Velice Vám děkuji za Váš otevřený dopis všem přítelkyním a přátelům. Jsem v prvé řadě velice rád, že k nim již víc jak patnáct let nepatřím, takže k osobním sporům v ČSSD mám již dlouhou dobu indiferentní vztah. Chování špiček ČSSD v povolebním období mne však zajímá proto, že se přímo dotýká mého celoživotního politického přesvědčení a s vysokou mírou jistoty předpokládám, že musí zajímat naprostou většinu politicky aktivních občanů, bez ohledu na jejich pozici na škále pravolevého spektra. Tímto Vám na úvod ještě sděluji, že mám indiferentní vztah i k celé ČSSD, leč vůbec nemám nestranný vztah k levici, především pak samozřejmě k její politice. Je pro mne proto za druhé signifikantní, že právě o té ve vašem dopise všem členům ČSSD, není prakticky o ani zmínka.

Ale nyní k věcnému obsahu Vašeho dopisu.

Stačilo mi jen letmé čtení, abych zpozorněl u dvou Vašich tvrzení. Mezi prvními odstavci píšete, cituji: „Do voleb však může vést stranu jen lídr a jen lídr může rozhodovat o volební strategii“, konec citace. Ovšem hned v následujícím odstavci tvrdíte, opět cituji: „Nelíbila se mi, a podobně i mým dalším kolegům ve vedení, kampaň postavená na jedné tváři“. Konec citace. Přeji Vám, abyste při svých schopnostech zkušeného profesionálního politika do jednání ÚVV ČSSD, našel mezi těmito dvěma tvrzeními logický soulad, který v nich na první pohled laik mého typu postrádá.

Při dalším čtení jsem se od Vás dověděl následující skutečnosti.  Akceptoval jste od samého počátku předvolební kampaně, že „přítel“ „Sobotka, jak píšete, převzal přímé řízení volební kampaně, čili sestavil volební štáb, osobně určoval témata a podobu kampaně. Podle Vás dále grémium mělo velmi omezený přístup k politickým analýzám, či průzkumům veřejného mínění. Za třetí pak, předseda zamítl, dokonce osobně, billboardy a další nosiče, na kterých byste byli prezentováni jako společný tým. Za čtvrté považujete dokonce za fatální chybu, teď raději opět zacituji: „zákaz individuálních kampaní a vyhrožování dokonce trestními oznámeními kandidátům a aparátu strany. Tento krok zcela zadusil tak potřebnou iniciativu členské základny a v zásadě vedl k tomu, že jsme kampaň oproti minulým letům vedli bez potřebného nadšení a velmi omezenou“. Za páté a raději už poslední, jste vnímal, že předseda toleroval kroužkovací kampaň pánů, tedy už nikoliv přátel, ač oba jsou, pokud vím, členy ČSSD, Patočky a Dientsbiera. Raději ten výčet ukončím, protože po něm následuje v mých očích Vaše nejdůležitější oznámení celému funkcionářskému aktivu ČSSD, všem řadovým členům strany a dokonce všem voličům a vlastně i občanům.

     Sám své chování v předvolební kampani popisujete totiž takto, cituji: „…přesto všechno jsem veřejně mlčel a právě v zájmu jednoty strany tuto strategii předsedy akceptoval“. Konec citace.

     Z takového chování každého soudného člověka ihned napadne otázka. Proč jste vlastně byl nejen druhou nejvýznamnější osobností v ČSSD, ale vůbec jakýmkoliv jejím funkcionářem, ba dokonce členem? Pokud jste pochyboval a přesto nevaroval, pokud jste nesouhlasil a neudělal všechno, co bylo ve Vašich silách, abyste dosáhl změny, či alespoň kompromisu a teprve po takovém silném odporu nesrazil „kufry“ v zájmu tehdejší jednoty, tak teď máte jedinou morální povinnost. Nejen mlčet, ale odejít.

Vaše chování v předvolební kampani totiž dokazuje, že Vám osobně vůbec nešlo o nejvyšší zájem ČSSD. Vám nešlo o budoucí možnost prosazování programu v zájmu těch občanů, kteří věří ČSSD. Vám nešlo o tak nutnou změnu ve správě země.

Takže buďte nyní tak laskav a vysvětlete veškeré veřejnosti, o co Vám fakticky v předvolební kampani šlo.

2 krát PS.

S vysokou pravděpodobností nebylo zapotřebí vůbec žádnou odvahu, či povolení z centra, aby jednotlivý kandidáti realizovali svou kampaň. Nedaleko domu kde bydlím, vyvěsili čtyři kandidáti letáky se svou prezentací nejen v barvách Vaší strany, ale se všemi jejími atributy.

Osobně mne pak nejvíc zajímá, proč jste vyzýval k odstoupení předsedu ČSSD a ne místopředsedu který byl manažerem volební kampaně?

Stanislav A. Hošek