POSLEDNÍ TRIKY AFROAMERICKÉHO OTROKA NEJMOCNĚJŠÍ ELITY USA

Trumopovo volební vítězství se stalo fackou, kterou veřejnost dala celé politické třídě USA a tím i všem, kdo příslušníky zmíněné sociální vrstvy manipulují. Zvolenému prezidentovi se podařilo nepředstavitelné. Sjednotil většinu nejvlivnějších osob USA bez ohledu na to, k jaké politické straně se hlásí. Veřejnosti se tím posílilo zviditelnění reality, že je úplně jedno, kdo je pro Urbi et Orbi viditelnou hlavou země. Trump vstoupil do politiky jako outsider a hned na první pokus vyhrál. Nikdy nepatřil do rangu vládnoucí elity. Ta se proto rozhodla udělat vše, aby se nestal prezidentem. Ve volební kampani všichni vlivní političtí hráči byli nejen pro jeho soupeřku, ale zřetelně proti němu. Po zvolení otevřeli další kola politických her, které měli už dávno připravené. Vyvolali snahy o přepočítávání hlasů tak, aby tento proces se nedokončil do doby, kdy volitelé s definitivní platností rozhodnou. Po neúspěchu tohoto triku vyvíjeli tlak na volitele, aby porušili svou povinnost a dali hlasy Clintonové. Samozřejmě, že ten tlak zahájili ihned po hlasování, ne až když soudy zastavily přepočítávání volebních lístků. Ještě dřív, tedy již v předvolební propagandě, pak rozehráli doposud nepoužitou kartu, kterou je údajný cizí zásah do voleb. Z Ruska je již nejméně dva roky v USA vytvářen nepřítel horší terorismu. V takové atmosféře bylo už poměrně snadné veřejnost přesvědčit, že Rusko se snaží ovlivnit volby prezidenta USA. V klímatu otevřeného nepřátelství s jinou zemí jsou hlavními nositeli informací pro politické představitele tajné služby. Obama se svou slabou vůlí, ještě slabším celkovým postavením v mocenské elitě, se stal již dávno proto výkonným otrokem CIA a dalších služeb. Při manipulování veřejným míněním a především politiky je velkou výhodou všech tajných služeb, že nemusí předkládat žádné důkazy o svých tvrzeních. Veřejnosti v žádném případě a jen nejvyšším politickým špičkám je pouze naznačováno. Navíc jejich „poznatky“ nelze nijak ověřit, než snad z informací tajných služeb jiných států. Takže v USA bylo již dlouhodobě vytvářeno prostředí, v němž by nebylo považováno za holé bláznovství, když někdo obviní Rusko, že ovlivnilo volby v USA. Což se také stalo a nyní dále využívá. Včera tento proces, který měl několik dezinformačních fází, vyvrcholil. Obama vyhostil několik desítek ruských diplomatů z USA. Trumpovi tak připravil situaci, kterou nepůjde tak lehce napravit. Jestli ani to Trumpa ale nezlomí, má ta afroamerická kreatura poslední možnost. Začít lokální válku s Ruskem, samozřejmě cizíma rukama. Již proto se skoro měsíc zostřuje situace na linii Luhanské samozvané republiky a především se přesunuje několik tisíc plně moderními zbraněmi vyzbrojených vojáků USA do Polska.

JAK TAKY PROTI ISLÁMSKÝM TERORISTŮM?

Napsal jsem již několikrát, že všechny státy, které se brzy po září 2001 přihlásily k Americké protiteroristické koalice, měly zároveň s tím zrušit ve svém právním řádu zákaz trestu smrti. A nejen to. Jelikož smrt v boji za Alláhovo náboženství je pro některé muslimy vytouženým životním osudem, je nutné v boji s islámským terorismem zavést takový trest smrti, aby po něm nikdo netoužil. Všichni, nebo spíše skoro všichni, kdo píší o islámu tvrdí, že toto náboženství jev současnosti v takovém období, v jakém bylo křesťanství tak před půl tisíciletím, čili v hlubokém středověku. Jsem rovněž takového názoru a z toho mi, mimo jiné vyplývá, že i trest smrti musí být pro teroristy vyznávající islám středověký. A vůbec nejlépe z prostředí středověké Číny. Popravčí v císařské Číně totiž byly mistry svého řemesla, protože dokázali popravovat odsouzence i několik týdnů, by měsíců. Takové „čínské mučeníčko“ by s vysokou pravděpodobností odradilo nejednoho muslima od smrti pro víru, za kterou se údajně dostávají přímo do ráje plného bělostných krasavic. Muži jsou totiž vesměs méně odolní bolestem, takže by je výhled na dlouhodobé mučení zbavil mnoha teroristických nápadů. Ono měsíc trvající mučení není nějakým jednoduchým uřezáním hlavy, trvajícím pár sekund, maximálně minut, na které jsou doma zvyklí.

TURECKO JE POŘÁD ČLENEM NATO

Při nedávném zabití Ruského velvyslance v Ankaře se v našich médiích opět projevila nesmiřitelná nenávist jejich redakcí vůči Rusku. To se, mimo jiné, projevilo i v některých hlavních titulcích. Psalo se v nich kupříkladu o pomstě za Aleppo. Prý to zločinec dokonce volal. Rusonenávistníci tím chtěli zmanipulovat veřejnost a vydávat vraždu velvyslance za součást války v Sýrii. Jenže oni, neznalci neví, že islámská tradice doslova velí, že poslové se nezabíjejí. Při tom se zmíněná sdělovala nezmínila vůbec o tom, že volal i ono proslulé Alláh Akbar. Pro mne je naprosto rozhodující, že Turecko je pořád členem NATO. Vražda Ruského velvyslance v zemi NATO, za atmosféry neustále se zvyšujícího nepřátelství celé Aliance vůči Rusku, si mohou, alespoň některé kruhy v Rusku, vysvětlovat jako akt války. A nejméně generalita NATO by si to měla víc jak dobře uvědomovat a především z toho vyvodit potřebné závěry, čili přesvědčpvat všemi silami Rusko, že nešlo o akt nepřátelství NATO, vůči Rusku.

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ POLITICI MINULÉHO STOLETÍ

Dostal jsem nedávno tuto poněkud nejasnou otázku. Odpověděl jsem na ni stejně nejednoznačně. Nejvlivnější politici minulého století byli dva. V prvé polovině Lenin, v druhé Castro. Nejneúšpěšnější politici byli také dva. V první polovině století Hitler a v druhé Gorbačov. A nad všemi politiky toho století čněl Stalin. Vytřískal z nejzaostalejší země Evropy natolik silnou mocnost, že tím skoro o sto let oddálil destrukci evropské kultury, ke které se ona vlastním přičiněním v současnosti propadá.

ZEMANOVY TRUMFY

Zeman brzy po zvolení Trumpa prezidentem a ještě před „volbou“ voliteli, mu telefonicky blahopřál a mimo jiné jej pozval do Prahy, což Trump milerád přijal. Přece je tak trochu pořád nakloněn naší zemi, když jeho první děti mají českou matku, se kterou je pořád v přátelském vztahu. Tím se Zeman mezi evropskými politiky vyšvihl na naprostý vrchol. Má totiž osobní, ba až přátelské, ale nezpochybnitelně minimálně vysoce nadstandardní, vztahy s představiteli všech tří největších mocností. Putina si získal svou účastí na vojenské přehlídce v Moskvě, Si Ťin-Pchinga zase velkorysými nabídkami ekonomické spolupráce, kterou Čínský předák ocenil osobní návštěvou Prahy. Tím je Zeman v Evropě naprostou výjimkou. Opět tím dokázal, že je dobrým prognostikem, nebo spíše že má talent orientovat se v každé, nejenom domácí, politické situaci. Důležitě nyní je, aby toho co nejúčinněji využil pro blaho naší země. Líbí se mi, že je to i doma oceňováno. Bývalý policejní ředitel Novotný k tomu poznamenal, cituji: „Všechny ty nuly, které neustále prezidenta kritizovaly za to, že kdesi v jakémsi zahraničí dělá ostudu, musejí mít dnes hodně protáhlé obličeje“, konec citace. V současné hluboké krizi EU by mohl alespoň ve středoevropském prostoru sehrát významnou roli. Zvláště pokud se to zvrtne v Polsku.

HOŘKÁ PŘÍCHUŤ SLOVA PŘÍTEL

Čím dál hůř snáším slovo přítel. Považuji ho za klasický prvek „novořeči“, přesněji korektního vztahu dneška, charakterizujícího reálné pokrytectví. Jsem totiž dítětem doby, kdy azylový dům byl prostě chudobincem, domov důchodců zase starobincem, dětský domov sirotčincem a diagnostický ústav mládeže nekompromisně polepšovnou. Jako děcko jsem měl kamarády, čili soukmenovce, se kterými jsem si rád hrál. Ostatní, ti jednoduše mými kamarády nebyli. S věkem jsem se pak naučil lidi, se kterými bych se nebál společně válčit proti nepřátelům, nazývat a taky považovat za soudruhy, což bylo víc než jenom kamarádi, se kterými jsem se někdy i pro malichernosti rozešel. Bylo pro mne štěstím, že jsem do opravdové války nikdy nemusel. Vyhnul jsem se tak určitě zklamání o některých soudruzích, kteří možná mi nebyli ani opravdovými kamarády. Slovo přítel jsem nikdy nepoužíval a když, tak jenom ve svém protikladu. Existovali totiž lidé, kteří byli od dětství mými nepřáteli. Nacisti, hitlerovci, fašisté, všichni příslušníci panské vrstvy a nejvíc pak panstvo, jemuž ještě trčela sláma z bot. Ale zpět ke slovu přítel. V současné novořeči není pro mne ničím víc, než pokryteckým označením pro sexuálního partnera. Člověka, který mi fakticky nestojí ani za to, abych jej považoval za milence, čili adepta na budoucí celoživotní partnerství, ba co hůř, kvůli kterému v mnoha případech jsem si zničil své dosavadní dlouholeté partnerství, mnohdy s dobrovolným slibem celoživotnosti.

PUČ VOLITELŮ SE NEKONAL

Včera proběhlo hlasování volitelů. Poslední naděje Clintonovské mafie padla. Trump ještě před dokončením hlasování měl zajištěnu většinu 270 hlasů. Přesně za měsíc by měl 45tý prezident USA nastoupit do funkce. Takže odpůrcům nezbývá, než počkat na nějaký jeho kiks a rozjet proti němu impeachment. Pokud samozřejmě nepoužijí osvědčenou metodu „americké demokracie“ – zastřelení atentátníkem, podle jejich odvěké tradice.

ALEPPEM TO ZDALEKA NEKONČÍ

Aniž se podrobně zajímám o situaci v Sýrii, bylo mi podezřelé, že ve stejné  době, kdy Asadova armáda vyhlásila závěrečný boj o Aleppo, zahájili Američané v Iráku boj proti Daeši v Mosulu. Kladl jsem si otázku proč právě tam a proč právě tehdy. Na odpověď jsem nečekal příliš dlouho. Právě tak dlouho, jak trvá utajovaný přesun skupinek islámistů Daeše z Mosulu do Syrské Palmýry. Mosul je z hlediska mobility totiž velice blízko hranic Sýrie. Radikální islámiisté si již dávno vyvinuli pro své přesuny pouštní krajinou technologii „cloud“, čili že pod rouškou beduínů, místních obyvatel a dokonce i vojáků syrské armády přicházejí v malých skupinkách z různých směrů a koncentrují se na jednom nenápadném místě. Tak se v okolí Palmýry již nějaký čas koncentrovali teroristé utíkající jak z Aleppa, tak z Mosulu a vytvořili tam sílu, které nemohla odolat místní posádka Syrské vládní armády, na níž tak Daeš zaútočil v momentě, kdy Aleppo prakticky padlo. Američané totiž už Aleppo odepsali a zbraně tam nedodávali. O to víc jich ovšem měli k dispozici přesunující se teroristé, které navíc CIA posílila i o své, tak zvané žoldácké specialisty, v počtu asi dvou stovek. Účel chování USA v Sýrii je pořád stejný, udržet zde Ruskou armádu co nejdéle a tak hospodářsky oslabovat Rusko. Ruská rozvědka se dopustila chyby. Mohla předvídat, že bojovníci Daeše se někde bude soustřeďovat, protože prakticky nemají z regionu kam utéct. Že to může být Palmýra, už ze znalosti regionu také mohli předpokládat, alespoň jako jednu z možností, na kterou měli zaměřit své hlídkování. V bezprostřední blízkosti od ní, na cestě na Rakku, jsou totiž ropné věže, které mají teroristé v úmyslu ubránit za každou cenu. No a jak se podaří vyčistit Palmýru, začne to opět třeba u Damašku, kde také ještě není úplně dobojováno. Sýrii podle mne čeká vyčerpávající a prakticky nikdy nekončící gerilová válka, intenzivně podporovaná ze zahraničí. Jejím smyslem zase bude zabránit intenzivní obnově země, která Asada donutí lacino prodávat ropu. Takže tak asi.

ZDRAVÍ JE NEJLEPŠÍM BYZNYSEM

Kdysi Rudé, později oranžové a nyní pomalu se modrající Právo nečtu již víc jak deset let. Přesto mám možnost podívat se každou sobotu do jeho listové formy. Články, až na výjimky nečtu. Takovou pravidelnou výjimkou jsou texty Kellera. Skutečnou výjimkou pak takové, jež mne již svým titulkem vyprovokují. Naposled se tak stalo 22. října. Zaujal, vlastně mne skutečně vyprovokoval, titulek textu na straně, kterou si jako inzerci zaplatila farmaceutická firma Pfizer. Napsal jej sám ředitel české pobočky zmíněné firmy, Američan jak poleno. Titulek, který mne naštval, zněl doslova, cituji: „Zdraví je největší hodnotou člověka a stojí za to do něj investovat“, konec citace. Příšerné vnímání zdraví lidí prizmatem společenství a vlastně ideologie maximální ziskuchtivosti. Příklad doslova učebnicové zlotřilosti amerikánství. Text je jakýmsi fiktivním rozhovorem, u něhož autor otázek není uveden, čili si je pan ředitel vymyslel sám.  V prvé řadě upozorňuji na to, že jde o jeden z řady důkazů, že prakticky každé lukrativní podnikání u nás je ve vlastnictví zahraničních firem. Text samotný tomu odpovídá. Uvádím jen některá „Amerikánská“ tvrzení. V naší zemi jsou léky příliš laciné, což ale není výhodné pro občany. Protože si pořád uchovávají iluzi, že zdravotnictví je zadarmo, což nebylo, není a nikdy, podle pana ředitele, nebude. Je prý potřebné uvedené mínění lidí změnit a zvýšit spoluúčast lidí na léčení. Laciné léky ale nejsou výhodou ani pro celé společenství, protože jsou ve velkém množství redistribuovány do zemí, kde jsou léky podstatně dražší. Prý jde o víc jak deset procent léků. Z toho důvodu dochází pan ředitel Kennedy dokonce k závěru, že úspory na lécích by už nepřinesly, cituji: „..pozitivní dopad“, konec citace, ve které pouze chybí dodat to podstatné, čili pro koho. Samozřejmě že pro farmaceutické firmy.  K tomu pár čísel. České zdravotnictví je třista miliardovým byznysem. Výdaje na léky představují 65 miliard. Výzkum a potřebné zkoušky jednoho léku trvají 11 až 14 let a náklady na něj představují průměrně 2,6 miliard. Investice do nich se nesnižují ani v době krizí, jak se chlubí pan ředitel. Takže zdraví lidí je pro podnikavce v této branži skvělým byznysem. A bude stále větším a větším. Oni si už vylobbují, abychom připláceli stále víc.

VYVOLÁVÁNÍ DUCHŮ

Racionálně myslícím lidem jsou k smíchu různé seance spiritistů, kteří se snaží vyvolávat duchy. Existuje ovšem jeden druhu vyvolávání duchů, který není ani trochu k smíchu. Jde o propagandu médií „střední stoky“ Západu. Západ od druhé světové války přichází o fluidum světa budoucnosti. Ten proces se silně urychlil zrušením kolonií a doslova závratného tempa dosáhl v novém tisíciletí. Západ se pomalu ale jistě dostal do pozice toho slabšího. A jako každý takový sahá ve svém boji k neférovým zbraním. V posledních letech je to kupříkladu vyvolávání duchů minulosti, jako je duch SSSR, duch komunismu, či duch války civilizací. Ty bych ještě pochopil, ale Západ klesl natolik, že už vyvolává i duchy neexistujících jevů. Jedním z nich je duch Ruské agrese. Zatímco agrese Ruska a SSSR za celou dobu jejich existence se dají spočítat na prstech jedné ruky, agrese USA jenom v posledních deseti letech jsou početnější. O nic lépe na tom nejsou i ostatní vlivné země Západu. Současná královna Velké Británie kupříkladu za svůj život válčila vícekrát než Rusko za celé dějiny. Ale tito mezinárodní grázlové se vůbec nepovažují za agresory, oni všude bojují za mír, demokracii, svobodu a já nevím jaká to různá dobra a posvátné ideály. Jejich slouhovští presstituti se ke krytí zločinů mocných uvolili svět obklopit mlhou zmiňovaného vyvolávání duchů. Duchů jevů, které prakticky nikdy neexistovaly. Rusko se naprosto ve většině případů vždy jenom bránilo napadení. Sovětský svaz za svou existenci jen dvakrát napadl jiné země, při čemž vždy šlo o sousedy. Při tom vůdcové Západu napadali, napadají a budou ještě dlouho napadat země po celém glóbu – lumpové.