Když slyšením slovo „ekonom“ u určování odbornosti nějakého člověka, zatřese mnou vždycky zimnice. Oprávněně. Dneska mě o tom zase přesvědčil jeden z nich. Zaposlouchal jsem se do rozhovoru „rozumbrady“ pana Lukáše Kovandy pro pořad Bobošíkové “Aby bylo jasno“. Tento hlavní ekonom Trinity Bank hovořil o inflaci. Prý jde o souběh několika inflačních zdrojů, jmenovitě pandemie, vály na Ukrajině, masového uprchlictví a chování centrálních bank. Takovou velemoudrost dokáže ze sebe vyprodukovat každý jen trochu myslící člověk. Od odborníka bych čekal jiné sdělení. V prvé řadě bych byl přesný a netvrdil, že na inflaci má vliv válčení na Ukrajině. Jestli na ni má něco opravdový vliv, a to podle mě zásadní, tak jsou to sankce Západu vůči Rusku. Ale především od ekonomického analytika bych očekával čísla. Podíl pandemie na inflaci v ČR je tolik a tolik procent, podíl sankcí tvoří tolik procent a podíl invaze uprchlíků tolik procent. Pokud to neumí alespoň přibližně analyzovat, pak ať raději se nepředvádí. Zvláště když v době pandemie byl členem vládního poradního týmu a souhlasil s naléváním dalších peněz do života státu čili ničím nekrytých papírků. Takže mu slouží ke cti, že to vůbec přiznal, ale jen a jenom to potvrzuje mé přesvědčení, že ekonomové mají být od řízení státu drženi co nejdále.

Sám sobě se divím, proč jsem se dneska zamýšlel nad tím, za kterého prezidenta bylo nejlíp. Ať jsem to obracel, jak chtěl, pořád mi vychází, že za Antonína Novotného. A opravdu to není proto, že jsem byl tehdy mladý. Novotný vypadl jako snaživý úředník a také opravdu snaživý byl. Při tom se nesnažil prezentovat jako kovaný ideolog, ale jeho politické názory byly pevné a neměnné pod tlakem kohokoliv, populárního Chruščova nevyjímaje. Podstatné pro jeho kladné hodnocení jsou dva faktory. Životní úroveň v zemi se pomalu, leč jistě stále zvyšovala, včetně mezd a platů. Zásobování bylo stále lepší a širšího sortimentu. A nejdůležitější bylo, že docházelo dokonce ke snižování cen především základních životních potřeb, což je od té doby nepředstavitelné a v tak zvané ekonomice dluhu, která v současném kapitalismu ovládá svět, naprosto nemožné. Za druhé byla jeho doba charakteristická tím, že se snižovala „diktatura“ strany a vlády. Docházelo k pozvolnému, leč jistému uvolňování totality zakladatelů nadvlády KSČ. I když byl původním povoláním dělník, a neměl žádné vyšší vzdělání, měl v sobě absorbovánu historii, zkušenosti z řízení a politický přehled skutečného státníka. V mých očích byl navíc opravdovým pokračovatelem T. G. Masaryka, mimo jiné i v pojetí politického československého národa. Toho zneužili nacionalističtí Slováci a iniciovali proto jeho pád. Podle mě měl Novotný poněkud tvrději, či spíše na krátko, držet na opratích pražské intelektuály, tu zpropadenou „pražskou kavárnu“ vydávající se v každé době za „elitu“, zatímco je pouze odporně protilidovou. Ta pak nejenom pomohla Slováků Novotného odstranit, ale především při slabosti jeho následovníka přivedla celou zem do krize, z níž se nevyhrabala dodneška, což je právě letos v celé katastrofálnosti vidět. Do České republiky se vrátil v plné síle nacismus, který tady probublával po celé polistopadové období. Ten pak rusofobii velké části národa zvrhle povýšil na rasismus.

Dneska už probíhá stý den bojů na Ukrajině. Nikdo nedovede říct, zda vedení Ruska počítalo s tak dlouhým bojem, zda činnost Ruské armády je přesně taková, jak byla původně naplánována a jestli nemusí politické vedení země přehodnocovat své původní cíle. Plky novinářů i vážná vyjádření odborníků i „odborníků“ nejsou nic víc než spekulace, v tom horším případě pak projekcí vlastních strategií o konfliktu, které byly od počátku mimo mísu.

Ve válce obě strany lžou, takže „pravdu“ bude mít až vítěz. Zatím platí fakta, ta tvrdá. Ruská armáda pomalu leč jistě dobývá celé území separatistických republik, ba dokonce něco navíc z Ukrajinského území, kde žije většinou ruské obyvatelstvo. Bitva mezi sousedními státy se změnila na válku Ruska proti Západu. Přímým válčením trpí ovšem pouze Ukrajina, jejíž vojenská struktura je většinou již zničena a území je devastováno. Následně je podlomeno hospodářství země a její infrastruktura je v destrukci. O situaci v Rusku nevíme nic a o náladě v Ruské armádě o nic víc.

Boj byl pro Ukrajince předem ztracený. Západní podpora, vedená pod rouškou oslabení Ruska byla a je podvodem, protože pokud Rusku zůstávají jaderné zbraně a jejich nosiče, tak Rusko není vojensky oslabeno. Tečka. V oné strategii Západu proto vidím jeho největší zločin, pro který by měli jeho představitelé stát před mezinárodním válečným soudem.

O přidané ekonomické válce nehodlám spekulovat. Jde o příliš široké pole možností vývoje, takže lze říct s jistotou jediné. Nejbohatší zase zvýší své bohatství, 90 procent ostatních bude trpět, a možná třetina citelně zchudne. A to nejen na Ukrajině, ale v Evropě, částečně i v USA. Jen v Rusku bude struktura poněkud jiná. Tam i ti nejbohatší budou ztratní.

Podle mě nejpopulárnější sociolog polistopadové éry. Už za nadvlády KSČ byl enviromentálním aktivistou, a v této činnosti pokračoval i po listopadu. Ovšem pod tlakem reálných dopadů vládnoucí liberální politiky na život prostých lidí se začal přetvářet na aktivistu sociálního, ba až na sociálně demokratického politika. Z reálně politické angažovanosti vystřízlivěl díky svému europoslancování. Jeho doménou je publikační činnost. Sleduji jeho texty už víc jak čtvrt století. Dovolím si tvrdit, že je nesporně nejtalentovanějším veřejně činným intelektuálem u nás. Vydal již na tři desítky publikací, což ale není tím hlavním měřítkem. Jím je nesporná kvalita jeho knih. Nejde vůbec o „mlácení prázdné slámy“. Každý jeho text přináší nebývalé množství poznatků, a především autorových intepretací a překvapivých závěrů až zobecnění. Kromě toho se vyprofiloval ve skvělého komentátora aktuálních problémů. V tom žánru projevuje svůj obrovský talent.

Osobně vysoce oceňuji jeho humor. Tady je příklad, cituji: „Zatím chybějí přesná data. Z těch, která mám k dispozici, jsem nenabyl dojmu, že podíl migrantů z Ukrajiny, kteří se zapojují do trhu práce, je natolik velký, že by to vytlačovalo naše lidi do jiných zemí. Podle některých informací je zájem spíše o brigády, což ale zase není problém, který by měl vadit našim vysokoškolákům. Pokud si někdo snad myslí, že masivní příliv Ukrajinců zachrání naši ekonomiku, pak vlastně říká, že bez Putina by naše ekonomika klekla, takže Rusové nás vlastně hospodářsky zachránili“. Už to je vlastně pointa, ovšem on ji ještě umí vygradovat, když pokračuje dále: „Na takové lidi by si měli posvítit chlapci z BIS“. Což je doslova bomba z čistého nebe. Takhle umět psát je jasným důkazem talentu.

Jenže Keller není jen talentovaný tvůrce, je skutečným geniem. Jako příklad ať si čtenář laskavě najde kupříkladu jeho komentář ze dne 1.6.22 na webu http://casopisargument.cz/?p=43010&fbclid=IwAR3z4rNUpv8DAMAQDW5JLU839lAran5JfNuJ9V1BdQqs9wDN-afhDtelClU. Tak precizní výstavba textu se dneska jen těžce najde.

Už po první světové válce měli politici snahu vytvářet celosvětové organizace, které by tvořily základ mezinárodního práva. Po druhé světové válce se z této aktivity stala fundamentální praxe pro mezinárodní politiku. Byl v průběhu několika let prakticky vybudován základ systému mezinárodního práva. Ovšem mělo to od počátku háček. Kdo měl sílu, mohl být sice právně stíhán, ba i odsouzen, leč trest nemohl být realizován. Takže šlo stále více o divadlo pro „prostý lid“. Klasická to učebnicová ilustrace zásadního pravidla každého právního řádu. Ta tvrdí, že právní normy může vydávat ten a jenom ten, kdo má sílu vynutit si jejich dodržování. Při rozdělení světa na dva tábory bylo čím dále tím těžší prosazovat po válce dohodnutá ustanovení mezinárodních právních norem. Po zániku SSSR se pak poměrně rychle z mezinárodních vztahů doposud alespoň formálně platné mezinárodní právo vytrácelo. Definitivní zlom nastal na počátku tohoto století, kdy Bush jr. vyhlásil „křižácké tažení“ proti terorismu. Od té doby se už USA nepřetvařuje a ani se nesnaží veřejnost klamat tím, že snad dodržuje nějaké mezinárodní právo. Čímž postupně infikovala i ostatní silné hráče v mezinárodní politice. Takže dneska žádná ustanovení mezinárodního práva neplatí. USA prosazují v mezinárodních vztazích jakási svá pravidla, a cítí se dokonce oprávněna je vnucovat celému světu. Všesvětové povýšenectví založené jen na vojenské síle prezentovala USA nejvýrazněji tím, když vyhrožovala mezinárodním soudům, že pokud budou soudit její armádní příslušníky, tak je vojenskými prostředky zničí. Byla to nehorázná drzost, se kterou ale svět nemohl nic dělat, protože neměl sílu k potrestání. Drzost nejmocnější země světa byla za posledních třicet let posílena natolik, že už dneska nezná meze. Proto si dovoluje dokonce rozšiřovat pravomoc vlastních soudců na celý svět. Ovšem je otázkou, zda bude mít sílu, vynutit si rozsudky svých soudů, kupříkladu na nějaké právnické osobě v ČLR. Ale konec konců nejenom tam.

Macron, maňásek na ruce Rothschildů a Scholz vnuk generála SS, takováto dvojice se sešla nyní v čele EU. Oba namyšlení kohouti 28. května telefonovali, prý skoro hodinu a půl s Putinem. Vyzvali ho, „k serióznímu přímému jednání se Zelenským a k nalezení diplomatického řešení konfliktu“. Je vidět, že jsou to dva tupci. Pokud Putin Zelenského považuje za nacistu, tak s ním nikdy jednat nebude. Přijme pouze kapitulaci. Copak by kdysi Hitler přímo jednal se Stalinem?!! Nebo Roosevelt s japonským císařem? Nikdy.

Snahy o vyjednání příměří jsou údajně na obou stranách, ale žádná nenabízí ústupek, na němž by bylo možné začít budovat kompromis. Zelenský chce vrátit Krym i jihovýchod Ukrajiny. Rusko obě věci zásadně odmítá, a naopak nekompromisně žádá neutralitu Ukrajiny, denacifikaci a zákaz vlastnění zbraní, které by Rusko ohrožovaly, což na oplátku zase Zelenský odmítá.

Oba evropští tajtrlíci vyzvali dále Putina k tomu, aby okamžitě stáhl Ruskou armádu z Ukrajiny. Což je třetí požadavek zpitomělého Zelenského pro zahájení vyjednávání příměří. Nevím, jakým tónem s Putinem ti dva namyšlenci mluvili, ovšem tak, jak je to napsáno se chovali jako nějací vítězové války. Podle reálné situace by ale měli spíše slušně požádat a nabídnout při tom nějaký kompromis, či službu, a ne pyšně rozkazovat. Asi vůbec nechápou realitu a ve své pýše dělají ze sebe pitomce.

Za nejzhovadilejší požadavek považuji údajnou žádost Schulze, aby byli propuštěni bojovníci obrany Azovstalu, kteří jsou v počtu kolem dvou a půl tisíc v zajetí. Jestli jsem neměl o novém kanceláři Německa úplně jasno, tak teď už nepochybuji, že jde o sprostého „nácka“. Díky tomu, že je vůdcem nejvlivnější země Evropy, mám i vysvětlení, proč se Evropou šíří mor nacismu.

Víc už se oba nýmandové skutečně světové politiky nemohli profláknout. Jeden pokračuje ve svých klauniádách, které nikdy nebyly realizovány a druhý se odkopal jako opravdový potomek svého zločineckého předka. Jenom se tím potvrzuje, že v Evropě skutečně chybí politici alespoň trochu většího formátu.

Šéfka EUkomisariátu se zas předvedla. Americké novinářce přiznala, že EU se nemůže ihned odpojit od Ruských dodávek paliv. A zdůvodnila to se svou typickou idiocií, cituji: „…kdyby EU přestala od Ruska odebírat ropu a další energie, tak Putin by tu ropu prodal na světových trzích někomu jinému, a to za daleko vyšší cenu. Což by vedlo k tomu, že Putin by měl vyšší zisky a mohl by tak snadněji naplňovat svoji válečnou pokladnu“. Tohle bizarní vysvětlení Ursula potom zabila poznámkou, že tento přístup musí zaujmout i další země světa, aby se podařilo tímto přístupem Putinovu válečnou pokladnu vyčerpat! Je vidět, že to celá slavná EU má všechny ty sankce a embarga opravdu promyšlené. Jako by mi kdysi táta řekl: „Za to rozbité sousedovo okno dostaneš řemenem, ale až si koupím šle, protože teď by mě spadly gatě“. Tu vládkyni Evropy vůbec nenapadne, že „Putin“ si za ty peníze vybuduje v prvé řadě potrubí do všech zemí v Asii, které mají zájem o uhlovodíky z Ruska. A pak na naše embargo mlže udělat dlouhý nos. Hlavní ale je, že ten Putin může také zastavit tok plynu a ropy do Evropa mnohem dříve, jakmile bude vidět, že je to pro potřeby jeho války výhodnější.

Firma CZ.NIC, která před třemi měsíci na žádost vojenské tajné služby, ministerstva vnitra a Fialovy vlády protizákonně vypnula devět údajně dezinformačních webů (pak postupně přibylo jedenadvacet dalších), se před pár dny stejně svévolně rozhodla, že je už dál blokovat nebude.  Tolik zkrácené sdělení z jednoho postiženého webu, zveřejněné minulý týden. Firma své rozhodnutí zdůvodnila tím že prý jí Fialova vláda slibovala, neprodlené vydání zákona, který zrůdnost blokace svobodných, na vládě, tajných službách a miliardářských majitelích nezávislých médií umožní legalizovat. Jelikož ani za čtvrt roku žádná právní norma nebyla vydána, firma už nadále nechce nést sama odpovědnost za neústavní chování mocenské mašinérie.

Zajímal jsem se o to, proč vláda nepředložila zákon o předmětné věci. Oficiální tvrzení je, že jde o složitý problém, a proto se připravuje celkový zákon o řešení krizových situacích. Neoficiálně jsem se dověděl, že se právní poskoci vlády snažili takový zákon sesumírovat, ale prý se to nepovedlo. Ze svých znalostí vím, že neexistuje mocenská podlost, kterou by ochotní právníci nebyli schopni zdůvodnit, a vyrobit na ni zákon. Jenže podle mě problém je tak očividným zneužitím politické moci, že se žádný právník s tím nechce pošpinit, a především odborně dehonestovat. Je totiž víc jak jisté, že by i případně schválený zákon sněmovnou ovládanou pětikoaliční smečkou, byl přímo zrušen Ústavním soudem, a to i teď, kdy mu předsedá zombie jménem Rychetský. A kdyby čirou náhodou nebyl, tak by k tomu určitě došlo později, navíc pro všechny zúčastněné s těžšími následky.

Již nějaký čas si všímám textů publikovaných pod jménem Jane Kaufman, pocházejících z blogu, jehož název je v titulku mého dnešního příspěvku. Udivuje mě jejich rozsáhlost i obsáhlost. Jde vždy o několik stran textu vesměs doslova nabytých informacemi. Ovšem nejvíc mě udivuje, že vychází někdy denně. Nejsem ochoten uvěřit, že je píše jedna osoba. Tolik informací denně jen těžko může posbírat, vyhodnotit a ještě komentovat.

Texty jsou silně proruské a obvykle mají ve svém závěru poznámkou, cituji: „Na některé odkazy v tomto článku se s českou IP adresou nedostanete. To proto, že jsou blokovány Evropskou Unií. Musíte změnit svoji IP adresu na americkou, pak to funguje“. Konec citace. Už tím jsou mi zmíněné texty poněkud podezřelé. Druhým důvodem mé nevíry v jejich informační hodnotu jsou mnohdy neověřená tvrzení o spolupráci ozbrojených složek NATO s Ukrajinskou armádou, které Pentagon popírá. Takže nelze zjistit, kdo má pravdu. Někdy mi připadají jmenované texty jako snaha ovlivnit myšlení veřejnosti, že ruské velení je nekompetentní, když nevyvíjí adekvátně tvrdší reakce proti Západu. Jenže když ony informace nejsou pravdivé, tak by ona tvrdší reakce měla za následek vyprovokování Západní odvety, což je krajně nebezpečné pro eskalaci konfliktu. Proto sice registruji sdělovaná fakta, ale moc nevěřím jejich propojování a mnohdy i interpretaci.

     Historie území, na němž žijí Ukrajinci je jednou z nejdivočejších v Evropě. Při stěhování národů se v 9. století kolem Kyjeva zformovala slovanská říše, Kyjevská Rus. Ta se už ve 12. století rozpadla. Půl tisíciletí se na něm pak neustále střídali různí cizí vládci. Ukrajinci se pokusili osvobodit až v polovině 17. století. Bohdan Chmelnický v čele kozáků ale podepsal smlouvu s Ruskem a od té doby Rusko je někdy patronem, jindy doslova okupantem území Ukrajiny. Z celé historie přesto nevyplynulo žádné velké nepřátelství mezi Ruskem a Ukrajinou, nadtož doslova ničivá nenávist ze strany Ukrajinců.

Reálný zlom vztahů zavinil hladomor v letech 1932 a 1933. Prokazatelně se jednalo o celosovětský problém a nikdo rovněž nemůže popřít, že souvisel s velkou hospodářskou depresí Západní ekonomiky, která začala pádem akcií na americké burze v říjnu 1929.

Ukrajina již tehdy byla obilnicí Evropy, a tak bylo logické, že musela své obilí věnovat celému Sovětskému svazu. Tehdy ještě bez asijských republik. Stejně logické je, že každé násilí vzbuzuje nenávist. A tato nenávist byla navíc zveličována odpůrci bolševiků, jichž bylo tehdy v SSSR a konkrétně na bohaté Ukrajině velké množství, ne-li většina. Ukrajinci si vytvořili smyšlenku o o hladomoru pouze na Ukrajině. Celý svět odpůrců Sovětského svazu onu bajku pak doslova hýčkal, čímž nenávist Ukrajinců jen a jenom zvyšoval. Mystifikace o oné době vyvrcholila v éře Chruščova po jeho voluntaristickém „odhalení kultu Stalina“. Historie tím byla definitivně přepsána. v celosvětovém vědomí zvítězila nevyvratitelná legenda o „Ukrajinském hladomoru“, a ukrajinský nacismus byl na světě.

Jako obvykle „legenda“ zvítězila v myslích lidí nad skutečností, protože realita je vždycky složitější, takže znesnadňuje celkové pochopení dění. Vžila se ve veřejném prostoru například ve formulaci Wikipedie, cituji: „Hladomor jako tragédie, rozsah který nelze pochopit, zanechal na obyvatelstvu Ukrajiny hluboké sociální, psychologické a demografické stopy, kterých se dodnes nezbavilo a vrhl černý stín na metody a všechny dosavadní dosažené cíle sovětského systému“. Konec citace.

Skutečnosti se už doslova nelze dopátrat, ovšem v tehdejších dokumentech, které se v neúplnosti dochovaly, se dostatečně jasně prokazuje, že hladomor nebyl jenom na Ukrajině, ale v celé zemi sovětů. Mimo jiné to dokresluje i epizoda, podle níž lidový komisař pro potraviny Curjupa omdlel hlady.

Ovšem proč hledat pravdu, přesněji konkrétní fakta, když se nám do krámu hodí legenda, kterou jsme si tak dlouho pěstovali.

Jelikož si nedovedu dohledat čísla o mrtvých z důvodu hladu v tehdejším SSSR, a dokonce po jednotlivých republikách, tak si v sobě alespoň hřeji názor, že tehdejší vládci SSSR, čti lidoví komisaři, žili životem řadových občanů, tedy ne ještě jako papaláši. Byli to tedy přesvědčení komunisté, jako kdysi Pařížští komunardi.