Nikdy jsem neuznával ideologii lidských práv. Pokud ji prosazují spojené státy severní Ameriky, pak ji dokonce považuji za doktrínu demagogickou až podvodnou. Navíc za výsměch veškerému lidstvu. Stát, který vznikl na genocidě obyvatel celého kontinentu a zbohatl zotročením velké části obyvatel jiného kontinentu nemá historické oprávnění prosazovat jakási zvrhlá lidská práva. Připomíná mi to vládce, který se podivnými činy domohl bohatství a nadvlády, aby následně zákonem takové činy vyhlásil za zločiny a trestal na hrdle.
Znám jediné přirozené právo člověka. Je to právo na život. Na spokojený život ve spravedlivé společnosti sobě rovných. Z něho plynou dvě opravdu základní lidská práva, která považuji za natolik přirozená, že jsou nezcizitelná.
Podle prvního nikdo nesmí jiného nejen nutit k válčení, ale nesmí jinému ani umožnit válčit. Podle druhého nikdo nesmí mít víc bohatství než potřebuje ke spokojenému životu, dokud je na planetě jediný člověk, který nemá zajištěny ani základní lidské potřeby.
Je pro mě dostatečně výmluvné, že tato dvě práva se neobjevila v žádné deklaraci tak zvaných základních lidských práv. Ony totiž nejsou základním zájmem mocných tohoto světa. Čti. Všechna ta vyhlašovaná, deklarovaná a státní mocí údajně chráněná základní lidská práva jsou jenom skrytým nástroje k ovládání lidské komunity, a ne k ochraně základních životních potřeba a zájmů jejích jedinců.