Zemřel někdejší prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov, jedna z velmi významných politických osobností 20. století. Co bychom v této souvislosti mohli připomenout?

Omlouvám se, že se opakuji, ale v souvislosti s Michailem Gorbačovem více než třicet let tvrdím: DOBRÝ STÁTNÍK ZANECHÁVÁ PO SOBĚ ZEMI V LEPŠÍM STAVU, NEŽ JI PŘEVZAL. TO NENÍ GORBAČOVŮV PŘÍPAD. Byl to typ komunistického funkcionáře třetí generace, který vyrostl v prostředí, kde převládaly byrokratické formy práce. Chyběla romantika první generace a válečná zkušenost generace druhé. Správně postřehl rozdíl mezi deklarovaným a reálným stavem, ovšem řešení v první fázi hledal ve „zvědečtění“ řízení: pokusil se při rozhodování opřít o vědce a umělce. Toto v podstatě osvícenské vnímání politiky opomíjelo fakt, že v politice se nestřetávají jen pravda, omyl a lež, ale především zájmy. Když pochopil, že od tří vědců dostane pět odlišných stanovisek, vsadil vše na jednu kartu: na sebe.

Gorbačov sice vyvedl politiku z budov stranických sekretariátů, ale uzavřel ji do salonů. Místo deklarované práce mezi lidmi zhlédl se v dohodách s mocnými tohoto světa, především s těmi, kteří přicházeli z Washingtonu. Ti dílem PROHLÉDLI JEHO NAIVITU, DÍLEM S NÍM UZAVÍRALI GENTLEMANSKÉ DOHODY, KTERÉ NEMOHLI DODRŽET – TŘEBA PROTO, ŽE JE VYSTŘÍDAL NĚKDO, KDO SE TĚMITO DOHODAMI NECÍTIL VÁZÁN. A tak Gorbačovova oddanost míru skončila válkami v Gruzii, v Národním Karabachu, na Ukrajině… Zdá se, že zemřel nejvyšší představitel Sovětského svazu, který NEPOROZUMĚL DĚJINÁM RUSKA.

Takovým způsobem odpověděl známý levicově orientovaný politolog Parlamentním listům, jak jsem se dneska dočetl.