Premiér naší země s několika dalšími exoty na ministerských postech nás zatáhli do války. Je čas, aby se ti členové vlády, kteří byli k souhlasu s naší vojenskou angažovaností na Ukrajině zmanipulováni, či dokonce donuceni, to jasně veřejnosti sdělili. Ukrajinskou epizodu první globální války, které někteří omylem říkají třetí světová, se totiž určitě jednou podaří ukončit. Trvám na tom, že všichni naši občané, včetně toho Prvního, kteří se podíleli na rozšíření konfliktu Rusů s Ukrajinci na válku Západu s Ruskem, byli potrestáni. Vždyť náš právní řád má na to dokonce paragrafy. Kupříkladu podle § 407 odst. 1, 2 b trestního zákoníku zločinu Podněcování útočné války se dopustí ten, kdo veřejně podněcuje k útočné válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje. Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Od samého počátku boje na Ukrajině nebyly náš problém. Zapletli jsme se do něho se Zápaďáckou pýchou nositelů jediné pravdy, jediného správného politického systému, a to všechno navíc díky předsudečné nenávisti (jejíž šíření je rovněž trestným činem) ke všemu Ruskému. Pokud uvedená válečná epizoda skončí tím, že Rusko prosadí své původní požadavky a záměry, pak by měli být naši reprezentanti válkychtivosti potrestáni navíc jako váleční zločinci. Protože v každé válce má být poražený potrestán. V některých případech dokonce musí být potrestán na hrdle, pokud je nebezpečí že se po čase opět bude hotovit k boji.

Zajímavé srovnání, které dle mého soudu nepotřebuje dalšího komentáře. Cituji: „Ukrajinská armáda dostala od Západu za tři čtvrtiny letošního roku jen zbraní za 75 miliard dolarů. Do čehož se nepočítá dobrovolná součinnost speciálního oddílů vojsk NATO na řízení palby a dalšího poskytování informací Ukrajinské armádě v reálném čase. Na druhé straně letošní rozpočet Ruska na armádu, včetně výroby zbraní až do posledního potravinového balíčku je 66 miliard dolarů. Takže se nabízí otázka, kterápak ta armáda je uspěná?!!“ Konec citace.

Dneska jsem si chtěl shrnout informace o „Ruském útoku na Polsko“, a následně napsat svůj názor. Skvěle to ale udělal penzionovaný pracovník jedné z Izraelských zpravodajských služeb, Yakov Kedmi. Z jeho rozhovoru cituji: „…incident, ke kterému došlo ve vesnici Przevoduv, má několik protichůdných momentů najednou, což naznačuje nespolehlivost oficiální verze Západu. Nebyla tedy náhoda, že ukrajinská raketa skončila na území Polska – mluvíme o záměrné provokaci, kterou zinscenoval kyjevský režim, aby vtáhl Západ do přímého konfliktu s Ruskem… Západ se bojí říct, že to byla provokace, ale chápou, že to provokace byla. Není to chyba. Místo startu a baterie jsou známé, je znám čas vteřinu za vteřinou, je také známo, zda byly v dosahu této baterie nějaké vzdušné cíle. Samotná střela nemůže být vystřelena na západ, cíle totiž přicházejí z východu. Je nepravděpodobné, že cíl byl na západě, jsou téměř na polských hranicích a raketa se prostě neotočí“, Konec citace

K tomu si dovolím pouze přidat další informace z veřejných zdrojů. „Dráhu rakety monitorovalo letadlo“, jak se psalo. Podle mě opravdu, ale skutečně, jen náhodou letící právě okolo. Zelenskyj i Duda, dva chorobně nenávidící Rusko ani ne do hodiny s jistotou věděli, kdo na Polsko raketu vystřelil. Bylo příznivou náhodou, že pracovníci Bílého Domu nechtěli Bidena budit, a tak měl svět pár hodin času na to, aby alespoň někteří začali myslet hlavou, a ne jinou částí těla, jako kupříkladu naše ministryně válčení „Afroameričanová“, senátorka Němcová či kandidátka na prezidentku Nerudová. Zaráží mě, že se k incidentu nevyjádřil dosud nikdo z vlády Británie, kdysi Velké. Vsadil bych do hry celý svůj bank, že provokace byla provedena po dohodě Zelenského s Dudou, ale hlavním iniciátorem byli Britští poradci, kteří už nejméně půl roku obklopují krvežíznivého ukroprezidenta. Vždyť celý ten původně regionální konflikt právě tehdejší premiér Británie, pošuk Johson povýšil na válku, když v půli června osobně přiletěl Zelenskému sdělit rozhodnutí svého bosse z Bílého domku, aby nepodepisoval žádné příměří, jehož hlavní črty už byly dohodnuty mezi delegací Ukrajiny a Ruska.

A poslední dvě poznámky k incidentu. Pro mě je to jasný důkaz, že do opravdové války s Ruskem se těm rádoby „lvům“ z USA+NATO+EU nechce. Polští anti ruští rasisté, včetně postnacisty Dudy by si měli proto vybít z hlavy, že snad někdo v USA bude riskovat ničení Washingtonu kvůli jakési běsněním uslintané Varšavě. Na Západě jistě nezapomněli na výrok Churchilla, který už dávno označil Polsko za vřed Evropy. A za druhé. Je mě krajně podezřelé, že Varšava žádala Zelenského, aby se mírnil ve vyjadřování o tom, kdo raketu vystřelil. Asi tam mají strach, že by celou věc mohl vykecat.

     Že je dnešní datum slavným dnem pro Rusko, to jsem věděl. Ovšem nevěděl jsem, že již několik let se v tento den přejmenovává město Volgograd na Stalingrad. Děje se tak devětkrát do roku, třeba také na Prvního máje. A není to formalita, kterou si kdysi vymyslela rada města. V ten den se na všech příjezdových cestách do města zakrývají tabule a nahrazují názvem Stalingrad. Ve sdělovacích prostředcích se v tyty dny v celé zemi používá jen ono bývalé, slavné pojmenování, a dokonce i sportovci v ten den nesou na dresech název Města hrdiny. A proč dneska? Protože přece právě před osmdesáti lety začala ofenziva Rudé armády, která zahájila obrat ve Velké Vlasteneckéé Válce. Na což by určitě nejděsivější klaun světa se svými neonacistickými impresáriy od Scholce po Dudu velice rádi zapomněli.

Už nejméně dva roky jsem roztrpčen tím, že se nedovedu dobrat alespoň trochu realitě odpovídajícímu hodnocení situace ve světě. Konkrétně si neumím vykonstruovat poměrně věrnou myšlenkovou kopii o realitě Covidu a samozřejmě i o válce na Ukrajině. Vinil jsem ze své neschopnosti záplavu tak rozporných informací, že jsem nedovedl zhodnotit míru jejich „pravdivosti“. Dneska jsem čirou náhodou dostal odpověď na otázku, proč se mi tak katastrofálně nedaří. V textu ze dne 15.11.22 22 https://www.novarepublika.online/2022/11/foucaultovo-kyvadlo-od-chersonu-ke-kapitolu mě nějaký Dmitrij Vydrin upozornil na to, že, cituji: „Člověk by neměl věřit faktům. zejména ne těm nejzřejmějším. Skryté příčiny existence jsou vždy mnohem skrytější než to, co se nachází na povrchu“. Konec citace. Takže já se pinožil hodnotit viditelné, zatímco ve většině složitých společnostních jevů rozhoduje to, co je skryto, a obvykle navíc ještě kamuflováno. Takto poučen jsem teď hodně zvědavý, zda se potvrdí autorovo zhodnocení voleb do Kongresu USA. On totiž tvrdí, že dopadly pro Rusko nejlíp jak mohly. Politické síly v USA jsou nyní v rovnováze, takže to předznamenává intenzivní vnitropolitický boj nejméně na další dva roky, kdy budou rozhodující volby. Takže Amerika podle něj nebude mít tolik času na Ukrajinu. Já si k tomu přidávám všeobecnou únavu z Ukrajiny, takže se asi autorova předpověď vyplní.

Když vznikla Covid-panika, snažil jsem se asi půl roku udělat si alespoň trochu jasno, o co vlastně běží. V kakofonii informací bylo nad lidské sily udělat si vůbec nějakou představu, nadtož ucelený názor o problematice. Po dva roky jsem se vědomě vyhýbal nějakému stabilnímu názoru. Dneska se ale pokusím o souhrn svého přesvědčení o věci. Takže:

-Jsem si stoprocentně jistý, že vir byl laboratorně vyšlechtěn z přírodního materiálu,

-skoro stoprocentně jsem přesvědčen, že z onoho přírodního kmene bylo vyšlechtěno více jeho modifikací,

-jsem si naprosto jistý, že každý, kdo vytváří nové viry, bakterie, či jiný umělý biologický materiál, tak spolu s nimi připravuje i protilátku, kterou si ale bohužel nemůže dlouhodobě otestovat na lidech,

-o úniku nespekuluji, protože při dnešní vyspělosti metod informačních mateníků se i u mnohem jednodušších procesů nikdy nedá zjistit realita,

-jsem však skálopevně přesvědčen, že pandemická panika byla vytvořena záměrně a cíleně,

-v očekávání astronomických zisků ji zaplatily farmaceutické firmy, které už vlastnily „protilék“,

-farmaceutické firmy pak, jako by pod veřejným tlakem, daly na trh očkovací látky proti viru bez znalostí o jejich vedlejších účincích, a dokonce bez dlouhodobého ověřování skutečné jejich účinnosti na pro lidský organismus.

V konečném výsledku se nyní napakují advokáti a soudy, protože budou do nekonečna řešit problémy viny jak výrobců vakcín, tak veřejných osobností, které řídily souboj s pandemií.

Moudří, nebo alespoň přemýšlející lidé vědí, že každé srovnávání je špatné. Přirovnávat proto Putina k Hitlerovi, ať to dělá kdokoliv, včetně českého prezidenta je jenom důkazem určitého stupně idiotismu, coby dokladu o vysokém stupni nenávistného fanatismu. Rádoby vtipné, žurnalistické přejmenovávání Putina na Putlera je ve své podstatě nejen důkazem že dotyčný je idiotem, ale především, že nic neví. Kdyby totiž byl Putin alespoň z deseti procent opravdu jako Hitler, tak válka na Ukrajině by nebyla žádnou „Speciální operací“, ale skutečnou válkou, která by skončila za maximálně dva týdny. První, co by totiž „Putler“ udělal, tak by nechal v Rusku od armády po Jelcinovy pohrobky, včetně superboháčů vyvraždit všechny své odpůrce, i kdyby jich bylo několik tisíc. Pak by na Ukrajinu vtrhnul s celou silou Ruské armády, takže by byla v Kyjevě ani ne za tři dny. A jak dlouho by pak trvalo definitní dobytí celé země, to by záleželo už jen a jenom na tom, jak dobře by měla ruská armáda zajištěno zásobování z týlu. Že by při tom nenabízel nikomu možnost vyjednávání je snad každému nad slunce jasnější. A že by dokonce nařídil šetřil civilisty, zvlášť když většina z nich jsou nacisté, tak to si může myslet jen dvojnásobný idiot. Asi tak pro dnešek.

Chybou není až opuštění Chersonu, ale především jeho zábor ze strany Ruska v tak zvané Speciální operaci Ruské armády na území Ukrajiny. V původně deklarovaném plánu Ruska bylo totiž pouze přičlenění k RF Luhanské a Doněcké oblasti Ukrajiny, jejíž obyvatelstvo se po osm let vzpíralo poslouchat centrální vládu Ukrajiny. O záboru Chersonu, kde konec konců byli Rusové ve znatelné menšině se rozhodlo s velkou pravděpodobností velice živelně. A mám dojem, že hlavní strůjce onoho kroku už ani nežije. Na tomto místě pouze poznamenávám, že zábor Záporoží docela chápu. Tam je především největší JE v zemi a snad dokonce v Evropě, takže pokud ji bude ovládat Rusko, tak má v rukou zásadní zdroj energie pro pětinu Ukrajiny. Ale hlavně a především, alespoň jeden reaktor v ní je schopen vyrábět U 238 a dokonce plutonium čili náplň jaderných zbraní. Vojensky dobře zdůvodněnou nutnost vyklizení celého pravého břehu Dněpru, které avizoval nově jmenovaný velitel Surovikin prakticky hned po nástupu slovy o budoucím těžkém rozhodnutí, je ovšem tak velkou politickou chybou, že její následky ani nelze odhadnout.

     Už za nadvlády KSČ jsem tvrdil, že schopnému vládci vystačí, když dobře platí učitele, lékaře a vojáky.  Asi proto, že jsem lidi považoval především za pracovní síly, jak to učili marx-leninovci. Učitelé měli budoucí dělný lid naučit poslušnosti a pro režim potřebnému minimu znalostí, zdravotníci se pak měli postarat o dlouhodobou práceschopnost lidu, a vojáci to všechno měli pohlídat. Dneska už stačí mít jenom ty vojáky. Lidé se nepotřebují učit nic víc než číst, protože všechno nutné pro život si najdou na internetu, dokonce i léčení většiny běžných nemocí se naučí na síti, a především od svých rodičů a starších zkušených známých. A velké choroby doktorům velice rád každý postižený zaplatí sám, takže se vládci o jejich příjmy nemusí starat. Takže i proto je ten kapitalismus pro vládce efektivnější, když nemusí vydržovat hned tři armády svých sluhů, ale jen jednu skutečnou armádu. Na lidech přece nikdy žádným vládcům nezáleželo jinak, než jak je co nejvíc využít ke svému prospěchu.

Nejméně už pro dvě generace je sedmý listopad bezvýznamným datem. Zatímco pro pět předešlých generací to byl svítek z nejsvátkovatějších. I když ne československý. Skoro půl století jsme každoročně 7. listopadu vzpomínali výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která byla toho dne zahájena v tehdejším Rusku 25. října 1917, podle ještě carského, vlastně pravoslavného kalendáře. No pravoslavného, on to byl fakticky původně kalendář všech křesťanů. To pouze katolický papež Gregoris XIII. v roce 1582 bulou Inter gravissimas korigoval kalendář podle skutečného měření a určil pro budoucno tak zvané přestupné roky.

Pro mě je ten den zásadně historickým a takovým už zůstane, jelikož poprvé v dějinách zavedl nový princip získávání moci. Moc bolševických, později komunistických vládců se totiž neovíjela od soukromého vlastnictví, jak tomu bylo po celé dějiny, leč od nové ideologie, později nazvané marx-leninismem. Což je skutečně důležitý mezník lidské historie, který bude teprve v daleké budoucnosti ohodnocen. Připomínám ten den ve svém blogu asi poprvé, ale má to svůj specifický důvod. Je tomu totiž dneska třicet let, co tragicky zahynul Alexander Dubček, československý to ekvivalent Gorbačova. Také byl politicky naivní a neschopný, zato mu dělalo moc dobře, že je populární.