. Je to již dost dávno, kdy jsem slíbil, že se v tomto blogu budu systematicky věnovat kariérnímu vzestupu současného prezidenta ČR Zemana. Nepokračoval jsem v tomto záměru proto a jenom proto, že je dneska zvrhlou módou poněkud uvadajících celebrit, napadat Zemana za každou cenu. Ale dneska udělám výjimku, abych ukázal, že jsem na svůj slib nezapomněl. Zeman se do povědomí části veřejnosti dostal pár týdnů před pádem železné opony svým článkem v tehdejším žurnálu Technický Magazín. Já si do dneška z něj pamatuji pouze nesmysl o tom, naše školství je horší než v Nepálu. Už jeho panoš Gross o Zemanovi veřejně říkal, že mnohdy dřív mluví, než myslí, k čemuž já dodávám, že díky své inteligenci pak dělá všechno pro to, aby svůj nesmysl dokázal. Viz plácnutí o novináři Peroutkovi. Já osobně za jeho největší idiotismus považuji tvrzení, že Stalinův teror byl horší než Hitlerův, protože ten prvý zabíjel vlastní lidi. Touto stupiditou se fakticky stal politikem nenávidícím komunismus stejně chorobně, jak Hitler sám. Já si k tomu již tehdy napsal, že Zeman mi připomíná Hitlera. Je skvělý rétor, výborný populista, chorobně přeceňuje své vůdcovské schopnosti a antikomunismus jej zbavuje vší soudnosti. Ba dokonce je stejný antisemita jako Hitler, jenže oproti němu miluje Židy a nenávidí muslimy. Viz jeho další pitomé tvrzení, že ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim, kterým se Zeman pasoval na dalšího státníka podporujícího humanitárního vraždění. Neustále volá po válce s terorismem a prosazuje, aby naši vojáci bojovali proti němu všude tam, kde si globální panstvo zamane.  Dneska mi Zeman až příliš připomíná Husáka. Stejně jako on šel bezohledně za svým cílem a když ho konečně dosáhl, tak již byl tak vyčerpaný, že už nic nového nebyl schopen do politiky přinést. Když  měl v TV Barrandov svůj pořad „Týden s prezidentem“, tak jsem je skoro vždycky sledoval, leč zbytečně. Od Zemana jsem se nikdy nic nového nedověděl, stejně jako třeba včera ze setkání s ministrem zahraničí USA. Zeman je už pouze ubohým stínem své minulosti.

Na počátku manévrů kolem koronavirové epidemie, později dokonce pandemie jsem napsal, že vůbec nejde o problém samotného onemocnění, ale o to, kdo účinků viru zneužije. Tehdy už bylo nějaký čas jasné, že krize světových financí je neodvratná. Proto jsem prohlašoval, že celé to divadélko nahánění strachu a z toho plynoucího manipulování vším obyvatelstvem je zástěrkou, která má zakamuflovat následná úsporná či jiná opatření kolem světových měn. Jak šly události dál, začínal jsem si uvědomovat, že všesvětové financiérské kruhy nejsou jediné, kdo situace zneužívají. Dneska jsem nezvratně přesvědčen, že globální mocní realizují kolem koronavirové aféry jednu z metod hybridní války. A samotní válečníci pak si fakticky ze situace udělali nácvik na bakteriologickou válku. Dost důvodů, abych pojal podezření, že lidstvo bylo virem „obdarováno“ záměrně.

Ekonomicky slabší země Evropy se děsí dlouhodobého inovačního programu EU, který prosazuje v energetice přechod na obnovitelné zdroje. Proto jej pejorativně označují zelený úděl. Osobně si myslím, že především Němci, kteří tento program začali první realizovat vědí, co činí. Hodlají tak konečně uniknout stále se zesilujícímu tlaku USA, která uvaluje sankce na všechny zdroje energie, které pro Evropu zajišťuje Rusko. V mých očích je zeleným osudem světa úplně něco jiného. Je to politika mocností provozovaná pod tlakem „zelených mozků“. Považování jiných zemí za nepřátele, bezpečnostní riziko a dokonce možného agresora, je podle mne největším zločinem mezinárodní politiky po rozpadu SSSR. V době celoplanetární možnosti zničení všeho živého je neustálé myšlení v kategoriích úhlavní nepřítel, ohrožení bezpečnosti, ba dokonce preventivní obrany tím pravým „zeleným údělem“, s nímž se bude muset lidstvo v zájmu svého přežití vyrovnat. A ne, že ne.

Několik nedávno získaných informací mne inspiruje k napsání tohoto částečně spekulativního textu, jehož pravděpodobnost je ale celkem vysoká. Je nevyvratitelně, tedy dokumentačně dávno prokázáno, že prakticky v té době ještě úplně neznámý Hitler si na aktivity směřující k založení strany, mnohokrát půjčil peníze u bank v USA. O jejich vlastnících nemusí být pochyb. Méně je prokázáno, že právě tyto kruhy si záměrně Hitlera za tím účelem již předem vybraly. Dokonce se pro historii dochovalo i jméno agenta, který jim Hitlera doporučil. Zajímavou otázkou je, proč asi? Protože byl fakticky Židem. Proto doklady o tomto jeho původu byly totálně zničeny. Jenže, jak to bývá, nic co se v lidstvu jednou ví, se už nikdy definitivně neztratí, i když se mnohdy velice těžce najde. Na židovský původ Hitlera přišel Reinhard Heydrich, kterému byl Hitler od počátku nepříjemný, až podezřelý. Když se Hitlerovi doneslo, že Heydrich má na něj nějaké kompromitující materiály, obrátil se vůdce přímo na své sponzory v USA, se kterými byl nepřetržitě ve spojení. Dohodli se na tom, že Heydrich bude odsunut z blízkosti centra moci a tam zavražděn. Což se také stalo. Byl jmenován zastupujícím říšským protektorem v Praze. Američtí spojenci Hitlera zařídili, aby Britské tajné služby přiměly Benešovu kancelář „Československé vlády v exilu“ k jeho zavraždění. Což mělo posloužit Čechoslovákům, aby byli uznáni za plnoprávné spojence v boji proti Německu. Výsledek je znám. Protektorát, do té doby celkem přijatelný k životu se změnil v region vražedného běsnění Německé moci.

Ale pojďme ještě dál. Proč vlastně byl Hitler vybrán na svou roli? Protože už v té době byl v úzkých kruzích znám jako programový a neoblomný nepřítel Židů. Dostal proto příležitost, aby eliminoval počet Židů ve světě. Proč? Už v Bibli se několikrát opakuje, že jen 144 tisíc vyvolených bude sedět vedle spasitele a krále Židů, který bude vládnout světu. Židovské elity se proto musejí vždy zbavovat svého plebsu. Nehodlám to rozebírat. Je ovšem signifikantní, že se svět nikdy přece nedověděl, kolik příslušníků Židovské elity zahynulo v osidlech holocaustu. Naopak ale světová veřejnost až do dneška vidí, kolik židovských talentů až geniů včas ze spárů Hitlera uteklo a hlavně kam! Do současnosti se také neví, kdo byl opravdovým inspirátorem holocaustu. Ale svět ví, že genocida Židů za Hitlera nebyla co do počtu obětí největším zločinem proti lidskosti v dějinách. Ovšem její „technologické“ provedení je světové veřejnosti předhazováno jako největší zločin dějin. Měli bychom tušit proč. Většina národů je mstivých, ale Židé, národ knihy, jsou především pamětliví. Redukce „zbytné“ populace již byla vyzkoušena. Ale budoucí lidstvo teprve před ní stojí.

Předešlý text, který jsem zde vyvěsil, se týkal levice. A ještě tentýž den jsem narazil na text svérázného, vzděláním sociologa, Petra Hampla, který je v posledním období velice aktivním veřejným uvědomovatelem, až jakýmsi samozvaným ideologem rádoby konzervativní složky české, potažmo evropské společnosti. Jeho text, který zde bez jeho vědomí vyvěšuji, je měsíc starý, ale to nic nemění na situaci, protože jde o jeho názor víc jak dlouhodobý, doslova trvalý až v mnoha směrech celoživotní. Publikuji jej beze změn, ovšem doplňuji o svůj komentář, který odlišuji (MP: Takto).

AKTIVISTÉ, TERORISTÉ I POLITICI BRZY PŘEJDOU Z NEOMARXISMU NA ISLÁM.

<< OTÁZKA TÝDNE >> Dobrý den pane Hample, jak byste popsal rozdíly mezi marxismem, marx-leninismem a neomarxismem?

     Odpověď může mít několik rovin. Mohli bychom rozebírat myšlenky obsažené ve spisech. Mohli bychom zkoumat různá Marxova díla, Leninovy knihy a k tomu třeba práce Herberta Marcuseho a Theodora Adorna. Bez ohledu na to, co je v těch spisech uvedeno, je jisté, že nikdo ze současných revolucionářů je nezná. Poslední generace aktivistů zvládne tak tweety do 280 znaků a jednoduché brožurky, nikoliv dlouhé nezáživné spisy německých filosofů, píše Petr Hampl v komentáři pro Prvnizpravy.cz. (MP: Zkušenost říká, že není efektivní pro dialog, když posuzujeme své politické protivníky).

Navíc Marxovy knihy jsou komplikované a mnohovrstevnaté. Jeho složité vyjadřování jde místy až na hranici mystiky (MP: Ono je asi i pro pana Hampla četba velice těžká a tak všechno, co nepochopil, hází do pytle mystiky. Jakýkoliv příklad neuvádí, což je typické pro propagandisty, protože proti nim nelze rozumově argumentovat), navíc si jeho myšlenky na některých místech navzájem odporují. (MP: Kdyby se P.H. obtěžoval uvést příklady, tak by se s vysokou pravděpodobností jednalo o myšlenky z různých údobí Marxova života. On sám nikdy neskrýval, že v průběhu poznávání každý člověk dokonce musí své názory modifikovat).  Snad jen krátký Manifest komunistické strany je celkem srozumitelný, i když se tam vesměs řeší záležitosti pro současného čtenáře bezvýznamné. (MP: Na takový odsudek už ani není možné reagovat, protože by to potřebovalo alespoň dost dlouhý, opravdu analytický text. Snad jen jednou větou. Ten Manifest byl programem politických stran víc jak sto let a dodneška není splněn).

Však také není náhodou, že tisíce dalších lidí udělalo akademickou kariéru na základě toho, že vytvářili teorie o tom, co tím Marx vlastně myslel. A dostávali za to doktoráty, docentury a profesury. (MP: Že by závist?!).

Zajímavější je podívat se, jaké skupiny používají různé typy marxismu k dosažení jakých cílů.

Tradiční marxismus – ideologie dělnické třídy. (MP: O níž sám Marx na sklonku života prohlásil, cituji: Já jsem Marx, ale nejsem marxista). Pro ně je z Marxe nejdůležitější výklad, podle nějž jsou podmínky v kapitalistické společnosti nastaveny tak, že ti, kdo byli na začátku bohatí (bývalá šlechta (MP: O šlechtě samozřejmě Marx píše, ale v souvislosti s původní akumulací kapitálu, ve který její příslušníci postupně přeměnili své málo vynášející luxusní a pozemkové bohatství)  a bohatí měšťané), ti dále bohatnou. Bez ohledu na to, jestli pracují nebo ne. Ti, kdo byli na začátku chudí, ti nemají žádnou šanci na zlepšení podmínek. Pracovitost, podnikavost ani šikovnost nehrají roli. Případy, kdy někdo prorazí, jsou ojedinělé. Na jednoho Billa Gatese připadají stovky milionů udržovaných v chudobě. (MP: Za prvé takovou hloupost by Marx nikdy ani omylem nenapsal, nadtož aby ji vydával za svou hlavní myšlenku. Jeho přínosem bylo v mých očích učení o nadhodnotě, kterou jedni vytváří a jenom uzounká kasta si ji přivlastňuje).

Že neregulovaný trh s nerovnými počátečními podmínkami (nebo s možností bohatnout nad všechny hranice) vede k takovým výsledkům, o tom dnes pochybuje málokdo. (MP: Dneska možná, ale v době Marxe?!! ) Ostatně, sám Marx to nepokládal za nic objeveného. Podle svého vlastního vyjádření pouze „shromáždil poznatky buržoazních ekonomů.“ (MP: P.H. tímto ukazuje, že přečetl asi tak jen polovinu prvního dílu Kapitálu).

Marxův přínos je snad v tom, že skutečnost popsal ostřejšími slovy než ostatní a jasně řekl, že pokud chtějí dělníci zlepšit své postavení, musí změnit pravidla. Třeba i násilně. (MP: To se dá vyvodit snad ze zmíněného Manifestu. Ovšem po porážce Pařížské komuny Marx postupně revidoval své náhledy a hovoří sice o radikálním řešení, ale nikoliv jen o revoluci, navíc násilné). Tyto myšlenky hrály na přelomu 19. a 20. století klíčovou roli v myšlenkovém vývoji evropských společností.

Marxismus – leninismus je ideologie lidí, kteří ovládli Rusko po roce 1917. Vesměs se jednalo o profesionální revolucionáře, kterým bychom mohli říkat dobrodruzi, banditi nebo jakkoliv jinak.  Stejné typy lidí, jací s Cortesem dobývali střední Ameriku, rozvraceli říše a masakrovali Indiány. Leninská vylepšení poskytla potřebné zdůvodnění, proč nad dělnickými a rolnickými masami musí být nastolen teror. Proč vládnoucí banda nemá podléhat žádné kontrole. A proč je neomezené zneužívání moci vlastně správné. (MP: Tady se P.H. konečně úplně odkopává. Nejenže Lenina ani náznakem nečetl, ale zaujal vůči ML a priori absolutně antagonistický odpor, odpovídající Hamplově poněkud zmatečné ideologii. Mimo jiné tím dokázal, že ani náznakem neví nic o Leninově vládě sovětů, která byla na svou dobu unikátním typem přímé demokracie. Také proto v občansky zaostalém Rusku ji Stalin nakonec musel zrušit).

Bandité se pak v následujících letech postavili proti sobě, a stalinská strana, která z bojů vyšla vítězně, ideologii postupně vrátila blíže k tradičnímu marxismu, ovšem výrazně ochucenému konzervatismem a nacionalismem. (MP: Pojmy prozrazují P.H. líp, než rádoby hraný objektivismus. Kdo revolucionáře jakékoliv doby označuje za bandity, tak klesá na úroveň těch, kdo kupříkladu slovenské partyzány za druhé světové války nazývali také bandity, či husity dneska). 

Neomarxismus vznikl mezi světovými válkami v kruzích profesionálních intelektuálů, vesměs protekčních synáčků z dobře situovaných rodin. (MP: Nesnáším neurčité číslovky, jako je ta autorova „vesměs“. Kolik vesměsů se asi vejde do celku?!! Zrovna tak napsat o všech autorech poválečného marxismu, že byli protekční, či z dobře situovaných rodin je pouhý dehonostující, až urážlivý  výpotek poněkud omezeně myslícího ideologa, což říkám ještě slušně). Měl zdůvodnit, proč by tito hejsci měli převzít veškerou moc v západních společnostech. (MP: P.H. je se vším hned hotov. Pochybuji, že se snažil něco si od těchto učenců opravdu prostudovat. Zjistil by v prvé řadě, že oni znali Marxe a marxismus daleko lépe než on. Dověděl by se, že existoval i jakýsi euromarxismus, který rozvíjeli funkcionáři komunistických stran Západu v odpověď na sociáldemokratismus, který slavil v té době nebývalý rozkvět. Nemohu tvrdit absolutně, protože jsem samozřejmě nečetl všechny knihy neomarxistů, ale ty co jsem četl, nikde nehovořili o moci elitářů, což je jeden ze zásadních rysů fašismu). A proč je k tomu zapotřebí úplně rozbít normální svět obyčejných lidí. Jejich rodinný život, jejich práci, jazyk, národ, základní mravní cítění, vztahy, sexualitu… zkrátka všechno. Zničit civilizaci, vše uvést do chaosu a převzít moc. (Tato věta už je záměrnou lží, protože se P.H. snaží ony poválečné „neomarxisty“ činit zodpovědné, nebo alespoň „otce“ současných eskapád, kterými najatí naivové ve službách skryté moci destabilizovat a následně ovládnout svět).

Neomarxismus zplodil záležitosti jako gender, klimatické šílenství, nauku o vyčerpání zdrojů, požadavek zničení bílé rasy a vše ostatní, co hýbe světem. (MP: Tady už píše holé výmysly, kterými se chce stavět do čela ideologů současného konzervatismu, což je velice průhledné a tím pádem poněkud ubožácké).

Sami filosofové neomarxismu tvrdí, že své myšlenky vyvozují z Karla Marxe. Pro úplnost je však třeba dodat, že uvádějí i další zdroj – myšlenky Zikmunda Freuda. Přitom Freud i Marx byli – měřeno dnešními měřítky – rasisté, sexisté, xenofobové, odpůrci práv sexuálních menšin atd. Nicméně pozdější myslitelé dokázali v dílech obou mužů najít prvky, které – když jsou správně rozvinuty – vedou k tomu, co prosazují dnešní Antifa, BLM a podobné fanatické bojůvky. (MP: Marxovo mnohovrstevné dílo lze rozvinout i naprosto jiným způsobem).

Důležitější ale je, že postupem let tento neomarxismus získal takovou podobu, že je velmi dobře slučitelný s požadavky na neustálé zvyšování korporátních zisků a likvidaci všech demokratických institucí. A že se stal faktickou oficiální ideologií velkých redakcí, velkých peněz a velkých byrokratických aparátů. (MP: Aniž by předkládal důkazy, tak jenom s Kalouskovskou arogancí pořád ze sebe chrlí to své, poněkud placaté, přesvědčeníčko).

Ale mezi námi, ono je to vlastně jedno. Dnešní aktivisté, teroristé, korporátní kapitáni ani solidní politici nečtou ani Marxe, ani Lenina, ani Adorna. A až přejdou z neomarxismu na islám (což asi nebude dlouho trvat), nebudou číst ani hadísy. (MP: Ze špatných premis nemůže vzniknout nic jiného, než špatný závěr. Navíc pro realistickou politiku naprosto nepoužitelný. Ale nekamenujme proroky, zvláště ne ty falešné).

Tolik jako prvotní rekce na text P.H. který je v mých očích shrnutím přesvědčení tohoto sociologa a byl zveřejněn 19.6.20 na webu https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/hampl-aktiviste-teroriste-i-politici-brzy-prejdou-z-neomarxismu-na-islam/ .

V mých očích jde o učebnicový příklad demagoga, čili propagandisty určitého světonázoru, který zaujme určité stanovisko i k současnému dění a pak nedělá nic jiného, než že hledá všemožné argumenty pro přesvědčení, že jen jeho světonázor je jediný správný.