Putin je ze strany radikálů doma i v zahraničí kritizován, že po ukrajinském útoku na strategické bombardéry nevydal rozkaz k jaderné odpovědi, jak mu určuje poslední novela jaderné doktríny Ruské armády. Z dogmatického či ortodoxního pohledu mají kritici pravdu. Dokonce i podle umírněných komentátorů dává chování Ruska podněcovatelům války prakticky další šance. Oni totiž budou stupňovat své provokace až jednou způsobí Rusku dalekosáhlé škody, protože jsou fakticky Putinovým jednáním utvrzováni, že jen vyhrožuje a varuje, ale „kruté odplaty“ nikdy nepoužije. Dokonce se našlo několik politiků, kteří zpochybnili možnost tvrdé odplaty ze strany Ruska a dokonce šíří informace, že ruských jaderných zbraní se není třeba bát.
Myslím si, že všichni Putinovi oponenti mají krátkou paměť. Měli by si vzpomenout na jeden rozhovor, v němž Putin sdělil světu jednu zajímavou pravdu. Novinář se ho zeptal, proč Rusko nenapadlo vojensky Ukrajinu již tehdy, když po puči vláda Ukrajiny zahájila bombardování separatistického Donbasu a Luhanska. Putin s úsměvem tehdy prozradil. „Protože jsme nebyli dostatečně silní“. Jak jsem už někde v tomto blogu napsal, Rusko je víc jak dostatečně silné, aby zvítězilo v opotřebovávací válce s Ukrajinou. Ovšem ve válce s NATO už to tak přesvědčivé není. Takže podle mého soudu Rusko se rychle a silně vyzbrojuje, aby bylo přesvědčivě silnější než Evropa a usilovně jedná, aby se dostalo s USA do stavu neutrality, nebo dokonce spolupráce. Jakmile si bude Putin jist pozicí USA vůči Rusku, a dozbrojí, pak denacifikuje i tu zatracenou Evropu, která neustále již staletí sní o zničení Ruska. To je můj pohled na jeho současné lavírování. Ostatně tvrdím že platí „Sieg oder Zionismus“.