Napřed primas Duka a nyní i exprimas Vlk, označili odpor ČSSD vůči církevním restitucím za aktivitu ne nepodobnou fašismu. Oni to přece musí vědět nejlíp. Římskokatolická církev je totiž historickým předobrazem, vlastně zárodečným stavem nejen fašismu, ale svým staletým antisemitismem dokonce organickým předchůdcem jeho nejhnusnější formy, hitlerismu. Jeden vůdce, mystičnost jeho poslání, působení na city davů, hierarchický způsob sebeorganizace, elitářství a výlučnost příslušníků komunity, to jsou hlavní rysy fašismu. Není divu, že v dějinách vznikal tento politický režim právě v nejortodoxnějších římskokatolických zemích, od Itálie, přes Španělsko po Polsko. Německo je v tom směru výjimkou, protože fakticky nezavádělo fašismus, ale nacismus, ideově založený na nadřazenosti germánské rasy. Ale pod vůdcováním Hitlera převzalo od Vatikánské hierarchie nejen nenávist k Židům, ale až manipulační pompéznost omračující davy.
Archiv pro měsíc: Srpen 2012
CO REÁLNÍ VLÁDCI SVĚTA NEMOHLI DOPUSTIT
Komunismus je zločinná filosofie, zločinný sociální systém a zločinecký politický režim. Ne kvůli nedodržování lidských práv, či občanských svobod, ale ze samé své podstaty, která je vyjádřena jeho hlavním heslem, slovem rovnost. Předšvím oné nepředstavitelné rovnosti v bohatství. Luza by chtěla být stejně majetná, jako panstvo, světské i církevní. Jaká to drzost, jaká to podlost, trestuhodná ctižádost. V dějinách proto musela být všechna hnutí realizující majetkovou rovnost okamžitě zlikvidována. Až přišel Lenin a po něm Stalin, které se v zárodečném boji nepovedlo porazit. Proto skuteční globální vládci museli dávat dobrý pozor, aby se nový režim nezalíbil většině světa. Nemohli mu dovolit, aby se zlidšťoval. Byl by totiž automaticky lidštější, než svět trhu, kapitalismu a zastupitelské demokracie. Z toho důvodu nebylo dovoleno Československu, aby vytvořil socialismus s lidskou tváří. Ne že si to nepřáli sovětští dědové, i když také, ale především to nebylo přijatelné světovému panstvu, globální vládnoucí vrchnosti. Tím spíše nemohl jmenovaný padoušský svět dovolit, aby kolébka zločinu, Sovětský svaz, se nedej bůh, demokratizoval a zlidšťoval. Proto musel padnout.
CO SE VE SKUTEČNOSTI SKRÝVÁ ZA MEDIÁLNÍM SLOGANEM O SOCIÁLNÍCH NŮŽKÁCH
Světoví sociologové analyzující současné dopady globalizace na obyvatelstvo Evropy a USA, se již víc jak deset let shodují v tom, že pomalu, leč jistě zaniká střední třída. Je to sice pravda, ale v mých očích nikterak sociálně nejdůležitější. Za mnohem hroznější považuji situaci, která s neoliberální praxí vtrhla do postsocialistických zemí. V nich s rychlostí mnohem větší rostou totiž počty rodin propadajících se do bídy. Začíná to tím, že rodiče nemají pro své děti na mimořádné výdaje, jako jsou školní výlety či prázdninové aktivity. Později už nemají třeba ani na zaplacení školních obědů. Stěhují se do stále levnějších bytů, až nakonec jsou klienty ubytoven. Žijeme sice v té části světa, která patří mezi nejbohatší, ale nepozorovaně mezi námi roste kasta „bílých Romů“, což není urážka. Zbývající společnost se k jejich příslušníkům totiž začíná chovat jako k Romům. Nechtějí je za sousedy, dokonce o tom organizují petice, ba někdy až demonstrace. Tragické je, že těchto aktivit se v největším počtu zúčastňují ti, kdo jsou jejich osudem nejvíce ohroženi. Boháči, ti mají své vily daleko od ohrožených oblastí. Zatím se nenašel žádný náš sociolog, který by „spočítal“ nárůst bědných. Měli by si to ale mocní u některého objednat. Roste totiž docela vážně revoluční potenciál. Propad středních tříd jednou vygeneruje vůdce, kterým se podaří bědné vytrhnout z jejich deprese.
VIEWEGHOVA „MAFIE V PRAZE“
Naprosto zásadně již víc jak třicet let nečtu beletrii, protože to považuji za ztracený čas. Výjimku tvoří snad jen Dostojevskij a Shakespeare. Udělal jsem včera výjimku a přečetl román, hm román? Spíše slátaninu, kterou sám autor označil za koláž, a to jenom proto, že anotace jej charakterizovaly jako čistě politický text. Faktem je, že dílko je skutečně jenom o politice, přesněji o srůstu několika bossů organizovaného zločinu s několika vysoce postavenými policisty a dokonce jedním ministrem a náměstkem jiného ministerstva. Popravdě řečeno, nevím, co chtěl autor čtenáři sdělit. Pokud ale chtěl dokazovat, že současná politická situace v naší zemi je výsledkem chování několika bezcharakterních lidí, tak se mu to nezdařilo. Jako sláma z bot trčí z celého textu Vieweghovo mladické nadšení pro současný společenský řád a jeho vztek, že jej několik lidí podvodně zneužívá ve svůj sobecký a bezohledný život. Je to ale marná snaha. Současný život většiny lidí v naší zemi není špatný kvůli bezcharakternosti a bezmezné ziskuchtivosti několika jedinců, ale protože je sám systém výsostně chorobný. Propagandistické snahy služebné elity dnešní moci představují země Západu jako nositele kapitalistických a demokratických ctností. Pravdou je, že v nich takové mafiánské eskapády jsou méně časté, než v postsocialistických zemích Východu. Ale to jenom proto, že onu etapu kapitálové akumulace mají již dávno za sebou, majetek a sféry vlivu jsou v zásadě již rozděleny a ti nejbohatší již dávno mají ochranný systém svých zájmů, čti právní řád státu, docela solidně propracovaný. Autor dílko charakterizoval jako thriller. Osobně bych ho řadil mezi moderní pohádky. Všechno totiž dobře skončí, což se v životě nikdy neděje. Zloduchové se pobijí mezi sebou a dobří policajti, ba i novináři nakonec vítězí. Ba dokonce je text červenou knihovnou, jelikož dva civilisté, coby náhodní hrdinové, kteří se do děje připletli, zahoří k sobě láskou. No prostě pitominka. A když si uvědomím, že jsem se o faktickém podhoubí politické situace nedověděl vůbec, ale vůbec nic nového, tak považuji četbu čtyřsetstránkového tlustospisu za ztracený čas, pokud nejde o dovolenkový odpočinek, jako jsem to pojal já.
UŽ JE TO 44 LET
Dnešní den byl před čtyřiceti čtyřmi lety mým posledním normálním dnem. Od té doby pak už nic v mém životě nemohlo být považován za normální. Kdyby příští den nedošlo k vojenské intervenci, tak jsem určitě svůj aktivní život skončil jako vysokoškolský učitel, s desetiletou mezistanicí ve výzkumném ústavě. S vysokou pravděpodobností bych jezdil každým rokem pravidelně do velehor Evropy i Asie. Jediné, co nevím přesně, tak to, jak by asi vypadal můj soukromý život. Nechci o tom prostě spekulovat. Hlavně bych však zůstal optimistou, „usměvavým inženýrem“ a nikdy bych se vážně nestaral o politiku. Jinými slovy, žil bych. O jedenadvacátém srpnu už jsem řekl a napsal všechno, co jsem chtěl. Jen zdůrazňuji, že to nebyl akt, který Sovětskému svazu v očích globálních politiků nějak uškodil. Začátek konce SSSR začal až dobrodružstvím v Afghánistánu. A já si jenom přeji, aby byl rovněž definitivním koncem jednopolární geopolitické situace současnosti.
DOBRÁ RADA, TENTOKRÁT OPRAVDU NAD ZLATO
Ve sněmovně vládní koalice ve věci církevních restitucí převálcovala opozici i přes její obstrukce. V senátu to dopadlo právě opačně. Vládní koalici se obstrukcemi nepovedlo zamezit senátní odmítnutí návrhu. Takže to půjde ještě jednou do sněmovny. Veřejnost je proti zákonu v obrovské většině. Církev Katolická má podle mne jedinou rozumnou šanci. Poděkovat vládní moci za snahu…a nabízené nepřijmout, nejlépe ze sociálních hledisek. Vím, je to ode mne naivita chtít od církve, která víc jak tisíc let nedělá nic jiného, než z víry ten nejhnusnější byznys, aby se vzdala tak lehce nabytého majetku. Ale pozor. Lidová moudrost správně říká, lehce nabyl, lehce pozbyl. Církvi nejenže neprospěje taková štědrost ze strany vládců, ale neměla by si dělat iluzi o nich. Tato moc nikdy nic nikomu nedává. Pokud v tomto případě je najednou tak dajná, pak již má určitě připraveny mechanismy, jak církvím majetek odebere prostřednictvím s ní „spolupracujících“ soukromníků.
GANGY ROBINA HOODA
Krize přináší nové a nové jevy. Minulý týden jsem našel na netu zprávu, že v Rakousku lidé kupují velmi zlevněné potraviny, které končí záruční dobu. Již před mnoha měsíci jsem zase četl, že supermarkety potraviny s prošlou zárukou nevyhazují, ale vyvážejí do speciálních kontejnerů, kde si je berou vesměs bezdomovci, ba dokonce i mladí squatteři. Ze Španělska přišla minulý týden jiná zpráva. V několika městech Andalusie, kde jsou prý dopady krize nejtěžší, došlo k několika organizovaným krádežím. Jeden konkrétní případ je popisován tak, že sedm členů odborového Svazu andaluských pracujících (SAT) vpadlo 7. srpna do supermarketu Mercadona ve městě Écija u Sevilly, odkud odvezli devět nákupních košů potravin. Za zboží nezaplatili, vše ale předali charitativním organizacím. Nešlo o ojedinělý případ. V některých obchodech ale ke krádežím nemuselo dojít, protože vedení slíbilo, že charitě dají potraviny sami. Akci podpořili, ba někde spoluorganizovali i někteří místní politici, dokonce samotní starostové. Jeden z nich, Sánchez Gordillo je starostou ve své obci již 33 let. Jmenovaný je nyní řadou publicistů vnímán jako radikálně levicový politik nového typu – typu, jež může vyhovovat i představám hnutí „Rozhořčených“, kteří odmítají tradiční španělské strany. Uvedené krádeže potravin se sociálním rozměrem asi nebudou ojedinělým způsobem odporu veřejnosti vůči diktátu globálních financiérů. V mých očích je to zatím ojedinělě organizovaná podpora nejubožejších, tak trochu Jánošíkovská. V Evropě se jí začalo říkat „Hnutí Robina Hooda“, pejorativně je pravicoví novináři označují za Gangy R.H. Zatím je tento jev ještě pořád lepší, než by mělo dojít k živelnému rabování obchodů, ke kterému stejně dojde, pokud krize nepoleví a dopadne mnohem krutěji na lidi v zimě.
NEJVYŠŠÍ ČESKÝ PRELÁT KATOLICKÉ CÍRKVE SE CHOVÁ JAKO PŘEDSEDA DALŠÍ VLÁDNÍ STRANY
Od rozpadu Rakousko-Uherska je Duka prvním představitelem katolické církve, který veřejně napadl jednu z politických stran. Navíc stranu opoziční a dokonce v ní nejvlivnější. Doslova lidovou stranu, toho lidu, jehož hlas je u mnoha klasiků považován za hlas boží, leč rovněž toho lidu, o němž Duka s oblibou hovoří jako o luze. Za své krátké primasování se Duka nejen jasně přihlásil ke konzervativní pravici, ale bez jakékoliv výhrady vždy podporoval Nečasovu vládu. Ani v nejmenším se neozval ani při drastických škrtech výdajů na sociální podporu lidí, které má církev ze své „služební“ povinnosti ochraňovat. Neobvykle se také sblížil s Klausem, kterému dokonce dovolil hovořit na Národní svatováclavské pouti kde jmenovaný plédoval pro rodinu, i když jsou všeobecně známé jeho nevěry. Dukovi totiž vyhovovalo, že tam Klaus při té příležitosti varoval před „modernisty“ i pokrokáři. Duka ve svém úřadě zvolil strategii aktivistického politického přístupu, jednostranně podporujícího zájmy elit. Nezakrytě proto buduje spojenectví své církve s pravicovou vládou. Značně zpolitizoval katolickou církev u nás, což je v českých poměrech značně riskantní strategie. Vybral si takový přístup jednoznačně proto, aby se do dějin zapsal jako úspěšný završitel majetkového vyrovnání státu s církvemi. Katolická církev se vždy snažila udržovat dobré vztahy s lidmi, kteří mají politickou moc, a často tak musela ignorovat skutečnost, že tito lidé porušují hodnoty, na nichž stojí křesťanství. To se děje i nyní, protože Duka podporuje politickou moc, chovající se naprosto nekřesťansky asociálně.
SLABOŠSKÁ ČSSD
Na zhovadilý útok černokabátníků odpověděli představitelé ČSSD připitomněle. Nechali se zatáhnout do ideologických bodyčeků. Místo toho se měli vyjádřit jednoduchým politickým pragmatismem. Pokud vyhrajeme volby, okamžitě restituční proces zastavíme. Pokud církev majetek bude prodávat, tak prodeje zdaníme. Začneme s jednotlivými církvemi uzavírat smlouvy na návrat konkrétního majetku. Pokud se některá církev bude zpěčovat, zastavíme veškeré dotace na platy duchovních a údržbu památek v majetku církve. To by byla jasná, „chlapská“ řeč, které by každý rozuměl. Odpůrci restitucí by věděli, co by mohlo být dál, když dají hlas ČSSD a zoufalci bojující za zájmy nejvyššího kléru by se klidně mohli vzteky i pos..t.
SLUŽEBNÍCI SATANA V HÁVECH NEJVYŠŠÍHO KLÉRU
Ve čtvrtek 9. srpna nejvyšší představitelé České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí propadli do spárů samotného ďábla. Z celoživotních sluhů reálného zlatého telete, čti světského bohatství, se změnili až na zběsilé mamonáře, nenávistně napadající své oponenty. Stalo se tak aktem nazvaným PROHLÁŠENÍ PŘEDSEDŮ ČBK, ERC A FŽO K NAROVNÁNÍ VZTAHŮ, které podepsali za jednotlivé instituce – za Českou biskupskou konferenci předseda: Dominik Duka, za Ekumenickou radu církví předseda: Joel Ruml a za Federaci židovských obcí předseda: Jiří Daníček. Pamflet si lze přečíst na webu http://www.ekumenickarada.cz/index.php?setlang=1&ID=2366 . O jeho úrovni si tak může udělat každý svůj názor. Já ten můj ucelený pošlu jmenovaným v nejbližších dnech. Bude velmi obsáhlý, protože se na něj chystám již delší čas. Proto tady dneska píši jenom následující první bezprostřední reakci. Prohlášení je z mého úhlu vidění v prvé řadě drze cynické a ve svém celku má mnohem děsivější dopady na společnost, než jimi kritizované výroky vedení ČSSD. Ještě více prohlubuje propast mezi věřícími a nevěřícími. Podílí se na zvyšování sociálního napětí v současné naší společnosti, ba dokonce ho živí dalšími invektivními emocemi, kupříkladu přirovnáváním vedení ČSSD k nacistické a gottwaldovské totalitě. Což je drzost toho nejvyššího zrna, protože katolická církev byla tou největší totalitní organizací světa všech dob, v období skoro celého druhého tisíciletí. Prohlášení vůdčích kleriků oplácí ČSSD její předvolební rétoriku daleko nenávistnější mincí v podobě politických urážek až propagandistických lží. V žádném případě se nejvyšší reprezentanti církevní vrchnosti u nás nezachovávají podle své vůdčí ideje – onomu křesťanskému -, odpouštěj svému nepříteli, nadtož dokonce nastav mu k poličku i druhou tvář. Jak totiž jde o majetek, je katolická vrchnost doslova smyslů zbavená. Tato církev ve své nenasytnosti nezpochybnitelně dokazuje, že kdyby v současnosti i nakrásně sestoupil na tuto planetu vytoužený spasitel světa, je s jistotou větší, než všechny biblické pravdy dohromady, že by ho současná náboženská šlechta zničila, jako to udělala klerikální vrchnost již jednou.