Elita USA nezačne válčit s Ruskem, ba ani nemůže, rozpoutala by tak jaderný konflikt. A tak dělá všechno možné, aby Rusko zatáhla do regionálního konfliktu. Vytváří antiruské nálady u všech jeho sousedů, vymýšlí provokace a využívá každé situace v zemích sousedů Ruska, aby jeho obyvatele štvala proti nesporně druhé největší jaderné mocnosti světa. V tomto duchu se chovaly nejen politické elity USA, ale především její zpravodajské služby, po celou dobu problémů na Ukrajině. Od chvíle rozpadu SSSR bylo přece nad Slunce jasné, že si Rusko bude určitě muset zajistit bezpečnou existenci své černomořské námořní flotily, řečeno bez obalu, že bude muset hledat způsob, aby nebyla její akceschopnost závislá na vůli jiného, potažmo státu s některými elitami silně protiruského myšlení. Každý přemýšlející politik v tomto problému mohl předpokládat budoucí konflikt. Jak je vidět, Rusové na něj byli, oproti ostatním, dobře připraveni. Ukrajinské problémy se sice rozhořely do daleko větší míry, než si Rusové přáli, ale spor mezi oběma břehy Dněpru může být, dříve, či později, stejně vyřešen jen a jenom ve prospěch Rusů. V současnosti mají Rusové zásadní zájem, skončit zabíjení rusky mluvících a především prorusky cítících obyvatel Ukrajiny. Hledají každou možnost ke skončení pro ně už neúnosného konfliktu. Pro tuto úlohu si dlouhodobě připravovali Lukašenka jako zprostředkovatele. Proč píši „připravovili“? Je to přece jenom hlava státu, jenž je součástí Ruskem organizovaného mezinárodního komplexu. Takže Lukašenko musel napřed před světem prezentovat svou nezávislost v konfliktu Ukrajiny a Ruska, což provedl kritikou Ruska, doslovně Putina, za jeho snahu prosazovat federalizaci Ukrajiny. Lukašenko v tomto týdnu tedy konečně pozval Putina i Porošenka k osobnímu setkání. Jakékoliv snahy o tlumení konfliktu samozřejmě nevyhovují USA a tak do válčení s Ruskem ženou svou servisní organizaci na asijskoevropském nadkontinentu, čti Evropskou Unii, jíž promptně dodají ihned nový špionážní materiál jako argument. Rusko podle něj vyslalo na území Ukrajiny své vojáky. No. Nikdo rozumný od počátku ukrajinských problémů nepochyboval, že na území Ukrajiny se bude pohybovat hodně Rusů, jako zpravodajci, civilní armádní poradci a bezesporu i vojenští dobrovolníci. Dosud nikdy nikomu nevadilo, když v místě bojů se vyskytovali dobrovolní sympatizanti, bojující na té, či oné straně. Nepochybuji, že na straně Ukrajinské armády je takových osob nepočítaně. Leč „zlosyn“ Putin si nic takového přece nesmí, podle protiruských propagandistů, dovolovat. Jak to všechno souvisí se Zaorálkem a Gorbačovem. Jednoduše. Roli Lukašenka si už dávno měl zajistit Zaorálek. To by ovšem musel být státníkem a ne politickým hlupákem. Měl si na straně protiruských státníků najít partnera, s jehož pomocí už dávno měl zprostředkovat dialog obou stran konfliktu. Místo toho se i dneska, kdy se už mohl alespoň trochu zaučit ve své nové funkci, stává otrokem zájmů USA, tedy zrádcem dominantních existenčních zájmů vlastní země. Vystupuje neustále s jednostranně deklarovaným přesvědčením o svém protiruském smýšlení. Chce být raději zrádcem národních zájmů, než politickým hlupákem, kterým skutečně je. Stejně jako kdysi Gorbačov. Ten dokonce sám sebe označuje za zrádce komunistického přesvědčení, než aby byl historií prohlašován za politického pitomce. To je pozice všech lidí, jejichž ambice až chorobně převyšují jejich schopnosti.
Archiv pro měsíc: Srpen 2014
„BABRÁK“ OBAMA
Jeden z našich největších odborníků na současnou mezinárodní politiku nedávno prohlásil, že zahraniční politice USA nerozumí, protože je nepředvídatelná. V zásadě má pravdu, ale já jsem přesvědčen, že existuje přece jenom několik základních konstant, od nichž se politika USA, po druhé světové válce, neodchyluje. První z nich je antikomunismus, antisocialismus a obecně absolutní netolerance vůči všemu kolektivistickému, společnostnímu. Druhou jistou konstantou je bezvýhradná podpora Izraelskému státu. Třetím prvkem pak je víra v oprávněnost globální nadvlády ve formě jakési celosvětové policie. Zdůvodňování této snahy je různé, podle toho, která mocenská skupina v USA zrovna má převahu, ale víra v nadřazenost USA nad vším světem je nejen konstantou myšlení elit, ale nezvratným přesvědčením velké většiny těch pravých Amíků. Současný prezident chtěl i v tomto nastolit změnu, alespoň podle svých řečí před prvními volbami. Byl rozhodnut stáhnout americká vojska z Afghánistánu, skutečně ukončit válku v Iráku, zrušit věznění válečných zajatců bez soudních rozhodnutí, zakázat mučení vězněných údajných teroristů, zastavit omezování svobod občanů vlastní země pod rouškou války s terorismem, hledat sblížení s Evropou, Ruskem, Čínou i s Araby. Nic z toho se mu nepodařilo. Naopak. Chová se tak, že by výbor pro udělování Nobelových cen míru mu ji měl odebrat. Nejenže nezastavil válčení, ale rozšířil ho na více zemí světa, než v kolika válčil jeho předchůdce. Osobně podepisuje rozkazy k zabíjení pomocí bezpilotních letadel, jejichž oběťmi se mnohdy stanou osobní nepřátelé koupených agentů v islámských zemích, kteří drony na cíl navádějí. Ve vztahu k Rusku dospěl na hranici, za níž už je pouze přímý válečný konflikt. Díky neustálým útokům proti teroristům bylo zabito nepřehledné množství nevinných, včetně žen, starců a dětí. Obama se tak prokazatelně zasloužil o vznik Islámského státu, ve formě chalífátu, o němž velkohubě tvrdí, že nepatří do tohoto století. Díky němu vyzbrojuje Kurdy, čímž zvyšuje napětí v oblasti, protože silní Kurdové budou usilovat o vznik svého samostatného státu, na úkor Iráku a možná i Turecka. Jelikož si neví rady s neustálými atentáty v Iráku, doslova žebroní o pomoc svého dosavadního největšího nepřítele v oblasti, Íránu. Ten samozřejmě za takovou službu chce od USA ústupky pro rozšiřování svého jaderného programu. Nositel ceny míru definitivně převedl USA na trajektorii globálního četníka, takže se fakticky sám stal nejvyšším policejním prezidentem Zeměkoule. Jako nástroje používá sankcí všeho druhu, ale stále víc a více „humanitárního bombardování“, čti sypání dožívajícího zbrojního materiálu na hlavy nevinných. Již dneska je jednoznačné, že je nejslabším poválečným prezidentem USA a možná že v historii vůbec. Naplnilo se mé předvídání, že to bude nejlépe placený manekýn světa a že bude, díky svému původu, sloužit nadřazenosti bílého muže daleko lépe, než kdokoliv jiný.
ZEMAN I NADÁLE POKLESLÝM ISLAMOFOBEM
Za svůj život jsem si stačil všimnout, že k válčení nabádají lidi ti politici, kteří válku na vlastní kůži vůbec nezažili, ba dokonce neprošli ani mírovou vojenskou službou. Zeman patří právě k takovým válkychtivcům. Na počátku tohoto týdne promluvil k velvyslancům a blýskl se dalšími militantními apely. Řekl mimo jiné, že je třeba bojovat, cituji: …„aktivními, selektivními operacemi proti teroristickým základnám, ať už jsou na jakémkoli území”, konec citace. Jako laik obdivuje drony a tak hned navrhoval, že pro útoky by měla být využita, opět cituji: „nová vojenská technologie, jako jsou například drony”, konec citace. Nezapomněl své povrchní pohledy odůvodnit tvrzením, že doba, cituji: „kdy jsme doufali, že v zemích s odlišnou kulturou zavedeme demokratický, pluralistický systém, je nenávratně pryč“. A pak dalším až směšným, který si uvádím v celém jeho primitivním populismu. Velvyslancům povyprávěl pohádku o tom, že může někdo vnímat prohlášení radikálů z Islámského státu, že svůj chalífát vyhlášený na území Sýrie a Iráku brzy rozšíří až do Evropy, za bláznivé. Stejně však lidé vnímali svého času Mein Kampf od Adolfa Hitlera. Svou izraelitskou nenávist k Arabům potvrdil Zeman slovy: „…protivník je silný a odhodlaný“. Pokud je tedy přesvědčen, že protivník je silný a odhodlaný, pak jeho návrhy k válčení s ním jsou zrůdné, protože by přineslo obrovské oběti nevinných. Nějak mu ušlo, že vymýtit terorismus jakýmsi „státním“ terorem některých zemí Západu, je doslova šíleným nápadem bezpečně vedoucím k všelidské katastrofě. Podle věci znalých zpravodajců, samozřejmě že ne z naší BIS, je totiž mimo jiné i vysoká pravděpodobnost, že některé teroristické skupiny už mají jadernou zbraň. Zemanův neustále omílaný „malamot“, který on vydává za bonmot, že s teroristy se nevyjednává, je vyloženě scestný. Rozumný politik, ba každý policista vždycky vyjednává, dokonce musí vyjednávat s každými únosci, s každým držitelem rukojmích, s každým, kdo chce způsobit větší škodu, než jakou zatím způsobil. A ne že ne. Panstvo si prostě musí zvykat na to, že není všemocné a že teror je v naprosté většině případů důkazem vnitřního přesvědčení násilníka o své bezvýchodnosti. Přesvědčit pak teroristu, že jeho pocit bezvýchodnosti je omylem, že existuje východisko z jeho situace, ba mu nabídnout i alternativní možnosti, to je smyslem vyjednávání. Jít na teror ještě větším teorém jenom utvrdí násilníka v jeho přesvědčení o svém bezvýchodném postavení a eskaluje celý proces. Existují určitě zvrácení jedinci, kteří se terorem snaží „vydělávat“, ale to v žádném případě nejsou ani islamisté, ani jiní političtí teroristé, které pocit bezvýchodnosti žene až k sebeobětování. Jako správný lokaj současných globálních světovládců se Zeman snaží sobě oddaný „lid“ přesvědčit, že nás historie, či prozřetelnost, nebo dokonce bůh, pověřil šíření, demokracie a pluralitního politického systému. Ve své primitivitě ani nechápe, že opravdová pluralita je kupříkladu i schopnost respektovat v globálním světě systémy nedemokratické, nakonec i tan chalífát. Pokud do nich totiž nebudeme zasahovat, tak ony ani nebudou nelidské, jak chceme namluvit dneska svým občanům výzvami k novodobým křižáckým tažením. Jedno se mi však na Zemanových blábolech líbí. Sám totiž již delší čas uvažuji nad tím, jak přesvědčit teroristy, aby se zmocnili technologií dronů, s jejichž pomocí by mohli přestat se zabíjením náhodných nevinných, ale mohli by zabíjet konkrétní, tedy hlavně vůdčí politiky systémů šířících po celém Glóbu svou představu o jediném správném světě. Jestliže se vyskytli veřejní činitelé nabádající kupříkladu k zabití Putina, já se nestydím za to, že nabádám k zabití každého konkrétního státníka, který žene lidi do válek, štve je proti jiným systémům a zemím. Většina z nich je totiž sebejistá, že nikdy nebudou vydáni mezinárodním soudům. A to je také jeden příklad pocitu bezvýchodnosti, spočívající v tom, že lidé nemají šanci ztrestat své vůdce, kteří je doženou ke krveprolévání.
VIVAT KURDISTÁN
Západ, dokonce včetně papeže Františka, podporuje Irácké Kurdy v boji proti islamistům, kteří založili islámský chalífát na části území Iráku a Sýrie. I česká vláda rozhodla darovat Kurdům munici do lehkých zbraní. Západ se chová jako obvykle, čili vměšuje se. Jen nějak zapomíná, že Kurdové žijí také v Turecku. Docela mne bude zajímat, co budou dělat politici bílé globální hegemonie, až jimi vyzbrojení Kurdové začnou boj za samostatný Kurdistán. Vždyť Kurdové jsou nejpočetnější národností světa, která nemá zatím svůj stát.
OTEVŘENĚ PANU ZAORÁLKOVI
Už když jsme byli několik let v jedné straně, tak jsem viděl, že Vaše ambice vysoko převyšují nejen Vaše schopnosti, ale i morálně volní vlastnosti. Příliš mi to nevadilo, protože je to stav naprosté většiny politiků a bohužel nejen našich. Zbytečně se v současnosti nehovoří o krizi politických elit. Začínalo mi to však vadit v situaci, kdy jste se pasoval do role státníka, kterou jste převzal s funkcí ministra zahraničí. Od začátku událostí na Ukrajině jste se totiž postavil jednoznačně jen a jenom na jednu stranu sporu, který přerostl do dnešního, nehodlám to nazývat jinak, válečného konfliktu. Svou osobní angažovaností jste se nejen Vy sám stal součástí tohoto konfliktu, ale zatáhl jste do reálné války celou naši zem. Udělal jste z našeho státu aktivního účastníka globalizačního válčení USA proti Ruské federaci. S takovým postavením naší země zásadně nesouhlasím a distancuji se od všech Vašich aktivit, k tomu směřujících. Dovoluji si Vás upozornit, že prostřednictvím jmenované války i na Vašich rukách lpí krev nevinných obětí ukrajinského konfliktu. Nebojím se proto prohlásit Vás, v symbolický den naší země, za válečného zločince.
KDO BUDE TÍM PORAŽENÝM VE VÁLCE USA S RUSKEM?
Současný vývoj konfliktu na Ukrajině doslova skvěle naplňuje mnohočetné zájmy USA. Těm v prvé řadě vadilo, že Evropa se v NATO málo angažuje a spoléhá především na obrovskou vojenskou sílu jediné námořní mocnosti. Američanům již delší dobu rovněž vadí, že země Evropy mají na zbrojení malé rozpočty. Nejvíc ale je frustruje, že se jim nedaří Evropany zatáhnout do nějakého dlouhodobého konfliktu, který by je stál značné prostředky a tím snížil globální ekonomickou konkurenceschopnost Evropy. Rusko je nesporně největší pozemní mocností a Amíci dobře vědí, že pokud by se spojilo s EU, tak se stává hospodářsky, ale nakonec i vojensky nepřemožitelnou silou. Vládcové USA proto kolem Ukrajiny nepokrytě rozpoutali nový typ globální války, kterou lze nazvat informační válkou. Nepokrytě šíří lži, zamlčují jasně prokazatelná fakta, izolují Ruskou informační síť od globální a dělají vše, aby ovládli myšlení světových, lehce zmanipulovatelných davů. To se jim skvěle daří, bohužel i za přispění prakticky všech vlád zemí EU. Jsem přesvědčen, že nový typ války rozpoutaly USA proti Rusku s tím, že nikdy nepřeroste v konflikt zbraní mez těmito dvěma jadernými supermocnostmi. Naopak ale by si pohlaváři USA moc přáli, aby se do zbraňové konfrontace s Ruskem aktivně zapojily alespoň některé země Evropy, především odvěcí nepřátelé Ruska Poláci, Litva a další. Nejlépe pak postkomunistické země, jejichž mládež lze lehce přesvědčit o možné okupaci jejich státu Rusáky. Vždyť ti přece teprve nedávno odtáhli! Válka mez Ruskem a USA je válkou „jakoby“, tedy na oko. Je ale především pastí pro Evropu. I když nedojde mezi ní a Ruskem ke zbraňové konfrontaci, už samotné sankce Západu vůči Rusku vytvoří mezi Evropou a Ruskem dostatečné důvody ke snížení hospodářského růstu Evropy. Uměle vytvářené riziko napadení Evropy Ruskem k tomu ještě přidá zvýšení nákladů na zbrojení v celé EU, takže USA dosáhnou všestranného úspěchu v naplnění svých zájmů. Oslabí hospodářství svého největšího globálního soupeře. Nepřímo donutí Evropu ke zvýšení nákladů na válčení. Zamezí vytvoření hospodářského bloku Ruska a EU, který by byl tak silný, že by zhoršoval Američanům konkurenci i v Tichomořském prostoru, který bude v příštích desetiletích rozhodující. Sečteno a podtrženo, bude to Evropa a především EU kdo budou jedinými poraženými v pimprlové válce USA s Ruskem. Všeobecně se má za to, že USA potřebují vyprovokovat válečný konflikt, protože jsou před bankrotem. Existuje hodně důvodů, aby se jim to přece jenom nepodařilo. Nepřetržité rozdmýchávání lokálních válek je ale před konečným finančním krachem přece jenom nezachrání. Ba právě naopak. Již dneska jsou děsivě osamocené, mají nepřátele, kde se podívají a je čím déle, tím více obyvatel světa, kteří si hospodářský pád supemocnosti světa z hloubi duše přejí. Jen aby jim všem konečně došlo, že by to bylo ku prospěchu celé planety.
DVA VÝROKY „NEJDRAŽŠÍHO MANEKÝNA SVĚTA“
Tři roky starý výrok Baracka Husseina Obamy ohledně Lybie: „Vládní moc použila armádu proti vlastnímu lidu, proto musí civilizovaný svět zasáhnout!“ Měsíc starý výrok Baracka Husseina Obamy ohledně Ukrajiny: „Vláda má právo použít armádu proti lidu k udržení pořádku ve své krajině!“ Kdyby jmenovaný tlučhuba v prvém případě alespoň řekl: „S námi nespolupracující vláda…“ a v druhém naopak „Námi podporovaná vláda…“, tak by měl dokonce pravdu.
POKUS O RESUSCITACI MOCI KATOLICKÉ CÍRKVE
Napřed dvě hlavní konstatování. První. Nepopiratelným, základním zákonem dosavadních dějin bylo, je a dlouho ještě bude, že bohatství je nejspolehlivější cestou k moci. Druhé pak. I když byla katolická církev v minulém období utlačována, a později alespoň upozaďována, přece si udržela poměrně značný vliv na početnou vrstvu občanů, především na venkově. Mít vliv a dokonce neformální, neinstitucionalizovaný, je vždycky velkou devízou pro soupeření o moc. Je vlastně sám o sobě v mnoha případech již neformální mocí, v případě církví pak určitě tradiční mocí v oblasti duchovna. Politická moc postkomunistických vladařů se rozhodla pro obrovskou majetkovou restituci církvím, která může v reálném životě znamenat doslovnou resuscitaci moci katolické církve. Názory, dokonce i z řad katolických prelátů, že majetek bude přísně využíván jenom k dobročinným účelům, smrdí podvodem. Záleží totiž vždycky jen na jedincích, zda je majetek nesvede na cestu rvačky o moc, či alespoň ke skrytému podílu na ní. A jelikož nikdo nikdy se nemohl zaručit za každého příslušníka své instituce, je vysoká pravděpodobnost, že mezi postavami vysokého katolického kléru se najde osobnost, bažící po světské moci. Politici, mnohem méně pak klérus rovněž tvrdí, že majetkový dar našeho státu bude sloužit k osvobození církve od státní moci. Pokud to tvrdí politici, tak lžou, protože je na první pohled zřejmé, že na údržbu tak ohromného rituálního a vůbec kulturního majetku, bude katolická církev potřebovat neustálé dotace. Nepochybně bude škemrat o přísun peněz rovněž na své školy, sociální zařízení a na další aktivity, které si ještě vymyslí údajně jako službu veřejnosti. Politici zmíněného typu jsou tedy hlupáci, když hovoří o hospodářské samostatnosti církve. Kdyby byli chytří, tak dokonce nic takového, jako je hospodářské osamostatnění církve nechtějí, protože ekonomická závislost církve na státu je a bude jedinou pákou, pomocí níž může stát omezovat touhu církve o moc. Nejvyšší klérus naší katolické církve si v žádném případě hospodářskou nezávislost na státu ani nepřeje, protože v budoucí, stále silněji nenáboženské společnosti, by se bezvýznamnost církve přiblížila mnohem rychleji. Majetek tedy církev jednoznačně využije k posílení svého vlivu ve společnosti, jako neformální moci a zároveň odrazového můstku pro své ambiciózní jedince pro případné soupeření i o světskou moc.
NEJOBLUDNĚJŠÍ PARADOX DĚJIN
Politický systém, který bohatým bral a dával všem, je označován za zločinný, protože prý kradl. V politických systémech celých dosavadních dějin, naopak bohatí až nejbohatší brali většině a tedy nejen chudým. Takové chování nejenže není považováno a nikdy ani nebylo, za krádež, ale naopak je pokládáno přinejmenším za normální a správné. Obslužná elita bohatců je dokonce vydává za spravedlivé a důkaz úspěchu. V současné etapě globálního kapitalismu je tento odklon financí do chřtánů superbohatých největší, jaký kdy v dějinách byl a začíná být většině lidí i čím dál více zřetelný. Po rozpadu sovětského bloku se mimo jiné obnovilo právo na bezbřehé vlastnění, aniž byly vykolíkovány nějaké meze jeho získávání. Ukazuje se tím průkazně, že nejen dějiny píše vítěz, ale i pravidla společného života diktují jen a jenom vítězové, čili ti tak zvaně nejúspěšnější. Nebude na světě sociálního míru, dokonce ani klidu zbraní, dokud bude platit, že bohatý zloděj je nositelem úspěchu ba spravedlnosti, ale chudý zločincem.
MĚL JSEM SEN…
Ne, to není parafráze do profláknutosti známého projevu Martina Luthera Kinga. Na dnešek se mi opravdu v noci zdálo, že jsem zakládal hnutí za zrušení armády ČR. Když jsem pak v bdělém stavu věc dosníval, nezdálo se mi to zas tak moc od věci. Kostarika nemá přece armádu od roku 1949, kdy si to její občanstvo zakázalo ústavou. A pokud si pamatuji, tak ji od té doby nikdo nenapadl. Ono se totiž dost těžko dává přes hubu bezbrannému. Na to je třeba vysoké míry zvrácenosti. Jenom škoda, že v tomto regionu Kostariku nikdo nenásledoval. I když si nemyslím, že je tomu na vině o něco později vzniklá „komunistická“ Kuba. Naše zem je sice dvakrát početnější než Kostarika, ale také leží uprostřed svého regionu, tedy tak zvané Střední Evropy. Podle mne již to jediné je dostatečným důvodem k tomu, alespoň se zamýšlet nad možností iniciovat proces všeobecného odzbrojení. Měly by takový proces sice zahájit spíše nejsilnější státy, navíc historicky nejčastější iniciátoři válek, ale s ohledem na zatím neutuchající velmocenské naparování, to od nich nelze očekávat. Druhým důvodem, proč by Evropa mohla jít příkladem pro globální odzbrojení je, že si za poslední dvě tisíciletí toho válčení už vybrala alespoň na tisíc let budoucího míru. Hlavní důvod, proč by ČR měla zrušit armádu je pak notoricky známý z posledního období našich dějin. Naše armáda nikdy oficiálně nebojovala. V posledních velkých konfliktech se pouze určité množství jeho občanů nechalo naverbovat do cizích armád, v počtu menším než malém. A co zbrojařské firmy světa? V první fázi by byly zaměstnány likvidací zbraní a za tu dobu by se pro ně vytvořily podmínky na lukrativnější program, mám v tom případě na mysli například velkoryse pojatý kosmický program, třeba k osídlení Marsu, včetně jeho „biorevitalizace“, tedy zalesnění a vytvoření atmosféry.