Prvním, kdo se vzdal funkce místopředsedy ÚVV ČSSD byl Škromach. Jako většina jeho personálních vystoupení, šlo i tentokrát o teatrální gesto, ovšem včera poněkud šaškovské, s puncem trapnosti. Nepřiznal, že ztratil důvěru nejen nějakých orgánů, či členů strany, ale dokonce u své místní organizace v Hodoníně, která jasně nádavkem řekla, že politik bez důvěry je bezcenný. Rezignace Haška, to už bylo jiné kafé. Za zdatného Tejcova sekundování nakonec jejich společné odstoupení z nejvyšších funkcí vyznělo jako vrcholné sebeobětování se zájmům strany a vlasti. Veřejně se obětují jen a jen proto, že byli dlouhodobě vystaveni nepředstavitelně hrubému nátlaku centristů vedených Sobotkou. Oni přece nic škodlivého neprovedli. Schůzka v Lánech byla přece setkáním levicových politiků, na níž ani ze samé podstaty nemůže být nic odsouzeníhodného. Žádat předsedu, aby vyvodil z neúspěchu strany svou odpovědnost, nebylo proti stanovám a navíc takový akt byl v duchu tradice nejen v samotné ČSSD, ale i v mnoha jiných stranách doma i za hranicemi. Pokud někdo nazývá konkrétní pokus o možné převzetí vedení strany pučem, pak je pučistou právě Sobotka, který nerespektoval usnesení vysokého stranického orgánu a v osobním zájmu proti jeho příslušníkům zorganizoval vzpouru nejen ve straně, ale i mezi občany. Oni, Hašek a ostatní, poutěmi ukřivděnými a oběťmi nehorázného vývoje ve straně. Proto a jenom proto odchází z vedení strany a už vůbec ne proto, že by lhali, vždyť za to se přece omluvili. Ani nekonspirovali, ani neopiklovali. Já osobně musím konstatovat, že už tento Haškův přístup k řešení sporu ve vedení, je příznakem budoucích Sobotkových těžkostí, zvláště když Hašek neopustí ani jednu ze svých hlavních funkcí, hejtmana, či poslance, jak sliboval ještě před konfliktem. Jenže u sebeoběti Hašek nezůstal. Jasně navíc řekl, že od této chvíle je Sobotka osobně odpovědný nejen za sestavení vlády, ale za veškerý další vývoj. Vzhledem k tomu, že Zeman má co říci již do samotného sestavování vlády, je to fakticky polibek smrti pro Sobotku. Zeman může najít mnoho pák, aby znemožňoval Sobotkovi sestavení vlády. A samozřejmě ještě mnohem víc v eventuelním vládnutí vlády premiéra Sobotky. Hašek tedy vůbec nerezignoval, ale naopak s drzou arogancí člověka se silnou podporou, vyzval Sobotku k dalšímu nelítostnému boji. Nepomohl v žádném případě ke zvýšení jednotnosti strany. Naopak vytvořil další třecí plochy k rozbrojům a tím i sobě šanci na vylepšení svých ambicí. V politice není nikdy nic definitivního a v personálních vítězstvích už absolutně nic. Osobně mi může být Sobotka i Hašek ukradeni. Ovšem Haškův postoj vnímám jako podvodný. Když ne lživý, tak alespoň částečně zamlčující mnohé skutečnosti. Více o tom zítra. Jen proto jsem již na začátku týdne poslal Sobotkovi svůj názor na vyřešení krize ve vedení ČSSD a včera členům ÚVV ČSSD dopis, z nichž někteří mně již poděkovali za fundovaný přístup. Jelikož jde o interní problém strany, vystříhal jsem se zasílání jakýchsi otevřených dopisů, či zveřejňování nějakých všeobecných výzev. Ovšem hodlám se velmi vážně zabývat situací v ČSSD, která ještě pořád nedorostla k vědomí, že její ústavní činitelé nejsou straníci, ale především zástupci obrovského počtu svých voličů – občanů.

Poznámku, kterou jsem napsal 6.11. o Zemanově odpovědi – neodpovědi, si dovolím dneska ještě doplnit. Samozřejmě, mi vadilo, že Zeman na otázku vlastně vůbec neodpověděl, je totiž právem každého tázaného, zdánlivě odpovědět, ale fakticky nic nového nesdělit. Dokonce jde o ukázku politikových schopností. Mnohem víc mi vadilo, že tázající se novinář neuměl, či spíše vůbec nechtěl, z prezidenta vydolovat jasné ano, či ne. Ovšem nejvíc mi vadilo a vadí, že se nenašel nikdo, kdo by Zemana usvědčil, že lže. Samozřejmě, že to mohl udělat kterýkoliv účastník inkriminovaného setkání v Lánech, pokud to všechno bylo poněkud jinak. Nejjistěji asi Hašek a Škromach, kteří jediní věděli, zda byli se Zemanem dohodnuti na takové schůze již dávno před volbami. Ovšem mohli tak udělat také mnozí jiní politici. Zeman totiž ve své prostořekosti v odpovědi mimo jiné řekl, připomínám: „…jsem vyhověl žádosti prakticky všech politiků, kteří se se mnou chtěli setkat…V této praxi budu pokračovat, protože…“, konec citátu. Po takovém slibu vstřícnosti bych jako ústavní činitel, čili poslanec, člen vlády, senátor, prakticky ihned požádal Zemana o přijetí. Ručím svou hlavou, že by ve skutečnosti nevyhověl nikomu, kromě snad předsedů stran. A to i kdyby byl zdravý jako rybička. Zeman ve své nepromyšlené odpovědi dal svým protivníkům šanci na usvědčení ze lži, kterou zatím nikdo nevyužil. Tečka. A kdo lže jednou, určitě lže i jindy.

Včera byl v deníku Právo publikován rozhovor redaktora Ovčáčka s prezidentem republiky. Hned první otázka zněla doslova: „Pane prezidente, v posledních dnech se velmi řeší tzv. lánská schůzka. Jak to s ní bylo? Kdo koho pozval, jaký byl její průběh, o co vlastně šlo?“. Již sama otázka je na novináře tak známého deníku doslova prapodivná, protože to jsou hned otázky nejméně čtyři, takže tázaný si fakticky může vybrat, na co hlavně chce odpovídat. Další směřování rozhovoru pak jasně dokázalo, že Ovčáčkovi ani zdaleka nešlo o pokus dopídit se prezidentovy role v turbulenci nejvyššího vedení ČSSD. Prezidentova odpověď je následující, cituji: „Za prvních osm měsíců svého mandátu jsem vyhověl žádosti prakticky všech politiků, kteří se se mnou chtěli setkat. Ať už to byl Bohuslav Sobotka, Michal Hašek, Jeroným Tejc, Zdeněk Škromach nebo kdokoliv jiný. V této praxi budu pokračovat, protože je povinností prezidenta těmto žádostem vyhovět. A to je případ i lánské schůzky. Pokud jde o její obsah…“, konec citace. Pozoruhodné na odpovědi je, že vůbec neodpovídá na otázku, kdo koho pozval. Ovčáček se pak ani v další části rozhovoru nepokusil jednoznačnější odpověď získat. Stojí proto za úvahu, zda je tak neschopný, nebo něco jiného. Je totiž v kuloárech známo, že byl kdysi zaměstnancem Lidového domu, který se jeho služeb doslova zbavil, mimo jiné i kvůli neskrývaným sympatiím ke skupině starých Zemanových přátel, řečeno až příliš slušně. Je víc jak jisté, že Zeman schůzku nesvolal. Ze znalostí osob ale lze odvodit, že již poměrně dlouhou dobu před dnem voleb si nejméně Hašek a Škromach se Zemanem dohodli, že se neprodleně po vyhlášení výseků sejdou k poradě. Kdo byl iniciátorem takové dohody, není už vůbec podstatné, důležité je, že vznikla a od samého počátku se nepočítalo, že se jí zúčastní Sobotka. Setkání v Lánech ČSSD prokazatelně poškodilo, následná výzva k odstoupení Sobotky zdržela povolební vyjednávání, další vývoj, doslova na otevřené scéně, v očích veřejnosti zostudil několik místopředsedů strany, znevěrohodnil její celé předsednictvo a teprve se ukáže, jak velké důsledky pro ČSSD celá aféra bude mít. Zeman podle mého gusta příliš dlouho vyčkával, jak se situace pokusu o převzetí moci v ČSSD vyvine a tím nejlépe dokázal, že v něm byl a dle mého soudu dosud pořád je, angažován. Pnutí, které v ČSSD, za spolupůsobení Zemana, existuje již mnoho let a které se nyní provalilo v otevřený konflikt několika osob, totiž neskončí ani tím, kdyby ÚVV v neděli všechny zúčastněné doslova vyhnal ze strany. Souboj uvnitř strany bude dále pokračovat, dokud…, ale o tom až někdy jindy.  Pro mne, člověka, který Zemana osobně a zblízka sledoval v dobách jeho nejrychlejšího stoupání ke slávě, je signifikantní, že čekal celých deset dnů, než zaujal stanovisko. Z dalšího průběhu vzpomínaného rozhovoru v Právu pak nepokrytě plyne, že v tom Haška a ostatní nechal. Je to příznačné pro jeho charakter. Vyždímat z každého nohsleda co jen jde a opak ho ponechat svému osudu – to v lepším případě, v tom horším se ho snažit zadupat do země. Konkrétní příklady na přání kohokoliv mohu jmenovat.

Prezident se nechal slyšet, že nebude jmenovat členem vlády nikoho, kdo nebude mít lustrační osvědčení. Je to jeho právo, což ale není vůbec důvodem, aby dosavadní povolební vyjednavač Sobotka neprodleně s tímto prvkem souhlasil a už vůbec ne, aby se k tomu jakkoliv vyjadřoval Zaorálek. Pokud se s takovým požadavkem ztotožní vyjednavač ČSSD, tak už jednoznačně říká, že jako prioritu zvolil jednobarevnou vládu své strany. Nemůže totiž počítat ani s vládním podílem Lidovců, kteří se již dohodli s Babišovci, že do vlády půjdou oba subjekty, nebo ani jeden. Souhlas s prezidentem je vysloveně zbrklostí, zvláště když do problému má co hovořit celá sněmovna, která může přežitek lustrací jednoduše zrušit. Není to poprvé, kdy Sobotka jedná bez rozvahy a politické prozíravosti. Navíc nasazuje sám sobě okovy, protože trváním na atavismu starém čtvrt století potvrzuje, že v ČSSD pořád nezlomně vládne primitivní antikomunismus v podobě „Bohumínského“ usnesení. Požadavek lustrací je totiž jen jeho modifikací a ničím jiným. Navíc se vystavuje riziku, že Babiš osobně zvedne tuto rukavici politického boje a ustoupí od proklamované tolerance vlády ČSSD s premiérem Sobotkou. Když nic jiného, měl Sobotka dost a dost času na vyjádření se k prezidentovu požadavku. Naprosto zásadně měl počkat alespoň na ukončení rozhovorů o struktuře sněmovny a eventuálně až na její ustavení. Měl držet jazyk za zuby nejméně do doby, kdy ČSSD alespoň ukončí první rozhovory se všemi stranami. Teprve po těchto, mohl nějak, určitě již zasvěceněji, reagovat na prezidentský atavismus.

Od počátku vnitrostranické zrady v ČSSD bylo jasné, že zásadní světlo do věci by mohl okamžitě vnést prezident. Stačilo, kdyby řekl, že je osobně pozval. Podle scestně demagogického přesvědčení mnoha novinářů, myšlení většiny veřejných činovníků a víry nerepublikánské veřejnosti, se přece pozvání prezidenta neodmítá. Lehce by pak všichni zdůvodnili, že prezident, či některý z účastníků neměl čas jindy, a tak se tedy sešli i v době, kdy si Sobotka čechral peří ve společnosti předsedů stran před televizními kamerami. Zeman se dokonce mohl přiznat, že sice má vůči Sobotkovi tak silnou osobní averzi, že se již dávno dohodl se svými přáteli, že se sejdou hned po volbách, aby podebatovali nejen o výsledcích, o dalším postupu ČSSD,  ale že se v žádném případě nehovořilo o další roli Sobotky. Měl jistě ještě další varianty, včetně zapření schůzky, protože mohl spoléhat na loajalitu vedoucích pracovník ČT, kteří by nedovolili, aby záběry z příjezdu Haška a dalších do Lán kdokoliv spatřil. Nic z toho Zeman neudělal. Naopak nechal v tom Haška a další nejen máchat, ale doslova vyválet jako prasata v hnoji. Zbaběle se na dlouhou dobu „hodil marod“. Kdyby spiklenci nebyli zaslepenými fandy, ale skutečnými znalci Zemana, tak by do celé zrady Sobotky vůbec nešli. Zeman totiž není mužem konspirací. Na to je až příliš prostořeký, ješitný a pomstychtivý. Ještě před skandální schůzkou totiž opravdovým znalcům Zemana jasně sdělil, že Sobotku k povolebnímu vyjednání nejmenuje. Znalci Zemanovy povahy již od počátků jeho veřejné činnosti dále ví, že je chorobně ješitný, takže si neodpustí vytvořit předpolí k tomu, aby případný úspěch byl přičítán jemu a neúspěch samozřejmě někomu jinému. Do třetice všichni, kdo s ním nějaký čas museli pracovat vědí, že absolutně nikomu nezapomíná žádnou maličkost v chování, negativně se dotýkající jeho „majestátu“. Je daleko víc silně negativních vlastností, které Zeman má, ba dokonce takových, které jej naprosto diskvalifikují k výkonu vysokých ústavních funkcí. Ale tyto tři vyjmenované ostatečně stačí, aby lidé znalí věci s vysokou pravděpodobností odhadli, co bylo smyslem schůzky u Zemana, která se nakonec provalila. K ní už jen jediná poznámka. Prezident si nemůže zvát kohokoliv a kdykoliv, jak mylně šíří sdělovací prostředky. Je veřejnou funkcí 24 hodin denně a sedm dní v týdnu po celé své funkční období. Veřejnost má nejen nárok na to, aby věděla, s kým a kdy se setkal, ale ve většině případů i o čem se jednalo. Výjimku tvoří jen a jen věci, zákonem určené do určitého stupně utajení.

Po nepřesvědčivém vítězství ve volbách se nejvyšší vedení osobně postaralo o to, aby jakoukoliv vyjednávací pozici své strany ještě zhoršilo. Hašek, Škromach a jimi zhlouplí hejtmani nikterak viditelně nepodporovali Sobotku v předvolební kampani. Naopak se založenýma rukama, se shovívavými úsměvy a s uštěpačnými poznámkami nechali Chovance i Sobotku plácat se v guláši, který jim předem navařili tím, že schválil kampaň vůdcovskou, čili prezentací jediného muže. Již v tom bylo podvraťácky skryto čertovo kopýtko připravovaného podrazu. Okamžitou povolební reakcí nereflektující vlastní podíl viny za výsledek voleb navíc posílili ve společnosti dehonostující klíma proti celé ČSSD. Špičkám ČSSD jak je vidět vůbec nedochází, že poškodili své voliče, že ztratili týden, v němž se jejich potenciální partneři domluvili, jak na ně. Naopak ještě se rozhodli  svou nevyjednávací agonii prodloužili o další týden. Hašek, Škromach, Chovanec, Zimola, ale i Sobotka, Zaorálek či Dientsbier v celé aféře navíc ztratili glanc. Dokonce i Štěch ztratil dost sympatií. To je dvojnásobná prohra hned v prvním týdnu po volbách, která se bude jen těžce napravovat.

Jsem příliš fyzicky vzdálen od dění v ČSSD, leč znám některé aktéry, ještě lépe pak klíma ve straně a na své zvyklosti neobvykle pozorně sleduji vyjadřování a chování aktérů povolební turbulence v ČSSD. Jsem si stoprocentně jist, že Škromach a Hašek se již dávno před volbami se Zemanem dohodli, že se po nich budou scházet. Se stejnou jistotou předpokládám, že po schválení taktiky volební kampaně předsednictvem ČSSD se dohodli, že se sejdou ihned po vyhlášení výsledků. S vysokou pravděpodobností pak předpokládám, že Zeman sám byl dokonce zdrojem nápadu, založit celou kampaň jen a jen na prezentaci předsedy. Zmíněným dvěma „osobním přátelům“ doporučil, aby se moc veřejně neprezentovali, „stranického přítele“ Sobotku v tom nechali osamoceného, ba dokonce mu nenápadně „mydlili schody“.

Uskutečněnou schůzku s určitostí zorganizoval sám Hašek. Po dohodě se Škromachem pak širší doprovod. V jeho složení se totiž  opět projevila Zemanova inspirace. Účastníky byli úspěšní hejtmani, měřeno jejich preferencemi ve volbách. Zajímá mne pouze, kdo rozhodl o přesném termínu konání, aby se bylo možno vymluvit, že prezident neměl jindy čas a Sobotka přece musel být ČT, takže se nemohl zúčastnit. Někdo ze zúčastněných se musel dohodnout v ČT, na přesném termínu debaty všech předsedů stran, které se dostaly do sněmovny.

Vůbec nepochybuji, že Zeman a jeho kancelář udělali všechno proto, aby nemohli být považováni za iniciátory všeho následujícího dění, ať se vyvine jakkoliv. Sám Zeman je natolik chytrý, aby se nejen nedostal do situace, že by musel lhát, ale dokonce aby se co nejvíc zbavil jakýchkoliv podezření.

Až potud bylo všechno v pořádku.

Problémy totiž začaly příliš brzy po schůzce. Zeman nedokázal ovládnout svou prostořekost a po volbách, především pak v televizním telefonátu s Moravcem řekl nejméně tři teze, které, jak předpokládám, zaujaly nejen mne. ČSSD podle něj „bohužel selhala“. On pověří povolebním vyjednáváním, „jak již dávno před volbami několikrát opakoval“ toho, koho mu navrhne ČSSD, na což si samozřejmě počká, čti také, nebude sám zvát Sobotku, ale přijme ho, pokud o to požádá. Vždyť po volbách mu nejen ani nevolal, ale ze slušnosti nejvyššího ústavního činitele, ani nepogratuloval. Za třetí se neskrývaně vyjádřil, že není nadšen výhledem koalice z vítězných stran pro jejich programovou vzdálenost a pléduje pro menšinovou vládu. Bylo příliš podezřelé, že Hašek naprosto totožné myšlenky pronesl veřejně ještě před tím, než se předsednictvo rozhodlo z povolebního dění Sobotku vyřadit.

V mozaice mi chybí jen málo. V prvé radě to, zda ČT skutečně natoáčila příjezdy členů ČSSD do Lán. Pokud ano, pak mne zajímá naprosto zásadně, kdo dal pokyn k tomu, aby nebyly odvysílány, nebo alespoň se o nich neobjevila zmínka v nějakém zpravodajství.  V poslední řadě mně chybí už jen to, aby se ke schůzce vyjádřil Zeman. Ten místo toho nějak podivně rychle onemocněl, i když ani taková indispozice mu přece nebrání, aby veřejnosti sdělil svou verzi „příběhu“. Jak ho znám, je to ale ve skutečnosti zbabělec, který vždycky nechá jiné tahat horké kaštany z ohně, takže nyní bude především dělat všechno možné, aby z toho on vyšel co nejméně pošramocen a přesto svou pomstu dokonal. Nechává v tom zatím Škromacha a Haška máchat samotné. Že jim Zeman v této maličkosti nehodlá pomoci, šlo poznat z toho, že oba museli veřejně přiznat, že se schůzka uskutečnila, naivnější Hašek dokonce, že lhal.

Oboje je přiznáním faktické maličkostí. O tom, zda šlo o vnitrostranické spiknutí, se teprve rozhodne. Obě strany k tomu sbírají síly a komplice.

     I když spor o povolební vyjednávání s ostatními parlamentními stranami není v ČSSD ještě vyřešen, má Sobotka na své straně „vlivové“ osoby, které jeho soupeři podcenili. Jsou jimi předsedové stran. Prakticky všichni bez prodlevy veřejně podpořili Sobotku alespoň verbálně. Potenciální koaliční partneři dokonce významněji, protože sdělili, že budou vyjednávat se Sobotkou.

Na první pohled se takové chování dá chápat jako jakási „solidarita“ předsedů. Ovšem ona má i hlubší, ba dokonce ústavodárný význam. Je to především, ne-li zásadně jasný vzkaz prezidentovi. Říká se v něm nepokrytě: „Ten, kdo šel v čele do předvolebních střetů, ten bude vojevůdcem“. I když je z oněch bojů kupříkladu těžce pochroumán, právě jeho uznáváme za vítěze a jeho hodláme respektovat.  Tečka. Potud jde o prostou solidaritu rytířských soupeřů.

Je však nejméně ještě jeden pohled na chování předsedů. Prezident Zeman dlouhodobě vyhlašuje, že nemusí premiérem jmenovat vítěze voleb. Těsně před volbami i po nich, se pak nechal dokonce slyšet (podle jeho slov prý to opakoval alespoň dvacetkrát), že pověří vyjednáváním toho, koho mu vítězná strany navrhne.

Z prostého pozitivistického pohledu na Ústavu ČR z toho plyne, že Zeman z titulu své funkce vytváří prostor pro povolební vnitrostranický boj. Což je možná krok demokratický a snad i ústavní. Není to ale rysem republikánství, jež je dokonce v titulu názvu státu i Ústavy a v žádném případě ne součástí parlamentní demokracie.

Z vyššího principu mravního jde v mých očích dokonce o značnou charakterovou pokleslost. Připouští totiž, aby člověk, který v předvolebním klání stál „za bukem“, se po vítězných volbách najednou snažil stát „generálem“. V našem politickém prostoru, který víc jak v mnoha jiných zemích, trpí vysokou absencí mravnosti, ba dokonce všelidské morálky, uvedené chování prezidenta mravní klíma určitě nezlepšuje, spíše zhoršuje.

První tisková konference poslaneckého klubu ANO, byla neobvykle jasným sdělením všem občanům, vlastním voličům i sympatizantům a rovněž velmi silným vzkazem všem politickým partnerům. Nevyslovil je sice předseda klubu Ing. Jaroslav Faltýnek z Olomoucka, ale sám předseda hnutí, leč nemusí být vůbec pochyb, že jsou naprosto směrodatná. V prvé řadě Babiš řekl se znatelným  osobním upokojením zhruba toto: My jsme svůj úkol už splnili výsledkem voleb. Slíbili jsme totiž svým voličům, že zabráníme vzniku vlády ČSSD spolu s komunisty. Je to naprosto nekompromisní vzkaz všem, kdo snad v skrytu doufali, že KSČM konečně vyjde ze svého ghetta. Protože volby dopadly pro hnutí ANO neočekávaně výborně a na druhé straně pro ČSSD opětovně špatně, uvědomuje si jeho poslanecký klub, že došlo k situaci, na kterou se hnutí se svými aktivisty nepřipravovalo. Proto zmobilizuje širokou základnu svých voličů, aby dali jasně najevo, zda má hnutí být mimo vládu, či vstoupit do vlády, a pokud ano, aby alespoň naznačilo s kým. Poslanci a především vedení hnutí nyní proto začnou neprodleně objíždět všechny kraje, aby se dověděli mínění svých voličů a sympatizantů. To je podle mne i vstřícným sdělením pro ÚSVIT, který pléduje až příliš ortodoxně na zavedení některých prvků přímé demokracie do naší politiky. Třetí vzkaz je namířen do řad budoucích partnerů, s nimiž bude ANO vyjednávat. Říká jim; chceme od vás jistotu, že mluvíte za všechny členy svých poslaneckých klubů. Jde sice o poněkud nezvyklý požadavek, ale po současném skandálním chování špiček ČSSD naprosto logický. Tolik tři zásadní výstupy u jednání včerejšího, ustavujícího poslaneckého klubu hnutí ANO. I když osobně nesouhlasím s bodem jedna, celkově musím konstatovat, že ANO začalo velmi dobře. Především vysoce oceňuji naprostou povolební novinku, spočívající v konzultaci dalšího postupu s aktivem svých voličů. Koresponduje to mimo jiné i s dřívějším tvrzením Babiše, že se v minulosti měla uskutečnit všelidová referenda v důležitých věcech, jako bylo rozdělení státu, či církevní restituce.

     Velice Vám děkuji za Váš otevřený dopis všem přítelkyním a přátelům. Jsem v prvé řadě velice rád, že k nim již víc jak patnáct let nepatřím, takže k osobním sporům v ČSSD mám již dlouhou dobu indiferentní vztah. Chování špiček ČSSD v povolebním období mne však zajímá proto, že se přímo dotýká mého celoživotního politického přesvědčení a s vysokou mírou jistoty předpokládám, že musí zajímat naprostou většinu politicky aktivních občanů, bez ohledu na jejich pozici na škále pravolevého spektra. Tímto Vám na úvod ještě sděluji, že mám indiferentní vztah i k celé ČSSD, leč vůbec nemám nestranný vztah k levici, především pak samozřejmě k její politice. Je pro mne proto za druhé signifikantní, že právě o té ve vašem dopise všem členům ČSSD, není prakticky o ani zmínka.

Ale nyní k věcnému obsahu Vašeho dopisu.

Stačilo mi jen letmé čtení, abych zpozorněl u dvou Vašich tvrzení. Mezi prvními odstavci píšete, cituji: „Do voleb však může vést stranu jen lídr a jen lídr může rozhodovat o volební strategii“, konec citace. Ovšem hned v následujícím odstavci tvrdíte, opět cituji: „Nelíbila se mi, a podobně i mým dalším kolegům ve vedení, kampaň postavená na jedné tváři“. Konec citace. Přeji Vám, abyste při svých schopnostech zkušeného profesionálního politika do jednání ÚVV ČSSD, našel mezi těmito dvěma tvrzeními logický soulad, který v nich na první pohled laik mého typu postrádá.

Při dalším čtení jsem se od Vás dověděl následující skutečnosti.  Akceptoval jste od samého počátku předvolební kampaně, že „přítel“ „Sobotka, jak píšete, převzal přímé řízení volební kampaně, čili sestavil volební štáb, osobně určoval témata a podobu kampaně. Podle Vás dále grémium mělo velmi omezený přístup k politickým analýzám, či průzkumům veřejného mínění. Za třetí pak, předseda zamítl, dokonce osobně, billboardy a další nosiče, na kterých byste byli prezentováni jako společný tým. Za čtvrté považujete dokonce za fatální chybu, teď raději opět zacituji: „zákaz individuálních kampaní a vyhrožování dokonce trestními oznámeními kandidátům a aparátu strany. Tento krok zcela zadusil tak potřebnou iniciativu členské základny a v zásadě vedl k tomu, že jsme kampaň oproti minulým letům vedli bez potřebného nadšení a velmi omezenou“. Za páté a raději už poslední, jste vnímal, že předseda toleroval kroužkovací kampaň pánů, tedy už nikoliv přátel, ač oba jsou, pokud vím, členy ČSSD, Patočky a Dientsbiera. Raději ten výčet ukončím, protože po něm následuje v mých očích Vaše nejdůležitější oznámení celému funkcionářskému aktivu ČSSD, všem řadovým členům strany a dokonce všem voličům a vlastně i občanům.

     Sám své chování v předvolební kampani popisujete totiž takto, cituji: „…přesto všechno jsem veřejně mlčel a právě v zájmu jednoty strany tuto strategii předsedy akceptoval“. Konec citace.

     Z takového chování každého soudného člověka ihned napadne otázka. Proč jste vlastně byl nejen druhou nejvýznamnější osobností v ČSSD, ale vůbec jakýmkoliv jejím funkcionářem, ba dokonce členem? Pokud jste pochyboval a přesto nevaroval, pokud jste nesouhlasil a neudělal všechno, co bylo ve Vašich silách, abyste dosáhl změny, či alespoň kompromisu a teprve po takovém silném odporu nesrazil „kufry“ v zájmu tehdejší jednoty, tak teď máte jedinou morální povinnost. Nejen mlčet, ale odejít.

Vaše chování v předvolební kampani totiž dokazuje, že Vám osobně vůbec nešlo o nejvyšší zájem ČSSD. Vám nešlo o budoucí možnost prosazování programu v zájmu těch občanů, kteří věří ČSSD. Vám nešlo o tak nutnou změnu ve správě země.

Takže buďte nyní tak laskav a vysvětlete veškeré veřejnosti, o co Vám fakticky v předvolební kampani šlo.

2 krát PS.

S vysokou pravděpodobností nebylo zapotřebí vůbec žádnou odvahu, či povolení z centra, aby jednotlivý kandidáti realizovali svou kampaň. Nedaleko domu kde bydlím, vyvěsili čtyři kandidáti letáky se svou prezentací nejen v barvách Vaší strany, ale se všemi jejími atributy.

Osobně mne pak nejvíc zajímá, proč jste vyzýval k odstoupení předsedu ČSSD a ne místopředsedu který byl manažerem volební kampaně?

Stanislav A. Hošek