POZNANÁ NUTNOST SMYSLU EXISTENCE LIDSTVA

Globalizace je vágní pojem. Ve své podstatě nic neříká o svém obsahu. Není to dějinná etapa, jak by se po rozpadu SSSR na první pohled zdálo. Nejde ani o nějaké sjednocování lidstva, spíše naopak, jak ukazují nejméně dvě poslední desetiletí.

Éra následující po rozpadu tábora reálného socialismu, jak se on v poslední své fázi pojmenoval, se vyznačovala dominancí tak zvaného neoliberalismu, který ale byl podle mě pouze klasickým liberalismem aplikovaným na planetární hegemonii USA. Pojmenovávám si jej globalismem v Leninově pojetí. V jeho době totiž byl nejvyšším stádiem kapitalismu imperialismus. Dnes jím je glolobalismus.

Jsou ideologové, kteří si globalizaci spojují s multikulturalismem. Vzorem jim je „tavící tyglík“ etnik v USA. Vize o jednotné lidské rase, jednotné kultuře odtržené od regionálních a národních tradic, ba dokonce jednotný jazyk. Naivní to ideál, realizovatelný snad za tisíce let, pokud se lidstvo dopracuje k „vesmírnému etniku“.

Nejbližší existenční formou lidstva, podle mého názoru, je jeho planetizace. Dovodil jsem už jinde na svém blogu, že je možná jen a pouze metodou, která se dá shrnout pod klíčová slova, kolektivismus, spolupráce a rovnost v nestejnosti. Současná ideologie globalismu založená na bezbřehé individuální svobodě, všestranné konkurenci a neregulované nerovnosti vede totiž prokazatelně k jednoznačnému zániku lidstva.

Včera jsem tady psal o železné logice evoluce života ve vesmíru. Pokud lidstvo přijme tuto tezi, získá tím smysl své existence, a to i v případě, že existence současného vesmíru žádný smysl nemá, jak soudí většina světových myslitelů. Takové pojetí lidstva na této planetě je ale v absolutním protikladu s dneska dominující ideologií o nadřazení jedince nad společností, která pro některé zvrácené mocné dokonce vůbec neexistuje. Jsem přesvědčen, že smysl existence lidstva je i smyslem existence každého člověka.

Tato skutečnost musí nutně změnit i dneska převládající životní styl v Západních zemích, charakterizovaný konzumerismem, hromaděním bohatství a plýtváním. Už před půl stoletím známý existencionalista Erich Fromm to lakonicky charakterizoval sloganem: „důležitější je být, než mít“. Realistický myslitel Robejšek například tvrdí, že rozhodujícím rozměrem existence jednotlivců by mělo být myšlení, sociální vztahy, láska, vztah k přírodě, víra v něco, co je vyšší než my, jež dává alespoň nějaký smysl a oprávnění našemu lopocení dnes a denně.

Všelidské vědomí toho, že musí všichni spolupracovat na přežívání lidského rodu na Zemi je onou „poznanou nutností“, kterou Marx vnímal jako limitu individuální lidské svobody. K tomu jenom připomínám hlavní tezi včerejšího textu. Jsem přesvědčen, že život je jedním ze základních principů našeho vesmíru. Pokud v něm platí i zákonitosti evolučního vývoje, pak vidím další směřování lidí ve vytvoření posthoma, tvora dokonalejšího nás. Tečka.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *