Počet voličů zapsaných v seznamech 8 275 752
Platných hlasů 5 375 090
Hlasy pro strany se ziskem nad 3% 695 776
Trikolora, Vilný blok a Zelení 273 393
„obskurní“ strany se ziskem pod 0,5% cca 30 000
Volební účast 65,43%
Propadlých hlasů 969 200
Propadlé hlasy činí 11,1% zapsaných a 17.9% zúčastněných voličů.
Zisk „vítěze“ voleb 27,7%
Vítěze volilo 18,1% zapsaných voličů, což je jeho reálný mandát k sestavování vlády.
V kauze prezidentovy hospitalizace mě nejvíc rozesmál jeden z předních havliánů Michael Žantovský. Rozčiloval se nad tím, že při nemoci Havla se psalo o každém kousku prezidentova střeva a o Zemanovi nic. Typický to příklad politizujícího neználka. Zmíněný pantáta totiž zapomněl, že v době trůnování Havla neexistoval zákon o ochraně osobních dat. A právě kolem jeho interpretace v případě prezidenta Zemana se strhl ten křečovitě nenávistiplný boj rozpoutaný tajvancem Vystrčilem. Rádobymoudrý sbor nejvyšších představitelů „lidu“ totiž ve svém neumětelství po zplození zákona o ochraně osobních údajů nekodifikoval výjimečná pravidla pro nejvyšší ústavní činitele, kteří mají ze znění Ústavy plynoucí osobní pravomoci. Této situace celkem oprávněné využívá prezidentská kancelář a vztekem rozumu zbavení současní vítězové, jejichž duchovno je sedmi klety nenávisti morálně zdevastováno, tančí svůj zuřivý boj před nesprávným totemem. Rovněž pánové z ÚVN hrají zajímavou hru. Nesdělí veřejnosti, proč je prezident hospitalizován, asi také proto, aby je někdo nenapadl že porušují zákon o zmíněné ochraně. Podle nich prezident nemůže vykonávat svou funkci. Při tom takovou informaci jsou povinni denně aktualizovat, aby ústavní činitelé i lid obecný se cítil být informovaná. A pánové nejvyšší ústavní činitelé ať se radí, co budou dělat dál. O tom pak nejsou povinováni tlachat na veřejnosti, zvláště když se dopouštějí při tom chyb. A konkrétně učiteli Vystrčiloví bych radil, ať u svých tajvansklých „krajanů“ zajistí raději dodávku čipů pro automobilku Škoda, aby nemuselo tisíce rodin před Vánocemi obracet v ruce každou korunu. Tím by si spíše zajistil další zvolení než tou antizemanovskouu zavilostí příliš podobnou „zločinného“ prokurátora Urválka. Howgh.
Všichni lídři politických stran obou koalic se po volbách vůbec netajili tím, že hlavní účel voleb byl splněn. Babiš musí jít. Osobně mě vůbec nezajímá další vývoj při tvoření vlády, nadtož jejího budoucího kočírování tímto státem. Jde jednoznačně o Pyrrhovo vítězství. Vůbec nepochybuji, že Fiala se ukáže jako nejhorší premiér v dějinách. Doba je totiž těhotná obrovskými ekonomickými problémy a on je v této oblasti naprostý neumětel i přes řadu titulů před i za jménem.
Dneska si chci všimnout jiného jevu. Dalších nenávistných kroků „pražské kavárny“ alias havliatů. Jejich vztek po dvojích prohraných prezidentských volbách je totiž už dávno doslova připravil o rozum.
I pro mě je hospitalizace prezidenta tak těsně po volbách, jejichž výsledek naprosto zásadně neodpovídá Zemanovu přání, poněkud podivný. Vůbec se proto nedivím, že jeden z nejvyšších ústavních činitelů se šel na vlastní oči přesvědčit, jak to s ním opravdu vypadá. Antizemanovský gang složený především ze senátní mafie, „veřejnolhářské“ ČT, kluby politizujících kulturtrégů, alias slaboduchých herců a dalších po kariéře bažících prostitutů návštěvu zneužili jako impuls ke křižáckému útoku na Hrad a samotného Vondráčka.
Celá vykonstruovaná bublina dneska praskla, a kromě ďábelského smradu po ní zůstaly ve veřejném prostoru jen jména nejagilnějších antizemanovských „donkichotů“ od tradičně přihlouplého Vystrčila, přes Zdechovského, po nejpopulárnějšího polistopadového příslušníka politického obludária Kalouska.
Dobře si pamatujme všechny ty pazgřivce slepě sloužící zájmům, jež jsou v zásadním rozporu se zájmy dolních deseti milionů, které chtě nechtě pořád Zeman představuje. Jejich útoky na prezidenta se po odchodu Babiše nepochybně zintenzivní. A jelikož je nenávist už dávno zbavila racionálního chování tak důvodně předpokládám, že se budou čím dál tím víc odkopávat, ale především zesměšňovat.
Hlavním tématem mnoha ústavních činitelů, ale především antizemanovských prestitutů nejsou politické hrátky Ústavním soudem zprostředkovaných vítězů voleb, ale zdravotní stav prezidenta, který dosahuje zvrácenoosti nejpodlejších paparazzi. Jde jenom o další důkaz úpadku kulturnosti našeho veřejného života, onoho politického speciálně. A jak to bývá, ryba smrdí od hlavy.
Několik let už pozoruji, že naše ústavní instituce trpí vleklou chorobou, kterou bych politologicky označil za rozvrat, latinsky čili „vědecky“ pertubatio, lidově hovadismus. První byla takto postižena instituce Ústavního soudu. Základnu tomu položila sama Ústava ČR. A začátek lze s naprostou jistotou datovat rokem 2003, kdy se dostal do jeho čela Rychetský. Už v tom roce měl 60 let čili šlo o člověka, který měl někde v zátiší dožívat do penze. Pro zmíněnou funkci neměl v žádném případě patřičnou kvalifikaci. Neznám jediný jeho odborný text z teorie státu a práva. Prakticky celý profesní život byl právníčkem bytového družstva. Ještě horší to bylo s jeho charakterovými předpoklady. Člen KSČ, který byl ve svých sedmadvaceti letech z vládnoucí partaje vyloučen s následným uzemněním jeho kariéry. Osoba s chorobnou ambiciózností tak byla po dvacet let sžírána nezvladatelnou nenávistí ke komunistům. Po listopadu ucítil šanci, jako mnozí jiní sebevědomou pýchou pomatení. Brzy se v situaci zorientoval a za svůj cíl si vytýčil stát se předsedou Ústavního soudu. Politickým pletichami se mu to nakonec podařilo. On, sociální demokrat byl do této vysoké funkce překvapivě jmenován prezidentem Klausem. Jemu pak několikrát veřejně vyslovil respekt, který ovšem stále silněji, a především veřejně odmítal Zemanovi. Klasický oportunista. Zvláště když si uvědomíme že byl po celé funkční období místopředsedou Zemanovy vlády. Ve stáří se jeho negativní vlastnosti zesilují, protože už nemá tolik duševních sil na přetvářku. Pod jeho kočírováním ÚS vyplodil nejedno zmatečné rozhodnutí, usnesení, či nález s nepředstavitelnými politickými dopady.
Druhou takto zasáhnutou ústavní institucí se stal Senát. Ten po smrti předsedy Kubery se doslova v několik měsících zvrhl na protistátní a protilidovou mafii. Zasloužili se o to především neúspěšní kandidáti prezidentských voleb, kteří se tím ale stali natolik známými, že jim při totálním nezájmu občanů o volby do senátu stačilo ke zvolení senátorem pak oněch pár stovek hlasů.
Po těchto volbách se rýsuje, že se do této prašiviny dostane i sněmovna. Od 27.12.2006 platí totiž novela zákona o Jednacím řádu sněmovny. V § 77 odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v onom novelizovaném znění stojí: „K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců.“ Z toho jasně plyne, že nemohou mít své poslanecké kluby strany, které byly zvoleny v koalici, ale ani samotné koalice ne. Takže ve sněmovně jsou legálně pouze dva kluby SPD a ANO. Sněmovna tudíž zahájí svou činnost nelegitimně a bude muset ji zažínat účelovou změnou zákona. To předznamenává, že vznikne i mnoho dalších účelových zákonů.
Ústavní to marasmus.
O penzijním systému jsem napsal sérii textů ještě v době, kdy jsem psal do Britských Listů. Považuji je za plně vyčerpávající. Přesto mě k napsání dodatku inspirovaly řádky v tisku, cituji: „Pro kapitalistické predátorské elity je každá koruna, kterou neurvou pro sebe ztracená, ideologicky nezdůvodnitelná a zavání komunismem. To můžeme pozorovat u našich politických elit. Přidání důchodcům o 300 Kč je populismus, ale vojenské působení v Afganistánu, které stálo miliardy a jehož jediným výsledkem je zaopatření Afgánců kolaborujících s českou jednotkou, je naprosto v pořádku. Kdo je za tento nesmyslný výdaj a okupační působení odpovědný? Nikoho jsem neslyšel se k odpovědnosti hlásit. Kdyby však tyto nesmyslně utracené peníze chtěl někdo dát důchodcům, a přiblížit je tak důstojnému stáří, byl by napaden za populismus. Ovšem válka, zabíjení a vojenský průmysl jsou posvátné a náklady na ně si nikdo netroufne kritizovat“. Konec citace.
Zásadním problém penzijního systému nespočívá v dostatku peněz, ale v dostatku materiálních hodnot nezbytně potřených pro staré lidi. Potravin včetně pití, léků, bydlení, minimálních volnočasových aktivit a elektrických přístrojů pro chod domácností. Peněz si státy totiž mohou natisknout kolik chtějí, ovšem musí zajistit, aby bylo za ně co „koupit“.
V budoucnosti bude neustále ubýval lidí, kteří budou muset něco produkovat. To všechno nakonec budou lidstvu zajištovat roboti a umělá inteligence. Většina lidí bude vykonávat pouze služby jiným lidem. Především právě penzistům. Oni samotní si na větší svou spotřebu musí našetřit v době svého aktivního života. Samozřejmě, že ne peníze, ale nemovitosti a podobné reality, které ve stáří pak „prodají“. Pochybuji, že v budoucnosti budou peníze mít ještě funkci oběživa. Celý systém se bude muset adaptovat na materiální hodnoty.
Tož tak nějak.
V USA dochází k zajímavé situaci. Dalo by se říct, že jde o rozčarování z politických gerontů. Týká se to nejen Bidena, ale i Trumpa. Republikáni si už většinově nepřejí, aby se Trump vrátil do politiky. A to nejen politici, ale i voliči. Ještě horší je to v souvislosti s Bidenem. Dneska už v USA skoro nikdo nepochybuje, že současný prezident je, slušně řečeno, poněkud mimo. Ale především voliči ve stále větší míře zjišťují, že ti, kdo za něj vládnou čili státní administrativa, nepodává výkon, který slibovala. Jak to po posledních prezidentských volbách vypadalo div ne na občanskou válku, teď v zemi převládá spíše letargie. Obyvatelstvo si sále více uvědomuje, že jejich stát už není to, co býval, a hlavně, že z této situace není viditelné východisko.
Kořeny této situace vidím v celkovém vzniku Unie. Jde o stát migrantů. V tak krátkém historickém čase se z nich nemohl vytvořit národ. To znamená, že stát mají, ale nejsou národem. Každý občan prakticky je odněkud. Zakotven je i po třech generacích ještě pořád v domovině svých předků. Svůj současný domov vnímá asi tak, jak brigádník ubikaci, noclehárnu. Národy se netvoří za dvě, či tři staletí, ale spíš za tisíciletí. Nejen obyvatelé, ale i političtí představitelé měli vždycky stejný problém. Proto kupříkladu velice okázale demonstrovali svůj patriotismus. Při tom jim chybělo to základní. Vědomí sounáležitost se vším obyvatelstvem a z toho plynoucí sebevědomí na mezinárodním poli. Chybí jim dodnes prakticky sebeúcta, takže museli pořád světu něco dokazovat. Z toho důvodu předvádějí světu neustálé siláctví. Zatím jim to vycházelo. Jenže teď už si to nemohou dovolit, takže z toho plyne nerozhodnost vedení země a chandra jeho občanů.
Události poslední dekády minulého století byly, stejně jako listopadové události roku 1989 u nás zahájením cesty Západní kultury směrem zpátečním. Kultura, kterou pyšně zoveme civilizací, je tedy historicky regresí. Dnes se už ukazuje, že šlo o dlouhodobý, ne-li trvalý úpadek Západu. Francis Fukuyama to viděl přesně. Dějiny se podle něj zastavily. On z toho čerpal optimismus, aniž pochopil, že každá stagnující civilizace musí bezpodmínečně nutně zaniknout. Samuel Huntington to viděl sice jinak, leč se stejným koncem. Netolerantní střet tak ohromných lidských celků, jakými jsou civilizace, totiž nemůže skončit jinak než děsivým úpadkem lidstva. To v lepším případě. V tom horším jeho totálním zánikem.
Kdo
– Zvedne korouhev dějinného boje ze stárnoucích rukou ČSSD a komunistů,
– dá světu novou nosnou ideologii která zvedne hlavy levicovým aktivistům a vlije naději do většiny ovládaných občanů světa,
– kdo zorganizuje novou internacionálu,
– zasponzoruje nutné výdaje na celosvětovou, reálně účinnou instituci odporu proti globálním financiérům.
A především, jak dlouho to bude trvat?
Volby dopadly tak, jak to nalinkoval Ústavní soud, ten právnický gang pod vedením hochštaplerského oportunisty. Exkomunista a exsociální demokrat, kterému již snad celých třicet ket nemohu přijít ani na jméno, prakticky splnil svou disidentskou roli. Zařídil absolutní zánik levice. Zahájil to už v roce 2006, kdy odkladem voleb způsobil, že ČSSD pod vedením Paroubka už nedokázala sestavit vládu.
Konkrétní čísla těchto voleb mě nezajímají. Ovšem je pro mě fundamentální, že bez půl procenta celých 30% hlasů propadlo, takže se o ně rozdělily pouze tři subjekty, které se probojovaly do sněmovny. Tragický to obraz politické vyspělosti obřanů v naší zemi. Jsem opravdu zvědav, nakolik samotní politici budou prezentovat svou poltickou nevyspělost.
Velice rád si jednou za týden přečtu text politizujícího znalce historie pana Bašty, které uveřejňuje na webu prvnizpravy.cz. Ten, který je na nich vyvěšen 26. září je tak skvělý, že si bez jeho svolení jej celý na svůj blog publikovat. Ani zdaleka bych totiž něco tak skvělého nenapsal.
Již před pěti lety statistiky ukázaly, že energetická chudoba hrozí 20 procentům českých domácností, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Dnes, kdy nás již brzo čeká citelné zdražení elektrické energie, Evropská komise upřesnila, že se to citelně dotkne 100 milionů lidí v celé Evropské unii, tedy oněch 20%. V České republice na tom budeme ještě hůř, problém zaplatit elektrickou energii zasáhne tři a půl milionu občanů čili třetinu. Vláda uvažuje o tom, že by to vyřešila sociálním opatřením podobným příspěvku na bydlení. Nikdo nemluví o tom, že nedostatková a drahá energie nejvíce postihne všechna průmyslová odvětví, takže sociální stát nebude z čeho financovat.
K charakteristice české politiky a žurnalistiky patří to, že nikdo nezmíní důvody, kvůli kterým hlavně elektřina tak drasticky zdražuje. Jsou tři – prosazování obnovitelných energetických zdrojů, liberalizace energetického trhu a zvýšená cena emisních povolenek. VŠECHNY TŘI MAJÍ SPOLEČNÉ TO, ŽE ZNAMENAJÍ VÍTĚZSTVÍ ZELENÉ IDEOLOGIE ŘÍZNUTÉ EKONOMICKÝM LIBERALISMEM NAD ZDRAVÝM ROZUMEM. Například současné enormně vysoké ceny elektřiny jsou přímým důsledkem toho, že obnovitelné zdroje jsou vlastně zdroje občasné. Když vítr nefouká a slunce se ukrylo za mraky, elektřiny je nedostatek a její cena na burze stoupá. Zdražování povolenek na emise CO2 pak vyřazuje z trhu uhelné a plynové elektrárny. Elektromobilita v praxi: Elektřina na příděl
Situace opravdu vypadá katastroficky a Zelený nový úděl (Green Deal) sehraje v likvidaci západní civilizace ještě důležitější roli než islamizace a protibělošský rasismus. Přesto v české předvolební kampani o tomto problému s výjimkou SPD nikdo nemluví a nevaruje. Naopak, stoupenci nevychované Grety šli zase v pátek za školu a dožadovali se toho, aby průměrná teplota Země stoupla maximálně o 1, 5 stupně nad úroveň před průmyslovou revolucí. Zapomínají nám sdělit, že tehdy byla Malá doba ledová v 17. – 19. století, v níž průměrné teploty oproti předchozím věkům výrazně poklesly. Pochopitelně neznáme absolutní čísla, ale víme, že vegetační období v 16. století bylo minimálně o šest neděl delší než dnes. Bývalo u nás tehdy tepleji, než je nyní v Chorvatsku. Emise kysličníku uhličitého oteplení tehdy opravdu způsobit nemohly.
Vrátím se zpět k energetice – ta se pro příštích několik let stane tím nejdůležitějším faktorem v zápase o budoucnost a samotnou existenci České republiky. Mnohé může zachránit již v letošním roce vláda, nezvítězí-li ve volbách ANTICIVILIZAČNÍ LEVICE Z KOALICE PIRSTAN A JEJICH PŘICMRDÁVAČI Z KOALICE SPOLU. Asi existuje jediná rychlá možnost nápravy krize, kterou je DOSTAVBA NĚKOLIKA BLOKŮ JADERNÝCH ELEKTRÁREN. TY OVŠEM MUSÍME POSTAVIT SAMI, DOKUD NA TO MÁME PRŮMYSLOVÉ A VĚDECKÉ KAPACITY. TO BY MĚLO BÝT V PROGRAMU PŘÍŠTÍ VLÁDY NA PRVNÍM MÍSTĚ PROGRAMOVÉHO PROHLÁŠENÍ.
Pokud by se nepodařila tato optimální varianta, Katalánci ukázali, že proti zdražování elektřiny lze účinně bojovat. Vyhlásili tzv. Žárovkové referendum. V určenou hodinu ve špičce všichni naráz rozsvítili a zapnuli elektrické spotřebiče. Výsledné black out stály elektrárenské společnosti a vládu tolik peněz, že se dodnes v Barceloně neplatí žádné DPH z elektřiny.
Když to shrnu, ENERGETICKOU CHUDOBU ZPŮSOBUJE CHUDOBA DUCHA ZELENÝCH FANATIKŮ A BEZOHLEDNÝCH SPEKULANTŮ NA ENERGETICKÉ BURZE. Občasné energetické zdroje musíme nahradit moderní, převážně jadernou, energetikou. I za cenu toho, že Evropskou unii budeme muset opustit dříve, než se v důsledku Green Dealu sama rozpadne.
Jaroslav BAŠTA 26.9.21 https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jaroslav-basta-co-s-obcasnymi-energetickymi-zdroji/