Prezident se nechal slyšet, že nebude jmenovat členem vlády nikoho, kdo nebude mít lustrační osvědčení. Je to jeho právo, což ale není vůbec důvodem, aby dosavadní povolební vyjednavač Sobotka neprodleně s tímto prvkem souhlasil a už vůbec ne, aby se k tomu jakkoliv vyjadřoval Zaorálek. Pokud se s takovým požadavkem ztotožní vyjednavač ČSSD, tak už jednoznačně říká, že jako prioritu zvolil jednobarevnou vládu své strany. Nemůže totiž počítat ani s vládním podílem Lidovců, kteří se již dohodli s Babišovci, že do vlády půjdou oba subjekty, nebo ani jeden. Souhlas s prezidentem je vysloveně zbrklostí, zvláště když do problému má co hovořit celá sněmovna, která může přežitek lustrací jednoduše zrušit. Není to poprvé, kdy Sobotka jedná bez rozvahy a politické prozíravosti. Navíc nasazuje sám sobě okovy, protože trváním na atavismu starém čtvrt století potvrzuje, že v ČSSD pořád nezlomně vládne primitivní antikomunismus v podobě „Bohumínského“ usnesení. Požadavek lustrací je totiž jen jeho modifikací a ničím jiným. Navíc se vystavuje riziku, že Babiš osobně zvedne tuto rukavici politického boje a ustoupí od proklamované tolerance vlády ČSSD s premiérem Sobotkou. Když nic jiného, měl Sobotka dost a dost času na vyjádření se k prezidentovu požadavku. Naprosto zásadně měl počkat alespoň na ukončení rozhovorů o struktuře sněmovny a eventuálně až na její ustavení. Měl držet jazyk za zuby nejméně do doby, kdy ČSSD alespoň ukončí první rozhovory se všemi stranami. Teprve po těchto, mohl nějak, určitě již zasvěceněji, reagovat na prezidentský atavismus.