Zeman nemá ve zvyku jít do střetu, který nevyhraje. Přečetl si nejen Ústavu ČR, ale především komentáře k ní. A ty hovoří jasně. Prezident na návrh premiéra jmenuje ministry. Což znamená, že nemůže jmenovat za ministra nikoho, koho nenavrhne premiér. Ovšem!! Nemusí každý návrh premiéra akceptovat. Šmytec. Vláda pak bude jmenována bez toho sporného kandidáta a je na premiérovi, jak se rozhodne. Buďto odmítne být premiérem čili podá demisi, nebo problém postupně vyřeší. Jde totiž o politický spor, ne kompetenční, jak si myslí senátoři a jiní antizemanovci. Premiér má kompetenci navrhnout a prezident má kompetenci neakceptovat. Takže skutečně nejde o kompetenční spor. Tečka.

Nabízí se ale jiná otázka. Doslova kardinální. Potřebuje taková zemička, jakou je ČR vůbec ministerstvo zahraničí? Nikdy stejně nedělala samostatnou zahraniční politiku, nedělá ji ani v současnosti a v budoucnu ji dělat už nebude. Vystoupení z EU je totiž utopií. EU se bude pod tlakem reformovat, ale spojenectví bude muset být stále pevnější, ne naopak. Jinak se kontinentek Evropa v globálním měřítku stane periferií světa. Stačí nám jakýsi státní úřad správy českých úřadů v zahraničí. A to jenom prozatímně. I tento časem může být zrušen. Mezinárodní politiku podle instrukcí EU může zajišťovat vláda jako celek v koordinaci s prezidentem, pokud se nerozhodneme zrušit i funkci prezidenta, která jenom zbytečně komplikuje výkonnou moc v zemi.

Zpráva tiskových agentur, cituji: „Karibský ostrov Barbados vypověděl přísahu věrnosti britské panovnici Alžbětě II.  a stal se republikou. Země se tak rozloučila s posledním pozůstatkem koloniální éry“. Konec citace. V říjnu letošního roku zvolil místní parlament prvního prezidenta země. Je jím dvaasedmdesátiletá právnička Sandra Masonová, která v úterý 30. listopadu 2021 složila ústavní slib. Tak se bývalá guvernérka Barbadosu stala jeho prezidentkou. Země tím završila dvacetileté vyjednávání o konečném odtržení od Britského impéria a to symbolicky právě v den 55ti letého výročí vyhlášení nezávislosti. Už dávno se tak měly chovat státy uznávající pořád ještě „senilní“ královnu za svou panovnici.

Od včerejší jedenácté hodiny dopoledne máme už zase dva premiéry. Ten třináctý, Petr fiala, zatím samozřejmě nevládne. Bude, podle naší zparchantělé ústavy pouze sledovat, jak prezident lustruje jím navržené kandidáty do ministerských křesel, což samozřejmě vůbec v Ústavě ČR není kodifikováno. Teprve pak se budou Zeman s Fialou dohadovat o eventuálních výměnách, pokud prezidentem neakceptovatelní to raději sami nevzdají, jako to udělal už jeden z nich. Jsem si jist, že v současné době je takové prodlužování velice škodlivé. Navíc prezident se jmenováním premiéra dostal do méně příznivé situace. Kdyby se věci ujali fundovaní právníci, tak musí od svého zdržování jmenování nové vlády ustoupit. Je fakticky neústavní, i když ne protiústavní. Zemanovi asi jde jenom o to, aby nová vláda už nemohla měnit rozpočet na rok 2022. Ovšem tady má hlavní slovo stejně Sněmovna, protože ho nemusí schválit a bude se stejně začínat s provizorním rozpočtem. Nakonec jedna poznámka. Všichni, nebo alespoň skoro všichni komentátoři nedávají třinácté vládě šanci na vykonávání svého mandátu po celé volební období. Fiala ovšem již jednou překvapil. Takže kdo ví. Já se toho sice nedočkám, ale…

Nikdy jsem neuznával ideologii lidských práv. Pokud ji prosazují spojené státy severní Ameriky, pak ji dokonce považuji za doktrínu demagogickou až podvodnou. Navíc za výsměch veškerému lidstvu. Stát, který vznikl na genocidě obyvatel celého kontinentu a zbohatl zotročením velké části obyvatel jiného kontinentu nemá historické oprávnění prosazovat jakási zvrhlá lidská práva. Připomíná mi to vládce, který se podivnými činy domohl bohatství a nadvlády, aby následně zákonem takové činy vyhlásil za zločiny a trestal na hrdle.

Znám jediné přirozené právo člověka. Je to právo na život. Na spokojený život ve spravedlivé společnosti sobě rovných. Z něho plynou dvě opravdu základní lidská práva, která považuji za natolik přirozená, že jsou nezcizitelná.

Podle prvního nikdo nesmí jiného nejen nutit k válčení, ale nesmí jinému ani umožnit válčit. Podle druhého nikdo nesmí mít víc bohatství než potřebuje ke spokojenému životu, dokud je na planetě jediný člověk, který nemá zajištěny ani základní lidské potřeby.

Je pro mě dostatečně výmluvné, že tato dvě práva se neobjevila v žádné deklaraci tak zvaných základních lidských práv. Ony totiž nejsou základním zájmem mocných tohoto světa. Čti. Všechna ta vyhlašovaná, deklarovaná a státní mocí údajně chráněná základní lidská práva jsou jenom skrytým nástroje k ovládání lidské komunity, a ne k ochraně základních životních potřeba a zájmů jejích jedinců.

Shodou okolností Soros vlastní německou společnost Winterthur, která (čistě náhodou) postavila čínskou laboratoř ve Wuhanu a byla koupena německou pojišťovnou Allianz, jejímž akcionářem je (shodou okolností) Vanguard, který (čistě náhodou) je i akcionářem Black Rock, který (shodou okolností) ovládá centrální banky a spravuje zhruba třetinu globálního investičního kapitálu.

Black Rock je také (shodou okolností) hlavním akcionářem společnosti Microsoft, kterou vlastní Bill Gates, který (čistě náhodou) je akcionářem společnosti Pfizer (která – jak si pamatujete – prodává tuto zázračnou vakcínu) a je v současné době (shodou okolností) prvním sponzorem/donorem WHO!

Takže teď chápete, jak mrtvý netopýr prodaný na mokrém trhu v Číně infikoval celou planetu virem, který v přírodní modifikaci nebyl smrtelnější než každoroční chřipka. A je rovněž náhoda, že jsem si tento text opsal, aniž jsem si uvedl autora. Takže se mu omlouvám, že neuvádím jeho jméno.

Cituji: „Rakousko v letech 1972-78 postavilo za ohromné peníze jadernou elektrárnu Zwentendorf. Navzdory zdravému rozumu se z toho stalo politické téma, na kterém naháněl body tehdejší kancléř Bruno Kreisky. Po Kreiskym dnes neštěkne pes, ale „díky“ jemu se nikdy nezprovoznila elektrárna, která měla pokrýt 10 % rakouské spotřeby elektrické energie. Dnes se na ni „zeleně“ nainstalovaly fotovoltaické panely, které za celý rok vyrobí tolik energie, kolik by ta elektrárna vyrobila v běžném provozu za 15 minut! No, není to Kocourkov?“ Sdělil před deseti dny redaktorovi Parlamentních Listů Jan Dočekal místopředseda Strany svobodných občanů. To nepotřebuje komentář.

Virtuální konference mezi Btdenem a Si Ťin-pchingem v noci z 15. na 16. listopadu na politice USA vůči Tchaj-wanu nic nemění. USA zůstává spojencem ostrovní části Číny a uznává při tom politiku jediné Číny. Nebude ale podporovat separatistické tendence Tchaj-wanu, protože ČLR by je považovala za porušení zásady jedné Číny. „Tajwanec“ ze zemičky uprostřed Evropy ostrovnímu území nic nového nemůže ani nabídnout, nadtož aby mu mohl nějak pomoci, jako kdysi Kennedy Berlínu. Nestojí totiž za ním síla, leč hloupost politického diletanta.

Byl jsem od dětství nějak divný v sociálním pojímání pohlaví. Na Velikonoční pondělí jsem odmítal chodit s „tatarem mrskat“ ženy a dívky z příbuzenstva. Považoval jsem to za ponižování žen. Sice se mé chování nesetkávalo u nich s pochopením a považovaly to dokonce za jakousi urážku, že jsem je nepřišel „vyšlehat“. Což bylo pro mě zase naprosto nepochopitelné.

Vždycky jsem rovněž pouvažoval za urážku žen, že jejich jména končí na -ová. Ve své slabé znalosti češtiny jsem to považoval také za urážku žen, jako by byly nějakým majetkem muže. Když jsem se ženil, tak jsem proto chtěl převzít příjmení své manželky s „vlastnickou“ koncovkou. Takže bych se jmenoval Stanislav Mertové. Tehdejší úřednice na matrice to odmítly a asi mě považovaly za idiota.

Když ale sleduji současné šílení feministek v problematice genderu, přehodilo mě to na druhou stranu barikády. Cítím se jako muž diskriminován. Jak to, že ženy v minulém století začaly masově nosit převážně kalhoty, ale muži vůbec nenosí sukně?!!

Jaroslav BAŠTA, který se po letech vrátil do politiky napsal dne 9.11 pro Parlamentní Listy, cituji: „…jádrem nového trendu v politice, kdy se přestane mluvit o pravici a levici a bude se mluvit o těch normálních a těch privilegovaných…“. Konec citace. A na jiném mstě téhož textu pokračuje, zase cituji: „…pokud se nechce, tak jde také všechno, protože si dokážou vymyslet sebenelogičtější argument k tomu, aby dosáhli svého“. Konec citace

Leo Kyslinger 8.11.21 na webu https://vlkovobloguje.wordpress.com/2021/11/08/lidska-snaha-selhava/#more-976038 cituje z církevních pramenů. Pamatujete si osobní motto našeho bývalého prezidenta Václava Havla? Znělo: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Jeho motto, ačkoliv mu mnozí vyčítali naivitu, je myslím stále velmi zajímavé. Myslím, že většina obyvatelstva České republiky s ním souhlasí, a to možná tím více, čím vzdálenější se jeho naplnění v dnešní bláznivé společensko-politické situaci zdá být. Ptejme se tedy, jak můžeme jeho význam naplnit? A musíme si upřímně odpovědět, že to nejde, pokud nemáme jasně definované jednotlivé pojmy, které v něm jsou obsaženy – pravda, láska, lež a nenávist. Tím se dnešní společnost dostává do neřešitelné situace. Jak chceme dosáhnout vítězství nad lží a vším, co lež znamená, když nevíme, co je pravda?

V tomtéž textu píše také něco o sobě a vztahu dvou součástí lidského vědomí, cituji: „Víra není pro mě protivníkem rozumu, protože jako matematik musím konstatovat, že jde o dvě rozdílné množiny, které nemají společný průnik“. Konec citace.

Včera si Sněmovna zvolila svého nejvyššího. Stala se jí paní Markéta Pekarová Adamová. Dostala v tajné volbě 102 poslanecké hlasy ze 122 odevzdaných. Ke zvolení bylo nutných 98 hlasů, když volební komise vydala 194 hlasovacích lístků. Neodevzdalo je 72 poslanců. Takový počet členů má sněmovní klub ANO. Ten měl k tomu velice pádný důvod. Do volby totiž navrhoval svého kandidáta, pana Karla Havlíčka.

O jeho kandidatuře se vedla dlouhá a spíš emotivní než právní diskuse. Nakonec si pětikoalice odhlasovala, že Havlíček kandidovat nesmí, protože je ještě ministrem a takovou dualitu zákon zakazuje.

Pětičlená mafie začíná úplně stejně, jako vítězové po roce 1992. Bezohledně si prohlasují co se jim hodí, protože mají spolehlivou většinu. To není moc moudrý začátek činnosti.  Zvláště, když její celkové chování při ustavování sněmovny je nezákonné.

Na to brzy po volbách upozorňoval odborník na ústavní právo, Hasenkopf. Zpochybnil totiž ustavení stranických poslaneckých klubů jednotlivých stran „pětky“, když ocitoval ze zákona o jednacím řádu poslanecké Sněmovny § 77 odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., jeho platné znění: „K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců.“ K čemuž dodává. Z toho plyne, že poslanci ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN nemají nárok na poslanecký klub, a to ani společně (koalice není politická strana), ani každý zvlášť (žádná z jmenovaných politických stran nekandidovala samostatně). Pro vysvětlení pak doplňuje. V tomto znění § 77 odst. 5 byl zaveden zákonem 573/2006 Sb., s účinností od 27. 12. 2006. Takže Čtyřkoalice, zvolená v roce 2002, mohla mít klidně 2 kluby, v té době se to ještě smělo,“ podotýká.

Já tedy shrnuji. Za prvé. Vítězové voleb nedodržují zákon, protože dobře vědí, že jde o formálnost. Zákon o svém jednacím řádu se jim velice lehce totiž podaří změnit. Ovšem v případě Havlíčka lpí na formálním znění zákona, i když dotyčný prakticky už ministrem není, a za pár dní ani de jura nebude. Za druhé pak soudím, že do doby, než bude zmíněný paragraf změněn je činnost Sněmovny nelegální a každé její rozhodnutí může být protestováno u Ústavního soudu a tedy je ohroženo rizikem zrušení.

Tož tak asi.