Z MÉ DNEŠNÍ KORESPONDENCE.

Respektovaný Vlku.

Je psychickou zkušeností, že většině lidí poznávání reality trvá dost dlouho. Mnohdy jim všechny souvislosti dojdou až už je pozdě. Taková situace je i v současnosti. Přesněji od rozpadu SSSR. Většina světa si pořád neuvědomuje, že jím začal zápas o nový světový pořádek. Sovětský svaz totiž na čas přerušil v celých dějinách platný mocenský princip založený na významu soukromého vlastnictví. V SSSR se proto k moci nedostávali jen superbohatí a jejich sluhové, protože tam žádná taková vrstva neexistovala. Proto se po rozpadu SSSR tradiční vládnoucí vrstvě naskytla příležitost k obnovení onoho celodějinného „řádu“.

Jestliže se proti němu Rusko zvedlo, může jít o iniciační událost zásadního významu pro další dějiny lidstva. Proto ke konfliktu na Ukrajině nikdo není neutrální, ať si o svém chování myslí co chce. Každý stát. ale i jeho občan je účastníkem konfliktu na té, či oné straně, i kdyby se choval sebeneutrálněji, či povýšenecky objektivně. Řeknu to na rovinu. Prohraje-li Rusko je vysoká míra pravděpodobnosti, že celé lidstvo bude další mnohá staletí zotročeno těmi, kdo na něm parazitují nejméně posledního půl tisíciletí. Kdo to dneska nechápe, je podílníkem na svém osudu, v němž skoro absolutní většinu čeká jenom dlouhodobý pláč a skřípění zubů.

Zasláno provozovateli blogu https://vlkovobloguje.wordpress.com/

TAK ČEKÁM!

Putin před víc jak měsícem na adresu Západu řekl, že Rusko ještě ani nezačalo válčit. Ukrajinci Rusko už nejméně tři týdny nutí, aby teda válčit začalo, a ono…nic. Naopak vystavilo Ruské některé obyvatele Luhanska i Chersonu represáliím, když pod tlakem Ukrů se její vojáci „stáhli do předem připravených pozic“, jak to hlásala Hitlerova propagand při nekonečném ústupu své armády. Což byla v mých očích sprostá zrada na důvěře ukrajinských Rusů. Teď už jsou čtyři regiony jihu Ukrajiny součástí Ruska. Takže čekám!!, a jsem opravdu moc zvědavý??, co vlastně Ruský štáb vymyslel a jeho armáda teď předvede. Pokud to nebude smršť, tak Putin jenom blufoval a ztratí natolik věrohodnost  před celým světem, že Západ už nemusí věřit ani jeho současným výhružkám. Což by nakonec bylo asi dobře, alespoň pro nás ve středu Evropy.

PORAŽENECTVÍ

Udivuje mě, jak stačí málo, aby lidé propadali poraženecké náladě až omračující depresi. Stačily výsledky méně významných, čti, regionálních a senátních voleb a všichni ti sebevědomí odpůrci vlády najednou propadli zoufalství. Místo aby je to naopak podnítilo k přemýšlení proč, začínají lát lidu voličskému, že je hloupý, nevidí do budoucna, ještě se neprobudil a já nevím co všechno. Měli by si všichni ti protifialovští aktivisté především přepustit, že proti nim nestojí nějaký slaboučký soupeř. Proti nim stojí ve skutečnosti celozápadní spolčení od EU, coby kolonie USA přes Brity snažící se o návrat do svého světového významu, stovky bohatými korporacemi financovaných neziskovek, po všechna ta média, kterým jde o přežití. Bez podpory současných mocných se jejich nadpočetní zaměstnanci, lokajové moci, neuživí. Tento komplot má vůči lidu prakticky nekonečnou moc, která nemůže být poražena několika demonstracemi, aktivistickými weby, slabými, o to však více sebevědomými pidistraničkami. Protivládní zanícenci by si měli uvědomit alespoň dva faktory. Za prvé že politická atmosféra v zemi ještě není zdaleka kritická. Pesimistické předpovědi některých odborníků se zatím neprojevují a za druhé, že společnost je dlouhodobě ovlivňována protiruskou aktivitou vlády, podporovanou zapšklostí pamětníků vůči SSSR a u mladých pak malým přehledem o celosvětovém hemžení. Na druhé straně, pokud si současná vláda myslí, že byla letošními volbami legitimizována, tak zneužívá všeobecného a dlouhodobého úpadky pokleslosti demokratického systému. Ignoruje, že k volbám přišla polovina voličů a k senátním dokonce ani ne pětina. Ta mlčící neaktivní většina by měla všechny mocnáře už dlouhodobě děsit. Právě ona totiž může nečekaně vybuchnout.

KDY JE SKUTEČNĚ NĚMECKO NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ?

Jednou ze zásad zahraniční politiky USA bylo, je a bude nedopustit, aby mezi Německém a Ruskem došlo k trvalé spolupráci. Evropa by se tak totiž stala adekvátním rivalem Unie států severní Ameriky, nejprve hospodářsky, později i jinak. Ať už zničil plynovody v Baltu, kdo chtěl, tak prospěl právě této doktríně trvalé globální hegemonie USA, jelikož tím způsobil nebývalé oslabení Německa. Leč podle mého vidění každá akce vyvolá dříve či později reakci. Německo ve svých dějinách dokázalo několikrát, že jeho síla je nebezpečím především pro Evropu. Ovšem v minulém století ještě výrazněji předvedlo, že jeho slabost je ještě nebezpečnější. A v globalizujícím se světě, nemusí být tentokrát riziková zase pro Evropu. Co by na to asi řekla USA, kdyby se nyní Německo definitivně přiklonilo k Rusku?! Samozřejmě by to bylo bez vnuka nacisty Scholze. Náznaky v Německu, především bývalé NDR, už přece existují.

PŘESTÁVÁM RUSKU ROZUMĚT

Vůbec nesdílím nadšení z přičlenění Doněcka a dalších k Ruské federaci. Především proto, že Putin svým dekretem za území Ruska prohlásil i to, co Ruská armáda nemá v držení. Navíc za situace, kdy Ukrajina je nejenom v ofenzivě, ale získala strategicky velmi důležité logistické uzly, čímž účinně zabraňuje možnosti Rusů získat zbytek Doněcka a dalších pod svou moc. Jak je vidět, proti Rusku stojí mnohem lepší strategičtí odborníci z NATO, kteří již očividně převzali velení nad celé operaci Ukrajinské armády. A dělají to velice dobře. Rusku nakonec skutečně nezbude nic jiného než eskalovat situaci jadernými taktickými zbraněmi, čímž se definitivně odsoudí k naprosté izolovanosti od celého světa. A následně bude zničeno.

77 LET OKUPACE NĚMECKA BY MOHLO SKONČIT

Ať už vyhodil plynovody z Ruska do Německa kdokoliv, je Německo zemí, jejíž energetická bezpečnost je nejvíc ohrožena. A naše snad ještě víc. Ztratilo šanci na rozdělení portfolia dodavatelů energie. Kdyby bylo Německo svéprávnou zemí, tak bude nově vzniklou situaci řešit jednoznačně, vyhlásí válku těm, kdo z onoho činu mají prospěch. Jinými slovy ukončí nepřátelství s Ruskem a spolu s ním si zajistí alternativní dodávky přes Ukrajinu. Čímž by ozbrojený vřed v Evropě prakticky okamžitě skončil a byl na dlouhou dobu vyřešen. Ovšem to by Německo muselo být svobodným státem, a ne okupovaným Unií severní Ameriky

PUTINE, TAK SE VÁLČÍ, VIDÍŠ TO!

Destrukce podmořských plynovodů v Baltu je v mých očích tragickým zlomem v mezinárodních sporech. Od této chvíle totiž nic není svaté. Kdyby se podle tohoto „mustru“ válčilo na Ukrajině, tak by tyto boje netrvaly ani měsíc. Nejde totiž dneska jen o potrubí ropy, či plynu, ale především o elektrické sítě, vodovodní, komunikační a další. Bojovat tímto způsobem znamená opravdu ničit životní podmínky. Po referendech je nejvyšší čas se něčemu z toho přiučit. Myslím si.

Všeobecně se tvrdí, že jaderná válka by byla armageddonem. Kdepak, zničení sítí, to by byl skutečný Armageddon. Při jaderné válce bychom to ve velké většině měli za sebou v mžiku. Při zničení sítí bychom se zabíjeli sami mezi sebou dlouhé týdny, ba možná měsíce.

SEVERNÍ PROUDY

     Pokud tři potrubní větve na dně Baltiku nepoškodilo Rusko, což je pravděpodobné asi tak jako že Země se začne otáčet kolem Jupitera, tak nejde o akt války Ruska s NATO, ale něco daleko horšího. V tomto punktu nejde o obyčejnou diverzi, či akt teroru, leč o ohrožení milionů životů v Evropě a tomu se říká podstatně jinak. Genocida. Bude stačit jen průměrná středoevropská zima a zemře obrovské množství starých, nemocných a dětí. I mnohým zdravým bude vážně poškozeno, mnohdy nevratně, jejich zdraví.

Pokud se prokáže, že sabotážní akci provedla USA, pak všichni politici Evropy, kteří neprodleně nevyhlásí nepřátelství této Unii se dopustí velezrady. Jinak by nešlo chování věrchušky EU, ale i pohlavárů jejích členských států hodnotit. To znamená že se dopustí nepromlčitelného zločinu. V příhodné době by proto měli jednotliví dnešní vládci být postaveni před soudy svých zemí. Ovšem bylo by daleko lepší, kdyby byl pro tyto zloduchy ustaven specifický mezinárodní tribunál založený jenom pro tento zločin. Jeho agenda by mohla začít fungovat už v současnosti v dnešních opozičních kruzích, aby se nasbíralo co největší množství usvědčujících důkazů již teď.

JEDNO Z REÁLNÝCH ŘEŠENÍ

Od počátku Ukrajinského konfliktu jsem tvrdil, že ho rozhodnou nezúčastnění. Myslel jsem především země Asie. Ovšem jedním dechem jsem dodával, že si budou muset velice pečlivě rozmyslet, jakým způsobem to provedou. Pro ně je rozhodující, aby konflikt nepřerostl v globální jadernou válku, která by ohrozila existenci i jejich obyvatel. Takže v prvé řadě musí jednat tak, aby Rusko nebylo zatlačeno do beznadějné situace.

Z toho důvodu mě velice překvapilo, že na nedávném summitu „Šanghajské organizace pro spolupráci“ v Samarkandu, nebyla dohodnuta společná taktika, jak pomoci řešit Ukrajinský konflikt. Doslova mě šokovaly proklamace ČLR a Indie o míru, ukončení války, a především o respektování principu mezinárodního práva o nedotknutelnosti územní celistvosti států. Docela rád bych se těchto potentátů zeptal, kde byli, když se dělil Sovětský svaz, Jugoslávie, neřkuli Československo, nebo Srbsko. V této souvislosti rozumím Putinovi, který řekl, že chápe stanovisko Číny. Bodejť, ta si přece nemůže dovolit povýšit princip práva národů na sebeurčení nad protikladné „právo“ na nedotknutelnost celistvosti států. A Indie je na tom jen o málo líp v tomto punktu pohledu.

Pokud zmíněné veřejné proklamace ozývající se ze Samarkandu nebyly jen zástěrkou kryjící nějaké tajné dohody, alespoň mezi ČLR a Ruskem, pak nevidím osud světa v moc jásavých barvách. Přestanou-li neúčastní alespoň pasivně podporovat Rusko, pak je s vysokou pravděpodobností čekají jen dva osudy. Při beznaději Ruska následky jaderné války a neodváží-li se Rusko k této variantě sáhnout, tak je čeká opět několik staletí trvající poroba ze strany triumfujícího Západu, potažmo USA.

Jestli jsou představitelé velkých zemích nepodílejících se na konfliktu na Ukrajině opravdoví realisté, oproti Amerikou zhlouplých lídrů Evropy, a chtějí zachránit své obyvatele před následky globální, ale i rozsáhlejší regionální jaderné války, tak by si měli uvědomit zásadní věc. Musí povýšit zachování míru ve světě nad všechno ostatní, a především nad své zájmy. Pak se mohou svou společnou silou prosadit jako zprostředkovatelé hledání kompromisního řešení, alespoň zatím ve formě neprodleného ukončení bojů.

Dneska končí referenda na území, které ovládá ruská armáda. Výsledek je předem jasný, stejně jako následující proces. Alespoň lídři nezúčastněných zemí by si měli uvědomit, že Ukrajinci, nejen vláda, ale i obyvatelstvo nejsou ochotni zajistit Ruským Ukrajincům slušný život ve své zemi. To znamená, že Rusko není tvrdohlavé, leč nemá jinou možnost, jak ochránit své krajany před šikanou až terorem. Proto by především velké země z nezúčastněných měly neprodleně uznat připojení území Ukrajiny podle výsledků referenda. Alespoň de facto, když ne de jure. Celou situaci prohlásit za kompromisní provizorium, o jehož řešení se bude dále jenom jednat a už ne válčit. Západ pod takovým tlakem reálné většiny světa pak bude muset ukázat, jak to skutečně myslí s tím zachováváním míru na této planetě.