Jako nevěrce mne nikdy nezajímal věroučný spor Jana z Husince s římskokatolickou církví. Zajímal jsem se vždycky pouze o sociální rozměr jeho náboženského učení. Stejně tak jsem se zajímal pouze o společnostní chování jeho hlavních následovníků, kališnických bojovníků, nikoliv o jejich vojenskou technologii a přechodná vítězství. Jsem hluboce přesvědčen, že jak Hus, tak husité, zanechali ve vědomí našich lidí poměrně vysoký smysl pro rovnost, který v Evropě není zdaleka tak silný. Že i v tom směru došlo po Listopadu k zásadní transformaci, se mi ale bohužel znova potvrdilo před několika dny. Když jsem se dočetl, že jen za minulý rok bylo z národohospodářství naší země odvedeno 214 miliard českých korun na dividendách do ciziny, uvědomil jsem si s hrůzou, že to fakticky nikomu nevadí. Nedovedu si ani představit, kolik potom muselo být převedeno z našich výnosných podniků přímého zisku do mateřských zemí jejich vlastníků. Vždyť nejlukrativnější firmy u nás, především banky a automobilový průmysl jsou v úplném vlastnictví cizích korporací, takže z národní ekonomiky naší země odčerpávají nejen dividendy, ale i daně, jelikož mohou finanční toky různě přelévat v rámci svého mezinárodního účetnictví. Všechny naše dosavadní vlády se tváří, jako by se nechumelilo. Při tom údajně prezident dolních deseti milionů už se ale, mimo jiné, nechal slyšet, že bylo mylné zrušení poplatků v nemocnicích. Při tom na nich se mohou vybrat jen stamiliony, zatím co stamiliardy ze země utíkají. Takže v den Husova upálení, tedy v den vzniku husitství jsem přesvědčen, že jejich tradici boje s celým tím panským světem je bezpodmínečně nutné obnovit. Naše zem je v Evropě třetím největším plátcem dividend do cizích zemí. Částka představuje celých pět procent hrubého domácího produktu a odpovídá skoro pětině příjmů státního rozpočtu. Pokryla by víc jak 40% sociálních výdajů státu. Všichni díky sporům ve vládní koalici víme, jak nám uvedené finance chybí. A při tom zmíněný únik peněz je způsoben pouze a jenom neschopností všech vlád, které nedokázaly kompetentně ošetřit naše zájmy při povolování zahraničních investic u nás. Takže je co napravovat, protože legislativa EU to zatím umožňuje. Jen to potřebuje doslova husitskou odvahu v řadách našich politiků.