Od počátků poslední hospodářské krize, tedy již od roku 2008 se víc, než je vhodné, vyslovují k ní i různí neekonomičtí intelektuálové. Ve velké většině za zdroj všech problémů považují úpadek mravů, především mezi podnikateli. I když s tím zásadně nesouhlasím, přesto mám určitý počet návrhů na zlepšení etické úrovně všeho podnikání. V žádném případě ovšem nevěřím, že zlepšení morálky podnikatelů lze dosáhnout nějakými výzvami, či podobným nesmysly, které jsou účinné asi stejně, jako úpěnlivé motlitby věřících či šamanů na změnu počadí. Tvrdím bez skrupulí, že každý z mých návrhů by musel být vydán jako zákon a to i pro ta globálně nutná opatření. V prvé řadě jsem pro zrušení daňových rájů, jehož by mohlo být dosaženo jejich komplexním embargem. Považuji za naprosto nutné oddělit bankovnictví od investičních fondů všeho druhu. Následně jsem pro zavedení Tobinovy daně, ale mnohem vyšší, než navrhoval její autor, třeba až na úroveň platné DPH. Jsem pro takovou výši, která by prakticky zlikvidovala burzovní a především měnové a podobné finanční spekulace. Pak by se měly všechny měny pomalu vracet ke zlatému standardu. Ze zákona by měly být zrušeny všechny ratingové agentury a nahrazeny zveřejňováním dohodnutých indikátorů přímo od nejvyšší celosvětové instituce. Mělo by být zakázáno soukromé podnikání ve zbrojení, alkoholu, tabáku. Stejně tak by měly být zakázány soukromé firmy veškerého zprostředkovávání, jako čisté příživnictví. Za trestný čin s nejvyšší sazbou by mělo být uzákoněno zprostředkovávání práce a za nejhorší z nich, ze sazbou minimálně dvacet let pak takové, kde si zprostředkovatelská firma za své služby účtuje podíl z každé mzdy. Na okraj společnosti by měly být vykázány všechny aktivity související se sexem a zdaněny minimálně 300procentní spotřební daní. Komu je to všechno málo, ať laskavě můj výčet doplní.