Poznámku, kterou jsem napsal 6.11. o Zemanově odpovědi – neodpovědi, si dovolím dneska ještě doplnit. Samozřejmě, mi vadilo, že Zeman na otázku vlastně vůbec neodpověděl, je totiž právem každého tázaného, zdánlivě odpovědět, ale fakticky nic nového nesdělit. Dokonce jde o ukázku politikových schopností. Mnohem víc mi vadilo, že tázající se novinář neuměl, či spíše vůbec nechtěl, z prezidenta vydolovat jasné ano, či ne. Ovšem nejvíc mi vadilo a vadí, že se nenašel nikdo, kdo by Zemana usvědčil, že lže. Samozřejmě, že to mohl udělat kterýkoliv účastník inkriminovaného setkání v Lánech, pokud to všechno bylo poněkud jinak. Nejjistěji asi Hašek a Škromach, kteří jediní věděli, zda byli se Zemanem dohodnuti na takové schůze již dávno před volbami. Ovšem mohli tak udělat také mnozí jiní politici. Zeman totiž ve své prostořekosti v odpovědi mimo jiné řekl, připomínám: „…jsem vyhověl žádosti prakticky všech politiků, kteří se se mnou chtěli setkat…V této praxi budu pokračovat, protože…“, konec citátu. Po takovém slibu vstřícnosti bych jako ústavní činitel, čili poslanec, člen vlády, senátor, prakticky ihned požádal Zemana o přijetí. Ručím svou hlavou, že by ve skutečnosti nevyhověl nikomu, kromě snad předsedů stran. A to i kdyby byl zdravý jako rybička. Zeman ve své nepromyšlené odpovědi dal svým protivníkům šanci na usvědčení ze lži, kterou zatím nikdo nevyužil. Tečka. A kdo lže jednou, určitě lže i jindy.