Od počátku speciální operace jsem byl přesvědčen, že Rusové podniknou masivní vševojskový útok a konflikt skončí do 9. května. Po celou následující dobu kritizuji jakési gentlemanské bojování připomínající chirurgickou operaci realizovanou laparoskopicky. Vadilo mi především, že díky tomu je zabíjeno a doživotně invalidizováno obrovské množství lidí. Po událostech minulého týdne jsem dospěl k názoru, že je všechno jinak. A tím ještě svinštější. Rusko je dohodnuto s ČLR. Teď už mi to jen těžko někdo vyvrátí. Ona dohoda spočívá v získání času pro Čínu, aby se dozbrojila na mocnost, na níž si už nikdy nikdo netroufne. USA a NATO jsou přesvědčeni, že Rusko skočilo na špek jejich provokacím s rozšiřováním NATO a vyzbrojováním Ukrajiny. Opak je pravdou. USA, EU a NATO (kolektivní Západ) skočili na špek Ruskému „vlažnému“ bojování. Motali se víc jak půl roku po Ukrajině jako by ztratili mapy svého bývalého území. Západ nabyl přesvědčení, že Rusko nejen porazí, ale dokonce lehce. Tak se Rusku povedlo zatáhnout kolektivní Západ do vleklé a opotřebovávací války. Ač to tak nevypadá, ale USA přece jenom nemají neomezené kapacity, a především nemají potřebně rozvinutou zbrojní výrobu. Odborníci ukazují, že ČLR má v průměru až pětinásobnou reálnou výrobu těch moderních nejkvalitnějších zbraní. U námořních je to prý dokonce víc jako desetinásobek. Odborníci před asi pěti, šesti lety konstatovali, že USA musí začít válku s ČLR do deseti let, jinak už si to nikdy nebude moci dovolit. Podle mého sledování věcí to vypadá tak, že onu válku za svou hegemonii musí začít ihned, a i tak už má menší šance než Rusko s Čínou. Asi tak.