Už je to skoro měsíc, jenže já se to dověděl až dneska. Generálu Guma prý vadí, že Česko nežalovalo Maďarsko za to, že zakázalo na školách děti vzdělávat v „módních“ problémech sexu jako je početnost pohlaví, transsexualita, a další deviace, doklady to o dekadentním stavu Západu.
Takže. P.P.P.P.
–   Fandí sexuálním zvrhlostem, z čehož by měla vyvodit závěr především socialistická politručka v postavení jeho sexuální družky.
–   Zase se plete do záležitostí jiné země, jako by zapomněl, že už není velikánem NATO, ale jenom dočasně prvním občanem pidistátu Bohemie.
–   Maďarsko je v EU jakýmsi dezolátem, takže osoby v postavení Sorosova pohůnka, jsou povinovány ho neustále napadat.
Z čehož lze vyvozovat, že je sexuálně úchylný, plete se do věcí, po kterých mu nic není, a ohrožuje naši vlast provokováním občanů jiných zemí. Je nejenom lokajem Deep State USA, ale pomatenců v EU a nakonec i zrůdných hnutí úpadku Západu. Prostě všech, kdo platili jeho prezidentskou kampaň. Kardinální otázkou ale zůstává: „Co s tím vnitřním problémem Maďarů má společného český občan?“ –  Generále Gumo!!

„Vím, že je válka a že musíme jíst svinstvo, nechat se okrádat a poslušně kývat na všechny lži, které nám shůry zvěstuje jedno procento prostřednictvím třídně uvědomělé umělé inteligence“, zaujal mě hned úvodní větou svého dnešního eseje Václav Umlauf na webu https://www.e-republika.ch/article4641-O-zvonech-a-vecech-kolem . Píše v něm o výrobku, který si koupil v „německo-českém megakvelbu narvaném čínským zbožím“. Ten v rámci všudypřítomné konkurence nahradil, dneska už nedostupný výrobek místní provenience z domácích surovin. Než byl reklamou oslavovaný inovovaný „bazmek“ vyroben, musely suroviny a části výrobku oběhnout půl zeměkoule. A to jen proto aby se mohl v zisku koupat „maligní nádor Deep state, který za takto zmařené peníze vede proxy-válku na Ukrajině“. Ony přece všechny ty „imperiální proxy-wars jsou nutné k tomu, aby jedno procento nihilistů mělo zadarmo k dispozici suroviny a energie“. A to vše přináší především, „jednomu promile Deep state pohádkové jmění“. Takže demagogie o svobodném mezinárodním obchodě je podle V.U. „nejhloupějším obdobím lidských dějin“. Já osobně si myslím, že je to období nejzločinnějších vládců v historii. Přesvědčuje mě o tom chování vládnoucích vrstev od doby rozpadu SSSR s celou tou privatizací, restitucemi, válkou proti terorismu, zlořády s cenzurou, covidovou pseudopandemií a rozšiřováním NATO. Což je navíc doplněno zrůdnostmi typu Agenda 2030 OSN, Velký reset Schwaba, veškerý ten humbuk ekoteroristů, především klimaalarmistů, a úplně nejvíc pak genderová zrůdnost s 62ti sociálními pohlavími.

Letos Poláci v době vzpomínek konce druhé světové války zbourali pomník na hřbitově padlých Ruských vojáků v Glubczcích. Tam je jich pohřbeno 676. Byl to projev sprostého vandalismu, ubožácké rusofobie, ale především popření dominantního duchovního souznění Polského národa, jímž je údajně katolicismus. Nebo že by v zemi po smrti Karola Wojtyly už zvítězila jiná doktrína?!! Asi ano. Letos kupříkladu „protiruští aktivisté“ nedovolili velvyslanci Ruska, aby položil věnec na hroby vojáků Rudé armády ve Varšavě. Pokud klerici v Polsku neodsuzují hanobení hrobů a bránění uctívání památky mrtvých, pak měl v polovině loňského roku Ramzan Achmatovič Kadyrov pravdu, když řekl: „až to skončíme na Ukrajině, je na řadě Polsko“.

Osobně jsem se vždycky přikláněl k názoru Winstona Churchilla, který Polsko označoval za vřed Evropy a Poláky prý za hyeny. Také jsem zásadně rozlišoval mezi Poláky a Slezany. A vždycky jsem se jenom divil, že se Poláci nedokázali zamyslet především nad sebou a nad tím, proč v toku dějin mnohokrát přišli o svůj stát. Další to důkaz, že místo křesťanské pokory jejich duše ovládá jakýsi „pohanský“ bůh války. Moje babička v by řekla „tahajó pánbíčka za nohy a čerta za rohy“. Přímo učebnicově to dneska vystihuje politické mocipány Polska. Když ještě k tomu připočtu, že to byli polští intelektuálové, kdo před dvěma stovkami let „vymysleli“ Ukrajinský národ, a následně jej pořád popichovali proti Rusku, pak mi z toho všeho vychází že jakákoliv forma kompromisu mezi Ruskem a Polsko-Ukrajinou je vyloučena. Ukrajinci i Poláci jsou postiženi strašnou nemocí, nenávistí a z ní se nedá nikterak lehce, nadtož v krátké době vyléčit. Ti dva musí být od sebe „vzduchotěsně“ odděleni. A bude pak otázkou času. Buďto jejich antagonismus postupně zmizí, nebo jeden z nich musí být zničen. Jen trpělivost může oba ochraňovat před vleklým utrpením.

„Neslavím 78 let po konci války, ale těším se z času, který nám ještě zbývá, než začne nová“. Napsal včera bloger Vidlák.

Pro jistotu jsem se podíval, cože je to dneska za den pracovního klidu. Na stránkách ministerstva vnitra jsem se dočetl, že dnešní den je státním svátkem České republiky a nese název Den vítězství. Upřímně by mě zajímalo, vítězství koho nad kým. Z mého poznání šlo jednoznačně o vítězství Ruska nad Německem. Široká ruská duše pak velkoryse nechala poraženého existovat, což prosadila i proti vůli světovládných Anglosasů. Ti totiž doufali, že se jim povede zneužít vítězství Rusů, ke svému věčnému cíli, totálně zničit rivala bojů o celoplanetární nadvládu, Germány.

Podle mě to nebyl den vítězství pro Sovětský svaz čili pro nový systém správy, řízení a tvorby vlivu ve společenství, založeném na zrušení soukromého vlastnění bohatství a kapitálu. Sice se díky válce rozšířilo v Evropě teritorium komunistického způsobu vládnutí o jakési předpolí supermocnosti Sovětský svaz, ovšem šlo prakticky o bezvýznamné země, které nemohly reálně zvětšit sílu SSSR v jeho střetu se společenstvím dosud tradičních, koloniálních světovládců. Ti totiž nadále ovládali celé čtyři pětiny světa. A byli to právě oni, kdo financováním Hitlera již dávno před válkou, ale i v jejím průběhu z tak zvané druhé světové války fakticky udělali proxy válku se svým zásadním cílem, zničením SSSR. Takže osmým květnem došlo pouze a jen ke zmrazení oné fundamentální války mezi tradičními světovládci a novým systémem tvorby moci, sověty. Takže pro SSSR nešlo o Den Vítězství, leč pouze o konec horké fáze dlouhodobého boje o vlastní existenci.

Tvrdit, že osmý květen je památným dnem jakéhosi vítězství Československa je pouhopouhou sebechválou zplozenou syndromem bezvýznamnosti Čechů i Slováků v celosvětovém dění. Jestli může někdo z těch dvou hovořit alespoň trochu oprávněně o vítězství, tak jsou to Slované „z pod Tatier“, kteří přece jenom našli, i když trochu opožděně dostatek síly na vzpouru. Díky zmíněnému zpoždění to však byla spíše vzpoura vůči vlastním zrádcům než proti Němcům. Zvlášť když Němci vlastizrádcům pomohli k porážce rebelů „Slovenského národného povstania“, zdůrazňuji Slovenského, nikoliv Československého.

Celým Slovenskem pak prošla válečná fronta, takže jeho obyvatelé si skutečně zabíjení, utrpení, strachu a bojů užili v plné míře. A Češi? Frontové boje skončily uprostřed Moravy a na jihozápadě Čech. Polovina Čechie frontovou válku vůbec nezažila. Pokud bychom tedy měli osmého či devátého května mít státní svátek, tak by mělo jít jen a jenom a pouze o den díkuvzdání těm, kteří naši zem zbavili Německé okupace. Rovněž pak o uctění památky všech našich občanů padlých v boji s Německými agresory, civilních obětí zabitých při všem tom válečném běsnění, a především zavražděných ze zvůle okupantů.

Není se co divit zvláště když bylo vedení Ruska svou tajnou službou varováno, že k ní dojde. Ukrajina totiž nemá sil, ani zbraní, především pak munice, ani vycvičené vojáky, a navíc v ní začínají vnitřní roztržky uvnitř načalstva. Proto se vedení NATO rozhodlo, že místo inzerované a stále odkládané ofenzivy musí být něco Rusku provedeno, co zvedne morálku Ukrajinců, obnoví odhodlání Západu k dalším podpoře, ale především vybudí strach v Rusku. Nejlepší cestou k těmto výsledkům je vždycky diverze, terorismus čili ono vychvalované partyzánství. Dneska, při mnohem vysoké technologické vyspělosti civilního sektoru může být velice účinné. Pro Rusko je nadmíru nevýhodné, že je řídce osídlené a náramně rozlehlé. Takže je poměrně lehce zranitelné a takový způsob válčení proti němu může být velmi úspěšný. Proti řízené partyzánské válce, a navíc v dnešním stavu jeho společenství, má jen malé šance uchránit i to nejvýznamnější.

Což se potvrdilo v noci z druhého na třetího máje. Tehdy dron dopadl na kopuli Senátního paláce Kremlu a jen těsně minul standartu prezidenta. Jako vždy i v tomto případě obě strany lžou. Rusové tvrdí, že byly nad Kreml poslány dva drony, a oba byly sestřeleny, jenže ten druhý dopadl na kopuli. Ovšem podle snímků z kamer odborníci prohlašují, že jeden dron nebyl sestřelen, ale jeho „manipulátor“ to špatně odhadl, takže dron vybuchl až za stožárem. Protože cílem akce bylo zesměšnit Rusko tím, že by svět oblétlo video o dronu, který zapálil Putinovu standartu. Rusko okamžitě z diverze obvinilo Ukrajinu, která to stejně promptně popřela. Jenže Zelenskyj se nějak mimořádně nevrátil z Finska a odjel přímo do Haagu. Tolik fakta.

Jsem přesvědčen, že je vyloučeno, aby tak malý dron letěl až z Ukrajiny. Musel být vypuštěn v Moskvě a myslím, že dokonce z blízkosti Kremlu. To mohl udělat nejen diverzant na povel NATO, či Ukrajinců, ale také z vlasteneckého popudu Ukrajinský emigrant, kterých je v Rusku podle OSN necelé tři miliony a podle Rusů prý skoro pět milionů. Mohl to ale provést někdo ze „Západniků“, kterých je v samotné Moskvě pomalu čtvrtina všech obyvatel a Putinovu politikum neschvalují. V neposlední řadě může jít i o provokaci samotné Moskvy, aby mohla zahájit skutečné decimování Ukrajiny.

Pokud však nejde o poslední zmíněné, pak je to pro Rusko velmi zlé. Za prvé nepřítel ukázal, že supervelmoc opravdu nedovede chránit ani svého gosudara. Za druhé se tím dokázalo, že velice snadno může být Kreml, ale ještě jistěji jakýkoliv terén zamořen kupříkladu ochuzeným uranem. A to už je prakticky katastrofa, která dělá z partyzánské války boj o absolutní existenci. Vychází mě z toho opět to, co tvrdím od počátku. Rusko nemělo vést jakousi směšnou speciální vojenskou operaci, ale mělo Ukrajinu ničit, jak to dělají USA. Teď ji totiž budou muset zlikvidovat doslova do mrtě.

Války byly, jsou, a ještě dlouho budou vedeny z toho důvodu, aby někdo na nich zbohatl. Za situace v našich systémech korporátní nadvlády nad státy je válka ekonomickou nutností, dokonalým spojením veřejných nákladů a soukromého zisku, čti socialismus pro bohaté, kapitalismus pro chudé. Ukázal to prakticky okamžitý vývoj na burze po 11. září, kdy ceny akcií válečného průmyslu prudce vzrostly. Očekávala se tvrdá reakce čili na jedné straně potoky krve a na druhé toky dolarů. Vývoj dokonce předčil očekávání. Vznikly nejvýnosnější války, které dostaly později visačku „věčné války“. Jejich klasikou je Palestina. Afghánistán, Irák, Libye, Jemen a nyní Ukrajina. Všechny jsou při tom založeny na balíku lží, které agenti financiérů vsugerují vládám i veřejnosti. Nejkřiklavějším případem byl Irák, se svými zbraněmi hromadného ničení, které neexistovaly. Zničení Libye vojsky NATO v roce 2011 bylo ospravedlněno masakrem v Benghází, který se nestal. Afghánistán byl vhodnou odvetnou válkou za 11. září, která neměla nic společného s lidmi v Afghánistánu. A Ukrajina? Do té války se Západ angažoval ne pro svobodu Ukrajiny, ale pro zničení Ruska. Napřed provedl v Kyjevě prozápadní puč a následně podepsal smlouvu, kterou zakázal Ukrajině plnit. Vývoj války na Ukrajině v posledních dnech, ba hodinách už nedává Rusku moc šancí na „gentlemanský“ boj. Bude muset udělat to, co mělo podle mě udělat hned na počátku, a už by byl dneska klid. Kdyby to udělal tehdy, tak by Západ sice vykřikoval, ale netroufal by si zasáhnout. Dneska je ale vysoká šance, že Západ změní válku v totální terorismus proti Rusku, a to už opravdu nemusí dobře skončit.