Vážené poslankyně a poslanci sněmovny ČR.

Vážené soudružky a soudruzi.

Souhlasím plně s tím, že jste všichni bez výjimky hlasovali pro vydání MUDr. Ratha k trestnímu stíhání. Předpokládám ale, že to neznamenalo váš automatický souhlas také s vyšetřovací vazbou. Podle informací v médiích totiž byly pro ni soudcem uvedeny poněkud nedostatečné důvody. V mých očích neobstojí argument, že by obviněný na svobodě ovlivňoval ostatní spoluobviněné, či svědky. Při tak dokonale prováděných odposleších, zajištěném sledování jeho pohybu, či dokonce nařízeném domácím vězení to lze prakticky vyloučit. Ještě méně obstojí argument, že by mohl utéci. Při tak masivní mediaci a u tak známé osobnosti je to prostě vyloučené.

Jeho uvěznění, stejně jako uvěznění ostatních obviňovaných, ve mně spíše vzbuzuje podezření, že pádné důkazy proti obviněným, ale především poslanci Rathovi, se teprve hledají. To v lepším případě. V tom horším dokonce konstruují. První možnost naznačil i jeden z jeho advokátů. Navíc je podivné, že se ihned začalo ve vládní koalici hovořit o institutu „účinné lítosti“, čili spolupracujícího obviněného coby korunního svědka, který bude buďto úplně zbaven obvinění, nebo odměněn nizoučkým trestem. Všichni navíc z psychologie známe tak zvané „vězeňské dilema“ a proto nepochybuji, že orgány činné v trestním řízení mohou svou moc v případě věznění obviněných, účinně využít proti předem vybrané osobě. Tedy především vůči Rathovi.

Souhlasím totiž bez výjimky s názorem kupříkladu exministra Ivana Davida, který i po osobních zkušenostech s činností našich orgánů činných v trestním řízení naprosto nezpochybnitelně tvrdí, že Rath je politickým vězněm. Což dokladuje větou, cituji:  „Všichni si pamatujeme ‚Kubiceho zprávu‘ – sbírku účelových pomluv ‚nedopatřením‘ uniklých do médií těsně před volbami. To není ‚teorie spiknutí‘, to je praxe“, konec citace.

Svým souhlasem s vydáním Ratha, jste udělali pouze první krok v jeho kauze a především k nápravě korupčního systému v naší zemi. Nezbytně dalším krokem je mimo jiné i zajištění úplné veřejné kontroly nad průběhem vyšetřování a soudního procesu. Soudy jsou sice nezávislé, nikoliv však na vůli jediného svrchovaného zdroje veškeré, tedy i jejich moci. Aby s politickým vězeněm neproběhl i politický proces, je bezpodmínečně nutné zaručit naprostou transparentnost celého řízení. Vaše strana má k tomu ojedinělou příležitost, protože je ve věci naprosto nezainteresovanou.

Nechceme-li, aby byl u nás dosavadní korupční systém nahrazen policejním státem kombinovaným se soudcokracií, obojí nám totiž hrozí, musíme orgány činné v trestním řízení podrobit přísné veřejné kontrole. O tu jste, podle mého názoru, povinni se zasazovat, protože jste prakticky k ní, svým hlasováním v kauze Ratha, pootevřeli cestu.

. I ten zvulgarizovaný marxismus se řídil tezí své politické ekonomie o bezpodmínečné nutnosti znárodnění výrobních prostředků. Podle této nauky proto nebyl důvod pro totální konfiskaci veškerého majetku církve. Z ekonomických důvodů stačilo, kdyby byly do vlastnictví lidu předány její pivovary, zemědělské velkostatky a jiné produkční nemovitosti. Své rozhodnutí o konfiskaci veškerého majetku církve odůvodňovala KSČ – a nejen ona, protože majetek jí konfiskoval již císař a rovněž „demokratická“ vláda hned po roce 1945 – naprosto jinou tezí. Zdůrazňovala, že jde o nápravu staletých křivd, páchaných církví na lidu, ať již povinnou robotou, či dalšími akty mocenské svévole. Polistopadoví mocnáři od počátku nástupu k moci tvrdí, že restituce majetku církví, šlechty, fabrikantů i živnostníků, jsou „alespoň částečnou nápravou křivd způsobených KSČ“. I kdybych tomu věřil, pak polistopadová náprava křivd je absurdně jakousi nápravou napravených křivd. Tedy fakticky uznáním křivd, které na lidech celá staletí páchala církev a šlechta. Pravá to negace negace, čili návrat do předminulosti. Správně proto tomuto aktu revoluční svévole mnozí myslitelé říkají refeudalizace společnosti. Já navíc pak ještě ekonomicko-politický revanšismus.

. Obdržel jsem včera e-mailem delší text s chytlavým titulkem: „Klaus připravil důchodce o 333 miliard“, v němž se mimo jiné píše, cituji: „Psal se rok 1993. Tehdejší ministr financí Václav Klaus – nynější prezident republiky – přišel na „geniální“ nápad…Dlouho mu ležel v žaludku fakt, že existoval důchodový fond v celkové výši přes 330 miliard korun – tedy fond pro důchody lidí, kteří celý život pracovali a poctivě si tyto peníze ve státní kase nastřádali, aby na stará kolena měli z čeho žít…To bychom neznali Klause, kdybychom si mysleli, že to nechá jen tak být. Kdepak! Klaus tento důchodový fond zrušil spojením se státním rozpočtem. Peníze pro důchodce naráz – jako mávnutím kouzelným proutkem zmizely… A cesta k jejich vytunelování byla otevřena… Už tu byla rezerva pro různé pokoutníky – lobbisty, hochštaplery, tuneláře, tedy budoucí miliardáře tuzemské i zahraniční provenience!“, konec citace. Klaus opravdu svou zdivočelou transformací rozkradl nejen penzijní fond, ale celý státní majetek, který za nadvlády KSČ vytvořily dvě až tři generace. Několikrát jsem již veřejně prohlásil, že v každé slušné zemi by neseděl na Hradě, ale trojnásobně doživotně kupříkladu na hradě Mírov. Absurdní je, že na Hrad mu dopomohli údajní pohrobci KSČ, totiž poslanci a senátoři KSČM. Pokud někdo pořád křičí, že se komunisté nezřekli své minulosti, pak jen povznesení největšího zloděje státního majetku do funkce prezidenta, je dostatečným důkazem, že se jí opravdu zřekli, přinejmenším se tedy zřekli všech těch miliard, které původně pro svůj lid „nahrabala“ jejich KSČ.

Již 18.5. jsem poslal e-mail předsedovi a všem místopředsedům ČSSD. Odpověděla mi na něj vedoucí sekretariátu předsedy Lidového domu. Proč by se taková dnešní honorace přece obtěžovala s odpovědí svému bývalému poslanci a dokonce členu bývalého předsednictva Ústředního výkonného výboru.

Tady je tedy odpověď paní Hejné:

Vážený pane,

dovolte mi, abych se z pověření pana předsedy Mgr. Bohuslava Sobotky vyjádřila k Vašemu emailu.

     Děkujeme za Váš e-mail, který se týká kauzy Davida Ratha. Musíme se ovšem ohradit proti tomu, že by ČSSD házela někoho přes palubu. Naše strana postupovala přesně dle platného usnesení, o kterém každý kandidát ví a přijímá ho zároveň s nominací.
Česká strana sociálně demokratická jako jediná strana v České republice ctí politickou presumpci viny. To znamená, že pokud člen sociální demokracie čelí obvinění z trestného činu, je mu automaticky pozastaveno členství ve straně a zároveň je vyzván k odstoupení ze všech funkcí, do kterých byl stranou nominován a následně zvolen občany. MUDr. David Rath nyní takovému obvinění čelí. Domníváme se, že takový postup je spravedlivý, transparentní a měla by se tak chovat každá politická strana v zemi.

     S přátelským pozdravem

PhDr. Běla Hejná
vedoucí sekretariátu předsedy ČSSD

Doslova neslaná a nemastná, odborně naprosto nevěcná a formální odpověď, mne vůbec nezaujala. Minulý týden však ve Sněmovně došlo k události, která je v mých očích největší dosavadní zradou ČSSD na svém programu. Proto jsem včera poslal pohlavárům ČSSD nikoliv přátelský pozdrav tohoto znění:

Vážená paní mluvčí.

Nepsal jsem nejvyšším funkcionářům ČSSD proto, aby mi odpovídali, nadtož abych se dověděl, co dávno vím, tedy kupříkladu o onom nedomyšleném institutu presumpce viny pro politiky, který je dobrým ideálem, leč příliš lehce zneužitelným principem; vždyť konec konců i jeho autor nakonec se podle něho nechoval. O čemž jsem psal jinde. Oslovil jsem je proto, aby si laskavě velice podrobně ráčili vyzkoumat, proč budou ztrácet preferenční hlasy. Bude to sice, podle názorů lidí i v mém okolí také kvůli kauze Rath, ale nejen pro jeho údajné úplatkářství, ale především proto, jak se zbaběle v té situaci “papaláši” ČSSD chovali.

Původně jsem na Váš neosobní dopis vůbec nemínil reagovat, ale mezi tím se udála věc, kterou již nedokáži vedení ČSSD v žádném případě tolerovat. Při hlasování ve sněmovně o odkladu projednávání návrhu o církevních restitucích “přítel” (asi katolické církve) Sobotka se zdržel, Hašek tam, spolu s 15-ti dalšími vůbec nebyl. Při tom stačilo, aby se účastnila alespoň polovina nepřítomných a přijetí zákona o restitucích by se alespoň pozdrželo.

Vážená paní.

Vyřiďte laskavě v “Liďáku”, že by i název svého sídla měla ČSSD pomalu měnit, třeba na Protilidový dům. Už když se ČSSD totiž přiklonila k názoru, že nemocniční poplatky nezruší, protože prý lidé stejně musí i doma jíst, jsem jim vzkázal, zda si před takovou sviňačinkou vůbec zjistili, kolik procent dnešních lidí nemá na den ani těch šedesát, nadtož údajně snad sto korun. Pro chování klubu poslanců ČSSD ve věci církevních restitucí je v mých očích pak jediné možné vysvětlení. Jsou vydíráni. Vřele doporučuji, aby si především “boss” Sobotka přečetl z webu http://www.nwoo.org/view.php?cisloclanku=2012060026 názor pana Jana Korála. Může si totiž být jistý, že není vůbec ojedinělým.

Potvrzuje se tím především, že opoziční smlouva nebyla Zemanovým výmyslem. To on jenom opět dobře zneužil dlouhodobého ducha ČSSD, stejně jako když stranu se zavedenou historickou značkou zneužil pro svou kariéru. Já jsem nikdy tomu aktu neřekl jinak než loupež strany pro osobní ambice.

Udělejte mi prosím jednu laskavost. Tento e-dopis před lídry nezatajujte. Dovím s to a učiním vše proto, aby se z něj stala věc veřejná.

Nejlepší, minimálně tedy v Evropě, finančně ministerský sluha globálních financiérů, má všechny atributy moderního politika. Je cynický (předvolební peněžní poukázky) agresivní (vyfackování mladíka), demagogický (církevní restituce), neoliberálně dogmatický (sociální rozpočtové škrty) pravověrně ideologický (antikomunistická nenávist) a v neposlední řadě mocensky pragmatický (politicky se angažoval již za vlády KSČ). Když jako ministr vstoupil asi před rokem před svým ministerstvem do proudu odborářské manifestace, měl jsem zato, že chtěl tak průhlednou provokací na sebe strhnout mediální pozornost, aby znicotnil celou demonstraci, protože v případě násilí na něm by se o ničem jiném v reportážích z demonstrace nehovořilo. Když však minulý čtvrtek opět vyšel z budovy svého ministerstva, před níž nadávaly asi dvě stovky občanů, jak později řekl, proto aby s nimi diskutoval, změnil jsem své ohodnocení tohoto slizu, který dlouhodobě zvyšuje odpor veřejnosti vůči politikům. Kalousek je psychicky narušený. To, co provádí, nejsou provokace. On, který je odchován fakticky marxismem a odkojen katolickou vírou, se cítí být věrozvěstem a davovým propagandistou jediné víry. On s vysokou pravděpodobností je skutečně přesvědčen, že s davem se dá věcně diskutovat. Což je pro politika jasná diskvalifikace. Je to spíše psychologicky vzato profil fanatika, s mučednickým podvědomím. Pro takového „politika“ je pak jediné možné doporučení. Ať se jde léčit do psychiatrického ústavu. Ty facky, štulce a plivance ho naopak utužují v jeho zvráceném fanatismu.

Ve včerejším textu se mi podařilo smíchat nejen hrušky s jablky, ale doslova zeleninu se astronautikou. Všechno, co jsem napsal o kolonialismu je sice oprávněným názorem, leč nelze to všechno házet na kapitalismus. Co do počtu obětí byl sice kolonialismus za kapitalismu horší, ale onen rasismus bílého muže v něm už jenom dozníval. Ten byl založen už v hlubokém středověku a má ho na svědomí především katolické dogma o jedinečnosti křesťanského boha doslova s velkým B. Z toho základu pak vykrystalizovalo ono připomínané genocidní „právo“ bílého muže, které fakticky tak zvané „divochy“ ani nepovažovalo za lidské bytosti. Přesto zločiny kapitalismu jsou pořád největšími v celé historii lidstva a díky tomu, že ještě neskončil, tak oprávněně lze čekat, že budou nejen pokračovat, ale já tvrdím, že dokonce ještě v hrůznějších formách a s děsivějším počtem obětí. Vždyť se dokonce, pro udržitelný život na planetě, hovoří o konečném počtu obyvatel na Zemi nepřevyšující půl miliardu. Na závěr tohoto textu přidávám opět tradičně nehoráznost, jak inzeruji v samotném názvu svého blogu. Holocaust byl produktem nejen hitlerismu, ale fakticky kapitalismu. A stalinismus? Ten mnozí přemýšlivci dodnes označují za „stání kapitalismus“, takže i ty gulagy jsou potom produktem kapitalismu. Tedy veškerý prozatímní totalitarismus.

Zpráva z tisku: „V pátek 25. května tohoto roku představila umělkyně Darina Alster v rámci Festivalu performance své dílo Pomník obětem kapitalismu. A byl to pomník pravý, poctivý, kamenný, do něhož byl vyryt zmíněný, pozlacený název. Místo performance, tj. instalace pomníku, bylo vybráno zcela záměrně. Darina svůj pomník umístila na Václavském náměstí. Den na to už byl fuč“. Konec citace. Škoda že se nikdo nezajímal, kdo ho vyzmizíkoval. V tom dvacetiletém, antitotalistickém producírování se, prakticky všech příslušníků kulturní elity, konečně dospěl někdo k jinému názoru. Objevil se tvůrce, který viditelně vystoupil z hordy. Měl k tomu nejméně dva důvody. Za prvé; vedle holocaustu a gulagu bylo totiž celé období kolonialismu daleko větším antihumanismem. Za druhé; šlo o nejdéle trvající rasismus veškeré historie, který navíc realizoval muž, konkrétně bílý muž. Ten muž, který celá tisíciletí dokonce zotročoval ženy, všechny i ty bílé. Celé dějiny, v nichž nad ženou vládl „pán“, budou jednou vnímány jako doba temna lidské civilizace. A kolonialismus bude navždy považován za nejtěžší zločin proti lidskosti, který už nemůže být překonán. Ledažeby se našli šílenci, kteří by se snažili zásadně zredukovat počet lidí na Zeměkouli, o čemž už někteří teoretizují. Oprávněně to byla žena, která v našem prostředí jako prvá postavila pomník stamilionům, které kapitalismus dosud zavraždil. Nepochybuji, že se ten prvopomník jednou najde.

Dneska to vezmu zkrátka. Včerejší pokračování spektáklu „Rath“ se provozovalo v kulisách sněmovny. Nehodlám se k němu vracet, to nechávám čilým psavcům obou stran barikády. Na tomto místě jenom doporučuji svým čtenářům, aby se podívali na dvě videa. Obě jsou z 26.4.2011, z programu mimořádné schůze sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě. Jsou na adresách: http://www.youtube.com/watch?v=eNs2CA0QrAc a http://www.youtube.com/watch?v=PPoUXH3ZYZw . Obě mají na webu You Tube příznačný název: „Kalousek je slušný člověk a Kubice je Vrah!!!“ za pozornost stojí, že slovo Vrah je napsáno s velkým začátečním písmenem, ač je uprostřed věty, takže jde o „anglický pravopis“ a rovněž ty tři vykřičníky jsou výmluvné. Alespoň pro mne.

Institut nazývaný  presumpce viny u volených politiků, je od samého počátku jeho prosazování problematický. Už jenom proto, že není regulován zákonem a tak může být lehce zneužíván, a to nejen politickými soupeři. Je obvyklým zvykem v naší zemi, začít prosazovat nějaký ideový až ideologický návrh, ale nezabývat se vůbec jeho praktickou realizací. Nač přemýšlet, však ono se to nějak vyvrbí, obvykle až je způsobeno mnoho škody. Pokud někdo takový institut prosazuje, měl by mí povinnost pro něj stanovit alespoň rámcová pravidla. Zatím se v našem politickém prostoru po postiženém politikovi v prvé řadě nekompromisně požaduje, aby opustil všechny své veřejné funkce. Jenže není ani jasné kdy. Prozatím se tak v reálném životě děje až tehdy, když to tak říkajíc na politika praskne. Někdy dokonce před zahájením policejního vyšetřování, jindy až v momentě, kdy je zahájeno soudní řízení. Dalším sporným problémem je, zda má mít politik, po eventuálním soudním očištění, nárok na navrácení všech svých funkcí. Obvykle je totiž soudní proces dlouhý, funkce souzeného obsazeny a nástupci nejsou zavázáni mu místo uvolnit. Jedna zásada by však měla být nesporná. Jakmile se politik vzdá funkcí, stává se občanem jako každý jiný a v tom okamžiku pro něj platí naprosto bez výjimky princip presumpce neviny. To by si měla uvědomit především média a chovat se podle toho. Jakákoliv štvanice, odsouzení předem a podobné nectnosti, to už není jen bulvární zvrácenost, to je chování mediální luzy. A vzhledem k tomu, že naprostá většina novinářů patří k inteligenci, tak jako naprostá většina profesionálních politiků, jsou takové mediální hrátky jednáním lumpeninteligence.

Příspěvek do Britských Listů.

Uložil jsem si soukromý závazek mlčenlivosti ke kauze MUDr. Ratha. Nakonec ho ale přece jenom porušuji, protože v záplavě informací mi chybí ta prvotní. Problém policejních odposlechů. Kolem nich se mi nahromadilo několik otázek. Není mi jasné, zda trvaly půl roku, což je ta nejméně důležitá. Za druhé mne zajímá, jak přesvědčivé argumenty k jejich povolení policie uvedla, tedy jejich legalita. Za třetí pak jejich legitimita, čili jestli v tomto případě jejich využití nebylo, v porovnání s jinými kauzami, poněkud nadstandardní, čti, přece jenom především politicky motivováno.

Pokud imunitní výbor Sněmovny neujistí veřejnost minimálně o legalitě odposlechů, podezření z politické manipulace tím jenom posílí. O nepolitičnosti budoucího soudu totiž v našem veřejném prostoru panuje vysoký stupeň pochybností. A to nejen na levici. Ve jmenované kauze je totiž až příliš vysoké procento náhod. V neposlední řadě pak obrovské množství projevů nekultivovaného chování. Mediální lynč, únik informací z vyšetřování, policejní mnohomluvnost a další.