Včera jsem tady psal o fundamentálním důvodu, jež způsobil že ČSSD a KSČM ztratily pozici ve sněmovně. Tvrdím, že sahá do hluboké historie těchto stran a celého levicového hnutí. Obě strany proto musí začít se snahou o opětovné získání důvěry a sympatií veřejnosti doslova návratem ke kořenům.

Budou se při tom pohybovat na tenkém ledě. Polistopadoví radikální restaurátoři kapitalismu čili v očích levice reakcionáři, si totiž politickou soutěž usnadnili tím, že schválili „Zákon o protiprávnosti komunistického režimu“. Jde sice o nesmysl, protože nikde ve světě komunistický režim neexistoval, nýbrž jen politický systém vedoucí úlohy strany, která se nazývala komunistickou, a to ještě ne ve všech zemích bloku reálného socialismu. Kodifikací toho zákony si však vládci vytvořili platformu, podle které lze trestat každého, kdo by hodlal objektivně hodnotit minulý režim.

Samotní mocní si totiž vytvořili a zákonem kodifikovali své hodnocení minulosti. Založili „Ústav pro studium totalitních režimů“. Už ze samotného názvu plyne, že nejde o objektivní posouzení předcházejícího režimu. Budou se pouze hledat důkazy potvrzující, že šlo o jakousi blíže nedefinovanou totalitu. Jiří Jaroš Nickelli to píše naprosto přesně: Tyto instituty (Zákon i Ústav)) nebyly zřízeny – a nikdy ani neusilovaly – pro objektivní zkoumání historie novodobé republiky.

Byly zřízeny za jediným objektivním účelem – pro přísnou, nekompromisní cenzuru jakýchkoli badatelských a mediálních projevů, zabývajících se obdobím především lidově demokratického a později socialistického politického systému. Ovšem, cituji dále Jiřího Jaroše Nickelliho: „Ani zákon, ani tzv. ÚSTR nemohou, ani vyložit, ani cenzurovat, ani politrucky přepsat historii republiky!“ Konec citace. Zrušit oba instituty proto musí být prvním reálným, politickým činem levice, jakmile získá zákonodárnou pozici.

Globalizace je vágní pojem. Ve své podstatě nic neříká o svém obsahu. Není to dějinná etapa, jak by se po rozpadu SSSR na první pohled zdálo. Nejde ani o nějaké sjednocování lidstva, spíše naopak, jak ukazují nejméně dvě poslední desetiletí.

Éra následující po rozpadu tábora reálného socialismu, jak se on v poslední své fázi pojmenoval, se vyznačovala dominancí tak zvaného neoliberalismu, který ale byl podle mě pouze klasickým liberalismem aplikovaným na planetární hegemonii USA. Pojmenovávám si jej globalismem v Leninově pojetí. V jeho době totiž byl nejvyšším stádiem kapitalismu imperialismus. Dnes jím je glolobalismus.

Jsou ideologové, kteří si globalizaci spojují s multikulturalismem. Vzorem jim je „tavící tyglík“ etnik v USA. Vize o jednotné lidské rase, jednotné kultuře odtržené od regionálních a národních tradic, ba dokonce jednotný jazyk. Naivní to ideál, realizovatelný snad za tisíce let, pokud se lidstvo dopracuje k „vesmírnému etniku“.

Nejbližší existenční formou lidstva, podle mého názoru, je jeho planetizace. Dovodil jsem už jinde na svém blogu, že je možná jen a pouze metodou, která se dá shrnout pod klíčová slova, kolektivismus, spolupráce a rovnost v nestejnosti. Současná ideologie globalismu založená na bezbřehé individuální svobodě, všestranné konkurenci a neregulované nerovnosti vede totiž prokazatelně k jednoznačnému zániku lidstva.

Včera jsem tady psal o železné logice evoluce života ve vesmíru. Pokud lidstvo přijme tuto tezi, získá tím smysl své existence, a to i v případě, že existence současného vesmíru žádný smysl nemá, jak soudí většina světových myslitelů. Takové pojetí lidstva na této planetě je ale v absolutním protikladu s dneska dominující ideologií o nadřazení jedince nad společností, která pro některé zvrácené mocné dokonce vůbec neexistuje. Jsem přesvědčen, že smysl existence lidstva je i smyslem existence každého člověka.

Tato skutečnost musí nutně změnit i dneska převládající životní styl v Západních zemích, charakterizovaný konzumerismem, hromaděním bohatství a plýtváním. Už před půl stoletím známý existencionalista Erich Fromm to lakonicky charakterizoval sloganem: „důležitější je být, než mít“. Realistický myslitel Robejšek například tvrdí, že rozhodujícím rozměrem existence jednotlivců by mělo být myšlení, sociální vztahy, láska, vztah k přírodě, víra v něco, co je vyšší než my, jež dává alespoň nějaký smysl a oprávnění našemu lopocení dnes a denně.

Všelidské vědomí toho, že musí všichni spolupracovat na přežívání lidského rodu na Zemi je onou „poznanou nutností“, kterou Marx vnímal jako limitu individuální lidské svobody. K tomu jenom připomínám hlavní tezi včerejšího textu. Jsem přesvědčen, že život je jedním ze základních principů našeho vesmíru. Pokud v něm platí i zákonitosti evolučního vývoje, pak vidím další směřování lidí ve vytvoření posthoma, tvora dokonalejšího nás. Tečka.

Nedávno jsem si vypsal, aniž jsem si zapsal zdroj, následující text, cituji: „Stephen Hawking ve své knize Brief Answers to the Big Questions (Stručné odpovědi na velké otázky), která vyšla letos i v českém překladu, formuluje jednu zásadní poznámku směrem k budoucnosti. Jedná se vlastně pouze o jeden nevelký odstavec, který zní: ´Jak se jednou objeví superlidé, vzniknou velké politické problémy s existencí nevylepšených lidí, kteří jim nebudou schopni konkurovat. Lze předpokládat, že vymřou nebo budou odsunuti do nevýznamných pozic. Namísto nich bude existovat druh bytostí, jež budou projektovat samy sebe, a čím dál tím rychleji se vylepšovat´..“ Konec citace.

     Napřed můj názor na samotného Hawkinga. Byl to neobyčejný člověk a za svůj souboj s nemocí zasluhuje nebetyčný obdiv. Ovšem nevidím důvody, proč tento obdiv přenášet na jeho vědecké teorie, teze a názory. Nesouhlasím kupříkladu ani s tím, který jsem citoval.

Je to již mnoho let, co považuji život za jeden ze základních principů současného vesmíru. Jak jsem již několikrát psal. Skutečně existuje život věčný, jak tomu věří křesťané. Leč nikoliv jedinců, ale jako vesmírný princip. A kde je život, tam existuje jeho evoluce. Tam kde se pak vyvíjí dostatečně dlouho a v příhodném prostředí, je šance ke vzniku rozumných bytosti. A je železným zákonem evoluce, že se mohou vyvinout i bytosti mnohem dokonalejší než současný homo sapiens, sapiens. Je k tomu šance dokonce i na Zemi. Nic s tím nenaděláme. Je ale naším rozhodnutím, zda se budeme vylepšovat všichni, nebo jenom vládnoucí menšina, jak je zatím na této planetě zvykem. Takže je možné, pokud do té doby nepřijde nějaké katastrofa, že na Zemi budou existovat zdokonalení posthomo, (superlidé jak je nazývá S.H.) a vedle nich bude žít homo sapiens s nějakým jiným přívlastkem než „moudrý“ (sapiens, sapiens). Superlidé ho nechají žít tak jako my dnes delfíny, nebo zařídí jeho „přirozené“ vyhynutí.

Prvním stupněm k tomu, abychom se mohli vylepšovat všichni je nezbytné změnit naši DNA. Vydělit z ní pozůstatek našeho zvířecího původu spočívající v predátorství. Místo dosud převažující ideologie nerovnosti, individualismu, konkurence a absolutní svobody coby nejvyšších hodnot je nutné vypěstovat si jiné. Vidím je v soustavě rovnost, kolektivismus a spolupráce, což jsou podle mě hodnoty, ideologie, která by se měla které vítěznou ze současné celosvětové krize.

Už za dob studené války existovala, oproti minulosti, i na Západě poměrně vysoká úloha státu, spočívající ve zvýšené kontrole celé společnosti a přímém řízení některých sfér. V prvé řadě musel vydržovat „sociální stát“ coby konkurenci „reálnému socialismu“, což znamenalo zvýšení přerozdělování formou daní, které si vyžádalo dříve neexistující kontrolu zisku firem. Za druhé musel neustále řídit zbrojařsko-vojenský komplex, aby odstrašoval SSSR a jeho vojenský blok. Za třetí si musel pohlídat své občany, zda nekolaborují s protikladným táborem. Za čtvrté nutně musel řídit technologický rozvoj. Už jenom uvedené čtyři sféry dokazují, že šlo o skutečnou válku sledující jediný cíl. Zničit konkurenta. V každé válce se zvyšuje úloha státu na stupeň autoritářství a v horké válce vždycky až na diktaturu, i když ne všezahrnující.

Po rozpadu sovětského bloku ovládla vítězný Západ doktrína svobodného trhu s bezbřehou konkurencí, která se měla rozšířit na celou planetu. Liberální globalismus touto ideologií paradoxně způsobil nebývalou koncentraci bohatství, majetku a kapitálu. Železným zákonem koncentrace kapitálu je získání moci. V počátcích kapitalismu vlastníci kapitálu a tím pádem moci poměrně snadno dokázali spravovat nejen své podniky, ale celou společnost. Dokonce si mocní mohli dovolit veřejnosti dát demokracii, i když jenom zastupitelskou, čti, pseudodemokracii. Jak se prokázalo, šlo to i za studené války, i když s částečnou demontáží i zmíněné pseudodemokracie. Takže absolutně svobodný obchod nás dovedl k nebývalé nesvobodě.

Po zániku SSSR ti nejbohatší hodlali hospodářství řídit na celé Zeměkouli. Takový záměr ovšem vyžaduje úplně nový systém vládnutí. Superbohatci a jejich sluhové samozřejmě jako nejjednodušší metodu řízení celé planety vidí diktaturu, podobnou spíše feudalismu než nějaké moderní demokracii. Řízení a kontrola totiž nejde zvládat v systému zmíněné pseudodemokracie, natož nějaké šířeji pojaté demokracie. Nedokážou to ani ti nejkompetentnější z mocných a jejich lokajů. Z toho plynou chyby, které dělají, a které je dotlačily k tomu, že dneska už nemohou vládnout demokraticky, protože už se příliš navršily neřešitelné problémy. Proto zažíváme puč (USA), nebo pomalý posun do diktatury (EU).

Dvě předvolební koalice, které vznikly díky autoritářskému gangu jménem Ústavní soud, byly praktickou ukázkou zmanipulování veřejnosti čili podvodem na voličích. Jakmile několik hodin po volbách sepsaly memorandum o společné vládě, tak vytvořily v praxi kartel za účelem monopolizace politické moci. Nejde tedy o volební vítězství, leč o prohloubení podvodu, který iniciovali političtí diktátoři z ÚS. Pokud dokonce ve sněmovně se vytvoří z pětikoalice pět samostatných poslaneckých klubů, tak už nepůjde pouze o volební podvod, ale o chování odporující zákonu. Tehdy se ukáže zrůdnost Ústavy ČR v kodifikaci činnosti ÚS. Pokud totiž proti tomu nebude podána stížnost, tak nositelé jediné politické pravdy v ÚS nemusí zasáhnout.

Uvedený politický kartel je pokračováním polistopadové moci, která vládla této zemi až do roku 2017. I Zemanova vláda pod hlavičkou ČSSD totiž fungovala pod „dohledem“, čili v intencích privatizátorské mafie vyznávající dogmatismus volného trhu a absolutní svobody. Bilance polistopadových vlád je odstrašující. Jako stát jsme přišli o biliony korun.

Teprve v roce 2017 se poprvé voličská masa rozhodla pro změnu. V postavě Babiše a jeho hnutí se totiž objevila reálná síla schopná konkurence polistopadových autoritářských, až diktátorských mocipánů. Voliči vycítili, že se objevil schopný člověk, který hodlal ukončit éru tunelování státu, plundrování veřejných zdrojů a nekonečných skandálů. Babiš a ANO představovali a představují první skutečnou politickou konkurenci polistopadového kartelu. Mimo jiné učinil změny, které vedly k posílení role pracujících. K lepším platům. Lepším důchodům. Spravedlivějším odměnám pro lidi, kteří zajišťují chod státu.

Z těch důvodů se stal okamžitě terčem neustálého mediálního odporu, bezohledně vedeného všemi prostředky. Polistopadová mafie ovládající především veřejnoprávní média, vedla nepřetržitou kampaň proti vládě prokazující schopnost vládnout lépe než její předchůdci. Podlá a špinavá předvolební kampaň, neštítící se lží a zneužívání rodinných příslušníků premiéra, přivedla pohrobky polistopadových mafiánů k letošnímu vítězství.

Předchozí čtyři roky vlády Andreje Babiše versus 30 let vlád polistopadových garnitur byla dostatečná doba pochopit, v čem vězí princip politické konkurence, Oprávněně předpokládám, že veřejnost v příštích měsících uvidí, kdo je naší zemi, obrovské většině jeho občanů a svrchovanosti České republiky prospěšnější.

Již víc jak půl století rozlišuji mezi vědami a naukami. Vědami jsou pro mě obory studia přírodních jevů, jakými jsou fyzika, chemie, ale třeba i medicína a některé disciplíny zkoumání přírodního prostředí. Základním jejich rysem je, že jejich teze, teorie a celé bloky vědění jsou ověřitelné, protože jsou opakovatelné. A druhým pak schopnost předvídat.

Dneska je zvykem tak zvané humanitní vědy označovat za „slabé“ vědy. Považuji to za nesmysl protěžovaný především lidmi, jejichž světový názor nadřazuje lidské racionalitě, tedy především vědě jakési vyšší jsoucno, anebo alespoň nespecifikované duchovno lidského vědomá. Sledují tím snižování významu vědy pro lidské dějiny, ba dokonce někteří vědu považují za začátek úpadku lidstcva.

Specifickým druhem nauk jsou v mých očích ucelené názory jedinců. Číňané je považují za učení. Nejde jenom o jejich Konfucia či Lao-ce´, vnímám tak Buddhu, Marxe, Aristotela či Hegela a mnohá další. Zmocní-li se takového učení široká komunita následníků až „věřícch“, může ho změnit na ideologii, nebo dokonce náboženství. Tolik o mém dělení lidského vědění.

Mezi nauky řadím také, ne-li především ekonomii. V prvé řadě ji odlišuji od národohospodářství, které řadím mezi odbornou lidskou činnost, jakou jsou všechny technické disciplíny všelidského vědění.

Ekonomie dneška je z větší části, až na výjimky, jenom nauka o tom, jak více vydělávat. To není zkoumání, které hledá pravidla o hospodářství, o významu hospodářství pro společnost, o tom, že hospodářství je jenom součást společnosti, a nemůže v žádném případě diktovat celé společnosti. Marx takový pohled na ekonomii správně nazval politickou ekonomií. Tak jako se stala filosofie marxismu základnou pro marxistickou politickou ekonomii, tak dneska dominující ekonomie není ničím víc jak klasickou liberální ekonomií aplikovanou na globální svět. Jelikož se jí zmocnily široké kruhy odborníků a hlasatelů této nauky, či až dogmatické víry, stala se ideologií a ničím víc.

Nejprve fakta. Volby se uskutečnily 8. a 9. října. Zeman volil v Lánech. V neděli 10. 10. byl ale převezen do nemocnice. Před nemocnicí z vozíku novinářům zamával, což dokazuje, že novináři o budoucí hospitalizaci věděli. Otázka zní od koho?!!. Předseda sněmovny navštívil prezidenta ve čtvrtek 14. v nemocnici a nechal si od něj podepsat listinu, kterou prezident svolává zasedání sněmovny na nejzazší možný termín čili na 8. 11. Ani ne tak samotná hospitalizace, ale právě onen akt inicioval „Zemanobijce“ k zběsilé aktivitě. Zahájil ji předseda Senátu žádostí o stavu prezidenta, napřed do kanceláře prezidenta a pak do Ústřední vojenském nemocnice.

Tím se hospitalizace Zemana stala hlavním, ne-li jediným bodem zájmu médií, ale především velké části politiků a novinářů. Celý týden je všechny nechal Mynář běsnit, piklovat, sestavovat ústavní postup ke zbavení Zemana pravomocí, a především veřejně ostouzet prezidenta, sebe a další. Především vítězové se prsili a jeden po druhém žádali odstoupení Zemana okamžitě, ne-li ještě dříve.

Na den 21. pak svolal tiskovou konferenci, kde mimo jiné řekl: cituji: „Prezident republiky mi v neděli 10. října dal po schůzce s premiérem, která proběhla na zámku v Lánech, za úkol připravit k podpisu listinu o ustavující schůzi Poslanecké sněmovny ČR. Zároveň rozhodl o účasti předsedy Poslanecké sněmovny při podpisu a dal mi za úkol vše zorganizovat,…11. října jsem proto dal Odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky za úkol připravit listinu příslušného rozhodnutí…Ve středu 13. 10. v 10:30 jsem v Hrzánském paláci o tomto rozhodnutí informoval podle pokynů prezidenta premiéra Andreje Babiše…Ve čtvrtek 14 .10, při návštěvě prezidenta republiky v nemocnici, jsem oznámil připravenost k podpisu a prezidentu republiky jsem oznámil, že předseda Poslanecké sněmovny je připraven se na jeho pozvání podpisu osobně zúčastnit“. Konec citace. A Mynář spustil video, jak prezident v nemocnici podpisuje zmírňovanou listinu.

Protizemanovská média byla tak zaskočena, že se zmohla pouze na uboze jediné. Kritizovaly, že účastníci neměli roušky. Nic pomatenějšího jsem zatím v této hře neslyšel. Jen zkušený Ondřej Neff se zeptal? Proč proboha s tím videem nevyšli hned?!! Což je skutečně kardinální otázkou.

Takže začněme druhý příběh. Zemanův ošetřující lékař už 5. 10. naléhal na Zemana, aby s vrátil do nemocnice. Údajně prý i Babiš při své návštěvě v Lánech dne 10. 10. na něj naléhal, aby se nechal hospitalizovat. Je známé, že Zeman nerad pobývá v nemocnicích, takže stále odmítal. Nakonec ale důrazu svého lékaře neodolal a nechal se převézt do ÚVN.

Teď zase zpět k návštěvě Vondráčka onoho 14. 10. Hned po ní Vondráček popisoval Zemanovu kondici a mimo jiné řekl, že na něj prezident spiklenecky zamrkal a v němčině mu řekl bonmot: „Zeit gewonnen, alles gewonnen“. Jde o citát z klasického díla „Vladař“ od renesančního myslitele Niccoly Machiavelliho a přeloženo do češtiny říká, kdo vyhraje čas, získá vše.

Nakonec poslední kamínek do mozaiky. Klaus 14.10. navštěvuje Zemana v nemocnici, ač ta veškeré návštěvy zakázala. Hovoří s ním 50 minut, aby pak veřejnosti sdělil, že nyní má prezident především zájem o své zdraví. Tomu věřím asi tolik, jako že se v Himalájích našel parník. Dva lišáci se asi pochopili.

Když to všechno sečtu, troufám si zaspekulovat. To není vymyšleno Mynářem. Jde o jasný rukopis mnohem většího hráče. Jeho protivníkům teď zůstal jenom nenávistný vztek, že mu opět skočili na lep. Jsou teď na tahu. Ovšem před veřejností už se doslova odkopali. Fiala ztratil svou hranou noblesu a ti ostatní jsou tak zralí na policejní vyšetřování o protistátním spiknutí.