Dvacátého třetího května jsem tady citoval názor jednoho blogera, který tvrdil, že válka, jež se rozhořela ze „Speciální operace…“ je 30 let odloženou občanskou válkou postsovětských republik. Zatím to podle mne tak nevypadá, je to spíše válka bývalých satelitů SSSR proti Rusku. Západ vychytrale zneužil animozity pohlavárů těchto zemí vůči SSSR. Typickým příkladem je případ Česka, jehož politická špička, většina pracovníků sdělovacích prostředků a další aktivisté podlehl emocím ze vzpomínek nejen na rok 1968, ale na dobu normalizace. Žádné emoce nikdy nebyly dobrým rádcem, ale na druhé straně dlouho nevydrží, takže musí být propagandou neustále živeny. Navíc propagandou čím dál více nepravdivou. Podobně jako Česko je na tom samozřejmě i Slovensko, ale i Bulharsko a Rumunsko. V obou vzpomínaných je ale veřejnost více vyrovnaná ve svých sympatiích k Rusku a Ukrajině než v Česku, kde prý je 90 procent lidí pro Ukrajinu a jen 10 procent proruských trolů. Ten výzkum je v mých očích poplatný atmosféře, kterou v zemi vynořila mediální smršť jednoho názoru, spojená s cenzurou, a dokonce s výhružkami trestním postihem za projevení jiného názoru.

Specifickým případem „vyřizování si účtů“ je ale Polsko. Jeho pohlaváři pokračují v protiruské tradici, jež se vytvořila především po získání samostatnosti v roce 1918. Ne žeby Polsko s Ruskem nemělo své účty i z daleka staršího období, ale emoce z posledního století jsou přece jenom dominantní. Nebudu se tady rozepisovat o podrobnostech, které si každý může dohledat. Přejdu hned k tomu, co se událo v posledních dnech. Polská politická věrchuška uzákonila pravidla, podle nichž občané Ukrajiny mají v Polsku postavení prakticky spoluobčanů vyjma účasti ve volbách.Není v tom žádný projev skutečné solidarity s Ukrajinci. Jde o zastření chtíče politiků Polska po Haliči, kdysi území polském, nyní území Ukrajiny. Správně očekávali, což Zelenskyj potvrdil, že Ukrajinští politici schválí zrcadlový zákon pro Poláky na Ukrajině. Tím vytvoří příležitost pro polské aktivisty, a dokonce úředníky, aby postupně ovládli Halič. Vše je zakrýváno rouško pomoci Ukrajině dostat se do EU i NATO. Nebudu rozebírat právní problémy především proto, že Polsko není plně „samostatný stát“, ale součást EU a jen těžko může zrušit Schengenský prostor bez souhlasu pohlavárů EU, ba dokonce všech zemí EU.

Mám k této situaci jen dvě poznámky. Za prvé, Poláci chtějí využít nového vztahu s Ukrajinou k tomu, že se jejich vojsko zapojí do války s Ruskou armádou, s níž mají své dlouhodobé účty už z prvních let po získání svobody a rovněž z druhé světové války, a ve své pýše jsou přesvědčeni, že spolu s Ukrajinci jsou schopni Rusko porazit. Pokud se skutečně zapojí jejich armáda do bojů na Ukrajině, hrají si s ohněm. V prvé řadě neposlouchali Putina, když řekl; k čemu by nám byl svět bez Ruska. Ale hlavně již delší čas existují síly, které mají připraven plán na nové rozdělení Polska. Druhá poznámka se týká atmosféry na Ukrajině. Krok, který prosadil Zelenskyj, mu může být osudný. Skuteční vlastenci Ukrajiny, a ne oni nacisté totiž tuší v jednání Poláků podraz. Pokud se myšlenky chopí relevantní síla v zemi, obviní Zelenského z velezrady, či alespoň vlastizrady. Připočtu-li k tomu současný stav bojů, kdy velení Ukrajinské armády už fakticky Zelenského neposlouchá, jelikož pochopilo že Ukrajinu žene do sebevraždy, pak jde o kombinaci, která by mohla poměrně brzy být rozhodující v celém konfliktu. Víc o situaci nehodlám spekulovat, ale vůbec bych se nedivil, kdyby nakonec právě Rusko společně s Ukrajinou zlikvidovaly Polsko.

Všeobecně se uznává, že svět prochází enviromentální krizí. Nejde jen o změnu klimatu, ale především o devastaci životního prostředí lidskou činností, která ničí biodiverzitu regionů a celkově způsobuje ubývání živočišných druhů na planetě.

Nikdo nepochybuje o tom, že lidstvo je už nějaký čas v energetické krizi. Ta se nyní sankcemi Západu proti Rusku stává naprosto neřešitelnou.

Ještě horší je začínající potravinová krize, hrozící hladomorem nejchudším krajinám, a mnohdy ani ne nejchudším, viz Srí Lanka.

Stojíme před měnovou krizí, způsobenou dolarem, který není ničím krytý, takže je hrubě prosazovaný pouze zbraněmi.

Roste politická krize, což se nejlépe projevilo v pandemii koronaviru, která ukázala, že světové společenství se potajmu mění v diktaturu.

Dostihla nás i mediální krize, reprezentovaná nejen cenzurou všeho druhu, ale především bezbřehou propagandou jednoho názoru, šířením strachu za postih opozičního názoru a soukromé vlastnění velkých sociálních sítí.

Jde o celkovou krizi kapitalistického systému založeného na bezohledném čerpání zisku z každé lidské činnosti.

Tato komplexní situace má vliv na psychiku a tím chování všech lidí, včetně vládců, takže se pomalu, leč jistě mění v krizi všelidské civilizace.

Je to výčet vytvořený jen tak jedním dechem, a proto v něm není systém, leč o ten se jistě již postarají vzdělanější a informovanější. Něco z toho už se objevuje i na netu.

Profesor Mearsheimer spočítal, že od konce studené války zahájily USA sedm válek. Z každých tří let byly tedy dva roky ve válce. Za tu dobu bylo v čele Unie šest prezidentů a jenom Trump z nich žádnou válku nezačal, pouze v pokračoval v těch již probíhajících. Žádný z nich není při tom na Západě prohlašován za válečného zločince, či alespoň agresora. To jenom Putin je Putler, horší Hitlera. Aby to srovnávání s Hitlerem ještě víc sedělo, objevují se „informace“, že na něj už bylo spácháno jedenáct atentátů. No. Spácháno. Mnohé prý byly včas odhaleny a jiné byly teprve „plánovány“. Svatá ty prostoto, nenávist skutečně zatemňuje mozek, mnohým totálně. Emoce nejsou dobrým rádcem. To ví obrovská většina zamilovaných, a to láska je kladnou emocí, zatím co nenávist jednou z nejhorších. Takže vystřízlivění může být pro mnohé celoživotní frustrací.

Pro dnešek jeden citát prakticky skoro bez komentáře. Cituji z https://www.litterate.cz/tvrzeni-nelze-nezavisle-overit/ s datem 19.5.22 „…celá ta válka na Ukrajině je úplně jinak. Žádný boj dobra se zlem ani z jedné strany. Je to prostě sovětská občanská válka, která byla o třicet let posunuta. Všechno je jen propaganda, na žádné video není spoleh. Na obou stranách fronty se dějí děsné věci, protože na obou stranách jsou síly, které si toto měření sil přály. Nemá smysl v tom hledat vojenskou logiku, protože tam nic takového není. Prý se do konfliktu postupně zapojí prakticky všechny země Sovětského svazu, protože si mají co vyřizovat a za co se mstít“. Konec citace. Podle mě je to ještě jinak. Vyřizovat si své účty mají s Ruskem spíše některé země bývalé Varšavské smlouvy, a naopak mnohé republiky SSSR nemají tento motiv. Leč o tom až někdy jindy, až si ověřím některé dnes získané informace.

Rozvinula se zajímavá móda, alespoň v Evropě. Z jednotlivých zemí jsou vyhošťováni diplomaté Ruska. Ze 3panělska 27, z Francie 34, či z Itálie 24. Pořád tvrdím, že Rusko mělo už dávno zrušit všechna svá velvyslanectví v zemích EU a vytvořit jen jedno v Bruselu, pro celou EU. Teprve na výslovnou žádost té či oné země by pak v ní mohlo vybudovat pobočku Ruského velvyslanectví při EU. Mělo by jít o lidnatější zemi, ovšem v žádném případě ne takový stát, který Rusko prohlašuje za nepřátelský.

Teď se dovídám, že v ČT dneska večer hořekovali nad tím, že na hoře Smrk v Beskydech někdo zničil pamětní desku Jana Palacha. Co se diví ta naše provládní tlučhubna. Jestliže lidé jednoho politického směru mohou bourat sochy, proč by výtečníci jiného názoru nemohli rozbíjet jakési amatérsky provedené pamětní destičky, kdesi na kopci, kde Palach určitě nikdy nebyl! To je to nejmenší, co se zatím u nás děje. Podívejte se na USA, kde si klidně tento týden nějaký bílý americký, neonacistický teenager s insigniemi Ukrajinského nacistického pluku Azov zastřílel v obchodním domě a zabil na místě deset černochů a další čtyři prý zemřeli později. Vezměte prosím na vědomí, že ï tento smrad se k nám může doplazit. Vždyť USA jsou v takových věcech jen pár roků před Evropou.

Jan Campbell Německý občan České národnosti napsal k letošnímu výročí konce druhé světové války zajímavý text, jehož nosnou myšlenkou je výrok, cituji: „…jeví se mi faktem, že 9. května 1945 nebyl vytrhnut a zničen kořen, který umožnil znovuzrození nové formy fašismu…“. Konec citace. Definicí fašismu je nespočet. Postoji pana Campbella však nejlépe odpovídá ta, kterou ve svém projevu před Kongresem USA v roce 1938 popsal tehdejší prezident Franklin Delano Roosevelt, cituji: „První pravdou je, že svoboda demokracie není bezpečná, pokud lidé tolerují růst soukromé moci do té míry, že se stane silnější než jejich demokratický stát sám. To je ve své podstatě fašismus – vlastnictví vlády jednotlivcem, skupinou nebo jakoukoli jinou ovládající soukromou mocí… Mezi námi dnes roste koncentrace soukromé moci, která nemá v dějinách obdoby“. Konec citace. Dnes by se tento sociálně demokratický, ba až socialistický politik divil i ušima, kam až může soukromá moc dosáhnout. V současnosti už je soukromá moc silnější nejen než nejmocnější stát, ale než politická moc celého Západu. Chobotnice rodů největších finančníků světa si vydržovala už v jeho době Mussoliniho i Hillera a dneska prokazatelně politické ovládá loutky představující politické potentáty v USA, Británii, Německu, Francii, Izraeli a ti co problém studují určitě ví i o dalších zemích. Já jenom pořád přemýšlím, zda je to ještě pořád ten starý, známý fašismus. Jsem přesvědčen, že jde o jeho mnohem vyšší kvalitu, kterou jsem si zatím pojmenoval jako globalismus. I když jsem už zjistil, že jiní mu říkají neofeudalismus. Jelikož nemám rád pojmy s předponou neo-, tak zůstanu u svého globalismu, už jenom proto, že pokud se splní nejpesimističtější předpovědi o budoucnu Západu, ba dokonce všeho lidstva, tak bude i pojem neootrokářství slaboučkou charakteristikou totalitního systému, který veřejnost světa, alespoň toho Západního čeká.

Proč naši zem pořád taháte na Západ? Copak náš národ někdy tyl ze zámořského obchodu s Orientem? Copak naši lidé někdy loupili zlato americkým indiánům? Copak náš stát někdy kolonizoval bohatství Afričanů?

Ne!

Nikdy jsme neválčili s blízkým, či vzdáleným Orientem, s Afričany černými, či Arabskými, nadtož s Indiány jižní či severní Ameriky.

Tam všude vraždili, loupili, znásilňovali příslušníci jen několika zpupných národů plemene pyšného bílého muže. A teď se blíží doba, kdy za to bude muset zaplatit.

A proč my s ním!!? Jste hlupáci, nebo darebáci!!?

Nejenže jsme do toho povýšeneckého společenství Západu nepatřili, ale ono s námi vždycky pohrdalo. Máme proto historicky danou povinnost se dokonce postavit na stranu těch, kdo ho budou trestat.

A vás samozřejmě taky.

Nepatřili jsme k Západu, nepatříme a patřit nikdy nesmíme a proto nebudeme.

I když bohužel ani na Východ ne.

Již delší čas čtu a slyším, že by boje na Ukrajině rychle ukončil atentát na Putina. Prý by se následně v Rusku změnil režim. Dokonce asi tak dva týdny sleduji, že to nejeden západní politik vydává za poslední možnost „vítězství“ Ukrajinců. Někde jsem napsal, že si to vůbec nemyslím. Putin totiž za své působení neobyčejně zvýšil prestiž armády, vlastenecké cítění v zemi a sebevědomí Rusů obecně. Takže převrat i po smrti Putina by byl velice nejistý a pravděpodobně by byl dokonce kontraproduktivní. I kdyby se totiž pátá kolna v Rusku zmátořila k nějakému činu, s vysokou pravděpodobností by tentokrát armáda vzala věc národa do svých rukou. V současnosti totiž to není zdecimovaná armija strýka Jelcina, leč vysoce organizovaný stroj s nesmírnou potencí zbraní a bojové vyspělosti mužstva i velení.

Osobně si myslím, že existuje jistější výsledek ukončení bojů na Ukrajině. Politický převrat zorganizovaný opravdivými vlastenci, až nacionalisty v Ukrajinské armádě. Alespoň trochu rozumní nejvyšší velitelé musí přece vnímat beznadějnost svého odporu, který čím déle trvá, tím je pro celou jejich zem zničující, až likvidační. Přece se bojuje na Ukrajině, na území jejich vlasti, která je s rostoucím odporem systematičtěji a pečlivěji devastována. To musí opravdovým patriotům doslova rvát srdce. Jsem přesvědčen, že i většina národa by nakonec přijala politickou změnu, která by stát osvobodila od nadvlády fanatiků až nacistů a teroristů. Navíc od cizáckých vojenských „poradců“, kteří svým neumětelstvím komplikují jednotu vojenského velení. Ve spojení s velkorysostí Ruska, které by se za takové situace spokojilo pouze s denacifikací a demilitarizací, a nechalo Ukrajině přístup k Černému moři by příměří, či alespoň klid zbraní mohl nastat ihned a vyjednávání o mírové smlouvě by nemuselo být dlouhé.

Velení armády by si mělo uvědomit, že Zelenskyj a jeho podporovatelé se nevzdají. Jednak žijí v bublině svých představ, ale především by vyjednávání s Ruskem nepřežili. Zabili by je fanatičtí až nacističtí zloduši. Armáda ale má jistě dost sil k tomu, aby za pomoci alespoň části občanů nacistické fanoušky poměrně rychle zneškodnila. Kdyby je navíc předala Rusům tak by Rusko bylo určitě víc než jen velkorysé.

     Když jsem poprvé četl o zombii, nedokázal jsem si tu příšerku představit. Poučen dlouhodobým pozorováním osob v naší zemi už mám jasnou představu. Sleduji-li chování a výroky Zemana či Rychetského, tak už přesně vím, co je to zombie.