Dne 17.5. jsem tady vyvěsilo text o stupňování „Speciální operace Ruské armády na území Ukrajiny“ Konstatoval jsem, že v zatím představitelné, páté fázi zmíněného střetu půjde o celosvětový třídní boj proti globální fašistické nadvládě představované největšími financiéry Západu. Vždycky jsem tvrdil, že hnízdo těchto extrémně bohatých rodů spočívá v anglosaském světě, konkrétně na Wall Street a v Londýnské City.

Západu se pod diktátem Deep State USA už povedlo povýšil ozbrojený střet Ukrajiny s Ruskem na válku Západu proti Rusku. A jelikož na celém Západě se politickým mocnářům daří nastolit mediální totalitu, je obyvatelstvo stále více zmanipulováno na emocemi zmítaný dav. Tento stav pak nikomu ani z odpovědných činitelů nedovolí použít při svém rozhodování rozumu nad emocemi vybuzenou nenávistí, demagogií a virtuální skutečností. Výsledkem je, cituji Jiřího Vyvadila z webu http://vasevec.parlamentnilisty.cz/clanky/cekani-na-trumpa-aneb-kdo-zastavi-valku-zapad-rusko :  „Totální válka Západu proti Rusku nabrala již takových obrátek, že neexistuje žádný západní politik, který by byl s to aktivně válku zastavit. Naopak, všichni bez rozdílu trvají na tom, že Rusko musí být poraženo a Ukrajina zvítězit.“ Konec citace.

Že jde skutečně už o totální válku napovídá problém potravinové krize, který se stal novým hitem manipulace ze strany mainstreamových médií. Při tom jde jasně o uměle vyvolaný problém, jak dokazuje mimo jiné text na webu: https://zvedavec.news/komentare/2022/04/9125-biden-cynicky-vyuziva-ukrajinu-k-zakryti-potravinove-sabotaze.htm . Se znalostí těchto faktů lze pochopit vznik, a hlavně smysl potravinové krize. Dokazuje totiž jednoznačně, že jde o součást války USA proti Rusku, alias celému světu za záchranu své zanikající hegemonie. Umělé vyvolání potravinové krize s následným hladomorem hodlají totiž mocnáři USA zneužít k obvinění Ruska. Sází na to, že hladomor nejvíce postihne země Afriky, které vesměs sympatizují s bojem Ruska proti globálnímu četníkovi. Jestliže se ale podaří Americe vybudit hněv Afriky proti Rusku, bude to pro Rusko, a v konečné bilanci nejen pro něj, velká ztráta ve střetu se „zlatou miliardou. Zdá se, že USA už začínají hrát „vabank“, čti válku Západu s Ruskem povyšují doslova na onen zmíněný „třídní boj“. Střetávají se v něm globální financiéři, kteří rukama Západu si chtějí udržet všedějinnou nadvládu nad celou planetou. Všichni moudří totiž ví, že válku Ruska s kolektivním Západem, alias Deep State USA, rozhodnou prozatímní nezúčastnění. Válku vyhraje nakonec ten, ke kterému se v závěrečné fázi přikloní prozatím mlčících šest a půlmiliardy.

Jsem celý život přesvědčen, že rasismus je jednou, ne-li základní hodnotou Západu. Stejně dlouho jsem přesvědčen, že do této „odrůdy“ všelidské civilizace ho zasel judaismus, ke kterému se Západ hlásí jako k jednomu ze svých kulturních kořenů. Dogma o vyvoleném národě je totiž v mých očích jednoznačně rasismem. Zvláště když je spojen se starozákonní dějepravou, podle níž Židé si museli zem zaslíbenou vojensky vydobýt, čti její obyvatelstvo vyvraždit, či vyhnat. Jahve jim dokonce nařizuje neznabohy zabíjet a rovněž tak odpadlíky od víry v jediného Boha. To všechno jsou znaky rasismu, jako když ho vyšije.

Jejich rasistickou štafetu pak převzala katolická církev, která nenáviděla a pronásledovala zase samotné Židy, údajně proto, že zabili bohočlověka Ježíše. V průběhu dějin se tato téze zneužívala k pogromům na Židy, ačkoliv v jejich fundamentu většinou šlo o naprosto jiný problém. Ale ať už byl hlásán jakýkoliv jiný, vždycky šlo fakticky o peníze. Židům lid obecný vždycky záviděl jejich bohatství a tím i moc z něho plynoucí.

Zvláštním rysem rasismu byla pak „pýcha bílého muže“. Ta se začala postupně rozvíjet už se zámořskými objevy v 15. století. Kolébkou byl sice obchod s Orientem, ale později už šlo vyloženě o okupování cizích území, což vyvrcholilo objevováním Ameriky a genocidou jejích původních obyvatel. Bělošští objevitelé totiž všude, kde přistáli, tak vztyčili vlajkou svého panovníka a prohlásili, že je to jeho nové území, bez ohledu na to, že tam žili už tisíce let jiní lidé. Ty běloši vesměs považovali za méněcenné, až něco jako divoká zvířata. Pro mě je ukázkou pýchy bílého muže z té doby třeba i to, že si nejvyšší horu světa pojmenoval po svém britském geologovi a největší vodopády po britské panovnici, ačkoliv ty objekty už dávno svůj název měly v řeči místních obyvatel.

Opravdovým vrcholem této fáze rasistické nadvlády Západu nad celou planetou bylo koloniální rozdělení světa mezi zformované Evropské státy. Šlo tenkrát výhradě o západní státy Evropy Nizozemskem počínaje a Itálií konče. Největší říší toho druhu v dějinách lidstva bylo Britské impérium. Jeho souše měla rozlohu 34 miliony kilometrů čtverečních a definitivně zaniklo až 30. června 1997 ztrátou poslední kolonie, jíž byl Hongkong.

Rasismus v Evropě sice vyvrcholil „průmyslovou“ likvidací Židů, protože šlo o obrovské počty zabíjených lidí z rasistických důvodů. Ovšem vedle toho právě za druhé světové války se vyhrotily i jiné případy fanatické nenávisti k lidem jiného národa, či dokonce „ras“, což zachvátilo především Východní Evropu, která neprošla multikulturní etapou kolonialismu. Za méněcenné byli považováni všichni Slované a samozřejmě cikáni a další.

Nenávist k celému národu, či dokonce státu je v současnosti na Západě vystupňována do dalšího konkrétního projevu. Je jím nenávist k Rusku. A opět je v pozadí prakticky závist. Vždyť se našli i takoví politici, kteří mu upírali oprávnění mít tak velké surovinové bohatství.

Na Západě se nesnáší jinakost, ať se kdo chce dušuje, že on rasistou není, tak obrovská většina nesnáší cikány, černochy, ale i Araby. Podle mne přelidněná Asie už ten problém má dávno vyřešený.

Dnešní první náčrt textu o tomto tématu budou spíše jen teze, které by měly nést podtitulek: „Budoucnost podle liberální demokracie a podle Asiatů“.

Začnu nejprve slovem globalismus. Jak jsem již několikrát psal jde o určitou, konkrétní formu tak zvané globalizace, jež je v mém chápání příliš širokým, a tedy nic naříkajícím pojmem. Proto od určité doby hovořím o globalismu, což je zmíněná globalizace realizovaná pod taktovkou Západní liberální demokracie.

Současný stav liberální demokracie má na Západě stále více totalitních projevů. Jde v prvé řadě o volební manipulace, ba až neomalené volební podvody. To však není jediný deficit demokratismu. Dalším je stále méně skrývaná diktatura byrokracie, jejímž klasickým příkladem je chování Evropské komise. Dále se zvyšuje samotná diktatura politické moci. Projevuje se zneužíváním objektivní situace od covidu přes válku na Ukrajině po klimatické změny. Vlády se díky nim uchylují k mimořádným opatřením od cenzury po vyhlašování nouzového stavu a jiných omezování veřejných činností občanů. Atmosféra v politickém prostoru veřejného života se díky frustraci obyvatel stává agresivnější. Díky médiím je pak společnost polarizovaná až rozdělená na nesmiřitelné skupiny. Není výjimkou volání po domobraně a jiných ozbrojených aktivitách, především v USA. To všechno jsou obecné charakteristiky fašismu. Přidáme-li k tomu volání po charismatických vůdcích politických stran, a především nadvládu soukromého sektoru nad státem, ba dokonce vlivovou sílu korporací větší, než je moc států, pak už nemusíme pochybovat, že současný stav liberální demokracie v předních státech Západu je neoddiskutovatelnou novou formou fašismu. Jelikož má nesporné globálně hegemonistické tužby, pak jej oprávněně pojmenovávám jako globalismus, což je nejen vyšší stádium kapitalismu a imperialismu, ale především zatím nejvyšší forma fašismu.

A nyní k oné planetizaci. Poprvé jsem tento pojem zaregistroval u francouzského filosofa a jezuity Peirre Teilhard de Chardin. U něj šlo o fázi evoluce, kterou chápal jako komplexitu, jež s výskytem homo sapiens dosahuje pak konkrétní formy, kterou nazýval později a pro něj definitivně noogenezí. V jeho pojetí skrze člověka si tak vesmír začíná uvědomovat sám sebe, a tak vzniká i další vrstva, noosféra. A právě pro ni na počátku svých úvah použil termín planetizace. Ten se mi líbil natolik, že jej od té doby používám, i když v naprosto jiném smyslu slova. Takže se nyní pokusím své pojetí trochu vysvětlit.

Planetizace tvora Homo sapiens je proces, jímž se tento rod čeledi hominidi rozšířil po celé planetě. Takže její první fází bylo, když ze své Africké kolébky, pokud vůbec má tento rod jediný původ, dosáhl Ohňové země na Americkém kontinentě a Nového Zélandu v Oceánii. Za druhou fázi považuji její „okupaci“ bílým mužem. Ta spočívala v tom, že při tak zvaných zámořských objevech zástupce bílé rasy každý kousek pevniny prohlásil za majetek svého panovníka. Tato fáze byla dokončena někdy v devatenáctém století, kdy veškerá pevnina Zeměkoule měla svého vlastníka. Třetí fází v mém pojetí bylo vytváření koloniálních říší, z nichž největší, Britská měla takovou rozlohu, že byla první, nad níž slunce skutečně nikdy nezapadalo. Tato fáze byla ukončena unipolární dominancí USA, která se v průběhu začátku tohoto století definitivně hroutí.

Jaká bude čtvrtá fáze? Těžko se to dá odhadnout, ale s nejvyšší pravděpodobností půjde o fázi všelidské spolupráce, tedy teprve tehdy opravdové planetizace rodu Homo sapiens. Každá jiná alternativa by totiž vedla ke konečnému zániku tohoto rodu, který si dokonce dneska „pyšně“ přisvojuje označení Homo sapiens sapiens.

Při rozhodování o speciální operaci Ruské vedení nepochybně počítalo s rozsáhlými sankcemi a dalšími formami ekonomické války mezi Západem a Ruskem. Je to zřejmé i z toho, že se na zmíněné protitahy Západu celkem dobře připravilo.

Západ však zvedl Ruskou rukavici v mnohem širším pojetí. Když zaregistroval poměrně slušný ozbrojený odpor Ukrajinské armády, rozhodl se pro opotřebovávající až vyčerpávající válku proti Rusku. Tím regionální, až „bratranecký“ konflikt povýšil na skutečnou válku, válku mezi Ruskem a Západem alias USA. Evropa se chytila do této pasti, do které ji „spojenec“, přesněji absolutní hegemon, rozkázal zalézt. Unii Americké to vyhovuje. Bojuje se, jako vždycky na území Evropy, takže případná eskalace v prvé řadě opět postihne onen nesourodý kontinent válčící stejně po celá staletí. Podle reakcí, které Ruské vedení na takovou eskalaci jí iniciovaného konfliktu předvádí, mi naznačuje, že si ji Rusko sice připouštělo, ale nemělo všechny její nuance namodelované.

Ovšem ukazuje se, že Ruské politické vedení nebylo dostatečně připravené na další rys konfliktu. Nacisté, a fašisté totiž také zvedli rukavici Ruské denacifikace a pomalu, leč jistě ji eskalují ve válku světového fašismu s Ruským duchem, čímž myslí jeho vlastenectví, náboženskou víru, kulturní tradicionalismus a konzervativní vnímání všech těch podivných změn současného Západního světa. Prozatímní vývoj tohoto konfliktu nedává přesnou odpověď na otázku, jakou roli v něm hraje politické vedení USA. Stále více se ale ukazuje, že i ono se stalo pouhou loutkou ve hře opravdových hráčů o nadvládu nad světem.

Ti totiž pochopili, že mají šanci k získání nebývalého stupně ovládání všeho lidstva, především toho Západního. Poměrně nicotné válčení Ruska s Ukrajinou se jim velmi lehce podařilo vystupňovat ve válku Západu proti Rusku, vedenou rukama Ukrajinců, na kterém viditelně vysoce profituje USA.  Ovšem válka fašistů proti Rusku, to už je jiný rozměr. V ní totiž pro zájmy nejmocnějších tohoto světa budou bojovat nejfanatičtější, nejzvrácenější, a především naprosto antihumánní síly celého Západu proti Rusku a možná následně i proti zbytku světa.

Od samého počátku ozbrojené akce Rusů tvrdím, že konflikt neukončí ani Rusko, ani USA, potažmo Západ. Ale že ho musí rozhodnout ostatní svět. Představitelé oněch šesti a půl miliardy prozatímních diváků. Ti musí pochopit, že Rusko bojem se světovým fašismem teď bojuje nejen za sebe, ale především za ně všechny. Pokud to nepochopí, stanou se znova zotročenými bioroboty fašismu, té nejzhovadilejší ideologie lidstva, pod jejíž falangou Evropané vládnou světu už nejméně půl tisíciletí. Hm, Evropané? Spíše ti, co nyní z pozadí vše zdařile manipulují až možná přímo řídí, a především financují. Ženou všechny zmíněnou manipulací ochočené do rádoby konečné války, za svou nadvládu nad vším lidstvem.

Takže malá rekapitulace.

V první fázi ozbrojený konflikt Ruska a Ukrajiny.

V druhé fázi válka USA a Ruska.

Třetí fází je už válka spojeného Západu, tedy včetně Japonska a Austrálie proti Rusku.

Čtvrtou fází válčení celozápadního fašismu s Ruskem.

Pátou fází by pak měl být doslova „třídní“ boj celého světa proti neoliberálnímu globalismu, oné konkrétní podobě fašismu řízeného největšími financiéry světa.

Pochybuji, že Ruské vedení vidělo až tak daleko, i když si ale myslím, že politické vedení ČLR naopak právě s touto variantou vývoje přece jenom počítalo. Pokud se mýlím, pak vidím další vývoj světa velice černými brýlemi.