Zájem o křeslo ministra zemědělství ze strany ČSSD, byl jenom divadélkem pro straníky, především z jižní Moravy, kteří Sobotku už dávno považují za „pražáka“. Stínovým ministrem zemědělství v ČSSD byl totiž Hašek. Sobotka ale vůbec nepotřeboval, aby tento podrazák, se dorval do jeho vlády. Musel ale pro oko o takové ministerstvo sehrát bitku, aby jihomoravany zbytečně neprovokoval. Předem si ale určitě zajistil, aby flanďáci boj o své prioritní křeslo nevzdali. Vždyť co by jim tak asi řekl všehochtivý Duka, kdyby nechali církevní kšeftaření s půdou a lesy kontrolovat „cizí“ a navíc nepřející politiky. Takže, jak se zdá, po včerejšku je spokojenost na všech stranách. I Hašek může pokračovat ve svých piklech, jejichž druhé kolo zahájil osobní režií posledního zasedání krajské konference ČSSD jihomoravského kraje.

Bělobrádek se v té Americe nic nepřiučil, jak lze pozorovat. Vyjednávání o sestavení vlády změnil ve vydírací nátlak, což je taktika Lidovců používaná po celou dobu jejich existence. Již před nějakým časem „roztroušený sklerotik“ považoval pouhá dvě ministerstva pro svou stranu za almužnu. Včera nakonec vykřikoval, že buď dostanou ministerstvo zemědělství, nebo nepůjdou do vlády. Sobotka totiž nabídl Lidovcům ministerstva práce a dopravy. Osobně nechápu, proč ČSSD tak tvrdohlavě lpí na ministerstvu zemědělství, ale naopak chápu, proč na něm trvají Lidovci. Od dob „svatouškovského“ Luxe totiž existují na každém okrese tak zvané zemědělské správy, které kdysi bývalý předseda „černoprdelníků“ obsadil svými straníky, takže fungovaly mimo jiné i jako okresní sekretariáty jeho strany. Mít po celé zemi síť svých středisek je k určitě k nezaplacení, zvláště když jsou financovány ze státní kasy. Z Bělobrádkova včerejšího vystoupení mne nejvíc zaujalo prohlášení, že prezident, u něhož byl právě na návštěvě, jejich požadavku rozumí, aniž veřejnosti odůvodnění požadavku nějak ozřejmil. Čteno tedy se znalostí politické reality v ČR, tím předseda Lidovců jenom práskl na Zemana, že se mu hodí jakýkoliv zádrhel, který Sobotkovi komplikuje život. Bělobrádek se chová jako puberťák, který neví, co vlastně chce. Napřed se nechá zvolit za místopředsedu sněmovny a teď se rve o ministerstvo, do jehož křesla se chce sám posadit, jak vyplynulo z debaty u prezidenta. Nevím, ale od začátku jsem považoval za největší riziko v sestavě této vládní koalice Lidovce, pro jejich bezohledné vyděračství. Snahu o získání ministerstva zemědělství ještě nepovažuji za příliš významnou, ale být Sobotkou, pověřil bych nějakou šedou eminenci své strany, aby sondovala Úsvit o možné budoucí vládní spolupráci. Dřív, nebo později se Sobotka stejně dostane do situace, kdy bude muset alespoň vyhrožovat tím, že Lidovce pro svou vládu nepotřebuje.

Rok co rok této zemi ordinují politici rozpočet s mankem víc jak sto miliard korun. Nová sněmovna nám nyní schválila rozpočet na rok 2014 s dluhem 112 miliard, když jeho příjmy činí necelý 1,1 bilion a výdaje převyšují 1,2 biliony korun českých. Celkové zadlužení země tvořilo ke konci třetího kvartálu letošního roku už 1,668 bilionu korun, podle evropského pojmosloví, čili víc jak jeden a půl milionu milionů. Ekonomická výkonnost naší země při tom je kolem 4 bilionů za rok, takže za takových pět let dosáhne státní dluh celé poloviny toho, co za rok vyprodukujeme. A to v lepším případě, pokud se tak na celý vývoj dívám. Politici při tom neustále hovoří o jakési rozpočtové odpovědnosti, prosazují nějakou rozpočtovou ústavu a jiné slovní výmysly. Jejich návrhy hospodaření však dokladují pravý opak. Reálné hospodaření pak neúprosně dokazuje, že zem se neustále propadá do bažiny nesolventnosti. Čípak je to asi zájem? Nebo se již počítá s tím, že státní dluh se nikdy nebude splácet?! Jak by mohl, vždyť kupříkladu USA už svým věřitelům dluží kolem 115 000 miliard dolarů, čili v evropském pojmosloví 115 bilionů. Existuje ještě nějaký naiva, který předpokládá, že věřitelé své peníze někdy uvidí?!

Raketa vypálená z amerického bezpilotního letadla zabila ve středním Jemenu nejméně třináct civilistů. Zjevně šlo o záměnu, při níž byl konvoj aut s hosty jedoucími na svatbu omylem považován za kolonu vozů al-Káidy. Její jemenskou odnož považují USA za jednu z nejnebezpečnějších. Raketa zasáhla pět z jedenácti aut jedoucích z města Radda, které je správním střediskem provincie Bajdá, do nedaleké vesnice. Radda je známa jako bašta ozbrojenců al-Káidy. Místní představitelé podle agentury AP uvedli, že po zásahu rakety zůstala na silnici ohořelá těla a hořící auta. Útoky amerických bezpilotních letadel jsou v Jemenu poměrně časté. Americká armáda se tak snaží oslabit síť al-Káidy v této chudé jihoarabské zemi, napsala agentura DPA. Potud zpráva z médií. K ní pouze dodávám, že rozkazy ke každému útoku „dronů“ vydává sám nositel Nobelovy ceny za mír, Obama. Dalšího komentáře podle mne netřeba.

Kdo si myslel, že s novými tvářemi se konečně zvýši kultura chování poslanců sněmovny, má hned při prvním ostrém jednání, tedy při projednávání rozpočtu, jasno. Rváč, hulvát a cynický tlučhuba Kalousek nejenže se předváděl, ale vyprovokoval Babiše k vyjadřování příhodnému spíše pro kapitána korzárů, než vrcholného politika. Jestli bude šéf ANO pokračovat v tomto trendu, brzy sice nahradí Ratha, leč ztratí aureolu nejen rozvážného byznysmena, ale i slušného člověka. Kytička pryč. Mnohem horší je důvod pro ztrátu druhé kytičky. Ta situace by se dala označit jako skok na špek Zemanovi. Prezident delší čas vyšachovával Babiše z vlády stupidním trváním na – tentokrát kupodivu „neidiotské“ – ústavní zvyklosti, podle níž ministři mají mít lustrační osvědčení. Po měsíci si to však nějak nechal rozležet v té alkoholické hlavě a rozšířil svou touhu hovořit do sestavování vlády jakýmsi svým právem veta ke každému, údajně kdo není odborníkem. Při tom naznačil, že Babiš by mu na ministerstvu finance naopak nevadil. Všeobecně se ví, že Zemanovi jde především o Zaorálka, protože ten by jako ministr zahraničí byl Zemanovým protihráčem, řekněme si bez obalu, minimálně velmi nepříjemným. Sobotka jednoznačně odmítl, aby prezident zasahoval do jmenování ministrů, jenže jeho koaliční partner, alias Babiš asi po vydařeném setkání se Zemanem, především ale bez konzultace s ostatními koaličními partnery, okamžitě uznal Zemanovo právo rozhodovat o ministrech. Ukazuje se, že na politiku je opravdu zatím příliš nedorostlý. Pokud totiž politici nebudou držet proti Zemanovi pospolu, tak postupně zařízne každého z nich. Přece má mandát „všeho“ lidu!

Listopadová kontrarevoluce kapitalistů, jako každá nová moc potřebovala nějakého nepřítele. Komunisté to být nemohli, protože noví mocnáři byli na řízení země příliš hloupí a bez komunistických byrokratů by nebyli schopni zem spravovat. Jako nepřítele si, coby „sametoví revolucionáři“, čti převratoví zbabělci, vybrali skupinu, která neměla šanci se bránit. Tak zvané spolupracovníky Státní bezpečnosti. Nikoho z nových mocipánů nezajímaly konkrétní osudy lidí. Šlo jim jen o to, vytvořit vrstvu provinilců, jakési nositele kolektivní viny. Zatím co pracovníci samotné StB se ve velkém rozsahu mohli zapojit do státních služeb, jejich oběti byly ostrakizovány, vyloučeny ze společenství slušných lidí a fakticky diskriminovány. Kolektivní vina byla ve své podstatě produktem nejen zbabělosti, leč i lenosti aktivistů nové politické moci. Seznamy údajných spolupracovníků StB nebyly oficiálně zveřejněny, takže postiženým nebyla dána šance k soudní obraně. Nová politická moc se totiž doslova děsila toho, že by každému jednotlivci musela dokazovat nějakou konkrétní vinu. Což je jediný možný postup vůči obviněným v právním státě. To by ale představovalo obrovské množství drobné práce a nepochybně i hodně osobní odvahy občanů, kteří by měli dokazovat, že byli tím či tím konkrétním spolupracovníkem StB poškozeni. Lustrační zákon byl tedy od samého počátku aktem mocenské svévole a jako takový je fakticky nelegální od samého počátku, protože je zákonem odporujícím právnímu myšlení. Naopak je učebnicovým příkladem revanšistické msty, čili bezprávím politického převratu. Aktem zavádějícím kolektivní vinu, důsledkem občanské zbabělosti a lenosti.

…chtěl jsem napsat nějaké slovo, které by vystihovalo celkově vážný pokles jeho hodnocení od veřejnosti i ze strany politiků. Jelikož jsem ho nenašel, musím tvrdit, že ztrácí všechno. Sympatie svých voličů, důvěru občanů, respekt u vůdčích ústavních činitelů, osobnostní kredit, dokonce i povinnou úctu k hlavě státu. Nepoliticky myslící si ho neváží pro jeho „jelcinovský syndrom“. Politici pro voluntaristickou interpretaci Ústavy a politicky myslící lidé pak pro jeho destabilizování stavu v zemi. Velká část pozorovatelů politické scény pak pro jeho neskrývané urážení každého a všech, jakož i pro neschopnost zakrýt svou touhu po pomstě. Pokud ještě někdo věřil, že vláda údajných odborníků „zemanského“ správce Rusnoka je krokem ke stabilizaci země, brzy pochopil svůj omyl, to když se ukázalo, že skoro polovina z nich kandidovala do sněmovny za stranu Zemanovců a druhá polovina se na svých postech chovala jako zběsilí kádrováci. Občané si přejí stabilitu vládnutí. Zeman ji nejen nepodporuje, ale viditelně rozkolísává. Přiznám se, že Sobotka projevuje svatou trpělivost vůči prezidentovi, který se chová tak, jak byl vychováván, čili jako rozmazlené děcko. Zeman jako nějaký královský otec vdavekchtivé princezny si vymýšlí stále další a další úkoly pro budoucího premiéra. Že přirovnání k samolibému králi není nepříhodné, dokázal Zeman kupříkladu včera v rozhovoru pro ČTK, když se samolibostí mocnáře označil svůj postup ve věci lustrací za gesto dobré vůle ze své strany. Hraje si už na něco, čím nikdy nebyl a určitě nikdy nebude. Od svých předchůdců se totiž liší zásadně. Ti v krizových dobách přispívali k uklidnění, on naopak krizi když ne vždy rozdmýchává, tak určitě nemírní.

Myslím, že o tom žádný znalec situace nepochybuje. Ukrajina je za prvé pro vstup do EU příliš velkým státem a za druhé vadí světovládným choutkám Bílého domu její možné spojenectví s Ruskem. Je tedy výsostně zapotřebí ji rozbít. Kdo zná etnické složení Ukrajiny, dobře ví, že zemi tvoří fakticky tři stejně velké celky. V jednom se mluví rusky, ve třetím ukrajinsky a v prostředním je to tak na půl. Jedním z nepopiratelných výsledků turbulencí na konci minulého století byl rozpad větších slovanských států. Udrželo se jenom Polsko a právě Ukrajina. Dlouhodobě neskrývaným záměrem USA je parcelace Ruska, které si, podle geostratégů Spojených států nezaslouží vlastnit tak velké a především na suroviny bohaté území. V Amerických politických plánech je už dávno Rusko rozdělené na Evropskou část, středoasijskou a východoasijskou část. Poslední by se měla stát satelitem Číny a střední v područí USA, kterým se daří v této části už nyní mít, po rozpadu SSSR, významný vliv. Rozbitím Ukrajiny by se dostaly USA zase o něco blíže k hranicím Ruska a při tom by to odnesla hospodářsky EU, které by se musela postarat o ekonomický růst doslova zaostalé, na suroviny chudé země. Je otázkou, zda by se Evropě povedlo ze zbytku Ukrajiny, který by jí spadl do klína, udělat alespoň obilnici, jak si to představoval už Hitler.

. Lenin byl praktický, realistický a skutečný machiavelista. Dokázal se spojit s kýmkoliv, koho šlo využít pro dosažení cílů, jež sledoval. Vzpomněl jsem si na jeho politickou metodu nyní, když ČSSD „musí“ uzavřít koalici s ANO, chce-li vládnout. V globalizujícím se světě totiž vznikla třída skutečných vládců, sestávající z celosvětových finančníků. Tento stav je základním rysem současné epochy kapitalismu, odlišující ji od všech předchozích forem kapitalismu. Pokud jsem sledoval vstup Babiše do politiky, zaznamenal jsem, že se prezentoval sice jako miliardář, ale vždy jako „makající“ podnikatel. Odborně řečeno, patří mezi produkční kapitalisty. Poslední ekonomická krize, které ještě pořád není konec, byla prokazatelně zaviněna globálně působícími finančníky. Doba si proto žádá postavit všechny lidi proti této supertřídě globální nadvlády. Politici nemohou ve skutečnosti efektivně vládnout, dokud „investoři“ mají reálně větší bohatství, než mnohé státy. Je proto podle mého soudu vhodná doba využít vlivu, bohatství, angažovanosti produkčních kapitalistů k sociálnímu souboji se světovými finančníky. Lenin by se o to určitě pokusil. Za pomocí „nižší kasty“ kapitalistů, by se v prvé fázi svého záměru snažil zlomit moc a vliv současné nejvyšší kapitalistické kasty.