VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ TEXTU Z 11.5.

Napsal jsem ho v brzkých ranních hodinách, aniž jsem ještě věděl, že Zelenskyj právě ten den vydá rozkaz na zásahy proti všem projevům odporu proti jeho vládě, protože jej tajné služby údajně varovaly před možným politickým převratem. Nepovedlo se mi tuto informaci ověřit, ale zdá se mi celkem logická, zvláště po posledních velkých neúspěších v bojích.

Dnešní příspěvek by spíš měl znít „Dvě vyprávěnky o Hadím ostrově“. Ostrově?! Spíše ostrůvečečku, doslova zrnku pevniny ležícího asi 30 km východně od ústí Dunaje. Od dávných dob je přesto tento trojúhelníček souše s největším rozměrem menším jak sedm stovek metrů, považován za strategicky významné území pro tu část pobřeží Černého moře, včetně důležitého přístavu Oděsa. Byl proto obsazen Sovětským svazem, takže do nedávna byl pod kontrolou Ukrajiny.

Vyprávěnka první. Ruská armáda, vědoma si zmíněného vojenského významu Hadího, někdy též Zmijího ostrova, provedla na něj hned v první fázi speciální operace výsadek. Prý celá akce probíhala tak, že k ostrovu připluly Ruské lodě a vyzvaly obránce, aby se vzdali jinak že budou bombardováni dělostřelectvem. Odpovědí prý bylo několik vulgarit. Takže Rusové začali pálit z děl. Obránci asi poznali marnost svého odporu a vzdali se. Jenže. Rusové před tím znemožnili elektronickou komunikaci v oblasti, takže Ukrajinské velení vůbec nevědělo, co se s jejich vojáky stalo. Zelenskyj, zvyklý na práci s médii oznámil, že všichni padli v boji, prohlásil je za hrdiny, a jako vzory vlastenectví je okamžitě vyznamenal. Jeho show však neměla dlouhého trvání, jelikož Rusové za několik dní světu dokázali, že naopak se všichni vzdali a jsou v Ruském zajetí živí, zdraví a prý i spokojení.

Vyprávěnka druhá. Na oslavy konce války byla na Ukrajině naplánována návštěva Britského „šoumena“, pardon, premiéra Borise Johnsona. Britští poradci Zelenského proto přesvědčili připravit na výročí dne dávného Ruského vítězství spektákl o jeho současné porážce. Jako bojiště vybrali právě Hadí ostrov. Ukrajinci na něj zaútočili dva dny před plánovaným představením, na něž prý měli jak Johnson, tak Zelenskyj už přichystány oslavné projevy. Hned v prvním výsadku se na ostrov chtěli dostat americký podplukovník námořnictva a britský major. Výsadek byl samozřejmě odražen, jenže oba zahraniční důstojníci se nevrátili. Dva další dny pak marně Ukrajinci bojovali, aby je osvobodili, nebo alespoň našli jejich mrtvá těla, jak hlásila sama Ukrajinská média. Přišli při tom o dva bombardéry, skoro desítku helikoptér, což sami přiznali, dále pak padesát mužů a třicet dronů, jak doplnilo Ruské zpravodajství. Pikantní na té vyprávěnce je, a proto o ní tak zdlouhavě píšu, že generální štáb Ukrajinské armády byl od počátku zásadně proti této operaci a označoval ji za doslova sebevražednou.

Takže mě napadá. Možná není ani zapotřebí převratu, či dokonce vojenského puče, aby Ukrajinci válku ukončili. Stačí ještě několik takových doslova idiotských, z propagačních důvodů iniciovaných bojů a Zelenskému se začnou vojáci bouřit. Podle mě v jejich řadách stejně musí každým dnem růst pocit frustrace jednak z beznaděje, ale také z pocitu viny za ničení své vlasti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *