S obludnou pravidelností se stává hitem vládnutí „penzijní reforma“. Upřímně nevím, proč se jí pořád říká důchodová. Je tomu víc třicet let, co jsem si ten problém musel jako odborářský funkcionář prostudovat. A posléze asi za pět let jsem své poznatky shrnul v několik článcích, které by dneska vydaly na docela slušnou semestrální práci a při trošce doplnění o grafy a výpočty by mohlo jít   dokonce o disertaci. Při tom ale již nejméně deset let bych tu „solidně“ tehdy vypadající práci doplnil následujícím odstavcem.

Budoucí vlády celého světa by si měly uvědomit jednu nezbytnou zásadou. Penzistům budou jakékoliv peníze naprosto k ničemu, pokud jim společnost nezajistí základní existenční materiální statky, tedy potraviny, léky, střechu nad hlavou, oblečení a nutnou obnovu bílé elektrotechniky, včetně TV, PC a mobilů či podobných přístrojů bezpodmínečně nutných ke komunikaci. To všechno mohou dostávat podle nepeněžních pravidel distribuce a pokud si každý z nich bude chtít naplňovat nějaké ty své koníčky, tak si musí v době aktivního života na ně vytvořit rezervy. Třeba nemovitost, kterou ve vhodný čas prodá. Podrobnosti takového „penzijního pojištění“ nerozepisuji, i když si je lehce dovedu vydedukovat.