Evropa je mateřským regionem Západu, ovšem její děti od Austrálie přes Nový Zéland, Kanadu až po USA se jí moc nevyvedly. Především ona Unie Amerických Států, Ta se sice chovala jako by pomáhala svému rodiči, ale čím dále, tím více pouze dostat se z problémů, které by neměl, pokud by je USA neiniciovala a mnohdy dokonce nezaplatila. Dneska tvoří zmíněné státy, alespoň podle svého tvrzení, tak zvanou Západní civilizaci, ačkoliv o žádnou extra civilizaci nejde, protože na této planetě existuje pouze jedna civilizace, všelidská. Západ v současnosti představuje z této všelidské civilizace pouze necelou miliard z osmi miliard lidí na Zeměkouli. Leč stále nemůže zapomenout, že půl tisíciletí parazitoval na zbytku světa. A proto a jenom proto, se mu vedlo tak výborně, a právě proto také bohatl nad všechny meze. Mohl si to dovolit, protože tvořil skoro polovinu obyvatel světa, s Jižní Amerikou a Japonskem.  Tato situace se zásadně změnila na přelomu tisíciletí. Po rozpadu SSSR se hegemon Západu cítil hegemonem celého glóbu. Ve své pýše ani nepostřehl, že se ve skrytu vytváří nový svět. Dneska Západ se svou ekonomickou silou už není v čele a v současnosti už probíhá testování, zda je ještě nejsilnější vojenskou silou. Jeho základní nevýhodou je individualismus. Místo aby se spojil, tak podle zásad ultraliberalismu se pouze staví do zákrytu za svým hegemonem. Ten se však chová rovněž podle ideologie liberální ortodoxie, čti, upřednostňuje své zájmy nad zájmy celého Západu čili se podle ideologických zásad chová podle ke svým partnerům. Evropa tak reálně degradovala nejen na lokaje Unie, ale dokonce ve vykořisťovaného a všeobecně zneužívaného otroka USA. Z tohoto postavení se může vyvázat pouze a jen tehdy, když Západ porazí Rusko tak, že bude rozčleněno na více států. Pravděpodobnost toho se za současného stavu věcí limitně blíží k nule. Ať konflikt na Ukrajině dopadne bez jaderné konfrontace reálně jakkoliv, tak Evropa bude jediným skutečně poraženým regionem a je pouze otázkou do jaké míry.