Perex.
Čtenářům, kteří mají málo času sděluji, že nemusí číst první tři odstavce. Jen by měli zaznamenat dvě má tvrzení. Za prvé že u ústavních činitelů jejich veřejně projevený názor pokládám za čin a druhé že kandidát zvolený za prezidenta se v „čekací lhůtě“ na slib musí chovat s odpovědností prezidenta, jelikož jím pronesené názory už jsou státnickými činy. Tím víc pak jeho skutečné konání především v mezinárodní oblasti.
Dvě úvahy úvodem.
Zastávám názor, že by mělo být morálním stavem v naší společnosti, že občan kandidující, na profesní politické funkce, se před tím v politice už angažoval. Kandidát na prezidenta by měl mít tak vysokou morální odpovědnost, aby před tím získal praxi v postavení ústavního činitele. Ovšem za nezbytné považuji, aby takový kandující od vyhlášení své kandidatury přísně dodržoval právní normy řadového občana, jakož i zákony a zvyklosti své budoucí funkce. Pokud to v naší zemi není zvykem, je potřebné takovou tradici vypracovat. U ústavních činitelů pak kultivaci tohoto systému považuji za naprosto nezbytnou, což se v tomto textu pokusím odůvodnit. V té souvislost jsem přesvědčen, že prezidentský kandidát už po zvolení do složení slibu se stává vysoce postaveným politikem, čti takovým, jehož slovo, názor, myšlenka už jsou činem. Takže už v mnoha oblastech musí vědět co si může dovolit veřejně vyslovit a co ne. Třeba na jeho výrok už reaguje burza.
Pan generál Petr Pavel byl veřejnou osobností už jako aktivní příslušník armády. Podstatně známějším se stal, když díky vládě premiéra Sobotky za ČR kandidoval do vysoké funkce v NATO, a pak vykonával funkci předsedy vojenského výboru NATO. Ovšem stále byl především známý mezi armádními činiteli, specializovanými novináři a odborníky sledujícími celkové dění v zemi. Široká veřejnost ho neznala a jako politika už vůbec ne, jelikož nebyl profesním politikem, nadtož ústavním činitelem, a především objektem zájmu médií. On své funkce v armádě po roce 1990 považuje za postavení vojenského diplomata čili v jeho očích poltickou činnost, snad dokonce s mezinárodními zkušenostmi. V tomto textu se pokusím posoudit, zda má obecně pravdu.
Jediná poznámka ke kandidatuře pana generála Petar Pavla.
Rozhodnutí že se stane politikem a tuto kariéru odstartuje hned postem prezidenta považuji za velmi významný rys jeho charakteru. Možná, že je vhodný pro vojenskou kariéru, což jako nevoják nedovedu posoudit, ale určitě to není vhodné a vůbec ne obvyklé ve světě, pro politickou kariéru. V mých očích jde dokonce o vážné riziko pro budoucnost naší země.
V krátkosti k prvním činům generála po zvolení.
Bylo již propráno v médiích, že hned v den vyhlášení výsledků sehrál s madam Čaputovou estrádu pro obecný lid. Z její strany to bylo humpoláctví státníka a z jeho typický začátečnický přešlap.
Gratulační telefonáty státníků zase v plné nahotě ukázaly nepřipravenost na státnickou funkci. Opravdový státník blahopřejícím poděkuje a popřeje zdraví atd. Pokud se znají, tak ještě se poptá po dalších soukromých věcech. Na závěr pronese oficiální formuli o bezprostředním navázání užšího kontaktu, jakmile nastoupí do funkce. Nic víc. Což znamená že nic neslibuje, k ničemu se nezavazuje, nadtož aby i jen zdánlivě vyjádřil podporu v činech proti sousednímu, či jakémukoliv státu.
A do třetice jeden z prvních osobních kontaktů. Také byl obšírně medializován. Šlo o setkání s šéfem BIS. Pro mě první důkaz, co je pro prezidenta-vojáka prioritou. V mém myšlenkovém pochodu jde o další varování. Soudím totiž, že zprávy tajných služeb budou mít velký, ne-li dokonce dominantní vliv na rozhodování politika, ač ne už vojáka. Jinak považuji za chybné, že se média vůbec dověděla o tomto setkání. Druhou chybou bylo, že slíbil panu Koudelkovi povýšení. Považuji to nejen za štulec svému předchůdci, ale za významnou nerozvážnost. Moudrý státník by si kupříkladu napřed velice dobře prostudovat činnost BIS a Koudelky v době vlády prezidenta Obamy, kdy naši zemi navštěvovali agenti CIA. A především by se zajímal proč. To z důvodů své kompetence v mezinárodních vztazích. A pak by jej třeba ještě interesovalo jak to, že BIS odposlouchávala Babiše, Zemana a další vládní činitele. To zase z důvodů orientace ve vnitrostátních vazbách.
Obecně jenom zdůrazňuji, že moudrý čekatel na prezidentský slib by neměl žádné své činy medializovat. Vypadá totiž velice podobně jistému bezvýznamnému klaunovi, který dělá světovou kariéru jako prezident ničitel.
Všeobecně k činnosti do inaugurace.
Hlavní a řekl bych jedinou veřejně sdílenou činností před státnickou inaugurací bývají rozhovory pro média. V životní situaci, v níž se pan Petr Pavel (P.P.P.) nachází nelze uplatnit lidové moudro „mlčeti zlato“, ani intelektuálské, „kdyby mlčel, filosofem byl by zůstal“. I když by mu to v některých oblastech slušelo. Zkušený politik v pozici budoucího státníka samozřejmě médiím neodmítá rozhovory, ale šetří s nimi, aby měl dost času na takovou přípravu k prvním krokům ve funkci, aby si z nezkušenosti zbytečně nedopouštěl trapných situací. V prvé řadě je poskytuje jen těm nejvýznačnějším, v prostředí našeho státu tedy veřejnoprávním. Ostatním se omluví a ujistí, že je rád poskytne až ve funkci, a dokonce naznačí možnou dohodu o budoucí pravidelné spolupráci.
Na tomto místě si nemohu odpustit osobní poznámku. Mě vadilo například to, že v předvolební kampani se nevymezil proti chování vlády i médií kvůli tomu, že prakticky fungují jako součást jeho předvolebního štábu, takže soutěž o prezidentský úřad nebyla fair play. Lidsky jsem to v době kampaně chápal, ale po zvolení už ne. Je pro mě znamením, že bude i nadále trpět a možná i podporovat, neobjektivní chování vlády. V případě médií to pokládám dokonce za signifikantní. Odůvodněně očekávám, že nebude podnikat žádné kroky sloužící k objektivnosti médií, a dokonce asi i minimálně trpně snášet vládní procedury zasahující do svobody slova. Pokud je nebude dokonce podporovat.
Zkušený politik se vystříhá sdělování svých záměrů, především všech významných změn, které hodlá uskutečnit. On ví, že prezident je doslova smýkán celou politickou, ba i širší mocenskou scénou, takže každý jeho záměr mu tyto síly budou upravovat, a nakonec byrokratické procedury transformují v něco, co ani nepoznává. Moudrý politik pak ví, že si především v politickém prostoru musí vytvořit široké zázemí pro prosazení každé jednotlivé změny, nadtož nějakého reformního celku.
Panu generálovi vadí, že nejsou stanovena pravidla pro předávání prezidentského úřadu. Prý to v některých zemích mají. Zavázal se, že se v této věci postará o změnu. Nic proti tomu, je to přece ve výlučné kompetenci jeho úřadu a jen to dokresluje, že pan „jenerál“ má smysl pro vojenský ordnung Silně ale pochybuji, že to někoho z řadových obyvatel našeho státu zajímá. Jsem toho názoru, že společnost by spíše uvítala pravidla pro činnost zvoleného kandidáta na období od zvolení do ceremonie ve Vladislavském sále. Je-li po výsledku voleb, podle všeobecných tradic ve světě, dosluhující prezident „chromou kachnou“, pak ten nastupující má ještě „skořápkou na zadku“. Z tohoto úhlu pohledu považuji za naprosto nepřijatelné kritizovat svého předchůdce, navíc dokonce hodnotícími soudy typu: „Miloš Zeman bohužel přinesl do naší politiky hrubost, zákulisní tahy, nevraživost a také dost velkou hodnotovou degradaci.“ Za vrcholně odporné považuji jednání, jež je občansky postižitelné, jako například obvinění činnosti kanceláře prezidenta, které bylo „jedním z důvodů ztráty důvěryhodnosti celého úřadu“. Jde totiž o typický projev mocnáře, který předpokládá, že jemu úslužní lokajové už udělají vše, aby jeho názor dodatečně dokazovali.
Několik dalších konkrétních poznámek k činnosti generála ante Hrad
Pan generál se nechal slyšet že „…je důležité, aby přechodné období do inaugurace zvolený prezident využil k tomu, aby se seznámil s co největším počtem lidí, se kterými potom bude přicházet do styku. Aby si nastavil vztahy, informoval se o řadě aktuálních věcí, které bude muset po inauguraci řešit. A to s jediným cílem, aby už od 9. března mohl začít plnohodnotně fungovat“.
Opakovaně sdělil veřejnosti, že nevidí nic špatného, že ještě před slibem se setkává s osobnostmi výkonné moci. Nečiní totiž žádná rozhodnutí a jenom se seznamuje s lidmi a orientuje v problémech. Vnímá to jako doklad své celoživotní aktivnosti, vždyť „…chce být prezidentem aktivním, ale ne aktivistickým“. Jelikož tuto frázi nijak neilustroval, tak ve mně vzbudila pouze vzpomínku na heslo mírového hnutí v polovině minulého století, po začátcích jaderného zbrojení na obou stranách „železné opony“; „Buď aktivní, abys nebyl radioaktivní“. Které je dneska v mých očích neobyčejně aktuálním.
„…a prezident by určitě měl fungovat jako osoba, která se bude snažit ovlivňovat lidi k tomu, co je správné a co je v zájmu naprosté většiny našich občanů. A i proto kdykoli nastane taková situace, například válka na Ukrajině či migrační vlna, která budí emoce, tak prezident rozhodně musí zaujmout stanovisko“. Citát je odpovědí na otázku, jak generál vnímá svůj vysoký mandát v podobě 3,7 milionů hlasů.
P.P.P. propadl iluzi, že zvolením se stal tlumočníkem většinového názoru obyvatel této země. V prvé řadě nerozlišuje od sebe občany a voliče, ale dokonce ani občany a obyvatele tohoto státu, což jsou početně rozdílné množiny osob žijících v této zemi. A prezident je nejvyšší osobností celého systému úřadů spravujících záležitosti komunity ČR, přesahující už počet deset a půl milionu členů. Druhou iluzí je, že všichni voliči sdílejí jeho názory na každý zásadní problém této země. Třetí je jakýsi komplex prezidentova „tatíčkovství“, které ho opravňuje lidi vychovávat. A konečně obludnou schizofrenií je, že své celoživotní zkušenosti, světový názor a řešení každého problému už předem považuje za správné, tedy jediné oprávněné, takže je jeho státnickou povinností ba doslova posláním lidi k jeho sdílení přivést. Jasný to zárodek autoritářství, riziko diktátorství.
Z toho úhlu pohledu mě zaujala tři jiná generálova prohlášení.
„Lidé uvidí změnu v komunikaci prezidenta k občanům, uvidí změnu v komunikaci k médiím, nakonec i změnu komunikace mezi politiky samotnými, orientaci na řešení skutečných problémů a méně osočování a obviňování. Věřím, že to všechno lidé ucítí velmi rychle.“
„Mnoho lidí si stěžovalo, že v řadě věcí je binec, že se nedoberou svých práv, nebo se jim nedostává sluchu, protože jim nikdo nechce naslouchat. Z toho pak plyne, že jsou nespokojení.“
„Když uvážím osobnostně, jak se choval Andrej Babiš jako boss, měl to vždycky v sobě, a já si říkal: Pokud by byl prezidentem a někdo z hnutí ANO, absolutně loajální k němu, bude premiérem, tak to by se naše země opravdu mohla stát druhým, a ještě na vyšší úroveň postaveným Maďarskem“
První dokazuje, že pan generál už propadl další iluzi, že jeho chování bude ovlivňovat celou atmosféru v politickém prostoru. Jaká ta atmosféra skutečně bude předvedl v názoru na odcházejícího prezidenta, cituji: „Miloš Zeman bohužel přinesl do naší politiky hrubost, zákulisní tahy, nevraživost a také dost velkou hodnotovou degradaci.“ Ve spojení s uvedeným názorem na Babiše a Orbána je pak podle mě úplně jasné, jaké klima ve veřejném prostoru bude pan generál pěstovat.
Druhé naznačuje, že si dokonce přisvojuje spasitelskou roli zásadního obratu v byrokratismu státních, krajských a snad i obecních úřadů. Obě dvě prohlášení nejsou ničím víc než pouze obrovskou naivitou člověka, který doposud jen velel, rozkazoval a nařizoval a nepodílel se nikdy na správě „demokratického“ společenství.
Třetí je pro mne doslova fundamentální. Za prvé, přeloženo do lidštěny říká. Pokud prezident, senát, sněmovna a vláda jsou ovládány jednou politickou „družinou“, je to v naprostém pořádku. Pokud by se to podařilo jiné, je to pro tento stát absolutně špatně. Řečeno jazykem generál-státníka: „okno příležitosti k provádění změn je plně otevřeno“ a taková šance k realizaci nepopulárních opatření, která koalice hodlá realizovat se musí využít, protože se jen tak brzy znova nevytvoří. Čehož se ihned chytil pan Stanjura, aby zdůraznil „drastických“ nepopulárních opatření.
Poslední citát zároveň je zjemnění a zklidnění politické situace u nás. Pokud hodnotícím soudem naštval příznivce Zemana, kteří dosud nejsou zanedbatelnou množinou, pak vyjádřením o Babišovi jeho voliče doslova urazil a ponoukl k nenávisti.