Hned ráno jsem zaslal předsedovi a všem místopředsedům ČSSD následující e-mail, aby ho dostali ještě před svým sezením. Je mi totiž z nich doslova fyzicky zle. Takže, tady je text elektronického dopisu

Drahý pane předsedo.

Konečně vím, proč členové ČSSD si říkají příteli a ne soudruhu, jako je tomu v civilizovaném světě. Oni si totiž vzájemně nedůvěřují. Jeden na druhého se nemohou spolehnout. Možná se dokonce, znám to z doby místopředsedy Kuči, alespoň někteří, drží pod krkem za léta nesbíranými diskreditačními informacemi.

Nemohou si proto ani troufnout jít do společného boje, což naprosto zásadně limituje účinnost akčnosti strany coby celku.

Nemám chuť psát Vám všechny své poznámky ke kauze Rath.

Jedno Vám ale řeknu. Kdyby někdo mého přítele, nadtož soudruha, takhle mediálně lynčoval, jako Ratha, tak se za něj minimálně veřejně postavím a udělám všechno možné, aby si to lynčující setsakramentsky odskákali. Jenže Vy osobně a ostatní v předsednictvu asi také, jste doslova připos..ní strachem, takže se nejen nezastanete svého člověka, ale se ještě k mediální štvanici přidáváte.

ČSSD si před pár dny čechrala peří, jak vyhraje volby a teď najednou&holt politický soupeř pracuje a jak je vidět umí to. Před každými volbami něco účinného vymyslí. Bohužel, jste, jak se zdá, pouze ubohými pokračovateli Velké Huby, jak jsem kdysi říkával Zemanovi, který po předvolebně lživé, mediální propagandě akce Čisté ruce nakonec dokázal poslat za mříže jen svého ministra financí.

Rath byl ve skutečnosti z vás všech nejschopnější a nejinteligentnější, tak s vysokou pravděpodobností ono Vám osobně i vám všem, docela vyhovuje, že zmizí.

A jen otázečka na okraj. Nést si v tašce, či v čemkoliv jiném, sedm milionů je trestným činem, že je proto odůvodněno zatčení poslance s imunitou?. Při nejhorším by to mohl být přestupek, a i to velice těžko dokazovaný. Takže z toho briskního vydání by měla mít madam Němcová problém, pokud budete chlapi.

ODS sice nevyhrála volby, ale povedl se jí v nich, pro udržení politické moci, základní dvoujediný kousek. Eliminovala Paroubka, coby reálnou možnost vládnutí ČSSD a KSČM a zároveň se stala sestavovatelem vlády, aniž volby vyhrála, což byl obrovský, osobní úspěch samotného Nečase i když s božskou pomocí otce zakladatele. Aby si doslova koupila svého nezletilého koaličního partnera, tak po troše odporu souhlasila mimo jiné i s tím, aby předseda VV John zasedl na křeslo ministra vnitra. ODS pro takovou situaci musela mít samozřejmě od samého počátku připravené další tahy, jimiž by uchránila své kmotry a především vlivné členy, před Johnovou novinářskou zbrklostí. John byl totiž reálným ohrožením všech dosavadních kmotrů a jimi voděných politických loutek všech politických subjektů. Mohl totiž nejlépe splnit protikorupční zadání podle zaběhané zásady, která říká, že je nutné, aby se do protikorupčních osidel chytila velká ryba. Jelikož je ale dalším pravidlem, že to nemá být nikdo z opozice, nadtož její výrazný, by dokonce nejznámější mluvčí, existovalo nebezpečí, že protikorupční vláda dopadne jak ta Zemanova, která po velkohubém vyhlášení akce Čisté ruce nakonec musela za mříže poslat vlastního ministra financí. V rámci tak zvané demokratické soutěže politických stran o moc, si každá opravdu sebeodpovědná strana po celou dobu sbírá materiály na své oponenty. Současná pravice to má ulehčené, protože prakticky všichni novináři kopou za ni, především ti investigativní, čti, honící se za senzacemi, jako kdysi sám John. Když se povedlo Johna vyšťouchat z postu ministra vnitra, dostal šanci osvědčený slouha Kubice. Dlouho rozprostřené antikorupční sítě nakonec z kalné vody politiky vytáhly Ratha. Kubice tedy svůj úkol splnil. Zůstává otázkou, zda taková ryba není příliš velká. Lessy i sám Kubice, který se zatím tváří, že o ničem předem nevěděl, budou nyní muset bojovat o svou vlastní záchranu. V takové situaci nelze proto předpokládat žádný čistý mač a v našich poměrech ani nějakou opravdovou soudní nestrannost.

V Naší zemi žije již dvacet let poměrně mladý Američan Erik Best, který je vydavatelem internetového zpravodaje Fleet Sheet. V pondělí 14. května publikoval na webu aktuálně.cz zajímavý text s názvem Skuteční kmotři. Pět rodin, které ovládají Česko. V tomto mém textu není podstatné, koho Best konkrétně v té souvislosti jmenuje. V mých očích je ale velmi zajímavé, kdo a především jak, na Bestovu informaci reaguje. Již dneska se ozval na blog.aktuálně.cz architekt Klausovy ODS, Petr Havlík. V zásadě odmítá názor Besta, že jím jmenované osoby jsou kmotry mafiánských rodin, protože skutečné mafiánské rodiny prý hrály a hrají podle pravidel. Bestem jmenovaní ale, podle Havlíka, žádná pravidla neuznávají, chovají se prý spíše jako ruští oligarchové. Havlík pro každého Bestem uvedeného, jmenuje jeho otce, tedy toho, díky němuž se v privatizační bitce uplatnil. Právě tato informace ale pozorného čtenáře přivádí k poznatku, proč se Hájek vůbec ozval. Chce veřejné mínění jako obvykle svést na antilevicové scestí. Prozradil se ve jmenovaném textu hned několikrát. V prvé řadě tím, že za ony otce nejbohatších privatizátorů vyjmenoval vysoce postavené osoby nomenklatury KSČ. Připodobnil je k oligarchům Ruska, které je v očích současných antikomunistů faktickým pokračovatelem SSSR. Na druhé straně za opravdové mafiány označuje kupříkladu Mrázka a Krejčíře, kteří jsou na veřejnosti spojováni spíše s levicovými politiky, než s pravicovými. Hájek také, mimo jiné, docela neomaleně napsal, že Bestem jmenovaní si zatím rozdělují sféry vlivu a teprve v další fázi se tedy mohou stát skutečnými mafiány Amerického typu, tedy takovými, kteří už dosáhli společenského statutu ctnostných podnikatelů a politiků. A konečně uzavírá svůj text větou, cituji: Snad jednou bude platit rčení o Božích mlýnech, či o tom, že žádný strom neroste do nebe, i když by asi strašně rath, konec citace. Ta poslední věta pak mne navíc utvrzuje v přesvědčení, že bulvárně skvěle pokrytý, současně se odvíjející příběh MUDr. Ratha, může být fakticky policejním odvedením pozornosti od onoho skrytého souboje našich zatím rusáckých oligarchů v jejich přerodu v amícké mafiány. Kubice, jak se zdá tedy dobře plní zadání, které nezkušený John neuměl ani pochopit, nadtož realizovat. Osobně bych se v té souvislosti zase já docela rád dověděl, proč Kubice šel tak tvrdě po policejním prezidentu Petru Lessyeovy, aby se po mediálně nevkusné bitce nakonec dohodli?!

Za pár měsíců budou volby do krajských zastupitelstev. Před několika dny ČSSD velkohubě vyhlásila, že v nich získá hejtmanské posty ve všech krajích. Zatím co si ona čechrala peří, pravice jako obvykle pracovala. Má přece mimo jiné svého vyzkoušeného Kubiceho, tentokrát dokonce na vyšším postu, než když dal smrtelnou ránu Paroubkovi, za což si vysloužil současné ministerské křeslo. Rath byl Pražákům dlouho trnem v oku. Středočeský kraj byl přece po celá léta v chapadlech jejích mafií, která Rath narušil, ba doslova ohrožoval. Nejpodivnější jsou dvě dnešní zprávy. První je policejní, která tvrdí, že na případu pracovala půl roku, což se dá číst i tak, že celou kauzu mohla dost precizně vykonstruovat, jak bývá u utajených policejních akcí častým zvykem. Druhá je ještě záhadnější. Zatímco dosud byl poslanec vždycky vydán k trestnímu stíhání po dlouhém protahování a vesměs nakonec vůbec ne, tak teď byl odevzdán orgánům činným v trestním řízení ve skutečnosti asi ještě dříve, než byl chycen při činu. Už by se ČSSD měla konečně chytit za nos. Je vysoce podivné, že když Zeman velikášsky vyhlásil akci Čisté ruce, tak jediný, kdo na ni doplatil a skončil dokonce ve vězení, byl jeho nejdůležitější ministr, ministr financí. Sotva se mocní začnou dušovat, že boj s korupcí myslí vážně, tak chytí jako prvního dvojnásobného funkcionáře ČSSD. Ručím za to, že jde o ten případ, po kterém se celé roky volá. Že se s korupcí nic nezlepší, dokud se nechytí nějaká velká ryba. A ještě víc jsem přesvědčen, že celý boj s korupcí se tím skončí.

Už jako odborář jsem zažil, že se spojily odbory a podnikatelé ke společnému postupu vůči politické moci. Podobné výzvy je slyšet i nyní. Ovšem současný stav, zaviněný financiérkou krizí, již volá po vyšším typu odporu. Nyní se už musí spojit všichni, od zaměstnavatelů, přes zaměstnance, po profesionální politiky – proti bankám. Banky se totiž natolik emancipovaly, že doslova terorizují veškerý zbytek lidstva. Centrální banky půjčují za nizoučký úrok bankám peníze. Banky je za nehorázně vyšší úrok pak půjčují všem, dokonce i státu. Veřejný sektor se tak prakticky dostává pod kuratelu uzounké skupiny finančníků. Oni pak ve skutečnosti reálně vládnou. Sdružení bank si za peníze věřitelů navíc vytvořilo posuzovací agentury, které nikým nekontrolované, ze subjektivních hledisek rozhodují dokonce o důvěryhodnosti všech států. Prakticky tím určují výši jejich zadlužení. Takový systém už není pouhou hegemonií bank, ale jejich doslovnou diktaturou. Pravým to opakem demokracie. Pro takový případ dává ústava občanům nezadatelné právo použít jakékoliv prostředky k likvidaci takového systému. Prvním krokem by mohlo kupříkladu být poskytnutí bankovní licence Evropskému stabilizačnímu mechanismu, čímž by se oddělilo veřejné financování od lidem nepřátelského mechanismu trhů. Následně by mělo dojít ke globálnímu embargu zemí tak zvaných daňových rájů a konečně neprodyšnému oddělení komerčního bankovnictví od finančních spekulací. I když podle mého soukromého názoru by bylo nejlepší veškeré obchodování s penězi zakázat.

V našem příhraničním městě je více středních škol, než je obvyklé. Snad proto, že jsme se ještě nezmohli na vysokou školu. Je čas maturit a s nimi souvisejících maturitních mecheche, nebo jak se tomu dneska říká. Již nějaký čas se v tuto dobu objevuje jakási nová tradice. Po městě až několik týdnů chodí kostýmovaní študáci, mnohem častěji studentky, s kasičkami a&prakticky žebrají. Dnes dokonce cestovala taková klaunovská trojka i vlakem a tam obtěžovala cestující.

Vzpomněl jsem si při tom na svá školní léta. Když jsme jako děti potřebovali nějaký peníz, třeba na školní výlet, tak jsme si v obci zorganizovali sběr od papíru, přes hadry po kovy, což vyneslo docela slušný peníz. Jako středoškoláci jsme hodně chodili na pracovní brigády a nejen ty sezonní. Uznávám že dneska, než děcka přijdou ze školy,tak jim bezdomovci už dávno vysbírají všechno, co lze ve sběrnách zpeněžit. Ještě horší je to s brigádami, když je v zemi tři čtvrtě milionu nezaměstnaných.

I když.

Mám o něco mladšího přítele, který ač je také v penzi, udržuje si figuru i kondici každodenní jízdou na kole, v létě, v zimě, za parna i mrazu. Právě nedávno mně říkal: Když tak jezdím, často najdu nějaký ten kus kovu. Všechno zavezu do garáže a tam to uložím. Jednou za čas si vypůjčím přívěs, naložím a odvezu do sběrného dvora. Loni jsem tak vydělal přes šestnáct tisíc. Ano, čtete správně. Přesně 16.280 Kč. To už by byl slušný počinek pro maturitní mejdánek, nemýlím-li se.

Nechci mladým mluvit do jejich tradic a vůbec si nedělám nárok je kritizovat za jejich způsob života. Mám ale jiný návrh. Tradici posledního zvonění bychom měli přebrat a rozvíjet mi staříci, alespoň ti, kteří se ještě dokáží alespoň belhat. Šlo by v našem případě opravdu, čili o skutečné poslední zvonění. Zvonění umíráčku při našem pohřbu. Měli bychom s tou tradici chození po ptaní, jak říkávala moje babička žebrání, začít už nyní. Pokud se totiž vývoj bude ubírat v nastoupených trendech, tak velká část starých kteří přijdou po nás, už s vysokou pravděpodobností nebudou mít ani na ten pohřeb. O to se totiž s horlivostí sobě vlastní postará obslužná politická elita, voděná na drátcích neviditelné ruky trhu, čili vrstvou globálně působících padoušských financiérů.

Paní Zdena Radičová vyvěsila na net dobrý návrh, cituji: Dostala jsem při čtení dnešních zpráv, kdy vidím, že ČSSD váhá, jak se zachovat k bohumínskému usnesení (které zakazuje i spolupráci s další levicovou stranou, nevím zda jen tou jednou) nápad – neměli bychom při jednáních požadovat, aby si ĆSSD zakázala spolupráci se stranami ODS a TOP09, které národ ZDEVASTOVALY do současné beznaděje? konec citace. Osobně se mi nápad natolik zalíbil, že uvedenou žádost posílám do Lidového domu, přímo místopředsedovi Haškovi.

Zpravodajka vládního návrhu zákona o snížení valorizace důchodů řekla při jeho obhajobě dvě obrovské pravdy. V první tvrdila, že penzisté, kteří prožili válku, se umí uskrovnit a v druhé, že pro život jsou důležitější duchovní hodnoty. Vezmu to krátce. Lidé, kteří prožili válku, opravdu se dokáží na bídu, ba až na hlad adaptovat, nejen se pouze uskrovňovat. Jenže o ty vůbec nejde, ti každým rokem končí. Jde o penzisty budoucí. A o nich tvrdím zodpovědně, že pokud přežije tento systém, už jejich děti, tedy kupříkladu současníci paní poslankyně, budou ve velké většině v penzi chudí, jejich děti, čili naši vnuci pak budou bědnými penzisty a jejich děti vůbec penzi ani mít nebudou. Pokud se samozřejmě nepostarají o zásadní změnu celého společenského řádu. S druhou pravdou je to ještě jednodušší. Doporučil jsem jmenované, aby na ten svůj žvást nezapomněla, až se bude jednat o církevních restitucích. Jmenovaná dáma prý se za svůj cynismus omluvila, ba dokonce i předseda jejího poslaneckého klubu. Obé považuji za vyloženou sprostotu. Nejde totiž vůbec o ty přitroublé řeči, ale o to, že celý klub podpořil vládní návrh snižování životního standard penzistů. Takže jejich omluvu vůbec, ale vůbec neberu.

Řeknu to hned na začátku. Naše Ústava má obrovskou chybu. I kdyby s vládou bylo nespokojeno devadesát devět procent veřejnosti, tak ji nelze odvolat, naopak. Může uspořádat cynický spektákl, v němž si svými vlastními poslanci odhlasuje důvěru. Takový akt ale není vůbec hlasováním o důvěře. Pokud vláda požádá o důvěru bez souvislosti s nějakým problematickým zákonem, pak v žádném případě nežádá o důvěru, nýbrž si jenom prověřuje loajalitu svých poslanců. A to není důvěra, ale spíše cosi podobného, jako korupční chování. Upozornil jsem na to předsedkyni Sněmovny a požádal ji, aby iniciovala v tom smyslu změnu Ústavy.

První stranou, která se v polistopadové politické praxi stala součástí parlamentu, aniž do něj byla zvolena, byla ČSSD. To když se podařili jejímu předsedovi, Jiřímu Horákovi, přetáhnout do sociální demokracie několik poslanců Federálního shromáždění (FS), kteří do něj byli zvoleni za Občanské fórum. V oněch volbách ČSSD kandidovala do FS, ale skončila pod hranicí zvolení. V současném volebním období se děje něco podobného. S tím rozdílem, že nově vzniklá strana vůbec do sněmovny nekandidovala. To se jenom sávající parlamentní strana Věci Veřejné sice veřejně, leč shora, čili nedemokraticky, rozštěpila na dva subjekty. Aby se odrodilci, původně jen platforma strany VV, odlišili, našli si nový název. Už název Věci Veřejné byl podvodný, a tak není divu, že název nové strany, tvořený zatím jen poslanci, ministry a jejich úředníky, je navíc cynickou lží. Dneska uveřejnila MFDnes glosu od k politické moci úslužného psavce, Martina Komárka. Dal jí velice sugestivní titulek, cituji: Co přinese LIDEM obyčejným lidem? konec citace. Kdo by očekával, že se pravicový škrabálek opravdu zamýšlel nad tím, jak se strana zrádkyně Peake zachová k lidu, ten by byl pěkně naivní. Z jeho glosy se veřejnost pouze dověděla, že přišla doba, kdy si strany dávají poetické názvy. Za vrchol tohoto trendu pak označil Chorvatskou stranu, která s názvem Kykyryký dokonce vyhrála volby. Holt Cimrman se zatoulal i tam. Jelikož nám Komárek nenapsal, co peakovci přinesou lidu, napíši to za něj. Zajistí další fungování zlotřilé vlády, bezohlednou aroganci politické moci vůči veškeré veřejnosti, bohatnutí superbohatých, zbídačování všech ostatních, šikanování nezaměstnaných, pohrdání opozicí i odboráři, ohrožování existence nejubožejších, zvýhodněnou zdravotní péči pro solventní a další nelidskosti. Z čehož jasně plyne, že název nové strany je nejen lživý, ale zapadá do celkového systému povýšenecky cynického výsměchu, předváděného současnou politickou mocí. Dobře ví, že jí nic nehrozí. Vojska NATO ji přece za všech okolností ochrání.