Ať jsem se snažil sebevíc, nikdy jsem sám sebe nepřesvědčil, že spravedlnost a právo jsou synonyma. A tak mě překvapuje, že existují jiní, kteří to umí docela dobře a navíc vtipně. Třeba spisovatel František Roček v Parlamentních listech dne 17. 1. 2022. Cituji: „Právní systém kdekoli na světě je džungle, která v případě nutnosti překryje cokoliv. Vždyť i symbol jako socha spravedlnosti to naznačuje. Je to ženská se zavázanýma očima, takže nic nevidí, tedy je k ničemu. Sice drží meč v ruce, ale protože má zavázané oči, jakýkoliv vandrák může meč ukrást, a ještě té ženské dát ránu do nosu. Není ani jasné, proč má v jedné ruce váhy, když stejně neví, co na těch vahách přistane a kdo jí z vah co ukradne“. Konec citace. Nevím, ale ta popsaná ženská je původně starořímská bohyně Iustitia, tedy soudnictví a ne spravedlnosti. I antičtí Řekové měli za představitelku spravedlnosti Diké a pro božský soud Dia zase bohyni Themis

     Podle většiny médií prý tak dlouhou schůzi sněmovna ještě nikdy neměla, jakou předvedli poslanci opozice při jednání o důvěře pětikoaliční vládě. Ta se každé nové vládě projevuje po předložení jejího vládního programu. Co k němu říct? To vůbec není program. Je to v mých očích inventura problémů k řešení v naší zemi s obecnými náznaky, jak by se daly některé z nich řešit.

Je mi jedno, zda povstalci byli cvičeni a povstání samotné řízeno zpravodajskými službami USA, Turecka, Británie, Polska či dokonce všemi společně. Nezajímá mě ani, kde konkrétně existovalo reálné centrum velení povstalců, zda v Kyjevě, někde v Polsku či přímo v Almatě. Podstatné pro mě je, že ať bylo kdekoliv a ať se puč připravoval a realizoval kýmkoliv, Rusové o něm věděli prakticky všechno. Vůbec nepochybuji, že dokonce měli své lidi i mezi členy nejužšího vedení. Navíc po dlouhou dobu monitorovali veškerou komunikaci mezi nimi. Což byl základní krok k pozdějšímu bleskovému potření vzbouřenců. Přesvědčuje mě o tom několik faktů. Je vyloučeno, aby Rusové začali nakládat armádní letadla až tehdy, když bylo zahájeno jednání o pomoci Kazachstánu vojsky „Smlouvy o kolektivní bezpečnosti“. Ta musela být nakládána dávno před tím. Jelikož v Rusku právě začínaly Vánoce, je jisté, že vojáci už byli v kasárnách u letišť. Jinak by Ruská armáda nebyla schopná tak brzy v Kazachstánu zasáhnout. Vždyť z Moskvy je to do Almaty čtyři hodiny letu. Jsem přesvědčen, že samotní Rusové přiměli prezidenta Tokajeva k tomu, aby pozval vojska „paktu“. Jelikož Ruská armáda měla přesné informace o pohybu povstalců, tak bylo snadné v těch regionech vypnout veškeré komunikační sítě. Tolik fakta. A nakonec jedna spekulace. Dokonce si myslím, že to právě Rusové iniciovali spuštění „povstání“, protože se jim to hodilo před jednáním s USA, NATO a OBSE.

Bill Gates, George Soros, stejně jako Tomáš Halík, či Karel Janeček jsou lidmi z rodu nýmandů, kteří se dopracovali jednostranného úspěchu. A teď ho nedokážou unést. Ve své pýše dospěli k přesvědčení, že celé lidstvo zajímají jejich názory a že právě oni mohou planetu a člověčenstvo na ní zachránit. Dál toto tvrzení nebudu komentovat, protože každý si může najít dost faktických dokladů o jejich chování, které mou tézi potvrzují. Je pak absolutní tragédií, když se osoba s takovou psychickou indispozicí dostane do mocenského postavení. Jak říkávala babička: „Nejhorším pánem je ten, kterému ještě čouhá sláma z bot“. Žádná společnost by proto neměla dopustit, aby takoví psychopati se dostali k jakékoliv moci, nadtož politické.

Nejen státy se chovají podle idejí, za nichž vznikly, ale i jednotlivé vlády. Například to současná v ČR, ta RYCHETSKO-FIALOVA. Vznikla podvodem prvního a drzou pýchou druhého. Jen tak dál. Uvidíme jak dlouho.

     Od roku 2000 byla předsedkyní CDU. Od roku 2005 kancléřku Německa až do lounského roku. Po tři volební období rovněž významně kočírovala celou EU. V roce 1954 se narodila sice v Hamburku, ale rodina se odstěhovala do tehdejší Německé demokratické republiky. I když byl otec l protestantským kazatelem či farářem, tak se angažovala v organizacích vedoucí strany od mládežnických let. Takže byla obeznámena s marxismem, a vládnutím reálně socialistických bafuňářů. Právě ta skutečnost mi byla na ní vždycky podezřelá. Takže v posledním funkčním období jsem dospěl k přesvědčení, že byla spícím agentem KGB. Ještě sovětské. A už tehdy dostala za úkol zničit Německo. Nedovedu si totiž jinak vysvětlit její chování v období migrační krize a už vůbec ne v době klimadiktatury. Každý jen trochu přemýšlející člověk musí totiž vědě, že ony vrtuláče a fotovoltaika možná zajistí dostatek elektřiny pro domácnosti, leč nikdy ne pro tak rozvinutý průmysl, jaký má Germánie. Zavřít jadrné i uhelné elektrárny a v tutéž dobu prosadit zákaz pohonu vozidel spalovacími motory, na to musel přijít opravdu čirý antitechnický mozek. A prosazovat to mohl jen a jenom politik, který si přál absolutní závislost Německa na plynu z Ruska, ať při tom vedl ty nejostřejší řečičky.

Tak nám Bartoš zůstává „kapitánem“, nebo snad dokonce „admirálem“? Pirátů. Myslím, že v polistopadovém období ještě nebylo politika s tak drzým chováním. Trapně drzým. V polovině loňského roku už začal vystupovat jako budoucí předseda vlády. Dokonce v takové pozici se prezentoval v Bruselu. Ba se s pýchou dotazoval prezidenta Zemana, zda jej jmenuje premiérem, pokud Piráti vyhrají volby. Po volební katastrofě nejenže se neplížil kanálama, ale drze, či spíše podle se domáhal hned čtyř ministerstev. Přitom před volbami měli Piráti 27 poslanců a dneska mají jenom čtyři. Po takovém průs,,,, pardon propadu každý stranický boss vyklízí pozici. Toto pravidlo ale asi u „zločinců“, jimiž přece piráti vždycky všude byli, jsou a budou, neplatí. Minulý týden dokonce byl zvolen do vůdčího postavení ve své straně. Pokud to všechno sjezd Pirátů nevyhodnotil jako neschopnost, pak zvolení Bartoše je spíše vizitkou celé té partaje, či spíše partičky lidiček, co spolu mluví. Jeho vystupování po vítězství ve volbě předsedy jeho drzost jenom vystupňovalo. Jeho vystupování se už se nedá hodnotit jinak než onou lidovou moudrostí, kterou jsem dal do titulku tohoto textu.

Když sleduji vyjadřování a hlasování poslanců za stranu Piráti, ať již těch domácích, nebo europoslanců, tak jsem dospěl jsem k následujícímu nezvratitelnému názoru. Je bezpodmínečně zapotřebí změnit v Ústavě ČR věk kandidátů voleb do sněmovny. Pléduji pro věk 40ti let, jako je tomu už dnes pro senátory. Jsem naprosto přesvědčen, že žádný ústavní činitel by neměl být mladší, takže i členové vlády by měli mít nejméně oněch čtyřicet let. Svět je dneska totiž velmi složitý a orientovat se v něm potřebuje specifické vzdělání, které musí být doplněné alespoň desetiletou životní praxí. Jinak je nebezpečí, že jedinec toužící po politické kariéře bude žít v bublině svého zájmu, která je doslova zesílena současnou komunikační technikou, tedy v jakémsi virtuálním světě. Odtrženost politiků od reality života řadových občanů ba obyvatel, je v mých očích totiž největší katastrofou pro celou společnost. Mladí ať se vzdělávají, a to nejen v politických problémech. Ať získávají politickou praxi ve stranách a řídící třeba jako zastupitelé v obcích. Hlavně ale ať prokážou, že se umí uživit také jinak než v politice. To všechno dřív jak do čtyřicítky nestihnou. Takže tak asi.

Včera na webu První zprávy uveřejnil jejich pravidelný přispěvatel Zdeněk Zbořil, historik a analytik politiky zajímavou úvahu o naší zahraniční politice. Protože bych to líp nevystihl, tak podstatnou část jeho názoru pouze bez komentáře cituji: „Naše nová zahraniční politika se utíká do stínu zahraniční politiky Evropské unie, která jak dobře víme neexistuje a pokud existuje, tak je to jenom z vůle některých velmocí. Dokonce, a dělá to většina médií, se realita skrývá za aféry s Covidem. To je celosvětově organizované spiknutí, které má zakrýt oč vlastně ve světové politice jde, oč jde v nastávající ekonomické krizi. Zajímavé je i to, že tyto mimikry přijaly a považují za důležité všechny strany diskutující problém Covidového nebezpečí nebo Covidové pandemie…“ Konec citace.

Sousedy Ruska jsou (od severozápadu proti směru hodinových ručiček): Norsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Bělorusko, Ukrajina, Gruzie, Ázerbájdžán, Kazachstán, Čína, Mongolsko, znovu Čína a Severní Korea. Prostřednictvím Kaliningradské oblasti, strategické západní exklávy, dále sousedí s Litvou a Polskem. Za dobu existence postovětského Ruska vznikly vážené nepokoje až války v Bělorusku, na Ukrajině, v Gruzii, Ázerbájdžánu a teď v Kazachstánu. Kdopak to bude příště mocnářové USA, NATO a EU, kteří všichni jste vyhlásili Rusko za svého nepřítele?!! Vyčerpala se totiž množina sousedních států Ruska, v nichž zůstalo po rozpadu SSSR hodně obyvatel Ruské národnosti, což by dávalo Rusku záminku zasáhnout vojensky, pokud by v nich došlo k nějakému jejich pronásledování. Po rozpadu Sovětského svazu prý zůstalo za hranicemi Ruska až 24 milionu Rusů. Žijí i ve státech, které s Ruskem nesousedí. Takže možnosti tu ještě pořád jsou. Revolty proti režimu provedené jako přes kopírák mají ale neblahý osud. Na Ukrajině se sice povedla změna, ale je silně úpadková. V Bělorusku skončila po několika týdnech, v Kazachstánu, jak se zdá, tak skončí po několika dnech. Vypadá to, že byla spuštěna nepromyšleně, pouze jako „hurá akce“ reagující na Ruské ultimativní nabídky pro USA a NATO. Pokud bude doslova udušena jako protistátní terorismus, pak s potentáty NATO, ale hlavně USA bude teď Rusko jednat jako s poraženými.