Jan Campbell Německý občan České národnosti napsal k letošnímu výročí konce druhé světové války zajímavý text, jehož nosnou myšlenkou je výrok, cituji: „…jeví se mi faktem, že 9. května 1945 nebyl vytrhnut a zničen kořen, který umožnil znovuzrození nové formy fašismu…“. Konec citace. Definicí fašismu je nespočet. Postoji pana Campbella však nejlépe odpovídá ta, kterou ve svém projevu před Kongresem USA v roce 1938 popsal tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt, cituji: „První pravdou je, že svoboda demokracie není bezpečná, pokud lidé tolerují růst soukromé moci do té míry, že se stane silnější než jejich demokratický stát sám. To je ve své podstatě fašismus – vlastnictví vlády jednotlivcem, skupinou nebo jakoukoli jinou ovládající soukromou mocí… Mezi námi dnes roste koncentrace soukromé moci, která nemá v dějinách obdoby“. Konec citace. Dnes by se tento sociálně demokratický, ba až socialistický politik divil i ušima, kam až může soukromá moc dosáhnout. V současnosti už je soukromá moc silnější nejen než nejmocnější stát, ale než politická moc celého Západu. Chobotnice rodů největších finančníků světa si vydržovala už v jeho době Mussoliniho i Hillera a dneska prokazatelně politické ovládá loutky představující politické potentáty v USA, Británii, Německu, Francii, Izraeli a ti co problém studují určitě ví i o dalších zemích. Já jenom pořád přemýšlím, zda je to ještě pořád ten starý, známý fašismus. Jsem přesvědčen, že jde o jeho mnohem vyšší kvalitu, kterou jsem si zatím pojmenoval jako globalismus. I když jsem už zjistil, že jiní mu říkají neofeudalismus. Jelikož nemám rád pojmy s předponou neo-, tak zůstanu u svého globalismu, už jenom proto, že pokud se splní nejpesimističtější předpovědi o budoucnu Západu, ba dokonce všeho lidstva, tak bude i pojem neootrokářství slaboučkou charakteristikou totalitního systému, který veřejnost světa, alespoň toho Západního čeká.

Proč naši zem pořád taháte na Západ? Copak náš národ někdy tyl ze zámořského obchodu s Orientem? Copak naši lidé někdy loupili zlato americkým indiánům? Copak náš stát někdy kolonizoval bohatství Afričanů?

Ne!

Nikdy jsme neválčili s blízkým, či vzdáleným Orientem, s Afričany černými, či Arabskými, nadtož s Indiány jižní či severní Ameriky.

Tam všude vraždili, loupili, znásilňovali příslušníci jen několika zpupných národů plemene pyšného bílého muže. A teď se blíží doba, kdy za to bude muset zaplatit.

A proč my s ním!!? Jste hlupáci, nebo darebáci!!?

Nejenže jsme do toho povýšeneckého společenství Západu nepatřili, ale ono s námi vždycky pohrdalo. Máme proto historicky danou povinnost se dokonce postavit na stranu těch, kdo ho budou trestat.

A vás samozřejmě taky.

Nepatřili jsme k Západu, nepatříme a patřit nikdy nesmíme a proto nebudeme.

I když bohužel ani na Východ ne.

Již delší čas čtu a slyším, že by boje na Ukrajině rychle ukončil atentát na Putina. Prý by se následně v Rusku změnil režim. Dokonce asi tak dva týdny sleduji, že to nejeden západní politik vydává za poslední možnost „vítězství“ Ukrajinců. Někde jsem napsal, že si to vůbec nemyslím. Putin totiž za své působení neobyčejně zvýšil prestiž armády, vlastenecké cítění v zemi a sebevědomí Rusů obecně. Takže převrat i po smrti Putina by byl velice nejistý a pravděpodobně by byl dokonce kontraproduktivní. I kdyby se totiž pátá kolna v Rusku zmátořila k nějakému činu, s vysokou pravděpodobností by tentokrát armáda vzala věc národa do svých rukou. V současnosti totiž to není zdecimovaná armija strýka Jelcina, leč vysoce organizovaný stroj s nesmírnou potencí zbraní a bojové vyspělosti mužstva i velení.

Osobně si myslím, že existuje jistější výsledek ukončení bojů na Ukrajině. Politický převrat zorganizovaný opravdivými vlastenci, až nacionalisty v Ukrajinské armádě. Alespoň trochu rozumní nejvyšší velitelé musí přece vnímat beznadějnost svého odporu, který čím déle trvá, tím je pro celou jejich zem zničující, až likvidační. Přece se bojuje na Ukrajině, na území jejich vlasti, která je s rostoucím odporem systematičtěji a pečlivěji devastována. To musí opravdovým patriotům doslova rvát srdce. Jsem přesvědčen, že i většina národa by nakonec přijala politickou změnu, která by stát osvobodila od nadvlády fanatiků až nacistů a teroristů. Navíc od cizáckých vojenských „poradců“, kteří svým neumětelstvím komplikují jednotu vojenského velení. Ve spojení s velkorysostí Ruska, které by se za takové situace spokojilo pouze s denacifikací a demilitarizací, a nechalo Ukrajině přístup k Černému moři by příměří, či alespoň klid zbraní mohl nastat ihned a vyjednávání o mírové smlouvě by nemuselo být dlouhé.

Velení armády by si mělo uvědomit, že Zelenskyj a jeho podporovatelé se nevzdají. Jednak žijí v bublině svých představ, ale především by vyjednávání s Ruskem nepřežili. Zabili by je fanatičtí až nacističtí zloduši. Armáda ale má jistě dost sil k tomu, aby za pomoci alespoň části občanů nacistické fanoušky poměrně rychle zneškodnila. Kdyby je navíc předala Rusům tak by Rusko bylo určitě víc než jen velkorysé.

     Když jsem poprvé četl o zombii, nedokázal jsem si tu příšerku představit. Poučen dlouhodobým pozorováním osob v naší zemi už mám jasnou představu. Sleduji-li chování a výroky Zemana či Rychetského, tak už přesně vím, co je to zombie.

Teprve deska si čestní pamětníci připomínají konec druhé světové války. Pro jednu zem je to navíc velký svátek. Je to pro ně Den Vítězství ve Velké Vlastenecké Válce. Děň Pabědy. Tehdejší Sovětský svaz byl skutečným vítězem války v Evropě. Tak zvaní spojenci se do ní zapojili tehdy a až tehdy, když bylo nezpochybnitelné, že Německo prohraje. Tak se honem, honem Američané a přicmrndálkové z Británie vylodili na pobřeží Francie. Jednak proto, aby Rudé armádě zabránili dojít až k Atlantiku, ale především proto, aby Sovětům před nosem ukradli z Hitlerovských pokladů, a především vědeckých výzkumů, či technických vynálezů co se jenom ještě dalo stihnout.

Dneska je to už sedmdesát sedm let, co jsme se upřímně radovali ze získané svobody. Zbývá už jenom hrstka těch, kdo přinesli Evropě osvobození od nacismu ve formě hitlerismu. Obludné je, že už je určitě víc takových, kdo jejich hrdinství vydávají za agresi vůči státům, které tehdy ležely mezi Sovětským svazem a Německem. Především pak Polsko, i když se za takový považuje i Ukrajina, jež byla tehdy částí Sovětského svazu a většinově její občané bojovali v řadách Rudé armády.

V současnosti se vojensky řeší právě tento problém. Rusko, jediný stát hlásící se k nástupnictví po SSSR se dostalo do situace, kdy opět bojuje proti nejen sjednocené Evropě, jako za Hitlera, ale dokonce proti kolektivnímu Západu. Je to pro něj druhá vlastenecká válka. Osobně si přeji, aby v ní opět slavně zvítězilo.

Už víc jak třicet let si v tento den připomínám, že současný prezident mé země trpí obludnou duševní indispozicí, jíž je chorobní touha zapsat se do historie tak, aby se stal prakticky nezapomenutelným čili virtuálně až nesmrtelným. Prvním krokem k tomuto cíli byl jeho poslanecký návrh změnit datum oslav konce druhé světové války z 9. na 8. květen. Odůvodňoval to tvrzením, že ona válka skončila podpisem bezpodmínečné kapitulace, což bylo podle našeho času osmého, a ne devátého května podle času platného v SSSR. V popřevratové protikomunistické euforii byl jeho návrh bez debaty schválen. Byl to první Zemanův zápis do dějin a je pro něj absolutně typický. Je totiž populistický. Zeman pak po celou dobu svého politického angažmá prokazuje silný cit pro vědomí davů. Vždycky pak z toho prostého důvodu udělá to, co si prokazatelná většina, či třeba jen zmanipulovaný dav žádá.

Díky této taktice v politice nakonec dospěl k svému cíli. Stal se prvním mužem státu, což je ona virtuální nesmrtelnost. Dokud totiž bude lidstvo existovat, bude se v análech vždycky uvádět jeho jméno jako jednoho z „vládců“, či nejvyšších představitelů České země. Nikdo jej už nevymaže z dějin, stejně jako třeba Gottwalda, či Husáka. Jenom odborníci pak budou znát některá jiná jména z té doby. Měl opravdu z pekla štěstí, že se jím, a hned dvakrát stal, a to dokonce z vůle většiny občanů. Dějiny už nikdy nezaznamenají, že to bylo proto a jenom proto, že proti němu v obou případech stál kandidát představující horší alternativu čili že byl Zeman zvolen vždycky jako menší zlo. Většina občanů přece nechtěla mít v čele státu pohrobka feudálů, oné tisícileté nadvlády mikroskopické menšiny nad vším světem a ani kariéristu, který byl zase příslušníkem nadvlády v listopadu 1989 poražených mocnářů. To jeho osobní štěstí proto správně pokládám za dílo pekelné.

     Jak je vidno, i Rusové umějí vést informační válku. Lavrov si v rozsáhlém rozhovoru pro italské médium „pustí hubu na špacír“. Svět se v okamžiku může potrhat všestranným reagováním na poněkud sporné informace Židech a Hitlerovi. Především ale Izraelská moc se může potrhat vzteky a údajně prý svou neutralitu v konfliktu Ruska s Ukrajinou změní na všestrannou pomoc Ukrajině včetně přímé účasti svých specialistů na bojových operacích. Putin se v zápětí za slova ministra Ruska, který je mu ze všech vládních činitelů nejbližší omluví premiérovi Izraele. A Izrael omluvu přijímá. Má k tomu dobrý důvod. Ve skutečnosti se totiž nechce, ba až obává vojenské konfrontace s Ruskem.

Účelu je však dosaženo. Celý svět ví, co si fakticky většina Rusů myslí o Židovském angažmá ve druhé světové válce. Lavrov je totiž příliš vytříbeným diplomatem než aby na veřejnosti zbůhdarma vypouštěl takové výbušné informace.