Na budově Národního muzea visí vlajka Ukrajiny. Dokonce na katedrále svatého Víta visí ten žlutomodrý hadr. Ještě chybí, aby ho ti pražští prašivci pověsili na Národní divadlo. Škoda, že se nedožiji doby, kdy tam místo těch „flagů“ budou viset přední zrádci mého národa. Čím dřív, tím líp, než bude úplně pozdě.
Dověděl jsem se, že P.P.P.P. získal od spolku „Z toho ven“ prezidentskou standartu, kterou jeho členové kdysi uzmuli na Hradě a obšťastnili ho velkými rudými trenýrkami. Připomíná mi to, že vrána k vráně sedá, lump lumpa si hledá, jak říkávala babička. Je totiž jedno, zda zloději si vyhledali P.P.P.P., nebo tým prvního občana vyhledal je. Z mého pohledu šlo o krádež a ta má být vždy potrestána. Jestliže jí naopak někdo využije ke své popularitě, tak už je nejen sympatizantem zlodějství, ale vážným rizikem pro své okolí, protože má sklony k trestné činnosti jako oni.
Dostal jsem dneska zajímavý dotaz, cituji: „Jak ještě dlouho bude trvat to vraždění na Ukrajině. Co myslíte?“ Nejsem prorok, a u válek se prakticky nedá nic prognózovat. Uvedu proto napřed mou charakteristiku celé události na Ukrajině. V mém pojetí jde o jednu z epizod globální války. Z toho pohledu proto jakékoliv ukončení války na Ukrajině vůbec neukončí onu globální válku, která musí přinést nový světový řád. Takže bude velmi a velmi dlouhá. Pokud někomu nepovolí nervy a nespustí jadernou apokalypsu.
Ale abych odpověděl na konkrétní dotaz. Podle mého soudu jsou dvě mezní varianty. Podle první válčení na Ukrajině skončí brzy, podle druhé naopak bude trvat mnoho let, ba až desítky. Brzké ukončení se mi zdá být pravděpodobnější. Rusko totiž nepočítalo, že se jeho konflikt s Ukrajinci změní ve válku Ruska s koalicí USA-NATO-EU. Průběh prvního roku války navíc ukazuje, že vliv „Zapadniků“ v Rusku je obrovský. Podle mého odhadu dvacet procent Rusů si přeje spolupráci Ruska se Západem. Jde navíc o naprostou většinu státní byrokracie, včetně příslušníků armády dokonce až v generálním štábu a naprostou většinu vzdělanců, tedy té vlivnější části především evropského Ruska. Rychlé ukončení konfliktu si na Rusku může vynutit „kolektivní Západ“ masivním zapojení svých „dobrovolnických“ vojáků v bojích na jihu Ukrajiny. Ruské síly na ně nestačí a pod takovým tlakem budou Rusové souhlasit s jakýmsi neslaným, nemastným příměřím.
Bude to ovšem pouze pauza zmíněné globální války, která bude využita antiruskými silami k upevnění bloku Ukrajiny se zeměmi Bukurešťské devítky, kterou Západ vyzbrojí na konečný útok proti Rusku. Onu dobu pauzy v globální válce ovšem může využít i druhá strana. Konkrétně „kolektivní antizápad“. Pokud se vytvoří silné a důvěryhodně spojenectví Ruska, ČLR, Indie a Íránu, pak koalice USA-NATO-EU si už na nic nedovolí troufnout, jen snad na rozpoutání jaderného Armageddonu.
Od počátku ozbrojených akcí na Ukrajině tvrdím, že je neukončí ani Rusko, ani USA. Ukončí je zbytek světa. Pokud se nechce propadnou do opětovného otročení Západu, pak se musí postavit na stranu Ruska. Takže druhou variantou je, že se nebude jednat o příměří na Ukrajině, Rusku přijdou na pomoc vojska antizápadu a bitka bude trvat tak dlouho, až to Západ vzdá. On totiž je méně odolný vůči utrpení. Takže podle mého soudu i ono zásadní válčení o nový řád globálního světa, může skončit poměrně jednoduše. Když se válka přenese na území USA. Ty jsou podle mého soudu nejslabším článkem Západu, protože na jejich území se nebojovalo již dvě století, takže nedokáží vydržet válečné útrapy, zatímco Evropa si své už vytrpěla.
„Od konce roku 1989 jsme měli tři polistopadové prezidenty a nyní máme konečně zase předlistopadového“. Tento aforismus považují mnozí za vtip. Jenže on to není vtip. V té větě je koncentrováno vše, co charakterizuje současnou moc v našem současném statě. Všichni polistopadoví prezidenti včetně toho včera nastoleného měli jedno společné. Chorobnou ambicióznost, která se postupem času přetransformovala v mocichtivost. První tři byli prokazatelnými odpůrci normalizačního období nadvlády KSČ, která je proto stíhala. Normalizace byla při tom mocenským obdobím, které se vyznačovalo mnohem silnějším útlakem, než jaký byl v šedesátých letech minulého století. Havel, Klaus, i Zeman byli odpůrci strany a vlády KSČ už v době, kdy nebylo ani náznaku toho, že se tato mocenská struktura zhroutí. Naopak P.P.P.P. byl nejen věrným slouhou oné moci do posledních dnů, ale navíc aktivním jejím podporovatelem v exkluzivní instituci, i když nejméně rok bylo jasné, že musí dojít k mocenském změně. P.P.P.P. je plodem mocenské diktatury, takže je logické, že se se stal prominentem ve stejném údobí, i když naprosto jiné moci.
Začíná to cenzurou. Moc, jež se uchyluje k cenzuře tím už jednoznačně přiznává, že je slabší než oponenti. Nejenže jí chybí argumenty, ale především to dokladují fakta, jejichž publicita proto musí být násilně umlčena. Celý proces pokračuje mediální kampaní, která názory mocných prohlašuje za jedině oprávněné z nějakých výsostných důvodů jako je například bezpečnost státu, zachování demokracie, či ochrana občanských práv a svobod. Následuje pak šikanování odpůrců, jejich vyhazování ze zaměstnání, mediální štvanice a jiné zhůvěřilosti. Nakonec mocným nezbývá než své oponenty umlčovat. V lepším případě uvěznit a v horším zlikvidovat. Naši současní mocnáři z pětikoalice už oponenty staví před soud a některé už úslužní soudcové odsoudili. Zatím jde o první případy. Ovšem nástup na skluzavku ztráty mocenského postavení už to podle mého přesvědčení je. Takže co dál? Majdanizace, alias barevná revoluce, či čekání na logický rozpad mocenské pětky?! Piráti na to už, alespoň podle mého, mají našlápnuto. Ačkoliv nakonec to budou asi tradičně Lidovci.
Kdysi byla v Praze exkluzivní vinárna sloužící jako tajný nevěstinec a nazývala se „Pět P“. Já hodlám od dnešního dne užívat zkratku P.P.P.P. čti pan prezident Petr Pavel. Jeho jméno totiž odmítám používat. A když náhodou budu komentovat nějaký jeho výrok, pak to bude rovných pět p, čti pan prezident Petr Pavel povídal. Ale asi to bude velice zřídka, protože mě ode dneška vůbec nezajímá, co P.P.P.P. mluví, ale jen to, co činí.
To není vůbec provokativní otázka. To je konstatování faktů. Putin ozbrojený konflikt začal, což ale z něho válečného zločince neudělalo. Stane se jím proto, že ho špatně vede. Taková supervelmoc byla povinována konflikt skončit do čtrnácti dnů čili než Ukrajina, a především tvůrci jejího antiruského režimu vzpamatují. Putin jim ovšem dal nebývalou příležitost k odporu. Teď už má jedinou šanci. Epizodu globální války, kterou celý ten boj na Ukrajině nyní je, musí vyhrát. Což už ale nezáleží jenom na Rusku. Tolik sil nemá, aby porazilo koalici USA-NATO-EU. Takže pokud ho nepodpoří všemi prostředky anti západní svět, pak Putin prohraje, půjde k soudu a celý svět se bohužel stane na dalších několik staletí opět otrokem Západu. Dokonce mnohem větším, než byl před vznikem SSSR. Pokud je si toho ovšem „nezápadní“ svět vědom, pak udělá všechno, aby Rusko neprohrálo. Pak se Putin vyhne mezinárodnímu válečnému odsouzení.
Roste počet aktivních psavců v USA, ať již novinářů, politiků, či jinak veřejně aktivních lidí, kteří hořekují nad tím, že „demokracie“ v jejich zemí se změnila na plutokracii. Otevřeně říkám, že je mi to k smíchu. Nikdy na světě totiž neexistovala demokracie, snad možná na tom Islandu kdysi v dávnověku. Již to opěvované Řecko, přesněji Athény ve starověku nebyly ničím jiným než plutokracií čili vládou bohatých. Každá novodobá demokracie byla jest a bude vždy zastupitelskou. A volba zastupitelů byla dána do rukou „lidu“ tehdy a teprve tehdy, až vrstva nejbohatších si vypracovala technologii, která zajišťuje, že zvoleni budou vždycky lidé prosazující jejich zájmy. Takže i když politici samotní nejsou příslušníky oné vrstvy superbohatých, či alespoň bohatých, tak určitě vždycky, ve všech zemích světa hájí jen a především jejich zájmy.
Čekal jsem tři týdny, až se vypíší znalci k výročí nedožitých sedmdesátých narozenin našeho skutečně geniálního myslitele, „Míly“, jak mu říkali kolegové. Mě doslova fascinoval jako polyglot. Ale stejně tak jsem obdivoval jeho znalosti Marxova díla, což se u nás vidělo velice málo, i když za nadvlády KSČ se to doslova hemžilo „marxisty“, tedy lidmi, kteří měli alespoň prolistovaný Manifest KS. Měl jsem to štěstí pozorovat jeho chování zblízka, sice po velice krátkou dobu, ale v prostředí skutečného vypětí, takže mě to leccos napovědělo. Základním mým poznatkem bylo, že je ho pro politiku škoda. Pro ono prostředí byl příliš čistý a otevřený, což je kombinace v politice smrtelná. V ní musíte být mnohostranným hovadem, jakým je třeba pseudovzdělanec Petr Fiala. Ta strašlivá kombinace chorobné ctižádostivosti, pýchy, prolhanosti a totální absence praktických znalostí. státnické profese, o kterou se tak rval. Kdyby Ransdorf nepodlehl výzvě doby a nezamotal se do politiky, tak by podle mého přesvědčení tady ještě byl a mohl se stát skutečným ideovým světlem celé levice. Bez něj je v teoretické oblasti levice strašidelná prázdnota, a to zdaleka ne jenom u nás, leč nejméně v celém postsovětském prostoru, ne-li v ještě širším měřítku. Nebyl to totiž ryze teoretický myslitel typu Michaela Hausera, ale Jako reálný znalec ekonomie, sociologie, politologie a především historie, pomocných to znalostí opravdového politika, mohl být i praktickým poradcem taktiky a strategie skutečných lídrů levicové politiky. Ransdorf totiž především vůbec nebyl salonním komunistou jako Slavoj Žižek, ba ani levicově smýšlejícím vědátorem jako byl Immanuel Wallerstein, či je Noam Chomsky. Všechny tři jmenované si na Západě, konkrétně v USA doslova pěstují jako důkaz své péče o svobodu slova, či pěstování názorové plurality v tom jejich kolabujícím systému zvrhle prohlašovanému za demokracii, podle jejich vládců oprávněné k šíření po celém světě všemi prostředky, tedy i válkami. Při tom jedinou pravdou je, že tito tři konkrétně, a i několik dalších, nejsou mocenským strukturám v žádném ohledu nebezpeční, protože mají vliv pouze na uzounkou skupinku podobně zaměřených učenců. Takže škoda Miloslava Ransdorfa, i když „věčnaja pamjať“.
Zaznamenal jsem už několik fundovaných hodnocení činnosti vlády Petra Fialy. Exprezident Klaus ji ocenil jako nejhorší v polistopadovém období. Několik jiných se shodlo, že je to nejhorší vláda od roku 1918, ba dokonce někdo tvrdil, že je horší než ta, spíše ty, protektorátní. Nemíním to posuzovat. Sleduji, že vláda jako celek lže, krade a dokonce zabíjí, i když zprostředkovaně dodávkou zbraní na Ukrajinu. Je to proto podle mého pohledu vláda lumpů, která si nezasluhuje nic jiného než kriminál. To v lepším případě. Spíše po prohrané válce soud v některém státě, kde není zrušen trest smrti.