RIZIKO OMYLU NEJZNÁMĚJŠÍHO PROGNOSTIKA

Naprostá většina politologů je přesvědčena, že prezidentova činnost v současné vládní krizi je záměrným oslabováním ČSSD ve prospěch své vlastní strany. Zeman za současné situace chce minimálně znemožnit ty sociální demokraty, které si kdysi dávno dal na listinu „zrádců“, protože jej údajně nevolili v prezidentské volbě při jeho souboji s Klausem. Rádoby samovládce sám sebe vydává za prognostika,i když já mu spíše říkám „futurolog“, ba spíše věštec hádající ze skleněné koule . Navíc vím o něm, že díky svému povýšenectví se v lidech příliš nevyzná. Pokud bude i nadále doslova podporovat štěpení ve vedení ČSSD, nebo jen programově dusit Sobotku, může se dožít nemilého překvapení. I voliči, především ti starší, si toho všimnou. Může se pak stát, že když nebudou vidět šanci v sociálních demokratech, dají hlas KSČM. A tak velký prognostický mág dosáhne opaku svého proroctví ze samých počátků své politické angažovanosti, kdy předpověděl, že komunisté zmizí z politické scény prostě a jednoduše tím, že vymřou. Zkušenost učí, že každé záměrné jednání mívá „vedlejší“ účinky, s nimiž aktér jaksi nepočítá. Mezi voliči jsem již zaznamenal názor, že dají hlas komunistům, pokud ČSSD bude pro ně riziková, například svou nejednotností.

DVA TEXTY

Každému, kdo se skutečně zabývá politikou, doporučuji k přečtení dva texty. První byl vyvěšen 24.7.13 na webu http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/Sobotka-CSSD-Vlada-jako-siditko-279955 . Jeho autorem je předseda ČSSD, který jasně, srozumitelně a především věcně argumentuje. Jde tedy o text bytosti rozumové. Druhým je naopak text emocemi zmítaného „umělce“, který rád píše o politice a své obsáhlé výlevy s pýchou sobě vlastní označuje za analýzy. Ten je na webu http://www.blisty.cz/art/69409.html . Sobotka skutečně analyzuje, ač se tím neohání. Kotrba jako obvykle vylévá kýble pomyjí, ač si to nikdy nepřizná.

POMSTYCHTIVOST ZATEMNILA ZEMANOVI ROZUM

Většina odborníků, ale I přemýšlivé veřejnosti vidí, že pro Zemana je nyní prioritou rozbití ČSSD. Každému je jasné, že prezidentský kabinet s krycím jménem Rusnokova vláda nemá šanci získat důvěru, pokud ji nedostane od velké části poslanců ČSSD. Zeman při zdůvodňování jmenování Rusnoka premiérem použil i argument, že Sobotka, coby předseda vítěze voleb, odmítl sestavovat vládu. Proto když Zeman nakonec vládu jmenoval, Sobotka celkem správně kontroval, že druhý pokus chce pro ČSSD. Zeman na to reagoval tím, že druhý pokus dá Němcové, když mu donese 101 podpisů, ověřených notářem. Tím fakticky Sobotkovi vzkázal, že buďto Rusnok, nebo bývalá koalice. Dobře totiž ví, že veřejnost vládu staré koalice absolutně nechce. Sobotka by se nedáním důvěry Rusnokovcům u veřejnosti znemožnil. Zeman ale možná přestřelil. Jestli Němcová ustojí svůj odpor a v žádném případě mu nedonese ověřené podpisy, tak Zemana dostane trochu do úzkých. Druhou vládu bude muset zase jmenovat jako svůj kabinet. Sobotka ale v každém případě na tom bude hůř. Hlasování o důvěře má být 8. srpna. Pokud ji Rusnokováci nedostanou, má Zeman dostatek času na svůj druhý pokus a tak další kabinet bude žádat o důvěru někdy ke konci roku. A to už bude kousek do termínu řádných voleb. S čímž Zeman dozajista kalkuluje. Zemanovy kabinety tak budou spravovat zemi podle not, které jim bude dávat „gosudar“. Díky tomu napětí v ČSSD poroste, až se strana rozklíží, což je nejvyšší Zemanův záměr vyplývající z pomsty „zrádcům“ Špidlovi, Zaorálkovi, Sobotkovi a spol. Jenže pozor pane potentáte. Jestliže rozbiješ ČSSD, Tvoje strana a už vůbec ne Ty na tom nevyděláte. Většina voličů totiž nesídlí v Praze, takže není přitroublá. Nakonec mohou být vítězem voleb komunisté, což odrovná Tebe.

AUGUST, AUGUST, AUGUST…

…byla svého času populární divadelní hra Pavla Kohouta. Současný vládce Milo(u)š II. ji jaksi nechtěně realizuje. Rusnokovi nainstaloval do funkce vedoucího Úřadu vlády Augusta (Radka), který se tím pro ústavní politiky dostal do pozice opravdového „augusta“, protože nemá bezpečnostní prověrku, takže ve skutečnosti na svém novém postu je všem pro srandu. Pro veřejnost je pak Radek August do třetice augustem, čili loutkou v rukách nejvyššího principála, jelikož představuje učebnicovou ilustraci klientelismu. Zeman buďto ztrácí soudnost a nebo, já myslím že spíše, jakékoliv zábrany plebejce, který se dostal do situace všemocného vladaře. Takže si zbývá pouze odpovědět na otázku, kdo v takové situaci je tím skutečným augustem.

„NADPREMIÉR“

Předáci odborů z vlastní iniciativy jednali se Zemanem o situaci ve zdravotnictví. Nic proti tomu, že reprezentanti dneska již menšiny zaměstnanců, nadtož celé společnosti, jednají o problematice týkající se všech obyvatel, nejenom občanů. Pozoruhodné ale je, že nejednají s ministrem zdravotnictví, ani s premiérem, ale s prezidentem. Vedení odborů dobře ví, že nemá smysl chodit ke kovaříčkovi, ale jen přímo ke kováři. Nevidím lepší důkaz toho, že lid obecný tak zvanou vládu s premiérem Rusnokem považuje za loutky, o jejichž činech rozhoduje přímo gosudar. Zeman si doslova užívá prezidentského systému. Rusnokova kumpačka není vládou, ale prezidentským kabinetem. Navíc nyní již organizovaným místopředsedou SPOZ Augustinem. Klaus, ODS a další byli propojeni s vysokým byznysem. Zeman je, jak je vidět podle jeho personálních výkonů, propojen rovněž s byznysem, i když se zatím zdá, že spíše regionálním, pokud ten není bílým koněm Ruských oligarchů.

JEŠTĚ TŘI POZNÁMKY K VELETOČI NEJVYŠŠÍHO SOUDU

Chování současné moci dokazuje, že v listopadu 1989 nešlo o revoluci, ale o pouhou výměnu mocných. Kdyby šlo o revoluci, následovala by bezprostředně revoluční diktatura, s jejíž pomocí by nová moc zastrašovala každý odpor „lidu“, čti veřejnosti. To se u nás, ze strachu nové moci před hněvem lidu, nedělo. Právě naopak. První polistopadová léta se noví mocní nejen tvářili, ale i chovali jako zastánci demokratismu, svobody a dokonce lidských práv a občanských svobod. Teprve postupem doby si skrytě upevňovali moc, aby ji následně mohli prezentovat celé společnosti. V posledních letech konečně dospěli do stavu, kdy ji mohou až cynicky lidu servírovat. Projevuje se to u všech „pilířů“ demokratické moci. U zákonodárné o tom nikdo nepochybuje, kdo sleduje chování vládních poslanců. Jejich projevy jsou směsí ideologicky zabedněné útočnosti, osobní arogance a především nulové tolerance nejen k názorům opozice, ale dokonce většiny veřejnosti. Prvním jasným důkazem toho, že mocní shodili škrabošky demokratického pokrytectví, byl vznik Topolánkovy vlády. Sestavení a celá existence Nečasovy vlády tento trend pak jen definitivně potvrdila. Druhý pilíř po celou dobu se stejným cynismem pohrdal zákonodárci a veřejnost dokonce ani nepovažoval za hodnu své pozornosti, jenom snad peskování. Jako poslední se odmaskovaly soudy, i když ten Ústavní se odkopal mnohem dříve. Jenže ten je svou podstatou služkou, pardon složkou, politické moci, takže se nebylo čemu divit. Už jeho rozhodnutí ve věci Melčáka totiž nemohlo nechat nikoho na pochybách, že ÚS se dostává do společnosti institucí pohrdajících veřejným míněním, čili prakticky ztrácejících svou legitimitu. Proces mocenského zcyničtění nyní obrazně dokončil Nejvyšší soud (NS), který vyňal ústavní činitele z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Tolik první poznámka. O druhé pak jenom krátce. NS své rozhodnutí opřel především o pozůstatek práva z dob nadvlády KSČ, jejíž funkcionáři měli již od roku 1961 zákonem zajištěnou pro sebe jinou jurisdikci než jaká platila pro ostatní občany. Zůstává pro „lid“ otázkou, zda současní mocní tento pozůstatek minulosti zachovali záměrně, či jen díky kombinace své lenosti s hloupostí. Třetí poznámku ještě kratčeji. Rozhodnutí NS podle mne odporuje Ústavě ČR, konkrétně její Listině, článku 17, který kodifikuje svobodu projevu. NS svobodu projevu pro poslance podstatně rozšiřuje a tím prohlubuje jejich privilegovanost na sféru, která do ní nepatří.

VÝBORNÝ POSUDEK STUPIDITY TŘÍ LOKAJŮ POLITICKÉ MOCI Z ŘAD NEJVYŠŠÍHO SOUDU

Ze všech rozborů rozhodnutí tří soudců NS je v mých očích daleko nejlepší text z deníku PRÁVO ze dne 20.7.2013. Především svým návrhem na opravu stávajícího rozhodnutí i díky navrhované legislativní změně aby se něco podobného nemohlo opakovat. Tlak veřejnosti by se skutečně měl zaměřit na to, aby plénum NS stupiditu svých tří „kolegů“ napravilo. Zveřejňuji proto celý text bývalých poslanců ČBR, kteří Ústavu schvalovali:

VÝKLAD NEJVYŠŠÍHO SOUDU ODPORUJE SMYSLU ÚSTAVY

Rozhodnutí soudů je sice nutno v právním státě respektovat, ale to neznamená, že nemůže být podrobeno kritice jak odborné, tak laické veřejnosti. I přes důvody uvedené v usnesení soudců Nejvyššího soudu Vladimíra Jurky, Petra Šabaty a Pavla Šilhaveckého, nic z toho v něm uvedené nemůže změnit na názoru autorů tohoto článku v tom, že Nejvyšší soud nesprávně vyložil čl. 27 odst. 2 Ústavy ČR.

Autoři tohoto článku se připojují k celé řadě právníků, odborníků na ústavní právo, ale i bývalých ústavodárných poslanců, kteří výrok NS kritizují. Mimo chodem ještě nikdy jsme se ne setkali s tak většinovým názorem o nesprávném výkladu úmyslu zákonodárce, jak se to povedlo Nejvyššímu soudu.

Autoři tohoto článku jsou bývalými poslanci, kteří schvalovali v prosinci 1992 Ústavu ČR. Považuje-li senát NS za projev poslance chráněný imunitou jakékoli jeho jednání v souvislosti s politickou činností učiněné na, půdě sněmovny, pak vykládá Ústavu v naprostém rozporu s úmyslem ústavodárce, kterým byla Česká národní rada.

Jednou z metod výkladu zákona je výklad z hlediska úmyslu zákonodárce. Pokud by si soudci NS přečetli zápisy z jednání vládní a parlamentní komise pro přípravu Ústavy, V ústavně-právním výboru a celé řadě dalších orgánů České národní rady, čerpali z literatury a komentářů a pečlivě se zabývali rozpravou při schvalování Ústavy na plénu, nikdy by nemohli provést takto vadný výklad, který za projev poslance považuje jakékoli jeho jednání při výkonu politické funkce.

Oba autoři ubezpečují senát Nejvyššího soudu, že při hlasování pro Ústavu, jejíž součásti je i diskutovaný čl. 27 odst. 2, bylo jejich úmyslem imunitou chránit projevy poslanců ve smyslu verbálních výroků, proslovů a vyjadřování politických názorů učiněných na plénu sněmovny a v jejích orgánech, ve výborech, komisích a na obdobných oficiálních jednáních. Smysl této imunity byl absolutně chránit svobodu slova, svobodu projevu poslance při vyjadřování a prosazování jeho politických názorů, aby poslanci nemohli být za své proslovy ve sněmovně persekvováni.

V žádném případě nebylo úmyslem ČNR krýt imunitou jiná jednání poslanců učiněná třeba i na půdě sněmovny, v kuloárech či kdekoli jinde, pokud by naplnila znaky trestného činu, například přijetí úplatku, podplacení, zneužití pravomoci úřední osoby či další trestné činy. To by odporovalo nejen principům tradičních ústav, ale bylo by to vnímáno jako naprosto neobhajitelné porušení základních demokratických principů, zejména rovnosti občanů před zákonem.

Imunita má být pouze výjimečným opatřením sloužícím k výkonu poslaneckého mandátu tak, aby nebyla narušena činnost zákonodárného sboru, a ne něco, co umožňuje poslancům páchat na půdě sněmovny trestnou činnost, protože jsou vyňati z působnosti orgánů činných v trestním řízení, na rozdíl od běžných občanů.

Výklad Ústavy Nejvyšším soudem je nejen nesprávný, ale je nebezpečný z hlediska parlamentní demokracie, protože nepřijatelně posiluje výsady, které v demokratickém právním státě musí být vždy co nejmenší a vykládány restriktivně, protože v opačném případě podlamují důvěru veřejnosti ve vládu práva. Nejvyšší soud při výkladu čl. 27 odst. 2 Ústavy úplně opomenul zohlednit úmysl zákonodárců, porušuje zásadu rovnosti občanů před zákonem a jde proti smyslu Ústavy.

Ukazuje zároveň vadu trestní ho řádu, protože v ostatních případech podle stávající úpravy má soud právo, má-li pochybnosti o souladnosti právního předpisu s ústavním pořádkem, obrátit se na Ústavní soud. Zde tomu tak není a NS může vykládat Ústavu sám, takže orgán ochrany ústavnosti Ústavní soud, který je jediný oprávněn vykládat Ústavu, je z takového rozhodování fakticky vyřazen, pokud Nejvyšší soud sám Ústavu vyloží ve prospěch stíhaných poslanců.

Vyřazení ÚS z posuzování rozsahu imunity poslanců podle Ústavy ukazuje vadu trestního řádu, který platí od roku 1961, a přes upozornění mnoha odborníků nebyl v souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku schválen rovněž nový procesní předpis.

Nejvyšší soud tak situaci neuklidnil, spíše ji ještě více zhoršil a vytvořil právní chaos. Navíc vyvolal ducha revanše vůči orgánům činným v trestním řízení (volání po kárných řízeních, odstoupení z funkcí) a zdevastoval již tak nízké právní vědomí veřejnosti a její důvěru v justici.

Je proto na místě, aby se k věci vyjádřilo trestní kolegium nebo plénum Nejvyššího soudu, protože jde o zcela zásadní otázku do budoucnosti. Přitom by měl NS naprosto vážně zohlednit úmysl ústavodárce a nevykládat Ústavu způsobem, který odporu je textu i duchu Ústavy, tak jak byla schválena.

Co je ale na celé věci to úplně nejhorší, že se v důsledku rozhodnutí NS veřejnost nikdy nedozví v rámci řádného kontradiktorního řízení před obecnými soudy, jaká byla pravda a zda se bývalí poslanci skutečně dopustili trestného činu.

Hana MARVANOVÁ, Miroslav ČAPEK (Autorka je advokátka, autor soudce a bývalý advokát) PRÁVO 20.7.13

JEDINÝ ZDROJ MOCI JE O NI OKRADEN

Nikdy jsem nepochyboval o tom, že stejně jako v minulém režimu, tak i v dnešním, jsou soudy služkou mocných. Nikdy jsem také nevěřil ve velkohubá hesla prohlašující demokracii za vládu lidu pro lid. A už vůbec ne, že v nich je lid zdrojem veškeré moci. Ovšem tak cynické chování Nejvyššího soudu (NS), jaké projevil ve věci exposlanců, je pro mne důkazem, že současná moc se již tak upevnil a je si tak jista svou nadvládou, že už nemusí skutečně nic skrývat. Podle výroku NS se může poslanec na půdě sněmovny dopustit jakéhokoliv zločinu a nemůže být pro něj vyšetřován. Nejen prezident si čte zákony, ba dokonce Ústavu, po svém. Nyní už i NS si čte zákony po svém, tedy bez ohledu na celkový kontext. Jak asi dlouho se bude ještě lid této země nečinně dívat, jak je okrádán o svou moc?!! Jsem přesvědčen, že tak zvaná revoluční situace rychlým tempem nazrává. Nejen politici, ale i soudy by si měly uvědomit, že lid je skutečně jediným pramenem moci. A zatím vždy, když mu došla trpělivost, to dokázal, husity počínaje.

PRÁVO SE SKLÁNÍ PŘED POSLANCI

Bylo mi hned podezřelé, že zátah na poslance, Nagyovou a další úředníky, vede státní zastupitelství kdesi z periferie země. Dneska už jsou politici na koni, protože soud, nepochybně nezávislý, zastavil nejen vyšetřování vězněných poslanců, ale nařídil jejich okamžité propuštěni z vazby. Skuteční vládci země tímto způsobem zajistili, aby proti pražské politickobyznysové mafii se znemožnilo státní zastupitelství tohoto státu jako instituce. Čímž se v prvé řadě definitivně, minimálně na velmi dlouhou dobu, zavře šance stíhání všech zbohatlíků. Podstatnější, nikoliv druhořadé ovšem je, že si vrstva bohatých vládců zajistila rovněž nedotknutelnost svým sluhům, pardon, příslušníkům obslužné elity z řad zákonodárců. Jak jsem dneska jen tak letmo poslouchal především politiky vládní koalice, tak to vypadá dokonce tak, že poslanec může kupříkladu svého soka v lásce, či libovolného občana zabít a nesmí být vyšetřován, neb má imunitu. Tak cynicky drzí nebyli ani komunisté, jako naši političtí pohlaváři.

„IDIOTSKÉ ZVYKOSTI“ A STUPIDNÍ VLADAŘ

Při příležitosti jmenování své vlády odpověděl Zeman deníku Právo mimo jiné i na dotaz, kritizující toto jmenování jako porušování ústavních zvyklostí. I na jeho prostohubost byla Zemanova odpověď nebývale razantní a díky tomu proto stupidnější, než jindy. Řekl doslova, cituji: „Pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě,“ konec citace. Uvedené souvětí je dokonce nejen stupidní, ale vladařsky domýšlivé, ba až diktátorsky nebezpečné. V prvé řadě je jasné, že Zeman lže. Jako dlouhodobý ústavní činitel musí líp než kdokoliv jiný dobře vědět, že do žádného zákona, nadtož do Ústavy, nikdy nejde napsat všechno, takže v každém případě se účastníci řídí zvykovým právem, zkráceně zvyklostmi. Zvykové právo je od dob počátků právních pravidel v lidských kulturách po celém světě stejně důležité, jako psané, či jinak kodifikované právo. Zvykové právo bylo právem v prvních lidských komunitách už na úsvitu civilizačních dějin, před vznikem prvních kodexů. Zvykové právo není idiotismem, ale je idiotem a já tvrdím, že potenciálním zločincem každý, kdo ho nerespektuje. Pokud ho dokonce popírá, pak jde o určitý typ revoluce, o revoltující proces, kterým dotyčný hodlá platné zvykové právo změnit. Zeman tedy jasně říká, že chce v zemi nastolit nové ústavní zvyklosti. Při své pýše si vůbec neuvědomuje, že podle jeho pojetí půjde ale pořád jenom o zvyklosti, takže každý jiný je opět nemusí dodržovat a pokračovat tak v nastoleném chaosu, až bezpráví. Četl jsem si nedávno rozklad jednoho ústavního právníka, dokonce profesora v tomto oboru. Ten Zemana rovněž kritizuje, leč říká, že Zeman se nechová protiústavně, leč jenom neústavně. Nejsme toho názoru. Součástí Ústavy jsou i ústavní zvyklosti, čili ústavní zvykové právo a chovat se proti ústavním zvyklostem je chováním protiústavním – a basta.