Dneska dopoledne na přejezdu u Studénky vletělo Pendolino do nákladního auta. Záměrně používám slovo vletělo, protože považuji rychlost vlaku kolem 160ti kilometrů za hodinu spíše srovnatelnou s letem, než s jízdou. Jsem toho náhledu, že trať, po které se nejen jeden vlak, ale prakticky všechny rychlíky řítí uvedenou rychlostí, ba i osobní vlaky tam jezdí mnohdy rychleji než 120 kilometrů za hodinu, v žádném případě nemá mít úrovňové silniční přejezdy. Je totiž z pouhého počtu pravděpodobnosti jisté, že dříve, či později na nich dojde ke střetu silničního vozidla s vlakem. Lidé jsou totiž jednak nenapravitelní, takže nedodržují pravidla a mnohdy se prostě dopouští chyb. Náš stát oprávněně není nejvyspělejšími zeměmi považován za srovnatelný s nimi. O bezpečnost svých občanů totiž nepečujeme v nejvyšší možné míře. Já být osobně železničním inspektorem, tak nikdy nepovolím provoz vlaků s rychlostí nad sto kilometrů v hodně na trati, která má úrovňové přejezdy. To je pro mne prostě bezpečnostní standart dokazující celkovou kulturu země a basta.

Média se, jako vždycky, shodují v odpovědi na danou otázku, aniž jejich zaměstnanci nějak investigativně hledají, nebo alespoň kriticky přemýšlejí. Zmíněný region je totiž již dlouhodobě, tedy nejméně dvacet let, střediskem pašování cigaret, takže se doslova nabízí tvrzení, že zbojníci z Pravého sektoru se na takovém výnosném byznysu chtěli rovněž přiživit. Jenže všechno bude asi jinak. Mukačevo je jenom 40 kilometrů od hranic hned čtyř států slabé, tedy postsocialistické Evropy. Ozbrojenci Pravého sektoru byli sice neprodleně po incidentu obklíčeni vládním vojskem a policií, ale odmítli se jim vzdát s prohlášením, že se vzdají jen a pouze velení SBU. Ti, kdo se alespoň trochu zajímají o situaci na Ukrajině při tom dobře vědí, že vedení SBU je přímo řízeno vládními zmocněnci USA. Tento orgán bezpečnosti země je tedy vykonavatelem vůle mocnářů USA, prakticky nezávislým na rozhodování mocenských struktur prezidenta či premiéra Ukrajiny. Pravý sektor je touto paralelní vojenskou mocí v zemi udržován jako oddíl ozbrojených provokatérů v zemi. Na první pohled vypadá, díky svému vrchnímu veliteli Jarošovi, jako neovladatelný batalion, ale ve skutečnosti plní nejvyšší rizikové úkoly nařizované z USA. Amerika je totiž jedinou zemí, která nemá žádný zájem na ukončení konfliktu na Ukrajině, ba má jasně deklarovaný zájem na přenesení konfliktu mimo území Ukrajiny. Když se již rok a půl nedaří rozpoutat v Evropě válku zatažením do konfliktu Ruskou federaci, zkouší se vtáhnout do něj některý ze států na západě Ukrajiny. Tento nebezpečný, alespoň pro celou Evropu, krok se nyní snažil iniciovat Pravý sektor, možná že aniž o tom ve skutečnosti věděl.

Vždycky jsem považoval EU za mrakodrap, stavěný od střechy. A co je nejhorší, stavěný bez plánů a ve zmatečném kvaltu, jakoby pod cizím nátlakem. Vadilo mi to v aktivním plédování pro EU, přestože jsem hluboce přesvědčen, že Evropa musí vytvořit jakési své „spojené státy“, jinak se stane bezvýznamnou. Kdyby se EU budovala od základů a ne od střechy, je docela možné, že dneska už by, alespoň její jádro, skutečně tvořilo jeden akceschopný stát a netahal by skoro každý její člen káru společných zájmů na stranu zájmů především svých. Je to nejlépe vidět při každém řešení složitějších, až krizových problémů. Přesněji řečeno, pomalu, leč jistě je každý sebemenší problém rizikem velké krize pro EU, protože každý stát dává přednost zájmům svým, čemuž pokrytecky říká svrchovanost, před zájmem celku. Zadlužení Řecka sice není malým problémem, ale přece jenom není tak strašným, že by se kvůli němu měla rozpadnout EU, ba dokonce eurozóna. Evropští političtí lídři pracují zmatečně. Neměli by se snažit vytvářet z EU byrokraticky sjednocované teritorium s normováním kupříkladu velikosti okurek a jiných nesmyslů, ale především by měli alespoň z eurozóny vytvořit silný stát. Komplexní stát se vším všudy, čili s mocí zákonodárnou, exekutivní i soudní a samozřejmě s patřičnými regulačními institucemi. EU potřebuje jakýsi parlament a komise mnohem méně, než potřebuje eurozóna svůj parlament, vládu, ústavní a další soudy a hlavně centrální banku, neoddělenou od státu a v žádném případě ne v rukou soukromých banksterů. Současný prezident Francie to vyjádřil předevčeremjako první. Je jenom škoda, že teprve tehdy, když v boji o svrchovanost Francie vidí, že Německo se chová jako vláda eurozóny, ba dokonce jako diktátor EU.

Po skončení „Balkánské války“, čti, po ukončení bombardování Srbska, se stalo Kosovo prvým státem světa spravovaným mezinárodní vojenskou juntou, čili se stalo gubernií spravovanou NATO. Na počátku se jevilo, že takový stát je přechodným jevem, jako všechny vojenské diktatury. Jenže od té doby se s ním nic podstatného nezměnilo, takže je to stát, který je uznán jen některými zeměmi a existuje jen a pouze díky vojenské moci NATO. V právě skončeném týdnu na území Evropy vznikl další typ státu, jakýsi „Bankystán“, čili země v područí světových bank. Nebo přesněji globální bankéřská mafie. Je jím Řecko. V Jižní Americe se ještě nemuseli bankéři stát bezprostředními správci států, jako je Venezuela, Brazílie, či Argentina, leč v Evropě už museli ze stínu trezorů na světlo politického prostoru. Jsem zvědav, jak se jim bude dařit.

Ve Španělsku je před volbami a sílí v něm vliv socialisticky se tvářícího hnutí PODEMOS. Nejen proti jeho aktivitám, ale všeobecně proti jakékoliv politické opozici si vládci schválili zákon, který platí od 1.7. Mocnáři v zemi prohlašují, že zákon je namířen proti terorismu, ale podle jeho obsahu jde jasně o zákon protiopoziční. Stačí si přečíst některá jeho opatření, která zveřejnila v Literárních Novinách známá investigativka, novinářka Tereza Spencerová. Tady jsou, cituji:

1) Pokud vyfotografujete příslušníky policie nebo jiných bezpečnostních složek (natož pokud je vyfotografujete při násilném zásahu proti civilistům) a vystavíte snímek na sociálních sítích, následuje pokuta až 30 tisíci eur, přičemž její výše může záviset na tom, kolik lidí vás na sítích sleduje.
2) Tvítovat nebo přeposílat „lokaci organizovaného protestu“ nyní může být vykládáno jako akt terorismu, neboť podněcuje ostatní ke „spáchání zločinu“, což současně znamená, že i demonstrace jako taková se ve Španělsku stává zločinem.
3) Za teroristický čin je nově považováno i jakékoli vyzrazování neveřejných informací ve snowdenovském duchu.
4) Za teroristický čin může být považována návštěva teroristických webů, a to i čistě kvůli rešerši.
5) Zločinem se nově staly jakékoli komentáře na adresu královské rodiny, které úřady shledají satirickými natožpak rovnou urážlivými.
6) Zločinem se nově stává i obtěžování volených zástupců lidu, ať už v centrální vládě nebo v místních správách, přičemž za obtěžování se považuje například i kritika směřující k neplnění volebních slibů.
7) Ekologické protesty kvůli znečištění životního prostředí se nově pokutují v rozmezí od 601 eur do 30 tisíc eur.
8) Zakázány jsou rovněž veškeré protestní akce před budovou parlamentu. Bez ohledu na to, jak drastický zákon jeho poslanci přijmou, se pokuty pohybují ve stejném rozmezí jako u ekologů.
9) A tytéž pokuty se mohou uplatňovat také na všechny, kdo budou bránit policii ve výkonu její činnosti, ať už je řeč o účasti na nepovolené demonstraci nebo o neuhnutí policejnímu obušku.
10) Jakýkoli projev neúcty k policistům počítá s pokutami v rozmezí 100 až 600 eur.
11) Okupační stávky, squatting nebo odmítnutí výzvy k opuštění kanceláře, banky nebo jiného prostoru stojí rovněž 100 až 600 eur.
12) A za zločin jsou nově považovány například i texty na internetu, které mohou „narušit pořádek a mír“… aniž by bylo řečeno, čí.

Takový zákon už není pouze nedemokratický, ale vyloženě fašizující. V mých očích představuje doslova „Konec demokracie ve Španělsku“. Jenom škoda, že se toho nedožil Biĺak, asi by blednul závistí nad tím, jak jiní umí dneska vládnout.

„Cip“pras se nakonec přece jenom vybarvil, na což jsem neustále čekal, jen jsem nevěděl, jak to udělá. Začal tím rychloreferendem, která mu mělo dát „silný“ mandát. Byla to totiž fraška, doslova lidová komedie. Určitě jsem totiž nebyl jediným člověkem, který nějak nepochopil, o čem vlastně Řekové rozhodovali. Otázka totiž byla nejen dlouhá, ale neobyčejně složitá. Raději ji celou v českém překladu ocituji: „Měl by být přijat návrh dohody předložený 25. června euroskupině Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, sestávající ze dvou částí tvořících celý návrh? První dokument nese název ‘Reforms for the completion of the current programme and beyond’ (Reformy nutné pro dokončení nynějšího programu a pro další období) a druhý ‘Preliminary debt sustainability analysis’ (Předběžná analýza dluhové udržitelnosti)“. Jsem si naprosto jistý, že většina hlasujících vůbec ty dokumenty nečetla. Navíc odpovědí neměla být slova „Ano“, či „Ne, ale jakási podivná „Schvaluji“ a „Neschvaluji“. Jestliže vláda z výsledku vydedukovala, že obdržela pověření zůstat v eurozóně, tak opravdu nevím, na jakém základě. V mých očích bylo referendum nejen „rychlokvaškové“, ale především naprosto zbytečné. USA nemohly připustit, aby Řecko odešlo z čehokoliv, tedy z EU, eurozóny a nedej bůh dokonce z NATO. Což by se nejvíc zamlouvalo Rusům. Proto už dávno všem „vyjednavačům“ jasně daly najevo, svou vůli. Řecko tím bylo odsouzeno a EU si proto na něm mohla doslova zgustnout, což také udělala. Tsipras nakonec dopadl jako politický nedouk. Proto od té chvíle jsem si jej pojmenoval Cippras, když slovem cip je označován mladý nevyučený horník. Zdědil po minulých vládách 124 564 vojáků, 1622 tanků, 2187 bojových obrněných vozidel, 1920 dělostřeleckých systémů, devětadvacet bojových vrtulníků, 588 bojových letadel, jak tvrdí časopis ATM. Při tom má obyvatel o necelý milion víc než ČR. Kdyby byl opravdu silným politikem a ne mluvkou, tak by okamžitě rozpustil armádu a snad jen nějakými deseti tisíci posílil policii, především tu pohraniční a všechnu tu výzbroj by vrátil zemím jejich původu. A samozřejmě by žádal zpátky peníze, které za ně jeho předchůdci zaplatili, což udělali na nátlak khaki mozků z NATO. Jelikož nic takového, ani tomu podobného neudělal, ba ani se o to nepokusil, je v mých očích buďto hloupý, nebo navedený, přesněji řečeno, světovládci do Syrizy nastrčený.

Jako nevěrce mne nikdy nezajímal věroučný spor Jana z Husince s římskokatolickou církví. Zajímal jsem se vždycky pouze o sociální rozměr jeho náboženského učení. Stejně tak jsem se zajímal pouze o společnostní chování jeho hlavních následovníků, kališnických bojovníků, nikoliv o jejich vojenskou technologii a přechodná vítězství. Jsem hluboce přesvědčen, že jak Hus, tak husité, zanechali ve vědomí našich lidí poměrně vysoký smysl pro rovnost, který v Evropě není zdaleka tak silný. Že i v tom směru došlo po Listopadu k zásadní transformaci, se mi ale bohužel znova potvrdilo před několika dny. Když jsem se dočetl, že jen za minulý rok bylo z národohospodářství naší země odvedeno 214 miliard českých korun na dividendách do ciziny, uvědomil jsem si s hrůzou, že to fakticky nikomu nevadí. Nedovedu si ani představit, kolik potom muselo být převedeno z našich výnosných podniků přímého zisku do mateřských zemí jejich vlastníků. Vždyť nejlukrativnější firmy u nás, především banky a automobilový průmysl jsou v úplném vlastnictví cizích korporací, takže z národní ekonomiky naší země odčerpávají nejen dividendy, ale i daně, jelikož mohou finanční toky různě přelévat v rámci svého mezinárodního účetnictví. Všechny naše dosavadní vlády se tváří, jako by se nechumelilo. Při tom údajně prezident dolních deseti milionů už se ale, mimo jiné, nechal slyšet, že bylo mylné zrušení poplatků v nemocnicích. Při tom na nich se mohou vybrat jen stamiliony, zatím co stamiliardy ze země utíkají. Takže v den Husova upálení, tedy v den vzniku husitství jsem přesvědčen, že jejich tradici boje s celým tím panským světem je bezpodmínečně nutné obnovit. Naše zem je v Evropě třetím největším plátcem dividend do cizích zemí. Částka představuje celých pět procent hrubého domácího produktu a odpovídá skoro pětině příjmů státního rozpočtu. Pokryla by víc jak 40% sociálních výdajů státu. Všichni díky sporům ve vládní koalici víme, jak nám uvedené finance chybí. A při tom zmíněný únik peněz je způsoben pouze a jenom neschopností všech vlád, které nedokázaly kompetentně ošetřit naše zájmy při povolování zahraničních investic u nás. Takže je co napravovat, protože legislativa EU to zatím umožňuje. Jen to potřebuje doslova husitskou odvahu v řadách našich politiků.

Současná krize kolem Řecka začala už někdy v roce 2001, kdy jeden z největších bankovních domů, Goldman Sachs, pomohl Řecku zfalšovat údaje o státním dluhu tak, aby splnilo podmínky přijetí do eurozóny. Pikantní na tom všem je, že to byrokraté EU moc dobře věděli a zavřeli oči. Goldman se proti této dluhové bublině pojistil tím, že si vsadil proti řeckým dluhopisům v očekávání, že rapidně klesnou a i jinak se mu to všechno časem dobře zaplatí. Člověk, který tento obchod za Řecko dojednal, se následně stal premiérem, aby průběh následných operací pohlídal. Tolik jenom pro začátek. Kdo chce podrobnosti, najde je mimo jiné kupříkladu i v Britských listech na webu http://blisty.cz/art/66321.html zveřejněném koncem roku 2012. Goldman Sachs přešel následnou krizí hypotéční bubliny v USA s obrovským ziskem díky Bílému domu, kde měl rovněž své lidi. Takže poté se už mohl plně věnovat řízení ekonomiky Řecka směrem k bankrotu. Dnes je to v pozadí právě tato banka, která diriguje tak zvané vyjednávání „věřitelské“ trojky s vládou Tsiprase, jež zahání Řecko do pozice, ohrožující celou eurozónu. Pokud se povede znehodnotit, ba až znicotnit euro, má globální vládce USA vystaráno a může se pak plně věnovat měnovému souboji s BRICS, který je novým reálným nebezpečím pro dolar. Jak je vidět, globální panstvo má proti vládám jednotlivých zemí nejeden nástroj politického ovládání. V prvé řadě je to vzpoura davů, kterážto metoda se samovolně vytříbila při převratech v zemích bývalého „socialistického tábora“. Tehdejší improvizace byla později zpravodajskými službami globálních mocipánů vypulírována do detailní technologie a použita následně ve formě „barevných revolucí“ a „arabského jara“ od Gruzie po Egypt a nejostřeji pak na Ukrajině. Neoliberálním převratem nastolená globální nadvláda bank otevřela tak další metodu na ovládání světa, které někteří odborníci říkají „bankéřský mejdan“. Tu právě nyní předvádí k finále se blížící měnoví diktátoři na Řecku. Jejich obslužný personál tvořený čelnými politiky EU, kteří vesměs všichni prošli praxí ve velkých bankách, má pouze zajistit jakousi demokratickou stínohru nastupující nejhnusnější fašistické diktatury dějin.

Izraelská vláda, ve snaze předejít hodnotící zprávu OSN, uveřejnila své šetření loňských bojů v pásmu Gazy, což je fakticky jeden rok z dlouholeté války mezi Izraelem a Palestinci. V dokumentu se píše, že civilisté tvořili jen 56 procent obětí, což podle vlády novodobého Izraele prý z války činí „morální válku“ vedenou státem s morálními a dalšími hodnotami. Celkový počet obětí přesáhl počet dvou tisícovek. Takže palestinských žen dětí a starců bylo jen v pásmu Gazy loni zabito hodně přes tisíc. Odhady OSN hovoří o 67 procentech a Palestinci dokonce o 70 až 75 procentech. Zaujal mne především pojem „morální válka“. Po termínu „humanitární bombardování“ jde o další velezajímavý termín z „teorie válčení“ post bipolární éry. Nikdy jsem vnitřně neuznával jakási pravidla „slušného“ válčení, odvozovaná mimo jiné i z dávnověkých mravů rytířských bitev. Celé mezinárodní právo týkající se válek je v mých očích hnusem veškeré lidské civilizace. Tak zvané Ženevské konvence, konkrétně čtyři úmluvy a tři dodatky, shrnující pravidla ochrany osob boje se neúčastnících (civilisté) nebo z bojů vyřazených (váleční zajatci, ranění a nemocní vojáci) během ozbrojených konfliktů, vnímám jako zrůdnost, která má dávat válce jakousi legitimitu, či dokonce snad morální oprávnění. Jsem toho názoru, že při ozbrojených konfliktech se vždycky dá zjistit, kdo ho začal. Pro něj pak je jediné správné označení – vojenský agresor. A vojenská agrese by ve všech případech měla být považována za válečný zločin podle mezinárodního práva. Agresor by měl od samého počátku své agrese spadat do jurisdikce specializovaného mezinárodního tribunálu. Nezúčastnění světoví mocnáři by pak měli mít jedinou povinnost. Odpovědné politiky agresora okamžitě zatknout a postavit před soud. Už Einstein navrhoval, aby OSN měla svou armádu, která by v takových případech zasahovala jako jakási světová policie, jež by začínající rvačku svou silou zastavila. Žádná morální válka totiž neexistuje. Ani tak zvaná obranná válka by neměla být chápána za nějakou morální, protože vede v mnoha případech k preventivní agresi. Proti agresorovi by se měl vždy postavit celý svět a svou mocí ho zastavit v samých počátcích. Pokud mezinárodní právo nebude mít takový, či podobný systém kodifikován, pak bude lidstvo, díky své současné technologické vyspělosti, neustále na hraně sebezničení. Mezinárodní „právo válečné“, by mělo být vždy a všude považováno za morální pokleslost. Realita dnešního světa má ale příliš daleko k záchraně lidstva před konflikty, dokonce i před sebelikvidací, už především proto, že mocnáři USA považují veškeré mezinárodní soudy za neoprávněné k souzení svých občanů. Kongres USA totiž již dávno přijal zákon, který umožňuje vládě použití vojenské síly k osvobození kteréhokoliv občana USA, který by byl postaven před mezinárodní soud. Vládci USA nepovažují tedy žádnou moc pocházející z tohoto světa za oprávněnou posuzovat nejen jejich činy, ale dokonce činy kteréhokoliv svého občánka. Řečeno jinak Američané se považují fakticky za nadlidi. Podle mne jde o superrasismus. Hitler vedle nich byl amatér.

Americké ministerstvo zahraničí ve své pýše správce světa vydává každoročně pamflet s názvem „Výroční zprávu o porušování lidských práv ve světě“. Pokud by šlo o dokument OSN, tak by to bylo možné chápat, ale když takový cancát vydává stát, který dneska už bojuje s mnoha zeměmi světa, tak je to z jeho strany sprostá drzost, totální ztráta soudnosti a nadutost globální vrchnosti. Již loni po zmíněné zprávě vydalo vedení ČLR prohlášení, že Čína bude vydávat rovněž zprávu o porušování lidských práv, především pak v USA, té zemi samozvaných posuzovatelů jiných států. Jak Čínští vůdci řekli, tak také udělali. Když 25. června opět vydalo ministerstvo zahraničí USA své plivance na jiné, tak na druhý den ČLR vydala dokument o porušování lidských práv v USA. Tady z něho cituji několik základních tvrzení: „Ministerstvo zahraničí USA 25. června vydala znova zprávu o lidských právech v jiných zemích, aniž vláda USA prokázána byť jen trochu lítosti nebo touhu zlepšit strašlivou situaci v oblasti lidských práv ve vlastní zemi … dostatečné množství důkazů svědčí o tom, že v roce 2014 ve Spojených státech, které jsou samozvanými obránci lidských práv, nedošlo ke zlepšení existujících problémů v oblasti lidských práv a ve skutečnosti se objevila celá řada nových problémů … v roce 2014 Američané ´arogantním způsobem´ porušovali lidská práva v jiných zemích … rozšíření střelných zbraní ve Spojených státech a násilí ohrožuje život občanů… Přehnané použití síly ze strany policie vedlo k mnoha úmrtím a způsobilo nespokojenost veřejnosti. Stačí vzpomenout události ve Fargusonu, které vyvolaly masové protesty … USA používá kruté mučení, provádí je zejména zpravodajská služba (CIA)… Ve snaze získat informace od podezřelých z terorismu a extremismu, CIA používá brutální metody, jako je nedostatek spánku, waterboarding, dlouhodobou samovazbu, vyhrožuje vězňům smrtí a dokonce provádí „rektální dehydratace … USA je zemí s ponurou problematikou rasové diskriminace, a institucionální diskriminace etnických menšin nadále pokračuje… Vážná rasová zaujatost přetrvává v policejních a soudních systémech … Minoritní skupiny a původní obyvatelstvo jsou předmětem nespravedlností v oblastech životního prostředí, volbách, zdravotní péči, bydlení, vzdělávání a dalších oborech… Američanky nejsou dostatečně chráněny před domácím násilím (každý rok je napadeno 2,1 milionů žen muži), ani před diskriminaci v zaměstnání… Miliony dětí jsou bez domova… každý den umírají tři děti v důsledku zneužívání“. Tolik krátká citace. Zmíněný krok vlády ČLR má jednu nevýhodu. Čína, stejně jako Rusko, neustále prohrávají světovou mediální válku. Zatím se totiž pořád jenom brání a jejich agentury pořád nedokáží účinně ovlivňovat světové veřejné mínění. Američtí političtí propagandisté jsou vytrénovaní staletím reklamního ohlupování veřejnosti. Goebbels sám tvrdil, že metodiku své propagandy okopíroval z Amerických reklam. Něco mi říká, že se Číňanům povede i v tomto oboru USA předstihnout.