ODS sice nevyhrála volby, ale povedl se jí v nich, pro udržení politické moci, základní dvoujediný kousek. Eliminovala Paroubka, coby reálnou možnost vládnutí ČSSD a KSČM a zároveň se stala sestavovatelem vlády, aniž volby vyhrála, což byl obrovský, osobní úspěch samotného Nečase i když s božskou pomocí otce zakladatele. Aby si doslova koupila svého nezletilého koaličního partnera, tak po troše odporu souhlasila mimo jiné i s tím, aby předseda VV John zasedl na křeslo ministra vnitra. ODS pro takovou situaci musela mít samozřejmě od samého počátku připravené další tahy, jimiž by uchránila své kmotry a především vlivné členy, před Johnovou novinářskou zbrklostí. John byl totiž reálným ohrožením všech dosavadních kmotrů a jimi voděných politických loutek všech politických subjektů. Mohl totiž nejlépe splnit protikorupční zadání podle zaběhané zásady, která říká, že je nutné, aby se do protikorupčních osidel chytila velká ryba. Jelikož je ale dalším pravidlem, že to nemá být nikdo z opozice, nadtož její výrazný, by dokonce nejznámější mluvčí, existovalo nebezpečí, že protikorupční vláda dopadne jak ta Zemanova, která po velkohubém vyhlášení akce Čisté ruce nakonec musela za mříže poslat vlastního ministra financí. V rámci tak zvané demokratické soutěže politických stran o moc, si každá opravdu sebeodpovědná strana po celou dobu sbírá materiály na své oponenty. Současná pravice to má ulehčené, protože prakticky všichni novináři kopou za ni, především ti investigativní, čti, honící se za senzacemi, jako kdysi sám John. Když se povedlo Johna vyšťouchat z postu ministra vnitra, dostal šanci osvědčený slouha Kubice. Dlouho rozprostřené antikorupční sítě nakonec z kalné vody politiky vytáhly Ratha. Kubice tedy svůj úkol splnil. Zůstává otázkou, zda taková ryba není příliš velká. Lessy i sám Kubice, který se zatím tváří, že o ničem předem nevěděl, budou nyní muset bojovat o svou vlastní záchranu. V takové situaci nelze proto předpokládat žádný čistý mač a v našich poměrech ani nějakou opravdovou soudní nestrannost.