Naše vláda si do preambule svého programu mimo jiné dala tvrzení, že cituji: jen podnikatelský sektor je tvůrcem bohatství společnosti, ne stát, konec citace. Nehodlám se v této noticce zabývat liberální demagogií o státu, ale pouze jevem, který vláda sama pojmenovala podnikatelským sektorem. Podle našeho právního řádu jsou totiž do podnikatelského sektoru zařazeny velmi rozličné, mnohdy na první pohled prapodivné aktivity. Hned v prvních měsících soukromého podnikání u nás mne kupříkladu zaujaly živnostenské listy, v nichž bylo jako předmět podnikání uvedeno: Koupě za účelem prodeje. Jelikož účelem podnikání je profit, pak to znamenalo jediné, někde lacině nakup a jinde draze prodej. Konkrétně pak, na Západě nakup šmejd, doma jej prodávej coby značkové zboží, což se také v prvních létech hladu po spotřebním zboží dělo prakticky bez výjimek. Kromě tohoto minimálně sporného, ale spíše podvodného podnikání, se časem u nás rozvinuly dokonce podnikatelské aktivity ve svém důsledku škodlivé, ale v každém případě nevytvářející absolutně žádnou přidanou hodnotu. Mám v té souvislosti na mysli, nevěstince, pardon, masážní salony, či night cluby, všemožné herny a ž po kasina, či půjčovny peněz a různé zastavárny, což všechno jsou, alespoň podle našich zákonů, legální formy podnikání. V tom byl prvotní kapitalismus přece jenom mravnější., snad proto, že podnikatelské aktivity provozovali nábožensky založení konzervativní občané. Právní řád tehdy uvedené aktivity buďto přímo zakazoval, nebo je alespoň vykazoval do vymezených prostor, mnohdy hodně vzdálených od slušné společnosti. Konečně poslední podivnou kategorií podnikání jsou burzovní spekulace všeho druhu, u nichž platí, že zisk jedněch, musí být nezbytně ztrátou pro jiné. Pokud naše vláda povyšuje podnikání na svátost tvorby bohatství, pak by si měla uvědomit, že všechny dosud zmíněné formy podnikání nejsou v žádném případě podnikatelským sektorem tvořícím bohatství společnosti, ale pouze a jenom sférou obohacování se jedinců na úkor jiných jedinců. A to je sakra rozdíl. Vláda tedy ve svém prohlášení buďto vědomě lže, nebo dokonce vůbec nepřemýšlí o tom, co říká. Pokud by chtěla nyní opravdu plnit své programové prohlášení, pak by musela minimálně všechny formy podnikání, které jsem tady vyjmenoval zrušit, čili prohlásit je za nelegální. Ani jedno totiž vůbec nezvyšuje bohatství společnosti – v žádném případě.