zaměstnanců, je rádoby stranou střední třídy, která u nás fakticky neexistuje a ani už existovat nebude. Je proto zbytečné ji volit. Velká část voličů to ví, jenže komunisty si volit netroufá a jiná strana alespoň trochu pro lidová tady není a ani se nerýsuje.
PRVNÍ SE PŘIZNAL BERLUSCONI
Na 13. slavnosti mládeže Berlusconiho Strany svobody, která se konala 9. září v Římě, promluvil předseda vlády Berlusconi rovněž i o Libyi. Bez obalu vysvětlil, že nešlo o žádné lidové hnutí jako v jiných severoafrických zemích, kde započal vanout vítr svobody. Naopak, nebylo to lidové hnutí, protože Kaddáfí