Nejen Werich kdysi tvrdil, že pro lidi je nejnebezpečnějším člověkem pracovitý blbec. Vždycky jsem k tomu dodával, že doslova tragedií pro lidstvo pak je, když takový exemplář je navíc ješitným kariéristou, který dosáhl vysokého postavení. To byl pro Sovětský svaz případ Gorbačova a pro nás dokonce celé polistopadové „ďábelské trojice“ Havla, Klause a Zemana. Jeden exemplář horší než druhý. Zatím z nich nejlépe vychází ten poslední. Ovšem jeho dnům ještě zdaleka není konec a nejhorších činů jsme se dožívali u jeho předchůdců v závěru jejich kariéry. Jeden se stal světoznámým „humanitárním bombardováním“ a druhý plošnou amnestií obrovské většiny hospodářských zločinců za dvacet polistopadových let. Třetí exemplář se jednak mohl poučit ze svých dvou předchůdců a druhak je z nich jediným, kdo má alespoň částečný talent pro politiku. Ten první byl konspirátor, manipulátor a tak se stal profláknutým kabinetním šíbrem. Druhý byl a je nepoučitelným fanatikem ideologie svobodného trhu a tak se stal nejen kmotrem všech mafií, ale prokazatelným vůdcem celé loupeže tisíciletí v naší zemi. Třetí je především žvanil, populista, který umí instinktivně zvětřit nálady davů a lenivý na hlubší přemýšlení. Všichni tři měli jednu věc společnou. Hluboce pohrdají obyčejným člověkem, který podle nich nedorostl jejich velikosti. Havel se jich doslova štítil, Klaus je vůbec nebral na vědomí, pokud se mu neklaněli a Zeman je k nim blahosklonně povýšený. Všichni tři patří mezi osoby, které popisuje Koukolík s Drtilovou jako deprivanty. Podle mých osobních znalostí jsou dokonce klasickými učebnicovými příklady těchto ubožáků, přesvědčených že hrají rozhodující roli ve společnosti.

Nemyslím si, že zpravodajské služby USA a jejich podvratné složky, byly tak předvídavé, že převrat na Ukrajině provedly natolik vychytrale, jak se to nyní jeví. Během jediného roku se totiž Američanům, díky Ukrajině, povedlo část Evropy, především tu postsocialistickou, vmanévrovat do rozumem nekontrolovatelné nenávisti vůči Rusku a tím dostat Rusko pod mediální, vojenský, politický, ba i ekonomický tlak. Celou Evropu pak prostřednictvím sankcí ekonomicky oslabit, politicky rozeštvat a především ji přesvědčit, že má zvýšit své výdaje na zbrojení, čti, kupovat moderní výzbroj v USA. Pod Obamovým vedením se při tom udržují, ba rozvíjí ozbrojené konflikty až války od Afghánistánu, přes Sýrii po Egypt a Palestinu, všechno země v docela těsné, ne-li doslova v sousedství Evropy. Nejsem si jist, zda americké zpravodajské a podvratné služby předpokládaly tak početný exodus ze zemí prodlouženého „Arabského jara“, ale jak je vidět, byly na něj dobře připraveny. Svými penězi financují převoz obrovských davů běženců, které jsou dopravovány přes Středozemní moře na jih Evropy a celé EU vytváří až neřešitelný problém. Nakonec to dneska vypadá, že Ukrajina nesplnila sice svůj původní úkol a neoslabila Rusko, ale velice podstatně oslabila Evropu. Takže pragmatičtí Amíci v současnosti už pomalu nechávají Evropu topit se v problémech a nenápadně se, alespoň politicky, sbližují s Ruskem. Mírový věrozvěst stojící v čele USA za dobu svého mandátu dokonale destabilizoval okolí Evropy, rozeštval ji s Ruskem a zvýšil na jejím Východě strach z Ruska. To všechno přijde Evropu velice draho a bude pro ni úspěchem, pokud vůbec přežije její Unie. Ukrajina tedy splnila Amíkům nejméně dva záměry. Nemyslím si sice, že to bylo v jejich původním programu, ale jak je vidět, jsou natolik přizpůsobiví, že dovedou ve svůj prospěch využít každé nové skutečnosti vývoje událostí, které spustili.

Dnešní černý obyvatel Bílého domu se stal ještě před nástupem na prezidentský stolec USA držitelem Nobelovy ceny za mír. Já osobně připomínám, že málokdo ví, proč. Mnozí proto doufali, že konečně se právě on omluví za svého předchůdce, který se dopustil největších dvou hromadných vražd v dějinách. Marně. Amíci, ať jsou z rodu panského či rabského, jsou všichni stejně pyšní a zločinní. Vždyť si ani nedokážeme spočítat, v kolika zemích bojovali, bojují a ještě budou bojovat vojáci pod velením držitele „holubice míru“, toho „Babráka“ Obamy. Já jsem zase předpokládal, že se konečně najde instituce, nebo alespoň VIP, která obviní USA za jmenované zločiny u mezinárodního soudu. Ani to se nestalo. Jenom doufám, že historie nikdy nezapomene, kdo zahájil půl století studené války, která deformovala všelidskou civilizaci k restauraci starých časů. Která, alespoň v mých očích, byla posledním reálným vzepětím antikomunismu, k němuž nyní, po totálním vítězství neokonzervatismu, svět zákonitě, definitivně a neodvratně spěje.

Je tomu sedmdesát let, co v jediném okamžiku zahynulo v městě Nagasaki přes sedmdesát tisíc lidských bytostí, nemluvě o ostatních živých tvorech. Hirošima i Nagasaki tak jsou až dodneška největšími hromadnými vraždami v dějinách. Nejvyšší vojenští velitelé USA té doby prohlásili bez výjimky, že cíl vraždy s nimi nebyl konzultován. Šéf spojeného štábu tří složek americké branné moci té doby, admirál William D. Leahy dokonce řekl, že obě města měla nulovou vojenskou hodnotu. Já jsem si vždycky kladl zásadní otázku. Proč USA nebombardovaly sídlo císaře? Protože to byl bůh? Proč nebombardovali místo nejvyššího velení země? Protože by následně neměli s kým vyjednávat o kapitulaci? Sice prý byly, alespoň v Hirošimě, nějaké vojenské objekty, ale prakticky bez významu. Volba padla na poslední chvíli prý proto, že město bylo zahaleno mraky, takže letadlo nemohlo být vidět. O skutečném důvodu použití první jaderné zbraně v dějinách však jasně vypovídají některé jiné události. První test jaderné pumy byl proveden 14. 7. 1945, urychleně až ve chvatu, protože šlo o politickou objednávku. Konkrétně si ji „objednal“ nový prezident USA Truman pro Postupimskou konferenci nejvyšších představitelů spojenců, která začínala 17. 7. 1945. Chování Trumana na zmíněném summitu pak jasně dokazuje, že „nová, nebývale účinná zbraň“, byla určena jen a jenom Stalinovi a Sovětskému svazu. Její zbytečné užití v reálné válce pak bylo nejen demonstrací, ale v mých očích doslova praktickým zahájením odstrašovací strategie a studené války. Zdatný piják whisky Churchill ji pak 5. 3. 1946, alespoň podle některých mudrců, verbálně a obecně vyhlásil. Jenže tehdy to byl politický penzista, veřejnost USA, v níž bylo velké množství válečných veteránů, spíše svým projevem před vojáky rozhořčil. Napadáním sovětského spojence navíc inicioval velice silnou Stalinovu odpověď. Skuteční odborníci za zahájení studené války proto považují až „Trumanovu doktrínu“. 12. 3. 1947 totiž Truman prosadil v Kongresu politickou strategii „zadržování komunismu“. V té době šlo konkrétně o finanční i vojenskou angažovanost proti komunistickým silám v Řecku a následně v Turecku. Truman před politiky Kongresu doslova vyjádřil odhodlání USA bránit všemi silami dalšímu rozpínání sovětského komunismu. Tímto aktem už jednoznačně započala studená válka, jejíž kolébkou bylo nadbytečné užití atomových bomb. Japonské vojenské velení totiž bylo, podle amerických vojenských velitelů, již definitivně rozhodnuto a nejen teprve odhodláno ke kapitulaci. Vyčkávalo pouze na skutečný vstup Sovětského svazu do války, jelikož to Američanům Stalin slíbil. Již v Jaltě totiž prohlásil, že do tří měsíců po skončení války v Evropě SSSR zahájí boje na Východě. Když Stalin svůj slib splnil, generálové Japonska věděli, že už nemají žádnou šanci. SSSR oficiálně vyhlásil válku Japonsku 8. 8. 1945. Druhý den ji zahájil a do japonské kapitulace 2. 9. 1945 naprosto síly Japonců zničil. Vstupem SSSR do války na východě, konkrétně v Mandžusku, kde byl soustředěno minimálně trojnásobek veškerých sil japonské armády, byli Japonci rozdrceni vůbec nejrychlejší bleskovou válkou v dějinách, o které se dneska, právě díky propagandě z dob studené války nejen nehovoří, ale ani pořádně neví. Válka na Východě byla Stalinovým výborným úskokem. Věděl totiž o atomové zbrani USA i o tom, že ji Američané hodlají použít v Japonsku. Navíc potřeboval v očích Rusů odčinit prohranou válku s Japonskem v roce 1905. Rudá armáda osvobodila velkou část Mandžuska a vytvořil tak navíc teritorium pro formování budoucího lidového odporu v Číně.

Podle mého sledování vztahů USA a Ruska, jejich zostření nemá počátek až na Ukrajině, ale již v Sýrii. V roce 2011 Obama v pyšné zaslepenosti z „úspěchů“ Arabského jara hodlal tento vývoz revoluce rozšířit i do Sýrie, v níž by podle něj měla být vyvrcjolena do Libyjského závěru, tentokrát s Asádem. Tehdy všechny plány překazila iniciativa Ruska, jež realizovalo dohody na nejvyšší úrovni především o syrských chemických zbraních. Tuto porážku Pentagonské khaki mozky dodneška nedovedly zvládnout. Zajímavé již tehdy pro mne bylo, že si Putin poměrně urychleně vyžádal od dumy povolení k nasazení výsadkových vojsk mimo území Ruska. Zaujala mne proto tento týden, když jsem 4. 8. našel zprávu o tom, že ruští výsadkáři jsou připraveni k nasazení v Sýrii. Amíci se tam dostali do dost prekérní situace díky Turecku, Kurdům, Al-Kaidě a Daeši, čili „islámskému státu“. Chaotickou situaci natolik nezvládají, že se v tomto týdnu raději dali dohromady Rusové se Saudy, kteří se rozhodli dojednat nějaké řešení. Pokud se tato součinnost, dosud naprosto nepředstavitelných „spojeneců“ uskuteční, pak je Obamova prohra v regionu doslova katastrofální. Navíc se domnívám, že v takovém případě by skutečně do bojů v Sýrii zasáhli Ruští výsadkáři. Jednak aby si Putin otestoval jejich schopnosti, ale především pak reakci všech antiruských sil, především těch mediálních. Dovedu si živě představit všechna ta spílání, obviňování z agresivnosti v mezinárodních vztazích a především horování k dalšímu zbrojení před globálním „Putlerem“, jak si pojmenoval Putina jeden český pomatenec diskutující i na webech, které pravidelně navštěvuji. Holt v očích jedné části lidstva je úplně v pořádku, ba dokonce nezbytně nutné, aby američtí žoldáci bojovali hned v několika desítkách zemí najednou. Ale pokud by se odvážil Ruský voják vkročit na cizí území, tak je určitě, ale naprosto určitě, pokračovatelem Hitlera.

C o byla Ukrajina ještě před několika lety? Poslední Slovanský velkostát v Evropě. Když se povedlo rozbít největší stát světa pod Slovanským komandem, podařilo se rozbít Jugoslávii a Československo se raději rozpadlo samo, zůstala Ukrajina posledním Slovanským vředem na těle Německým živlem ovládané Evropy. Pochybuji, že některý domácí iniciátor vzpoury vůči Janukovyčovi měl zájem na rozpadu Ukrajiny. Ovšem nemám žádných pochyb o tom, že nejeden zahraniční podporovatel Majdanských rebelů mohl tajně kalkulovat s takovou alternativou dalšího vývoje. Čím dál se nyní ukazuje, že dění k oné alternativě spěje. Haličané ve Lvově, Rusíni v Zakarpatsku mohou nakonec být tou poslední rozhodující silou, kdo roztrhá Ukrajinu. Nedivím se, že skuteční ukrajinští patrioti nechtějí ani slyšet o federalizaci svého státu. Ta je totiž vždy předstupněm rozpadu. Zvláště když federace nevznikla přirozeným spojením menších celků, ale naopak odstředivými tendencemi víceetnického státu. Rusko je v současnosti snad jediným státem, který nemá eminentní zájem na rozpadu Ukrajiny, kterou považuje za historicky svou součást, ne-li dokonce kolébku. Jsem proto zvědav, jak se zachová při případné reálné snaze o její roztrhání.

JE TOMU DNESKA 70 LET, CO MOCNÁŘI USA VE VÁLCE POUŽILI „ATOMOVOU BOMBU“. HNUSNÉ NA TOM JE, ŽE JEN A JENOM PROTI CIVILNÍMU OBYVATELSTVU, COBY JAKOUSI VÝSTRAHU JAPONSKÝM VÁLEČNÍKŮM. NEZNÁM VĚTŠÍHO ZNEUŽITÍ VĚDY V DĚJINÁCH LIDSTVA. NEZNÁM OČIVIDNĚJŠÍHO POHRDÁNÍ NEAMERICKÝMI LIDMI. NEZNÁM ZBABĚLEJŠÍHO ČINU VOJÁKŮ V CELÉ HISTORII SVĚTA. NEZNÁM BEZOHLEDNĚJŠÍHO ZABÍJENÍ LIDÍ.

Již v dětství, brzy po skončení války jsem tvrdil, že si Truman tenkrát zahrál roli Boha, když způsobil doslova vypaření mnoha lidí, čili že je „zduchovnil“, když se ani nenašly jejich mrtvoly. Celý život jsem přesvědčen, že šlo o největší válečný zločin v dějinách, vedle něhož bledne i nacistické vybíjení Židů. Zabití jadernou zbraní bylo aktem šílenců, protože jeho oběti nic netušily a tak se ani nemohly bránit, zatímco každý Žid, vedený do plynové komory, se mohl třeba vrhnout na své věznitele a alespoň některého zranit, než by ho zastřelili. Ta bezmoc proti osudu, to byl v mých očích vždycky další důkaz Trumanovy podlé hry na Boha, důkazem jeho šílenství.

Je mi výsostně podezřelé, že za celou dobu od převratu se dostali před soud z předních politiků pouze členové ČSSD. Když se rval o premiérský post prognostik a hřímal cosi o akci čisté ruce, jež měla zatočit se zloději národního majetku, tak prvním, kdo byl zatčen, obviněn a odsouzen za privatizační podvod, byl ministr financí jeho vlády Svoboda. Toto varování zafungovalo. Celá akce pod taktovkou neschopnosti Bašty šla do kytek. Když se v klubu ČSSD Sněmovny parlamentu ČR konečně vyprofiloval nadmíru schopný rétor, dobře informovaný a tedy všem nebezpečný politik, tak se stal obětí jednorázové protikorupční akce. Na soud čekal roky a tento týden se konečně povedlo jej odsoudit. Nemíním se zabývat všemi peripetiemi práce policie, soudu, státního zastupitelství a především tisku, pro něhož byl Rath vinen ještě před tím, než nesl „krabici s vínem“. Stačí mi prohlášení žalobce středočeského krajského zastupitelství Petra Jiráta, abych se utvrdil v přesvědčení, že nešlo o náhodu, ale mocenskými kruhy připravovanou estrádu pro dosud stále zhlouple věřící veřejnost. Po vynesení rozsudku se pan žalobce na můj vkus až příliš rozkecal, když mimo jiné řekl, cituji: „Já si nemyslím, že by utekl hned, ale v okamžiku, kdy by došlo k pravomocnému odsuzujícímu rozsudku. Pak jsem přesvědčen o tom, a vycházím z povahy doktora Ratha a z určitých indicií z přípravného řízení z odposlechu, kde on hovořil o tom, kde všude má mít nějaký majetek ukrytý, že skutečně není v povaze doktora Ratha, aby nastoupil výkon trestu … myslím si, že si hlavního líčení užíval a bude si užívat i to odvolací, protože mu ještě nehrozí nástup výkonu trestu … Doktor Rath tam, předpokládám, bude říkat to, co už opakoval u soudu prvního stupně, tedy že všechno bylo nezákonné, takže na to se ani nebude muset (státní zástupce odvolacího soudu) moc připravovat …“. Konec citace z deníku Právo ze dne 25.7.15. Jednoznačně z prosloveného cítím zaujatost, ba co víc, dokonce profesní selhání, které označuji za osobní nenávist. Ten člobrdík má totiž indicie, díky nimž ví nejen to, co Rath udělal, ale dokonce i to čeho se teprve dopustí. O konečném přesvědčení, že kauza Rath není náhodou v politickém temnu dnešní doby, mne pak definitivně přesvědčilo závěrečné tvrzení Jiráka, které je v Právu popisováno následovně, cituji: „Rathovy výroky o politickém procesu, který proti němu zkonstruovala skupina „nové justice“, pak Jirát označil ´za blábol´ a jakoukoliv objednávku nebo tlaky v tomto směru vyloučil. „Je to naprosto jednoduché, to není o politice, ale o politikovi, který zkrátka páchal obrovskou korupci bez skrupulí,“ shrnul Jirát. Můj závěr spočívá nejen v přesvědčení, že nejde o náhodu, ale hlavně v tvrzení že ulití pár milionů ze společného vlastnictví je zločinem korupce. Zprivatizovat ale miliardy z vlastnictví země, to je právně v pořádku. To je ten skutečný pohled na současnou politiku, ale především hodnocení jejího právního řádu.

Začněme samým začátkem problémů. Bankovní dům Goldman Sachs (GS) pomohl vládě zakamuflovat dluhy země, aby jakoby splňovala kriteria EU pro přijetí do Eurozóny. Dnes může každý jenom spekulovat, jaké měli banksteři z Manhattanu vedlejší úmysly, ale je nesporné, že hlavním jejich zájmem bylo, na celé operaci vydělat. Což se jim skutečně povedlo. Ovšem to nebyl zdaleka jediný důvod celé operace. Mnohem zásadnějším bylo podrazit Euro a podpořit tak dominanci dolaru v globální ekonomice. Což se nakonec povedlo ještě úspěšněji. Prozatím. Je totiž nasnadě, že kolotoč kolem Řecka je pouhým prvním kolem, či spíše modelovým pokusem na menším subjektu, podle něhož má následovat Itálie, Španělsko a dokonce Francie. Pravici od pádu SSSR vychází každý záměr a levice jenom hledí a ta radikální se vzteká, pokud to nedělá pouze jako divadélko pro veřejnost. Řecko bylo donuceno nejen dále zbídačovat své obyvatele, ale dokonce prodávat svůj majetek. Dá se tedy tvrdit, že se banksterům z USA daří za „zelené papírky“ bez jakékoliv reálné hodnoty získávat reálný majetek. Dolar nejenže se tím zachraňuje, ale navíc zhodnocuje, protože je víc a více podložen opravdovými majetkovými hodnotami, čili nemovitostmi. Salámová metoda útoku na majetek celých států, provázená zhoršováním životní situace desítek milionů jejich obyvatel pomalu, leč jistě rozvrací Evropu, která opustila základní princip existence EU, ale i Eura. Ve snaze zachránit se, jednotlivé země, ať již více, či méně ohrožené, absolutně ztratily pocit solidarity a smysl pro jednotu, která jediná je může zachránit. Jako osamocené je pak snadno spolknou globální banksteři. Hloupost jejich politiků podléhá panice lidu, který je zpracováván americkými médii. Vždyť i ty vlny emigrantů jsou spuštěny uměle, aby dorazily Evropu. Pokud to všechno Němci nepochopili, pak nakonec dojde i na ně. Za nejmenší problém vidím tak zvané ohrožení údajné demokracie, o kterém neustále píší někteří potrhlí levičáci, ba dokonce i manipulátoři středu. Vždyť demokracie se z Evropy už dávno vytratila. Přesněji řečeno, po pádu SSSR už jí nebylo, jako kulisy, k ovládání veřejnosti vůbec zapotřebí.

Když čtu doslova průtrž textů, mnohdy i významných odborníků ve svých oborech, o migraci muslimů do Evropy, je mi čím dál víc smutno. Vždycky jsem byl přesvědčen, že by nikdy nebylo Ježíše, kdyby nebylo starozákonních proroků. Oni ho ve skutečnosti vytvořili. Ne sice jeho osobně, o to se zasloužil on sám a jeho nejbližší okolí, ale jenom díky jejich fantazmagorii se jednou taková osobnost hold musela zrodit. Tak je to totiž s každou předpovědí. Její nebezpečnost spočívá v tom, že se dříve či později prakticky vždycky najdou aktivní osobnosti, které se konkrétního proroctví chopí, jako své pracovní vize a snaží se ji naplnit. Takže již dávno tvrdím, že proroci by měli být umlčováni. Ti přesvědčiví totiž skutečně tvoří dějiny, čili ovlivňují budoucnost. Vytváří minimálně myšlenkové koleje, po nichž pak ti méně přemýšliví, ale o to víc aktivní, pak mohou svádět davy k činům. Za největšího zločince lidské civilizace poslední doby proto považuji Samuela P. Huntingtona, tvůrce ideologie střetu civilizací. Doslova zneužil zdánlivého zániku třídního boje v globálním měřítku tedy střetu půl století existujícího bipolárního střetu bohatých s nemajetnými, aby lidstvu vsugeroval boj konkrétnější, viditelnější a tedy zdánlivě „přirozenější“, válčení mezi kulturami současné doby. Taková prognóza byla na první pohled uskutečnitelnější, než dosud pořád abstraktní souboj majetných a jejich opaku. S tím autor předpovědi střetu civilizací počítal a tak fakticky svedl zmíněné méně uvážlivé lidi k současnému chování. Řečeno lapidárně, teorie o střetu civilizací byla od počátku svůdnější, než jakýsi třídní boj v globálním měřítku a tak vzniklo nejnebezpečnější a v mých očích nejhnusnější sebenaplňující proroctví naší doby.