Včera byl v deníku Právo publikován rozhovor redaktora Ovčáčka s prezidentem republiky. Hned první otázka zněla doslova: „Pane prezidente, v posledních dnech se velmi řeší tzv. lánská schůzka. Jak to s ní bylo? Kdo koho pozval, jaký byl její průběh, o co vlastně šlo?“. Již sama otázka je na novináře tak známého deníku doslova prapodivná, protože to jsou hned otázky nejméně čtyři, takže tázaný si fakticky může vybrat, na co hlavně chce odpovídat. Další směřování rozhovoru pak jasně dokázalo, že Ovčáčkovi ani zdaleka nešlo o pokus dopídit se prezidentovy role v turbulenci nejvyššího vedení ČSSD. Prezidentova odpověď je následující, cituji: „Za prvních osm měsíců svého mandátu jsem vyhověl žádosti prakticky všech politiků, kteří se se mnou chtěli setkat. Ať už to byl Bohuslav Sobotka, Michal Hašek, Jeroným Tejc, Zdeněk Škromach nebo kdokoliv jiný. V této praxi budu pokračovat, protože je povinností prezidenta těmto žádostem vyhovět. A to je případ i lánské schůzky. Pokud jde o její obsah…“, konec citace. Pozoruhodné na odpovědi je, že vůbec neodpovídá na otázku, kdo koho pozval. Ovčáček se pak ani v další části rozhovoru nepokusil jednoznačnější odpověď získat. Stojí proto za úvahu, zda je tak neschopný, nebo něco jiného. Je totiž v kuloárech známo, že byl kdysi zaměstnancem Lidového domu, který se jeho služeb doslova zbavil, mimo jiné i kvůli neskrývaným sympatiím ke skupině starých Zemanových přátel, řečeno až příliš slušně. Je víc jak jisté, že Zeman schůzku nesvolal. Ze znalostí osob ale lze odvodit, že již poměrně dlouhou dobu před dnem voleb si nejméně Hašek a Škromach se Zemanem dohodli, že se neprodleně po vyhlášení výseků sejdou k poradě. Kdo byl iniciátorem takové dohody, není už vůbec podstatné, důležité je, že vznikla a od samého počátku se nepočítalo, že se jí zúčastní Sobotka. Setkání v Lánech ČSSD prokazatelně poškodilo, následná výzva k odstoupení Sobotky zdržela povolební vyjednávání, další vývoj, doslova na otevřené scéně, v očích veřejnosti zostudil několik místopředsedů strany, znevěrohodnil její celé předsednictvo a teprve se ukáže, jak velké důsledky pro ČSSD celá aféra bude mít. Zeman podle mého gusta příliš dlouho vyčkával, jak se situace pokusu o převzetí moci v ČSSD vyvine a tím nejlépe dokázal, že v něm byl a dle mého soudu dosud pořád je, angažován. Pnutí, které v ČSSD, za spolupůsobení Zemana, existuje již mnoho let a které se nyní provalilo v otevřený konflikt několika osob, totiž neskončí ani tím, kdyby ÚVV v neděli všechny zúčastněné doslova vyhnal ze strany. Souboj uvnitř strany bude dále pokračovat, dokud…, ale o tom až někdy jindy.  Pro mne, člověka, který Zemana osobně a zblízka sledoval v dobách jeho nejrychlejšího stoupání ke slávě, je signifikantní, že čekal celých deset dnů, než zaujal stanovisko. Z dalšího průběhu vzpomínaného rozhovoru v Právu pak nepokrytě plyne, že v tom Haška a ostatní nechal. Je to příznačné pro jeho charakter. Vyždímat z každého nohsleda co jen jde a opak ho ponechat svému osudu – to v lepším případě, v tom horším se ho snažit zadupat do země. Konkrétní příklady na přání kohokoliv mohu jmenovat.