Poslední vlivná strana polistopadového převratu, ČSSD, je prakticky ze hry venku. Je úplně jedno, zda díky Zemanovi, či jeho „otrockým“ fandům. I když Hašek pod taktovkou Zemana nakrásně vyjedná nějakou menšinovou vládní koalici – s vysokou pravděpodobností s Lidovci – bude to jen na přechodnou dobu. Zemanova „rada“ o jednobarevné, menšinové vládě, kterou si Hašek „osvojil“ je od samého počátku naprosto totální nesmysl za situace, kdy taková menšina má v parlamentě všeho všudy méně jak třetinu hlasů. Menšinová vláda má smysl, pokud má ve sněmovně alespoň 55 procent a je si jistá sympatiemi dalších až dvaceti procenty. Za situace dnešních volebních výsledků, je menšinová vláda samotné ČSSD jasnou sebevraždou a spolu s Lidovci dokonce ještě rychlejší.  Babiš jasně řekl, že on nechce jít do vlády, ale vládu ČSSD a Lidovců budou tolerovat. Jednoznačně zdůraznil slovo tolerance a odmítl slovo podpora. Je naprosto jasné, že všichni ve sněmovně budou takové vládě blokovat všechno, co jim nebude pochuti a jenom čekat na jediné, na to, kdy bude pro ně výhodné svrhnout ubožácky neschopnou menšinovou vládu a vynutit si tak nové volby. Rozhodující nyní je, aby poslanci za ANO, prokázali svou politickou vyspělost a nedonutili Babiše ke vstupu do vlády. Pokud nyní půjdou do vlády, znicotní se, pokud si počkají, získají všechno. Vedle toho, co mají v programu v parlamentě prosadit, se ale musí podle mého vidění v prvé radě postarat o naprostou eliminaci prezidentského vlivu. ČR totiž, aniž si to přiznává, je poloprezidentským a nikoliv parlamentním systémem, již od dob tatíčka Masaryka. Pokud současný parlament nezlomí moc prezidenta, nezajistí si klid na práci. Osobně kupříkladu vůbec nevidím důvod, aby prezident jmenoval po volbách jakéhosi vyjednávače o vládě a už vůbec ne, aby jmenoval dokonce předsedu vlády, takže pak „fungují“ po nějakou dobu dokonce dva. Jen na okraj také třeba ani nechápu, proč by měl prezident jmenovat soudce a další, když se sám vzdal jmenování profesorů VŠ.  Naše Ústava potřebuje opravdu změnu a jsem toho názoru, že když už, tak skutečně radikální, která v prvé řadě změní současný, částečně prezidentský systém, na jasně parlamentní a vytvoří dokonce předpoklady pro nový systém demokratické moci. O čemž se pokusím napsat příště.

Jestliže od počátku preferuji koalici ČSSD, ANO a KSČM, nevyplývá to z mého komunistického přesvědčení, ale ze znalosti programů těchto subjektů. Je totiž mezi nimi velmi vysoká shoda. Dokonce mezi programem ČSSD a ANO víc jak šedesátiprocentní. Shoda programů sociálních demokratů a komunistů je dokonce ještě vyšší. Problémem ale je antikomunistické klíma veřejného prostoru, typické pro „postkomunistickou“ zem. Proto se zdá na první pohled nejreálnější, ba nejrealističtější vládní koalice 111, čili ČSSD, ANO a Lidovci – bohužel. Bohužel proto, že Lidovci oproti dvěma sobě rovným, jsou trpaslíkem, který bude s vysokou pravděpodobností oba partnery doslova „vydírat“. Je to v prvé řadě obecný princip chování všech malých stran, které jsou ve vládní koalici, jež bez nich ztratí většinu. A za druhé je tím naše strana „lidová“ známá od nepaměti. Sobotka prohlásil, že ČSSD chce stabilní vládu. Dále prohlásil, že do vlády nepůjdou s ODS ani s TOP09. Takže moc možností už nemá, uvážíme-li, že Úsvit je ještě větší pytel blech, než ANO. Podle mých znalostí by byla nejrozumnější vláda ČSSD a ANO, s tichou podporou KSČM. Ovšem to asi nebude přijatelné pro ANO, především pro antikomunistickou část jeho poslanců. Pokud vznikne tedy koalice 111 s Lidovci, je velmi vysoká pravděpodobnost brzkých nových voleb, v nichž by dokonce mohla ČSSD definitivně ztratit renomé významné strany. Že po těchto volbách ztratí pověst lídra levice, je už skoro jisté. Na druhé straně, pokud se tato vláda neuskuteční, pak Sobotka padne, Babiš zůstane v opozici – aby se stal absolutním vítězem v dalších volbách – vládnout bude fakticky Zeman prostřednictvím „menšinové“ vlády ČSSD s Haškem v čele, čti jakési vlády  SOPZ II. Což by samozřejmě nemělo dlouhého trvání, protože sněmovna by se poměrně brzy rozpustila. Takováto vláda by totiž sněmovnou neprosmýkla prakticky žádný prolidový zákon. V nových volbách by pak ČSSD byla definitivně znicotněna a o to přece Zemanovi, jako sluhovi kapitálu z východu, eminentně jde. Vyskytují se komentátoři, kteří tvrdí o hnutí ANO, že není schopno podílet se na vládě, protože nemá k tomu dostatek zkušených osob. Považuji to za nesmysl. Jistěže nemají zkušenosti s provozem sněmovny, ale to se během dvou, tří měsíců běžně inteligentní lidé naučí. A osobnosti na místa ministrů mají již dneska. Vždyť schopný ministr není nic jiného, než politickým manažerem. A ANO je, alespoň v mých očích, stranou především manažerů, nejen vlastníků. O tom něco zítra.

První myšlenka, která mne napadla když už byl jasný poměr hlasů ČSSD, ANO  a KSČM, byla ta v titulku tohoto příspěvku. A je vysoká pravděpodobnost, že na ní nebudu muset nic měnit. Politický stav, především ve stabilitě vládnutí, za dobu Nečasovy vlády se neustále zhoršoval. To se nyní enormně zvýší, jednak roztříštěností parlamentu, jednak nevyzpytatelností poslanců jak v uskupení ANO, tak Úsvitu a konečně slabou pozicí ČSSD v celé sněmovně a Sobotky uvnitř ČSSD. Ten má, alespoň podle mne, osobně jedinou šanci – rychle dojednat vládu jakési velké koalice, složené z prvních tří vítězných stran. Bude tedy záviset na Babišovi, jestli bude ochoten jít vládnout i s KSČM, nebo jen s Úsvitem či s Lidovci, kteréžto dva subjekty nevyloučily účast ve vládě. Před volbami byl především velice špatný stav v sociální oblasti. Je víc jak pravděpodobné, že ten se, díky složení sněmovny, také zhorší. ČSSD neprosadí už ve vládě prakticky nic zásadního ze svého sociálního programu, především pak ve výběru daní od právnických osob a nejbohatších fyzických osob. Ve sněmovně pak neprosadí teprve nic ke zlepšení životního standardu dolních majetkových skupin střední třídy a spodní majetkové vrstvy, vyjma snad těch nejubožejších. Pozice prezidenta byla před volbami vůči poslanecké sněmovně nebývale silná. I tady hrozí zhoršení, pokud se nové parlamentní strany nebudou etablovat jako strany jednoznačně preferující parlamentní demokracii, takže nebudou mít zájem v prvé řadě se co nejrychleji zbavit vlády kryptozemanovců.  Mělo by být vrcholným zájmem vítězných stran vytvořit vládu okamžitě, aby Rusnokovci ze Strakovky odešli prakticky ihned. Další prioritou vítězů voleb by mělo být ustavení opravdu stabilní vlády. Za třetí by se tyto strany měly neprodleně shodnout na rázném omezení moci prezidentů typu neřízené střely, jakým je velkohubý a každého urážející Zeman.

Mám hodně důvodů k osobní spokojenosti s výsledky voleb. Jednoznačně kladné je, že Zemanovci úplně vypadli ze hry, protože nedosáhli ani na dotace z rozpočtu. Stejně důležité je, že tím Zeman ztrácí možnost pokračovat ve svých podrazech. Potěšující za druhé je, že ODS i TOP09 prakticky znicotněly. Osobně jsem za třetí rád, že KSČM pořád ne a ne vymřít, jak jí prorokoval „superprognostik“ Zeman. Jsem za čtvrté a další, hned z mnoha důvodů potěšen z neúspěchu ČSSD. V prvé řadě proto, že tím byl rehabilitován Paroubek, nejúspěšnější to lídr této strany. Také proto, že se odhalila opravdová neschopnost současných reprezentantů této strany, která je tak obrovská, že by se měli zachovat podle Paroubova příkladu. Konkrétně mám na mysli Haška, Škromacha, Tejce, ale také Sobotku. A teď to zásadní. ANO. Pokud tato strana, fakticky hnutí, bude alespoň trošičku rozumná, tedy poučená z minulosti, pak nebude chtít jít do vlády. Ovšem svým chováním zajistí, aby vládu sestavila ČSSD s tichou podporou KSČM. Za to by si pak mohla vyjednat vedení Sněmovny a stát se tak reálnou kontrolou vlády. Tím by si připravila nástupiště pro jasné vítězství v příštích volbách, protože vládnoucí ČSSD nebude mít žádnou šanci v tomto složení sněmovny prosadit ani jeden jediný svůj zásadní programový záměr a proto totálně propadne. Navíc ještě s kudlou mstivého Zemana v zádech. Přesto se ale obávám, že tento model ani v určité obměně nebude realizován. Antikomunistická hysterie nakonec donutí všechny ty žvanily, kteří hned po volbách se dušovali, že nepůjdou do vlády (Okamura, Babišovci) k tomu, aby se spojili s pohrobky minulosti (ODS a TOP09) a pokračovali v návratu této země do minulosti, do vzdálené, předkomunistické čili až otrokářské minulosti, k níž směřuje absolutistická nadvláda globálních financiérů světa. Ony totiž volby v ČR fakticky nemají moc velký vliv na život jejího obyvatelstva. O tom budou už na věky rozhodovat jiní hráči.

Můj první odhad, že SPOZ nedosáhla na dotace, byl mylný. Jednorázovou dotaci za získané hlasy obdrží ve výši 7,5 milionu Kč. Ovšem s ohledem na jejich převysoké náklady na kampaň je tato částka nicotná a doslova je nezachrání před dluhy, zvláště když se od nich odkloní superboháči typu Chrenek a spol.

Babišovo dilema. Miliardářovo hnutí musí získat tolik hlasů, aby s pohrobky ODS, TOP09 a snad s lidovci a možná i dalšími, získal více hlasů než ČSSD, což je velice reálné, zvláště pokud ČSSD a KSČM nezískají alespoň takovou převahu, jako za Špidly. Antikomunistická povolební hysterie v podobě organizovaných nátlaků pravičáckých fanatiků, intenzivně podporovaná všemi sdělovadly, jako tomu bylo v některých krajích po posledních krajských volbách, se už postará o to, aby lídři ČSSD si ani v duchu netroufli k jakékoliv spolupráci s KSČM, v reálu pak ani si nedovolili žádat o jejich tichou podporu pro svou vládu. Pokud se povolební matematika takto nevyvede, pak se Babiš angažoval zatím zbytečně. Jako opoziční lídr může být tak maximálně místopředsedou sněmovny, nebo předsedou nějakého ekonomického výboru, což mu nebude dávat prakticky žádnou šanci, aby prosadil některé své předvolení sliby. Být v opozici je pro něj bohapustá ztráta času, ledaže by hodlal definitivně opustit podnikání a chtěl se věnovat už jen a jenom politice. Pak by si jako opoziční politik naopak mohl budovat velmi dobrou výchozí pozici pro příští volby. A vzhledem k tomu, že ČSSD je dost neoblíbená, mohl by příští sněmovní volby pět urychlit. Berlusconizace naší politiky by se tak o nějakou dobu odložila, leč nějaká její forma se už rýsuje.

Dlouhodobá strategie nejvlivnějších pravicových občanů opět v předvolební kampani boduje. Vznik hnutí ANO byl od počátku promyšleně postaven na již nejednou osvědčené taktice. Když pravicové strany u veřejnosti významně ztrácely sympatie, založily její rozhodující vlivové struktury Babišovu iniciativu. Byl tak v prvém kroku vytvořen rezervoár budoucích volebních hlasů, kam by pravicově smýšlející občané mohli přelít své sympatie, pokud by pro ně bylo neúnosné volit ODS a dokonce i TOP09. Ač se Babiš snaží vypadat jako sólista, nepochybně na jeho aktivitách spolupracuje mnoho zainteresovaných osob z bývalých pravicových stran. Babiš o sobě tvrdí, že aktivity i předvolební kampaň financuje sám. Je pravdou, že si to může dovolit a podle mého odhadu má prostor dokonce na mnohem větší výdaje. Přesto jsem ale přesvědčen, že v tom nejede sám. Definitivně mne o tom přesvědčuje tak zvaný průzkum volebních preferencí. Již v mnoha předešlých volbách byl dosud vždycky viditelně „řízený“, čili manipulovaný. Tak je tomu i v současných volbách. První průzkumy před několika měsíci „vypovídaly“ o obrovském náskoku ČSSD a dokonce i KSČM. Postupem doby se náskok ČSSD neustále ztenčuje, až těsně před volbami bude mezi levicí a pravicí s vysokou pravděpodobností plichta. Psal jsem o této manipulativní taktice průzkumů volebních preferencí již několikrát a také jsem navrhoval, aby byly v předvolební kampani zakázány. Ovšem právě ony jsou obrovskou zbraní pravice, ovládající sdělovací prostředky, dokonce i ty veřejnoprávní, takže si je pravice nenechá vzít. Trend poklesu sympatií k ČSSD je pro dezorientované, čili dosud nerozhodnuté voliče výtečnou orientací. A především nalévá nové naděje pro otrávené voliče pravice, tedy hlavně pro ještě pořád poměrně početnou a tím volebně velmi vlivnou, střední třídu. To ona způsobuje, že v tak ateistické, rovnostářské a silně sociálně citlivé zemi, ještě nikdy ve volbách levice nezvítězila. Kromě snad v době, kdy ČSSD vedl Špidla, jehož levicovost pravici nikdy neohrožovala, o čemž ji přesvědčil svou ubohostí jako ministr práce a sociálních věcí.

Realitu naší země způsobenou skoro čtvrtstoletním řáděním pravičáckých, neoliberálních fanatiků, změní blížící se volby tehdy a jenom tehdy, pokud po nich bude možné sestavit i ve Sněmovně ústavodárnou většinu, jaká je dneska v Senátu. Výhledy k takovému výsledku volebního hlasování jsou však malé, ba až nulové. A navíc, ani tehdy se nedá očekávat žádná systémová změna, ale pouze „polidštění“ současné bezohledné tržní chamtivosti vítězů listopadového převratu. V naší zemi jakákoliv vláda nebude nikdy ničím jiným, než údržbou – lidštější, či bezohlednější – globálními elitami preferovaného politického řádu, hospodářského systému a společnostního režimu. Abychom se dočkali alespoň trochu přijatelnějšího klíma pro dolní dvě třetiny obyvatelstva, je nutné, aby budoucí vláda měla šanci provést takové změny v Ústavě, které by zlomily současné ideologické podhoubí polistopadových změn všech typů dogmatiků. Sociální demokracie sice není ničím jiným, než humanizací „starodarwinského“ kapitalismu, ale za současné situace by její ústavodárné vítězství bylo velice potřebným výsledkem. Ten je ale za současného stavu společnostního vědomí většinového voliče nemožný. Naprostá většina voličů je totiž prakticky politicky nevzdělaná. Proto se nechává zmanipulovat tu primitivním antikomunismem, tu strachem z návratu socialismu, jindy z bankrotu státu, či nejnověji pak z nadvlády starostran, čili současných parlamentních politických subjektů. Mediálním manipulátorům stačí, ovlivnit alespoň 15 procent voličů, aby bylo vymalováno. Levice, díky trvalému antikomunismu, pak nikdy nemůže vládnout. To by ČSSD musela získat minimálně přes čtyřicet procent hlasů, což je utopie.

Zeman ve svém předvolebním slibování jednoznačně za prvotní své poslání jmenoval likvidaci Nečasovy vlády. Nic proti tomu, pokud při tom neměl v záměru znásilňovat Ústavu ČR. Zásluhou orgánů činných v trestním řízení mu situace přála natolik, že svůj slib mohl splnit dřív, než k tomu byl vůbec připraven. Jmenoval proto až příliš okatě vládu ze svých přátel, ba dokonce fandů. Nakonec proč ne, když musela být dodržena Ústavu, podle níž každá vláda stejně musí požádat sněmovnu o důvěru. Když Zemanova vláda pod zmocněncem Rusnokem důvěru nedostala, ochránila Zemana před jakýmikoliv neústavními kroky tím, že se rozpustila a tak vytvořila prostor pro mimořádné volby. I když ty následují v poměrně krátkém termínu po seberozpuštění sněmovny, přesto vláda v demisi měla dostatečný prostor k jednomu zásadnímu činu. Tvrdím, že vládě v demisi měl její skutečný vůdce zadat úkol, kterým by odůvodnil svou snahu za každou cenu zlikvidovat Nečasovu vládu. Rusnokovci měli na každém ze svých ministerstev zajistit provedení bilance činnosti Nečasovy vlády. Místo mnohdy překotných personálních změn si měl každý ministr opatřit celý štáb „auditorů“, mnohdy třeba i z NKÚ, kteří by odhalovali konkrétní nedostatky a ministři samotní by je ihned zveřejňovali. To by teprve byla předvolební masáž proti stranám bývalé koalice, ba i jednotlivým jejich představitelům. Jelikož to Zeman nenařídil, tak nevěřím ani tomu, že mu skutečně šlo o likvidaci sociálně necitlivé vlády, ale zase jen a jenom o prezentaci své osoby. Navíc s jeho typickou neschopností takticky myslet. On jako vždy, umí jen heslovitě myslet a především konat. Instinktivně si vybere nějaký populistický krok, za jeho splněním pak jako buldok jde, ale nakonec neví jak dál, protože nemyslí ani dva tahy dopředu. Rusnokovce tak jednak nijak nepomohli nové vládě, ale především nebyli využiti k předvolebnímu klání, což měl být pro opozici jejich hlavní přínos.

Jak to všechno vlastně Zeman myslí?! V prvé řadě řekl brzy po svém instalování do prezidentské funkce víc jak zřetelně, že si přeje volební vítězství ČSSD. Sám však teatrálně slibuje dát svůj hlas straně vlastních knechtů. Těm ale na jejich sjezdu dal zásadní radu. Chcete-li být stranou s delší životností, nejděte hned do vlády, jakmile se dostanete do parlamentu. Kdo má ještě paměť, tak dobře ví, že už jako poslanec několikrát „prognózoval“, že KSČM vymře. Nyní, jako prezident, tuto stranu ale podezřele zviditelňuje. Přešel snad tajně na taktiku zkompromitovat její předáky vládními funkcemi, aby ji v konečném výsledku znicotnil a naplnila se tak jeho předpověď? A konečně, jak se postaví k vnitrostranické bitce uvnitř ČSSD mezi svým nohsledem Haškem a předsedou, figurujícím již víc jak deset let na jeho seznamu „zrádců“? To je všechno hodně otázek, které Zeman vědomě přiživuje, jednak aby zaměstnával sdělovala různými spekulacemi, ale především proto, aby měl po skončení voleb více cest pro prosazování vlastní osoby. Nejsem prognostik, ale cosi mi říká, že volby dopadnou tak, že to bude Zeman, kdo rozhodne o vládě. A nesporně právě o to mu jde především.

Kdo volí Babišovo ANO, říká ano mimo jiné následujícím společenským jevům:

–  existenci vrstvy superboháčů, vlastnících bohatství až milionkrát větší, než jsou majetky dolní střední třídy, čili většiny lidí,

–  přímému vládnutí těchto superboháčů bez dosavadních zprostředkovatelů svých zájmů v podobě zastupitelů, z nichž mnohé v předešlých obdobích již zkorumpovali ve svůj prospěch,

–  lepšímu vzdělání a zdravotní péči všem bohatým,

–  existenci dlouhodobě až trvale nezaměstnaných, bědných a bezdomovců,

–  zbohatnutí katolické církve na úroveň nejbohatší instituce v naší zemi,

–  správě státu metodami stejnými jako je řízení firmy, v níž majitel je vrchností a zaměstnanci absolutně poslušní jeho rozkazů,

– obecně pak stále se zvyšujícím rozdílům mezi lidmi, se všemi s tím souvisejícími zločiny.