Do Ústavy ČR byl doslova vpašován vetřelec, který ohrožuje nejen demokratický systém parlamentní demokracie, ale demokracii v naší zemi vůbec. Je jím soustava článků o Ústavním soudu. Ta je už na první pohled, s ohledem na jiné ústavní instituce, nadměrně rozsáhlá a především zrůdná. Staví totiž ÚS do pozice nejen nejvyšší instituce zákonodárné, ale i výkonné moci. Je dokonce nadřazen i samotnému prezidentovi. A to všechno pro jeho jedinou pravomoc, spočívající vtom, že může rušit jakákoliv rozhodnutí jakéhokoliv orgánu státní moci od obcí, přes kraje po již jmenované ústavní činitele a instituce. Prakticky by mohl zrušit i novelu Ústavy, která by se jakkoliv dotýkala samotného ÚS.
Znění článků jejich spolutvůrce pak v čele této instituce reálně dopracoval do stavu jeho kréda, cituji: „Ústavní soud má pravdu, i když ji nemá“, což sdělil národu jeho kazisvět Pavel Rychetský, čímž prakticky vrátil politický systém našeho státu až do středověku, opírajícího se o neomylnost papeže.
Ústavní soud je v Ústavě České republiky vetřelcem katolického středověku, který jeho spolutvůrce a dlouholetý boss svou reálnou činností dopracoval v diktaturu srovnatelnou s koncilem ajatolláhů. Ti ovšem se opírají o pevnou ideovou orientaci, zatímco náš ÚS je pouze sbírkou jedinců bez veřejnosti známých ideových hodnot, mnohdy i cti a svědomí a především korupčně vděčných svému jmenovateli.