UKRAJINSKÝ KONFLIKT A MONROEOVA DOKTRÍNA

Krad starý Mates jako straka u bohatce i u žebráka. Potom nerozmýšleje se dvakrát, dal do truhly vše, co kde nakrad. A nápis zhotovil si na to, soukromé vlastnictví je Svato. Tato říkanka socialistického tvůrce Jiřího Haussmanna mě napadla, když jsem si začal včera sumírovat koncepci textu o jiném pohledu na Ukrajinskou krizi. Pokusím se to říct podobně, i když ne ve verších. Vyzabíjel Anglosas čtyřicet osm indiánských kmenů na severu Ameriky. Potom nerozmýšleje se ani den, prohlásil ji celou za svou zem. A aby se necítil ohrožený okupoval i jižní kontinent jinými indiány osídlený.

Tak se dá také popsat Monroeova doktrína z roku 1823. Druhého prosince toho roku pátý prezident USA James Monroe v kongresu vyhlásil novou doktrínu zahraniční politiky Unie. Sdělil světu, že celá západní polokoule patří výhradně do vlivu USA. Zaručoval v ní Evropě, že se Spojené státy nebudou plést do problémů Evropy a proto žádají, aby se nikdo z Evropy nesnažil realizovat jakékoliv vojenské aktivity na západní polovině glóbu. Každou takovou činnost bude Unie považovat za přímé ohrožení své bezpečnosti. Tuto posvátnou zásadu mezinárodního práva nakonec svět uznal a dodnes ji prakticky respektuje. Ovšem už ji skoro sto let nedodržují samotné Spojené státy. Řečeno přesněji, jednají tak, jak si sami nepřejí, aby jednali jiní. Tím nejenže porušují základní princip lidské morálky, deklarovaný jíž před několika tisíci lety: „Nečiň jinému to, co si nepřeješ aby bylo činěno tobě“. Ale si navíc uzurpují jakési privilegium, založené pouze na jejich síle, ba přesile nad ostatními. Tak se zmíněná doktrína, která letos „oslaví“ dvě stě let existence postupně změnila na institut nadvlády Anglosasů nad světem, globální to hegemonii USA. Slušný stát by při tomto vývoji alespoň uznával, že i jiné státy mají oprávnění žádat pro sebe obdobné zajištění své bezpečnosti. Řečeno současnými slovy, aby alespoň nikdo nevyvíjel na svém území takové činnosti, které jsou ohrožením bezpečnosti pro sousedy. Závěrem chci jenom zdůraznit, že každý, kdo považuje Monroeovu doktrínu za oprávněnou, by neměl ani náznakem se stavět proti tomu, že Rusko žádalo, aby se Aliance NATO po pádu SSSR udržovala v hranicích odpovídajících éře studené války. A zásadně by se neměl divit, když Rusko nyní dělá všechno, aby toho cíle dosáhlo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *