Jan Campbell Německý občan České národnosti napsal k letošnímu výročí konce druhé světové války zajímavý text, jehož nosnou myšlenkou je výrok, cituji: „…jeví se mi faktem, že 9. května 1945 nebyl vytrhnut a zničen kořen, který umožnil znovuzrození nové formy fašismu…“. Konec citace. Definicí fašismu je nespočet. Postoji pana Campbella však nejlépe odpovídá ta, kterou ve svém projevu před Kongresem USA v roce 1938 popsal tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt, cituji: „První pravdou je, že svoboda demokracie není bezpečná, pokud lidé tolerují růst soukromé moci do té míry, že se stane silnější než jejich demokratický stát sám. To je ve své podstatě fašismus – vlastnictví vlády jednotlivcem, skupinou nebo jakoukoli jinou ovládající soukromou mocí… Mezi námi dnes roste koncentrace soukromé moci, která nemá v dějinách obdoby“. Konec citace. Dnes by se tento sociálně demokratický, ba až socialistický politik divil i ušima, kam až může soukromá moc dosáhnout. V současnosti už je soukromá moc silnější nejen než nejmocnější stát, ale než politická moc celého Západu. Chobotnice rodů největších finančníků světa si vydržovala už v jeho době Mussoliniho i Hillera a dneska prokazatelně politické ovládá loutky představující politické potentáty v USA, Británii, Německu, Francii, Izraeli a ti co problém studují určitě ví i o dalších zemích. Já jenom pořád přemýšlím, zda je to ještě pořád ten starý, známý fašismus. Jsem přesvědčen, že jde o jeho mnohem vyšší kvalitu, kterou jsem si zatím pojmenoval jako globalismus. I když jsem už zjistil, že jiní mu říkají neofeudalismus. Jelikož nemám rád pojmy s předponou neo-, tak zůstanu u svého globalismu, už jenom proto, že pokud se splní nejpesimističtější předpovědi o budoucnu Západu, ba dokonce všeho lidstva, tak bude i pojem neootrokářství slaboučkou charakteristikou totalitního systému, který veřejnost světa, alespoň toho Západního čeká.