Ministr Staněk odvolal ředitele kulturní instituce pro špatné hospodaření. Umělci, napojení na finanční toky této instituce rychle vytvořili atmosféru občanského odporu. Protože bylo před volbami do EP, Hamáček se zalekl o výsledek a prosazoval odvolání ministra své strany. Prezidentovi se uspěchanost a neopodstatněnost odvolání nelíbila a začal se stavět na zadní. Opřel se o neprůstřelný názor, že nelze ztrestat ministra za to, že vyvozuje závěry z kontroly hospodaření. Navíc měl za sebou výklady Ústavy ČR od prestižních ústavních právníků, kteří jeho jednání nehodnotili dokonce ani za vládní, nadtož pak ústavní krizi. Hamáček, místo toho aby hledal kompromis, okamžitě na uvolněné ministerstvo navrhl velice kontroverzní osobu, která zdaleka není tak schopná, jako odvolávaný ministr. Vedení ČSSD pojalo celou situaci opět jako souboj s prezidentem a od počátku vyhrožovala, že pokud Zeman nepovolí, její ministři odejdou z vlády. Spor trvá už několik měsíců, což je dost dlouho, aby se voliči zamysleli alespoň nad dvěma otázkami. Copak je ministerstvo kultury tak významné, aby se kolem něho rozhořela bitka o existenci současné vlády? Copak už ČSSD klesla tak hluboko, že je ochotna odhodit zájmy voličů jež může ve vládě hájit a raději z ní odejít jenom proto, že trpí protizemanovským komplexem? Tím by jenom potvrdila současný trend, že se stává nevolitelnou.

Jistý Luboše Palata, zveřejnil na webu https://www.denik.cz/komentare/komentar-lubose-palaty-20190623.html své přesvědčení, které veřejnosti vnucuje jako fakt. Cituji text onoho publicisty, či co vůbec je: „Především ty lidi na Letné nikdo neplatil a Milion chvilek za demokracii není žádnou odnoží Sorose, jak jste se možná v minulých dnech dočetli v některém z řetězových e-mailů. Letná byla zorganizována z peněz malých přispěvatelů a těch několik set tisíc lidí tam přijelo a přišlo o své vůli a zadarmo“. Konec citace. Z osobní zkušenosti, o níž jsem nedávno napsal na http://www.novarepublika.cz/2019/06/prispevek-k-financovani-protestnich-akci.html vím, že každé takové hnutí má dvojí účetnictví. Veřejné a to druhé, čili přes banky a z ruky do ruky. První je v současnosti publikováno na internetu, aby všichni kdo chtějí, věřili. O druhém ví jen maximálně tři lidé z vedení, to aby peníze od těch hlavních a největších donátorů si někdo nevyužil pro svou soukromou potřebu. Největší dárci, tedy jejich kurýři, přináší peníze v hotovosti jako zkušení mafiáni v kovových kufřících, ti amatérští třeba v krabici od vína. Stačí jim jednoduchá stvrzenka, či lépe přímo „selfíčko“ z předávání. Můj názor je tvrzením proti tvrzení pana Palaty. Důkazy nemáme ani jeden z nás. Veřejnost ať posoudí, jestli je možné za dva roky vybudovat po celé zemi přes tisíc buněk spolku „Milion…“, a půl roku organizovat monstr akce za částku, kterou se dušuje pan Minář.

Žádný z iniciátorů, sponzorů ani vlastních organizátorů demonstrací jistě není tak naivní, aby předpokládal, že po skandování davů, nactiutrhačných výlevech héééreček, ba dokonce výzvách k útoku jejích krígskolegů na Hrad, se Benešová, Babiš či dokonce Zeman rozbrečí a budou abdikovat. Předpokládám, že i většina demonstrantů si to nemyslela a teď už vůbec nemyslí. Jenže co dál? Přece nelze pořád, i když třeba ve stále se zvětšujícím množství, chodit na náměstí se vzrušovat, ukájet svou frustraci a…pořád nic. Sice nějaká americká socioložka, čti pseudovědkyně, vydedukovala, že k pádu vlády stačí, aby pouhých 3,25 procent obyvatelstva vyšlo „spontánně“ do ulic a vláda musí padnout. Ovšem v diskusi pod jejím článkem lze číst pouhopouhý výsměch této tezi. Zkušenosti z akcí odporu hovoří o něčem jiném. Pouliční protesty, to je jenom měkké násilí. Nejeden klasik politické teorie i praxe je hodnotí spíše jako palebnou přípravu. Pokud nepřinesou očekávaný výsledek, musí přijít skutečné násilí. Proto nejeden z nich kdysi musel zvolat: „To chce krev“. A právě v tomto punktu vidím velké nebezpečí demonstrací vedených Milionem chvilek. Jsou příliš profesionálně organizované, ba dokonce celostátně, takže zoufale potřebují alespoň nějaký výsledek. Jejich sponzoři, ti opravdoví, rozhodující a ne ti uvádění v „transparentních“ účtech, patří mezi investory, kteří nejsou zvyklí vyhazovat peníze pro zábavu, nadtož někoho cizího. Takže se opravdu už čeká pouze na tu „krev“. Lze tedy oprávněně očekávat nějakou provokaci, nebo promyšlené malé místní násilí, jež by vyprovokovalo jakýkoliv zásah policie. Ten se totiž dobrou propagandou dá vždycky lehce zneužít. Vždyť Listopad je toho přece velkým vzorem.

Právě jsem dočetl text pana Jaroslava Tichého na webu ZVĚDAVEC, stránka http://www.zvedavec.org/komentare/2019/06/7932-herci-na-brigade.htm . Poměrně dlouho již také připravuji text o hercích a možná se mi jej podaří letos dokončit. Mnoho z toho, co v něm připravuji již pan Tichý ale, ve jmenovaném článku řekl. Takže svůj pokus mohu na čas odložit. Přesto ale přece jenom zmíním jednu konkrétní poznámku, kterou pan Tichý naznačil, leč málo zdůraznil. Chování některých herců, konkrétně Mádla či Polívky ml. naprosto jednoznačně klasifikuji, stejně jako pan Tichý a nejen on, jak trestný čin. Pan Tichý málo zdůrazňuje, že jde o trestný čin šíření nenávisti. Což je v mých očích jednoznačně nejhorší společenské zlo, neboť má tendenci doslova řetězového růstu. Proto mne velice udivuje, že státní zastupitelství nekoná. Mám pro tuto jeho obstrukci pouze jedno vysvětlení. Buďto se cítí zastrašeno sílícím a zmanipulovaným davem, nebo souhlasí minimálně s demonstranty, či dokonce s grázlovskými projevy herců. V prvém případě je to důkaz, že demonstrace spolku “Milion chvilek pro demokracii“ jsou kontraproduktivní. Není totiž v reálné politice ministryně Benešová osobou, která ohrožuje nezávislost justice, ale všichni ti nedovtipní demonstranti a především organizátoři, kteří populisticky na své akce zvou lidi, kteří dovedou zahrát jakoukoliv roli, hlavně kdyže je v dobách malé poptávky zviditelní. Pokud platí domněnka druhá, pak již jde o prvek přímého ohrožení demokracie, které je rovněž jedním z ideálů, za něž se demonstranti údajně bijí. Čti zase kontraproduktivní počin. Celé demonstrování se pak pomalu stává paradoxním popřením svého prvotního úmyslu.

Nebo též Zeman lehce získal body popularity. Dva poslanci ruské Dumy navrhli, aby za veterány byli prohlášeni vojáci, kteří se v srpnu 1968 zúčastnili vojenské intervence v ČSSR. Naše mainstreamová média se okamžitě mohla přetrhnout vyhlašováním všemožného odporu a protestů. Je ale pro ně příznačné, že už vůbec nezveřejnila stanovisko ministra zahraničí Ruské Federace, který asi den na to vydal prohlášení, že iniciativu poslaneckého dua nevyjadřuje názor a už vůbec ne zájem vlády. Zeman vtipně využil celé situace a pro ona zmíněná, protiruským vztekem se zalykající média vyhlásil, že si pozval velvyslance RF, aby mu vyjádřil důrazný protest. A za pár dní pak oznámil, že tak udělal. Jmenovaná média, která si ve svých databázích vedou Zemana v kolonce „agent Kremlu“, tím pádem ztratila střelivo pro další palbu. Zeman, který měl samozřejmě přesné informace, si jistě s panem velvyslancem přátelsky poklábosili a při tom u našich protiruských trollů získal punc státníka, nekompromisně chránícího zájmy své země. Oni vesměs vůbec nevěděli, že od samého počátku žádné české zájmy nebyly vládou RF vůbec ohroženy. V mých očích dobrá práce PR Hradu. Čili klasické divadélko pro prostý lid. Ovšem každý opravdový demokrat musí uznat, že Rusko je naprosto suverénním státem a nikdo mu tedy nemá oprávnění kecat do toho, koho si ono označí za veterána. Zvláště pak takové oprávnění nemá země, která kupříkladu vůbec neprotestuje proti podobným aktivitám vlády Ukrajiny. A v žádném případě si absolutně nesmí přisvojovat taková oprávnění stát, jehož vojáci se v rámci agresí vojsk NATO podílejí na okupaci cizích zemí. Nebo si snad prezident Afghánistánu volá na kobereček velvyslance ČR zato, že její vláda svým žoldákům, motajícím se v plné zbroji po Kábulu, vydává osvědčení veteránů?!! Nebo si dokonce někdo myslí, že prostí Afghánci vojáky NATO vnímají jinak než okupanty!!?

Už prý i pod Eiffelovkou demonstrují proti Babišovi. Paráda. Těch pár hňupů se vždycky najde kdekoliv. Starodávnou pravdou ovšem je, že žádné zlo nezplodí dobro. Nedemokratické metody nemohou proto, podle této zkušenosti, vytvořit fungující demokracii. Pokud by se i v naší zemi prosadila změna politické moci místo volbami, hulákáním na náměstích, pak v budoucnu před touto metodou nebude už nikdo nikdy uchráněn. Takže pokud bude chtít někdo mít klid pro vládnutí, pak bude muset tvrdě proti podobným praktikám zakročit. A budeme mít zpátky to, co si žádný z těch dnešních komediantů, včetně hrstky rádoby ctihodných intelektuálů, určitě nepřeje. Milion chvilek už podle mne překročil meze a pokud nevstoupí do přirozené, Ústavou nařízené politické soutěže, měl by být k tomu soudní cestou donucen. Zatím je celý ten spolek pouze bandou uřvaných zbabělců, kteří nemají ani tolik odvahy, co třeba Klaus mladší, který před několika dny založil stranu a jde do dalšího politického boje s otevřeným hledím, aniž se skrývá za srocení dobře placených politických debilů. Podařilo se mu poměrně v krátké době to, co se jiným nepodaří ani za bilion chvilek.

Dneska je tomu dvacet let, kdy letadla NATO naposled letěla nad Srbsko, aby tam shodila svůj každodenní příděl bomb. Skončilo tak 78 dní trvající zabíjení lidí a ničení důležité infrastruktury poslední země na Balkáně, která se do té doby nepodvolila globálnímu četníkovi – USA. NATO se tím aktem prezentovalo coby nejzbabělejší armáda v dějinách lidstva, která postrádá odvahu k pozemnímu boji a uchyluje se pauze k čirému zabíjení z takové výšky, aby proti ní nebylo obrany. Holt, jako tomu bylo už u Hirošimy kupříkladu. ČR byla tehdy pár týdnů v NATO, takže jsme se tím aktem čistého zabíjení, které ani nelze nazývat válkou, stali poprvé v dějinách naší novodobé státnosti agresorem. A nejen to, podle platných principů mezinárodního práva dokonce válečným zločincem. Nejstrašnější pro náš národ je, že zločin fakticky iniciovala a vlivně organizovala Češka. Sice žijící prakticky celý život v cizácké zemi, ale přece jenom ženština hlásící se k češství. Vrcholem jejího bestiálního konání bylo, že na území, které jmenovaným aktem bylo Srbsku ukradeno, si vybudovala velkou podnikatelskou firmu. Jediným kladem se v té souvislosti jeví, že Albrightová tou zhovadilostí alespoň sňala z Čechů část viny. Prokázala, že sice je původem Češka, leč za celý život se její mentalita zvrhla do podoby odpovídající mentalitě špiček nejzrůdnějšího státu dnešního světa