Včera si Sněmovna zvolila svého nejvyššího. Stala se jí paní Markéta Pekarová Adamová. Dostala v tajné volbě 102 poslanecké hlasy ze 122 odevzdaných. Ke zvolení bylo nutných 98 hlasů, když volební komise vydala 194 hlasovacích lístků. Neodevzdalo je 72 poslanců. Takový počet členů má sněmovní klub ANO. Ten měl k tomu velice pádný důvod. Do volby totiž navrhoval svého kandidáta, pana Karla Havlíčka.

O jeho kandidatuře se vedla dlouhá a spíš emotivní než právní diskuse. Nakonec si pětikoalice odhlasovala, že Havlíček kandidovat nesmí, protože je ještě ministrem a takovou dualitu zákon zakazuje.

Pětičlená mafie začíná úplně stejně, jako vítězové po roce 1992. Bezohledně si prohlasují co se jim hodí, protože mají spolehlivou většinu. To není moc moudrý začátek činnosti.  Zvláště, když její celkové chování při ustavování sněmovny je nezákonné.

Na to brzy po volbách upozorňoval odborník na ústavní právo, Hasenkopf. Zpochybnil totiž ustavení stranických poslaneckých klubů jednotlivých stran „pětky“, když ocitoval ze zákona o jednacím řádu poslanecké Sněmovny § 77 odst. 5 zákona č. 90/1995 Sb., jeho platné znění: „K ustavení poslaneckého klubu na začátku nového volebního období jsou oprávněni poslanci zvolení do Sněmovny za samostatně kandidující politickou stranu. K ustavení klubu podle věty první je třeba nejméně tří poslanců.“ K čemuž dodává. Z toho plyne, že poslanci ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Pirátů a STAN nemají nárok na poslanecký klub, a to ani společně (koalice není politická strana), ani každý zvlášť (žádná z jmenovaných politických stran nekandidovala samostatně). Pro vysvětlení pak doplňuje. V tomto znění § 77 odst. 5 byl zaveden zákonem 573/2006 Sb., s účinností od 27. 12. 2006. Takže Čtyřkoalice, zvolená v roce 2002, mohla mít klidně 2 kluby, v té době se to ještě smělo,“ podotýká.

Já tedy shrnuji. Za prvé. Vítězové voleb nedodržují zákon, protože dobře vědí, že jde o formálnost. Zákon o svém jednacím řádu se jim velice lehce totiž podaří změnit. Ovšem v případě Havlíčka lpí na formálním znění zákona, i když dotyčný prakticky už ministrem není, a za pár dní ani de jura nebude. Za druhé pak soudím, že do doby, než bude zmíněný paragraf změněn je činnost Sněmovny nelegální a každé její rozhodnutí může být protestováno u Ústavního soudu a tedy je ohroženo rizikem zrušení.

Tož tak asi.

Můj oblíbený autor Vlastimil VONDRUŠKA na adresu klimatologických dogmatiků napsal, cituji: „Rozum a politická ideologie nekráčejí nikdy ruku v ruce“. Konec citace. Cenzorům na sociálních sítích zase vzkázal, cituji: „Je marné přivlastňovat si právo myslet za nás, pravda se napořád stejně umlčet nedá“. Konec citace

Svérázný myslitel Petr HAMPL, sám se označující za svobodného sociologa, mě tentokrát zaujal myšlenkou, cituji: „Existuje spolehlivá cesta k zániku společnosti. To, když bohatí stále zvyšují svůj podíl na spotřebě hodnot“.

Přiznávám, že ale nejvíc mě svou odvahou překvapil na netu mě neznámý Michal Z. Čenko, když ve svém textu na https://outsidermedia.cz/skolstvi-k-nicemu/ napsal, cituji: „Též mne udivil soudruh Stalin, který prý denně přečetl asi 300 stran textu. A ten blbý rozhodně nebyl, neboť jinak by na něj všichni ti zločinci, kapitalisté, buržoazie, demokraté a jiná pakáž tolik nenadávali.

I když jsem zapřisáhlým odpůrcem předpony post-, tak ji dneska užívám záměrně. To proto, že se chci zmínit o učencích, kteří prognostikují, kam se zvrtne současný pozdní kapitalismus, když je zřejmé, že jeho liberální kořeny už nemohou zajistit dostatek vláhy pro obrovitý strom globalizace. Je dost sociologů, kteří tvrdí, že svět se pomalu zvrhává v neo-feudalismus. Další to předpona, kterou neuznávám. Nemyslím si to. Jsou podle mě v zásadě dvě hlavní alternativy dalšího vývoje globálního lidstva. Nějaká forma kolektivismu, jaký se rodí v ČLR. Nebo chaos končící v nové předtřídní společnosti, kterou marxisté nazývali prvobytně pospolná. Tato „druhotně“ pospolná společnost bude ovšem ubohým plagiátem oné dávné předtřídní.

Elektronický magazín Parlamentní Listy zveřejnil včera rozhovor s uznávaným levicovým politologem Oskarem Krejčím. Dovoluji si z něj citovat poměrně dlouhou pasáž týkající se mezinárodního klimatického karnevalu v Glasgowě, který začal v neděli posledního října. Krejčí říká, cituji: „Obecně platí, že k nepříznivým klimatickým změnám dochází a dochází také ke znečišťování životního prostředí. I když se můžeme přít, jaký je podíl člověka na klimatických změnách, snaha omezit znečišťování životního prostředí je nejen vhodná, ale mimořádně důležitá. Ovšem zelená aktivita musí být promyšlená, nesmí se jednat o záludný útok na země a sociální skupiny, které se snaží dosáhnout spotřební úrovně západních středních vrstev. Nepromyšlená politika, kterou předvádí bruselská byrokracie a slibují některé země – po útěku od jádra a uhlí má podle strany zelených odejít Německo i od plynu? – otřese ekonomikou i sociální stabilitou. navíc takováto hurá politika diskredituje potřebné ekologické aktivity. Zelená politika by měla být radikální, ale promyšlená. Je například nesmyslné volat po omezení emisí skleníkových plynů, a zároveň rozdmýchávat závody ve zbrojení. Nezapomínejme, že firma, která nejvíce ve světě znečišťuje životní prostředí, se jmenuje Pentagon.“ Konec citace. Zvýraznil jsem myšlenku, kterou se nikdo nikdy při všech těch řečičkách o ochraně klimatu neodvážil zdůrazňovat, ačkoliv právě o ni jde především, ne-li dokonce jenom. Patří mezi takové zamlčovatele i novináři, údajní investigativci, kteří „odhalili“, že na zmíněný velepočetný summit přiletělo kolem čtyř stovek miliardářů, podnikatelů, politiků a dalších VIP soukromými letadly, takže jejich uhlíková stopa jen za tu jedinou akci je větší, než jakou má naprostá většina prostých lidiček za celý svůj život. Tož tak pro dnešek.

…k všeobecnému jásotu polistopadových mocných, jejichž pohrobci, díky podrazu Ústavního soudu, ovládli celý parlament. Politologové zatím nevydumali, proč převážně levicově se chovající veřejnost dopustila tuto situaci. Samotní levicoví politici a aktivisté hledají důvody jen v nedávné, či pouze polistopadové realitě. Jenže kořeny jsou daleko hlubší, sahající až do počátků minulého století.

Sociální demokracie je stranou, která věří, že lze dojít ke shodě v rozdělování bohatství vytvořeného prací tak, aby rozdíly v odměňování nebyly tak do nebes řvoucí. Více než její stoleté snažení je nejlepším dokladem mylnosti této teze, a tedy marnosti jejího politikaření za celou dobu její existence.

S KSČM je to poněkud složitější. Sovětismus, který sám sebe prohlašoval za předstupeň komunismu, fundamentální komunistický ideál poněkud zdiskreditoval. Díky Leninově revizionismu Marxova učení vznikl totiž předčasně, takže revoluční diktaturu proletariátu zákonitě musel změni na tyranii.

Komunismus je ale především ideál boje za důstojný život pro všechny. Snem o všeobecné svobodě lidstva, a speciálně pak svobodě chudých. Jeho politická realizace se začala formoval kupříkladu v Berlíně po první světové válce až do počátků třicátých let.

Že je komunismus ideálem boje o všeobecnou svobodu lidstva včetně těch chudých se ukázalo nejpádněji po rozpadu SSSR. Například na devastaci sociálního státu. Od té doby je čím dál zřejmější, že platí nepopiratelná pravda že, cituji: „Svoboda, kterou se honosí liberalismus je pokrytectvím movitých, silných, a tedy existujících mocných“. Konec citace. Liberální svoboda je tedy praktickým zmrzačením pojmu svoboda.

Skutečná svoboda je taková, kterou si mohou za důstojných podmínek užít všichni. A právě tuto nejvyšší pravdu o svobodě polistopadoví komunisté neuchopili a nevyvěsili si ji na svůj štít proti všem hlasatelům a prosazovatelům zmrzačené liberální svobody.

Zdánlivý vítěz parlamentních voleb nezačíná svou práci ani moudře, ani rozumně, ba ani chytře. Karel Čapek kdysi velice pěkně vyložil, jemné odstíny mezi těmito pojmy. Mimo jiné psal o „moudré“ sově a chytré lišce, aby citlivě zdůraznil češtinu uvedeného rozdílu. Fiala se v případě Zemanovy hospitalizace vůbec nechová moudře, protože se ihned angažuje na jedné straně sporu. Nechová se ani rozumně, protože se pořádně ani neseznámil s procedurou kolem článku 66 naší zpotvořené Ústavy. A ta chytrost? Čapek psal o chytrosti lišky čili fakticky o její lstivosti. Ovšem existuje ještě „chytrost“ opice čili drzost, o níž klasik pomlčel. Fiala je podle mě tak opojen sám sebou, že je chytrý tak moc, až je nakonec blbý. Myslí si o sobě, že je lstivý jako liška, ale lidu se jeví spíše že je drzý jako opice. Při tom dostal do vínku jedinečnou příležitost, na které mohl prezentovat rozvážnost skutečného státníka. Prošvihl ji. Dobře mu tak. Každá pýcha předchází pád a tento budoucí fackovací panák si nic jiného nezaslouží. Už jenom pro svou minulost agenta sudetoněmeckého landsmanchaftu, který se podílel dost vydatně na jeho politických začátcích.

Kdo sleduje současnou štvanici na Zemana, měl by si uvědomit, jakou roli má Senát parlamentu ČR v republikovém politickém systému, a především zda tomuto významu odpovídá jeho legitimita. Už od dob konstitučních monarchie si panovník vydržoval senát proto a jenom proto, aby mu, vesměs jím jmenované a spřízněné VIP osobnosti, „hlídali“ zastupitele lidu, kdyby se náhodou chtěli utrhnout ze řetězu, a ohrozit panovníkovu suverenitu. Dneska již senát takovou úlohu skoro nikde nemá. I naše Ústava počítá s tím, že půjde spíše o sbor starších, moudřejších, nebo alespoň rozumnějších, leč vždy zkušených politiků, kteří budou zajišťovat kontinuitu státu. Pozoruji-li ale náš senát, nabývám dojmu, že jde o společenství zakomplexovaných politických tatrmanů. S vysokým výskytem figurek s neuznaným, leč přerostlým egem naplňujícím jejich duchovno nenávistí a závistí. Pokud je jedinec s těmito uvedenými psychickými indispozicemi obklopen zdravým okolím, je v celku neškodný. Jakmile ale jejich koncentrace v nějaké instituci přeroste únosnou míru, zvrhává se ona celá v riziko pro své daleké okolí. V tomto konkrétním případě pro celý stát. Zdrojem nenávisti a závisti bývá neúspěšnost. Co je ale zdrojem jejich zakomplexovansti? Odhaduji, že pocit zbytečnosti plynoucí z naší Ústavy. Jsem zásadním odpůrcem existence úřadu prezidenta, a Senátu pak v té podobě, jakou mu Ústava kodifikuje. Ale nejen to. Jsem zásadně proti tmu, jak je utvářen. V momentě, kdy se rozhodlo o přímé volbě prezidenta všemi občany, měli být i senátoři voleni jinak. V současně platném systému totiž ve skutečnosti nemají demokratickou legitimitu. Ke zvolení jim stačí jakékoliv procento hlasů ze všech občanů, zapsaných ve voličských seznamech. Velice doporučuji, aby při zmínce o jakémkoliv senátorovi bylo za jeho jménem v závorce uvedeno, kolika procenty z oprávněných voličů byl zvolen, aby se občanům ozřejmila síla jejich mandátu. Ukázalo by se, že tito ústavní činitelé jsou fakticky bez legitimního oprávnění podílet se na správě státu. Což ukazuje na další obrovský deficit naší Ústavy.

Počet voličů zapsaných v seznamech      8 275 752

Platných hlasů                                                  5 375 090

Hlasy pro strany se ziskem nad 3%              695 776

Trikolora, Vilný blok a Zelení                         273 393

„obskurní“ strany se ziskem pod 0,5%  cca 30 000

Volební účast                                                    65,43%

Propadlých hlasů                                             969 200

Propadlé hlasy činí 11,1% zapsaných a 17.9% zúčastněných voličů.

Zisk „vítěze“ voleb                                          27,7%

Vítěze volilo                                                      18,1% zapsaných voličů, což je jeho reálný mandát k sestavování vlády.

V kauze prezidentovy hospitalizace mě nejvíc rozesmál jeden z předních havliánů Michael Žantovský. Rozčiloval se nad tím, že při nemoci Havla se psalo o každém kousku prezidentova střeva a o Zemanovi nic. Typický to příklad politizujícího neználka. Zmíněný pantáta totiž zapomněl, že v době trůnování Havla neexistoval zákon o ochraně osobních dat. A právě kolem jeho interpretace v případě prezidenta Zemana se strhl ten křečovitě nenávistiplný boj rozpoutaný tajvancem Vystrčilem. Rádobymoudrý sbor nejvyšších představitelů „lidu“ totiž ve svém neumětelství po zplození zákona o ochraně osobních údajů nekodifikoval výjimečná pravidla pro nejvyšší ústavní činitele, kteří mají ze znění Ústavy plynoucí osobní pravomoci. Této situace celkem oprávněné využívá prezidentská kancelář a vztekem rozumu zbavení současní vítězové, jejichž duchovno je sedmi klety nenávisti morálně zdevastováno, tančí svůj zuřivý boj před nesprávným totemem. Rovněž pánové z ÚVN hrají zajímavou hru. Nesdělí veřejnosti, proč je prezident hospitalizován, asi také proto, aby je někdo nenapadl že porušují zákon o zmíněné ochraně. Podle nich prezident nemůže vykonávat svou funkci. Při tom takovou informaci jsou povinni denně aktualizovat, aby ústavní činitelé i lid obecný se cítil být informovaná. A pánové nejvyšší ústavní činitelé ať se radí, co budou dělat dál. O tom pak nejsou povinováni tlachat na veřejnosti, zvláště když se dopouštějí při tom chyb. A konkrétně učiteli Vystrčiloví bych radil, ať u svých tajvansklých „krajanů“ zajistí raději dodávku čipů pro automobilku Škoda, aby nemuselo tisíce rodin před Vánocemi obracet v ruce každou korunu. Tím by si spíše zajistil další zvolení než tou antizemanovskouu zavilostí příliš podobnou „zločinného“ prokurátora Urválka. Howgh.

Všichni lídři politických stran obou koalic se po volbách vůbec netajili tím, že hlavní účel voleb byl splněn. Babiš musí jít. Osobně mě vůbec nezajímá další vývoj při tvoření vlády, nadtož jejího budoucího kočírování tímto státem. Jde jednoznačně o Pyrrhovo vítězství. Vůbec nepochybuji, že Fiala se ukáže jako nejhorší premiér v dějinách. Doba je totiž těhotná obrovskými ekonomickými problémy a on je v této oblasti naprostý neumětel i přes řadu titulů před i za jménem.

Dneska si chci všimnout jiného jevu. Dalších nenávistných kroků „pražské kavárny“ alias havliatů. Jejich vztek po dvojích prohraných prezidentských volbách je totiž už dávno doslova připravil o rozum.

I pro mě je hospitalizace prezidenta tak těsně po volbách, jejichž výsledek naprosto zásadně neodpovídá Zemanovu přání, poněkud podivný. Vůbec se proto nedivím, že jeden z nejvyšších ústavních činitelů se šel na vlastní oči přesvědčit, jak to s ním opravdu vypadá. Antizemanovský gang složený především ze senátní mafie, „veřejnolhářské“ ČT, kluby politizujících kulturtrégů, alias slaboduchých herců a dalších po kariéře bažících prostitutů návštěvu zneužili jako impuls ke křižáckému útoku na Hrad a samotného Vondráčka.

Celá vykonstruovaná bublina dneska praskla, a kromě ďábelského smradu po ní zůstaly ve veřejném prostoru jen jména nejagilnějších antizemanovských „donkichotů“ od tradičně přihlouplého Vystrčila, přes Zdechovského, po nejpopulárnějšího polistopadového příslušníka politického obludária Kalouska.

Dobře si pamatujme všechny ty pazgřivce slepě sloužící zájmům, jež jsou v zásadním rozporu se zájmy dolních deseti milionů, které chtě nechtě pořád Zeman představuje. Jejich útoky na prezidenta se po odchodu Babiše nepochybně zintenzivní. A jelikož je nenávist už dávno zbavila racionálního chování tak důvodně  předpokládám, že se budou čím dál tím víc odkopávat, ale  především zesměšňovat.