Od počátků poslední hospodářské krize, tedy již od roku 2008 se víc, než je vhodné, vyslovují k ní i různí neekonomičtí intelektuálové. Ve velké většině za zdroj všech problémů považují úpadek mravů, především mezi podnikateli. I když s tím zásadně nesouhlasím, přesto mám určitý počet návrhů na zlepšení etické úrovně všeho podnikání. V žádném případě ovšem nevěřím, že zlepšení morálky podnikatelů lze dosáhnout nějakými výzvami, či podobným nesmysly, které jsou účinné asi stejně, jako úpěnlivé motlitby věřících či šamanů na změnu počadí. Tvrdím bez skrupulí, že každý z mých návrhů by musel být vydán jako zákon a to i pro ta globálně nutná opatření. V prvé řadě jsem pro zrušení daňových rájů, jehož by mohlo být dosaženo jejich komplexním embargem. Považuji za naprosto nutné oddělit bankovnictví od investičních fondů všeho druhu. Následně jsem pro zavedení Tobinovy daně, ale mnohem vyšší, než navrhoval její autor, třeba až na úroveň platné DPH. Jsem pro takovou výši, která by prakticky zlikvidovala burzovní a především měnové a podobné finanční spekulace. Pak by se měly všechny měny pomalu vracet ke zlatému standardu. Ze zákona by měly být zrušeny všechny ratingové agentury a nahrazeny zveřejňováním dohodnutých indikátorů přímo od nejvyšší celosvětové instituce. Mělo by být zakázáno soukromé podnikání ve zbrojení, alkoholu, tabáku. Stejně tak by měly být zakázány soukromé firmy veškerého zprostředkovávání, jako čisté příživnictví. Za trestný čin s nejvyšší sazbou by mělo být uzákoněno zprostředkovávání práce a za nejhorší z nich, ze sazbou minimálně dvacet let pak takové, kde si zprostředkovatelská firma za své služby účtuje podíl z každé mzdy. Na okraj společnosti by měly být vykázány všechny aktivity související se sexem a zdaněny minimálně 300procentní spotřební daní. Komu je to všechno málo, ať laskavě můj výčet doplní. 

Poslední finanční krize přinesla jeden zajímavý důsledek. Ukázalo se, že muslimské země jejími úskalími prošly prakticky bez ztrát. Abnedlanďané se proto začali zajímat o chování muslimských finančníků. Všeobecně se ví, že druhá súra ve verši 275 zakazuje braní úroků a islámské finančnictví se tím dodnes řídí. Méně se už ale ví, že stejně jako úroky, jsou v muslimském světě nepřípustné i finanční spekulace. Vychází se přitom z přesvědčení, že penězi se nemají vydělávat peníze. Peníze totiž samy o sobě nejsou žádnou hodnotou, ale pouze měřítkem, jakousi umělou srovnávací mírou všech hodnot. Obchod proto u muslimů musí mít vždy reálný základ ve zboží nebo službách. Zisku lze pak také dosáhnout obchodem s nemovitostmi. Půjčka zakládá pro muslimskou banku právo na podíl na budoucím zisku, ale stejně tak banka společně nese s dlužníkem podnikatelské riziko. Islámské banky se řídí i dalšími omezeními, o nichž u nás není vesměs ani ponětí. Nejenže neinvestují do obchodu s alkoholem a vepřovým masem, které Korán zapovídá, ale nefinancují dokonce ani obchod se zbraněmi. Tato pravidla muslimských bank, vycházející s práva šaríji, jsou v posledních letech nejen studována, ale stále častěji i napodobována. vakzuje totiž o mnohem vyšší podnikatelskou úspěšnost, než jaká je standardem ve světě okupovaném Abendalndem. V mých očích je ale mnohem důležitější, že takové bankovnictví a s ním související podnikání, je nepoměrně mravnější od Abendlanského. Za nejvyšší princip v tom směru považuji odmítnutí zvráceného názoru, že peníze plodí peníze. Rovněž vysoce oceňuji, že zbraně nelze získat na půjčku. Celosvětově prý uvedeným způsobem obchoduje kolem 800 bank, které obhospodařují 800 miliard dolarů, ale objem obchodů i počet bank stále roste. Ve finančním světě, kde se hauzíruje biliony, vypadají uvedená čísla jako směšná částka, ale na rozdíl od virtuálního bohatství Abendlandsých, především Amerických a Britských spekulantů, tohle jsou opravdu reálné peníze. Muslimské bankovnictví má tím nad naším obrovskou převahu. Svět financí je pevně zakotven v reálném světě a nevznáší se ve sférách mnohdy až psychopatických fantastů. Jeho přímé sepětí s reálnou ekonomikou ho pak bezpečně chrání před tak zvanými bublinami hospodářské patologie.

Po antikomunistickém převratu zvítězila u nás mimo jiné i zvrhlá podnikatelská ideologie. Jednak z podnikání vytvořila svátost jediného tvůrce hodnot, za druhé ho povýšila na nejvyšší, ne-li dokonce jedinou oprávněnou občanskou aktivitu a konečně z něho učinila nebetyčnou zásluhu v zajišťování obživy nepodnikavým. Ani jedna z těchto tezí není pravdivá. Už jsem zde psal, že existují celé sféry podnikání, které žádné nové hodnoty nevytváří. Podnikatelé ale také nejsou žádným pilířem občanské společnosti, jak tvrdí liberální agitátoři, jakým je třeba politolog Pehe. Právě naopak jsou ve velkém počtu aktivit v naprostém rozporu se skutečnými občanskými aktivisty a to nejen ekology, jak se často prezentuje, ale i s odbory, spotřebiteli, pacienty, akademickou obcí, lékařskými komorami a mnoha jinými. A už v žádném případě neposkytují lidem práci, pokud totiž jenom trochu mohou, tak se vždy bez pracovníků obejdou. Podnikání ve společnosti řídící se demagogií o absolutní svobodě individua, nemůže být proto logicky nikdy ničím jiným, než bezohlednou honbou za obohacováním sama sebe. Protože liberální myšlení dospělo v posledním půl století tak daleko, že popírá dokonce existenci společnosti, pak se naprosto logicky z podnikání mimo jiné vytratil jeho zakladatelský mravní rozměr – odpovědnost vůči celku. Podnikání už není zodpovědností vůči společnosti, ale bezskrupulózní bitkou o co největší zbohatnutí jedince. Podnikatelé už nejen vykořisťují, jak tvrdili ještě marxisté, ale podrobují si celou společnost. Vzniká jakási podnikatelská totalita, na první pohled zprostředkovávaná penězi, takže se dokonce hovoří o totalitě, či minimálně nadvládě peněz. Nejhorší na nově se rodícím globálním systému je, že nejvyšší rovinou této nadvlády je ta nejzvrácenější forma podnikání, jež nevytváří žádné hodnoty, kde zisk jedněch musí být jen a jenom ztrátou jiných. Představuje ji celosvětový gang finančních spekulantů, kteří sami sebe označující za investory. A není to samozřejmě jediná podnikatelská perverze. Dalšími je vedle vyloženě zločinných (kšeftování s drogami) a krajně neslušných (nevěstince a hazard), rovněž provozování daňových rájů, zbrojařský průmysl, či soukromé žoldácké armády. V Abendlandu holt podnikání přerostlo lidem přes hlavu a plně je zotročilo.

Zrušení otroctví, stejně jako zrušení nevolnictví, bylo v mých očích jedním z největších podvodů na neprivilegovaných a ovládaných. Dostali formální svobodu, ale veškerý majetek, kdysi společně vytvářený, si nechali otrokáři, či feudálové. Ti druzí se pak, protože měli obrovský nadbytek bohatství, stali prvními kapitalisty, ať již produkčními, či finančními. Právě ona fiktivní svoboda nevolníků vytvořila základnu širokému využívání institutu nájmu. Bývalý šlechtic, pronajímal především půdu, protože v těch dobách nejméně tři čtvrtiny všech obyvatel se živila rolnictvím. Nájemce půdy v nájemném pak platil mnohdy daleko víc, než kolik kdysi musel na panském odrobotovat. Jinými slovy nájem půdy byl jen jinou formou nevolnické robotárny. Říkám bez skrupulí, že šlo o nejpodlejší způsob zneužívání soukromého majetku k obohacování. Institut pronájmu až dodneška není ale ničím jiným, než onou zvrhlostí, svou podlostí se rovnající přímo lichvě. Ve slušných společnostech by měl být zakázán. Kdo svůj majetek, nedovede sám obhospodařovat, má jej v prvé řadě prodat těm, kdo to dokáží. A nejen to, má mu být ze zákona odňat a převeden do správy zájemců, kteří ho za určitou částku dokáží provozovat, jako by spláceli hypotéku. Ovšem ne původnímu vlastníku, ale státu, který nemakačenkovi nadbytečný majetek legálně odebral. Pronájem je rovněž parazitismem, jako rentiérství. Druhý důvod, proč by měl být zákonem znemožněn. Nejlépe je to zřejmé z pronájmu bytů. Každý, kdo celý život žil v nájemním bytě si lehce spočítá, že na nájmu zaplatil mnohem více, než je hodnota bytu, či bytů, ve kterých žil. Pronajímatel totož získává nájmem nejen zpět hodnotu bytu, ale vytváří prostředky na stavbu bytu nového a navíc si financuje svou existenci. Jelikož jsou lidé, kteří často mění své bydliště, či mají mnohé jiné důvody, aby nevlastnili bydlení, ať mají šanci si ho pronajímat, ale pouze u obcí a nikoho jiného. Všechny ostatní formy nájmů by měly být bez výjimky zakázány.

Naše vláda si do preambule svého programu mimo jiné dala tvrzení, že cituji: jen podnikatelský sektor je tvůrcem bohatství společnosti, ne stát, konec citace. Nehodlám se v této noticce zabývat liberální demagogií o státu, ale pouze jevem, který vláda sama pojmenovala podnikatelským sektorem. Podle našeho právního řádu jsou totiž do podnikatelského sektoru zařazeny velmi rozličné, mnohdy na první pohled prapodivné aktivity. Hned v prvních měsících soukromého podnikání u nás mne kupříkladu zaujaly živnostenské listy, v nichž bylo jako předmět podnikání uvedeno: Koupě za účelem prodeje. Jelikož účelem podnikání je profit, pak to znamenalo jediné, někde lacině nakup a jinde draze prodej. Konkrétně pak, na Západě nakup šmejd, doma jej prodávej coby značkové zboží, což se také v prvních létech hladu po spotřebním zboží dělo prakticky bez výjimek. Kromě tohoto minimálně sporného, ale spíše podvodného podnikání, se časem u nás rozvinuly dokonce podnikatelské aktivity ve svém důsledku škodlivé, ale v každém případě nevytvářející absolutně žádnou přidanou hodnotu. Mám v té souvislosti na mysli, nevěstince, pardon, masážní salony, či night cluby, všemožné herny a ž po kasina, či půjčovny peněz a různé zastavárny, což všechno jsou, alespoň podle našich zákonů, legální formy podnikání. V tom byl prvotní kapitalismus přece jenom mravnější., snad proto, že podnikatelské aktivity provozovali nábožensky založení konzervativní občané. Právní řád tehdy uvedené aktivity buďto přímo zakazoval, nebo je alespoň vykazoval do vymezených prostor, mnohdy hodně vzdálených od slušné společnosti. Konečně poslední podivnou kategorií podnikání jsou burzovní spekulace všeho druhu, u nichž platí, že zisk jedněch, musí být nezbytně ztrátou pro jiné. Pokud naše vláda povyšuje podnikání na svátost tvorby bohatství, pak by si měla uvědomit, že všechny dosud zmíněné formy podnikání nejsou v žádném případě podnikatelským sektorem tvořícím bohatství společnosti, ale pouze a jenom sférou obohacování se jedinců na úkor jiných jedinců. A to je sakra rozdíl. Vláda tedy ve svém prohlášení buďto vědomě lže, nebo dokonce vůbec nepřemýšlí o tom, co říká. Pokud by chtěla nyní opravdu plnit své programové prohlášení, pak by musela minimálně všechny formy podnikání, které jsem tady vyjmenoval zrušit, čili prohlásit je za nelegální. Ani jedno totiž vůbec nezvyšuje bohatství společnosti – v žádném případě.

Při nedávném, pravidelném zveřejňování žebříčku nejbohatších lidí světa, mezi nimiž je i jeden z ČR, se v tisku vyjadřovali někteří současní novinářští komsomolci. Nejstupidnějším jejich argumentem je tvrzení, že tak obrovská soukromá bohatství prý jsou normální, protože existovala v dějinách vždycky. Je všeobecně známo, že v dějinách vždycky existovaly války a přesto je již zločinné psát či říkat, že je normální, že se vedou pořád. Lidé vždycky umírali na lepru, mor, choleru, TBC a další neduhy. Tvrdit, že by bylo normální, aby na ně umírali pořád, je děsivě nelidské. Obhájci majetkové diferenciace vždycky argumentují zásluhovostí. Nikdy ale nejsou schopni sdělit, co tím vlastně myslí. Jo, kdyby někdo vydělával miliony, když vytváří hodnoty stamilionové, tak prosím. Ale jaké hodnoty vytvořil kupříkladu finančník Petr Kellner, či spekulant Bakala? A konec konců jaké Roman, či Gross? Všichni kritici superdiferenciace jsou od těch lokajů bohatství prohlašováni za bandu závistivců, i když pro ni nemají jediný rozumný argument. Z hlediska civilizačního pak za nejparadoxnější považuji skutečnost, že mezi nejbohatší lidi patří také modelky, sportovci, zpěváci či herci a při tom zemědělce musíme dotovat, aby vůbec přežili, ačkoliv právě oni zajišťují všem, včetně těch superboháčů to naprosto nezbytné. Zná někdo větší civilizační, ergo ekonomickou stupiditu?!

&že Walesa v polské televizi dne 5.1.12 prohlásil, cituji: &celý současný systém je třeba zbořit a začít budovat nový, konec citace. Tak jako není náhodné, že vůdce dělníků z ČKD z listopadového převratu nedávno prohlásil, že v posledních volbách dal hlas KSČM. Ještě méně je náhodné, že po celém Západě roste popularita hnutí 99%, Rozhořčených a mnohých dalších, která se bouří proti zdánlivě anonymní nadvládě největších globálních investorů, která má rysy nebývalé asociálnosti a společensky vrací Evropu a USA do devatenáctého století. Pokud je tomu tak, pak asi nebude náhodné, když vznikne nová celosvětová revoluce. Tentokrát mnohem bezohlednější, důkladnější a zdánlivě konečná. Měla by totiž být takovou, aby nebyla koncem dějin lidstva, ale jejich skutečným začátkem, protože po celou svou historii až dosud bylo člověčenstvo v otroctví neznámých sil. Konečně by mělo být správcem svých věcí a řídit svůj osud.

&že Walesa v polské televizi dne 5.1.12 prohlásil, cituji: &celý současný systém je třeba zbořit a začít budovat nový, konec citace. Tak jako není náhodné, že vůdce dělníků z ČKD z listopadového převratu nedávno prohlásil, že v posledních volbách dal hlas KSČM. Ještě méně je náhodné, že po celém Západě roste popularita hnutí 99%, Rozhořčených a mnohých dalších, která se bouří proti zdánlivě anonymní nadvládě největších globálních investorů, která má rysy nebývalé asociálnosti a společensky vrací Evropu a USA do devatenáctého století. Pokud je tomu tak, pak asi nebude náhodné, když vznikne nová celosvětová revoluce. Tentokrát mnohem bezohlednější, důkladnější a zdánlivě konečná. Měla by totiž být takovou, aby nebyla koncem dějin lidstva, ale jejich skutečným začátkem, protože po celou svou historii až dosud bylo člověčenstvo v otroctví neznámých sil. Konečně by mělo být správcem svých věcí a řídit svůj osud.

Dočetl jsem se někde na netu, že poslední žijící Mašín v rozhovoru po MF DNES, se otřel o památku Palacha, kterou si v ČR někteří lidé připomínají 19. ledna. Prý o něm řekl, že to nebyl hrdina, ale psychicky labilní mladík. Jeho čin byl údajně nesmyslný a neuvážený. Nakonec měl mnohonásobný vrah a mnoholetý žoldák tu drzost, aby nás ještě všechny poučil slovy, cituji: Nepovažuji za zodpovědné a za dobrý příklad mládeži oslavovat čin sebezmrzačení, sebeupálení z jakýchkoli důvodů.“ I když se oprostím od jakékoliv ideologie, čin Palacha byl, je a zůstane navždy nadčasovým, jako symbol nesouhlasu s kteroukoliv vojenskou agresí a fakticky jakýmkoliv násilím. Sice to není čin tradičně Západní, ale spíše Orientální, leč právě proto tím víc v současném globalizujícím se světě vnímaný a uznávaný. V naší Abendlandské zprzněné morálce pak doslova věčným mementem. Ve srovnání s tím jsou činy Mašínů pouho pouhou jednou epizodkou z milionu podobných, z každé občanské války, v níž vždycky teprve vítěz hodnotí její smysl. Jelikož ale v občanských válkách není nikdy definitivních vítězů, navěky bude chování Mašínovců pro jedny zhovadilým činem a pro druhé terorismem povýšeným na odboj. Osobně o činu Mašínů nemám ochotu se vyjadřovat, jako o konání jakékoliv party sprostých násilníků. Každý zločinec si totiž dovede svůj čin nějak zdůvodňovat, naprostá většina se cítí nevinná a některé typy, jako třeba Mašíni, ho dokonce považují za zásluhu, která má být odměněna. Při tom nejsou nic jiného, než psychopati. Jejich narušené osobnosti nakonec dokazuje i poslední, alespoň doufám že poslední, veřejný počin Mašína, který už vnímám jako ubožácky zlobnou závist, že Palach je hrdinou v očích většiny a on pořád pouze a pouhopouhým vrahem, dokonce u mnohem větší části obyvatel naší země, o němž svět navíc nikdy vědět nebude, protože vrahy neobdivuje. Nepsal bych vůbec o tomto projevu psychopata, pokud by mne neděsilo chování novinářů MF DNES. Poskytnutí prostoru Mašínovi není totiž jenom patolízalstvím k současné vládě. Hnusný je jejich mlčenlivý souhlas s názorem že sebevrah je špatným příkladem pro mladé, zatím co mnohonásobný vrah a profesionální, žoldák, čti zabiják, vzorem.

Kdo sleduje dlouhodobě zahraniční politiku USA a Izraele, musí být zhnusen především tím, že obě země pořád považují válku za legitimní součást prosazování svých zájmů v mezinárodním měřítku. Tento zvrácený způsob chování vrcholků predátorské civilizace, musí být v zájmu přežití lidstva jednou provždy totálně zničen. Už Albert Einstein navrhoval zrozené OSN, ať vybuduje celosvětové vojsko a všechna vojska národních států ať jsou zrušena. V politické filosofii moderní levice je podle mne naprosto nutné vytvořit globální vědomí, podle něhož je každá válka nevyšším možným zločinem, selháním lidské přirozenosti a proto absolutně nepřípustná. Levice musí bez výjimek neuznávat ideje o obranné válce, nadtož ochraně vlastní bezpečnosti preventivní agresí. U každé války se dá zjistit, kdo byl jejím iniciátorem, kdo se dopustil prvního útoku. Pokud globální civilizace nevytvoří celosvětovou armádu, mělo by být svrchovanou povinností všech zemí, aby při vzniku válečného konfliktu kdekoliv ve světě se všechny státy vrhly na bojiště, okamžitě donutily obě strany k ukončení bojů, zatkli vedoucí představitele obou stran a vyšetřily důvod konfliktu. Jsem toho názoru, že viníci válečných akcí by měli být v každém případě popraveni. V tomto případě je dokonce trest smrti nezbytný, protože lidstvo se tím zbaví nejagresivnějších genů ve své populaci. Což by mělo trvat alespoň do doby, než lidstvo zvládne takové genetické manipulace, které zbaví jedince agresivního chování.