Od počátku vnitrostranické zrady v ČSSD bylo jasné, že zásadní světlo do věci by mohl okamžitě vnést prezident. Stačilo, kdyby řekl, že je osobně pozval. Podle scestně demagogického přesvědčení mnoha novinářů, myšlení většiny veřejných činovníků a víry nerepublikánské veřejnosti, se přece pozvání prezidenta neodmítá. Lehce by pak všichni zdůvodnili, že prezident, či některý z účastníků neměl čas jindy, a tak se tedy sešli i v době, kdy si Sobotka čechral peří ve společnosti předsedů stran před televizními kamerami. Zeman se dokonce mohl přiznat, že sice má vůči Sobotkovi tak silnou osobní averzi, že se již dávno dohodl se svými přáteli, že se sejdou hned po volbách, aby podebatovali nejen o výsledcích, o dalším postupu ČSSD,  ale že se v žádném případě nehovořilo o další roli Sobotky. Měl jistě ještě další varianty, včetně zapření schůzky, protože mohl spoléhat na loajalitu vedoucích pracovník ČT, kteří by nedovolili, aby záběry z příjezdu Haška a dalších do Lán kdokoliv spatřil. Nic z toho Zeman neudělal. Naopak nechal v tom Haška a další nejen máchat, ale doslova vyválet jako prasata v hnoji. Zbaběle se na dlouhou dobu „hodil marod“. Kdyby spiklenci nebyli zaslepenými fandy, ale skutečnými znalci Zemana, tak by do celé zrady Sobotky vůbec nešli. Zeman totiž není mužem konspirací. Na to je až příliš prostořeký, ješitný a pomstychtivý. Ještě před skandální schůzkou totiž opravdovým znalcům Zemana jasně sdělil, že Sobotku k povolebnímu vyjednání nejmenuje. Znalci Zemanovy povahy již od počátků jeho veřejné činnosti dále ví, že je chorobně ješitný, takže si neodpustí vytvořit předpolí k tomu, aby případný úspěch byl přičítán jemu a neúspěch samozřejmě někomu jinému. Do třetice všichni, kdo s ním nějaký čas museli pracovat vědí, že absolutně nikomu nezapomíná žádnou maličkost v chování, negativně se dotýkající jeho „majestátu“. Je daleko víc silně negativních vlastností, které Zeman má, ba dokonce takových, které jej naprosto diskvalifikují k výkonu vysokých ústavních funkcí. Ale tyto tři vyjmenované ostatečně stačí, aby lidé znalí věci s vysokou pravděpodobností odhadli, co bylo smyslem schůzky u Zemana, která se nakonec provalila. K ní už jen jediná poznámka. Prezident si nemůže zvát kohokoliv a kdykoliv, jak mylně šíří sdělovací prostředky. Je veřejnou funkcí 24 hodin denně a sedm dní v týdnu po celé své funkční období. Veřejnost má nejen nárok na to, aby věděla, s kým a kdy se setkal, ale ve většině případů i o čem se jednalo. Výjimku tvoří jen a jen věci, zákonem určené do určitého stupně utajení.

Po nepřesvědčivém vítězství ve volbách se nejvyšší vedení osobně postaralo o to, aby jakoukoliv vyjednávací pozici své strany ještě zhoršilo. Hašek, Škromach a jimi zhlouplí hejtmani nikterak viditelně nepodporovali Sobotku v předvolební kampani. Naopak se založenýma rukama, se shovívavými úsměvy a s uštěpačnými poznámkami nechali Chovance i Sobotku plácat se v guláši, který jim předem navařili tím, že schválil kampaň vůdcovskou, čili prezentací jediného muže. Již v tom bylo podvraťácky skryto čertovo kopýtko připravovaného podrazu. Okamžitou povolební reakcí nereflektující vlastní podíl viny za výsledek voleb navíc posílili ve společnosti dehonostující klíma proti celé ČSSD. Špičkám ČSSD jak je vidět vůbec nedochází, že poškodili své voliče, že ztratili týden, v němž se jejich potenciální partneři domluvili, jak na ně. Naopak ještě se rozhodli  svou nevyjednávací agonii prodloužili o další týden. Hašek, Škromach, Chovanec, Zimola, ale i Sobotka, Zaorálek či Dientsbier v celé aféře navíc ztratili glanc. Dokonce i Štěch ztratil dost sympatií. To je dvojnásobná prohra hned v prvním týdnu po volbách, která se bude jen těžce napravovat.

Jsem příliš fyzicky vzdálen od dění v ČSSD, leč znám některé aktéry, ještě lépe pak klíma ve straně a na své zvyklosti neobvykle pozorně sleduji vyjadřování a chování aktérů povolební turbulence v ČSSD. Jsem si stoprocentně jist, že Škromach a Hašek se již dávno před volbami se Zemanem dohodli, že se po nich budou scházet. Se stejnou jistotou předpokládám, že po schválení taktiky volební kampaně předsednictvem ČSSD se dohodli, že se sejdou ihned po vyhlášení výsledků. S vysokou pravděpodobností pak předpokládám, že Zeman sám byl dokonce zdrojem nápadu, založit celou kampaň jen a jen na prezentaci předsedy. Zmíněným dvěma „osobním přátelům“ doporučil, aby se moc veřejně neprezentovali, „stranického přítele“ Sobotku v tom nechali osamoceného, ba dokonce mu nenápadně „mydlili schody“.

Uskutečněnou schůzku s určitostí zorganizoval sám Hašek. Po dohodě se Škromachem pak širší doprovod. V jeho složení se totiž  opět projevila Zemanova inspirace. Účastníky byli úspěšní hejtmani, měřeno jejich preferencemi ve volbách. Zajímá mne pouze, kdo rozhodl o přesném termínu konání, aby se bylo možno vymluvit, že prezident neměl jindy čas a Sobotka přece musel být ČT, takže se nemohl zúčastnit. Někdo ze zúčastněných se musel dohodnout v ČT, na přesném termínu debaty všech předsedů stran, které se dostaly do sněmovny.

Vůbec nepochybuji, že Zeman a jeho kancelář udělali všechno proto, aby nemohli být považováni za iniciátory všeho následujícího dění, ať se vyvine jakkoliv. Sám Zeman je natolik chytrý, aby se nejen nedostal do situace, že by musel lhát, ale dokonce aby se co nejvíc zbavil jakýchkoliv podezření.

Až potud bylo všechno v pořádku.

Problémy totiž začaly příliš brzy po schůzce. Zeman nedokázal ovládnout svou prostořekost a po volbách, především pak v televizním telefonátu s Moravcem řekl nejméně tři teze, které, jak předpokládám, zaujaly nejen mne. ČSSD podle něj „bohužel selhala“. On pověří povolebním vyjednáváním, „jak již dávno před volbami několikrát opakoval“ toho, koho mu navrhne ČSSD, na což si samozřejmě počká, čti také, nebude sám zvát Sobotku, ale přijme ho, pokud o to požádá. Vždyť po volbách mu nejen ani nevolal, ale ze slušnosti nejvyššího ústavního činitele, ani nepogratuloval. Za třetí se neskrývaně vyjádřil, že není nadšen výhledem koalice z vítězných stran pro jejich programovou vzdálenost a pléduje pro menšinovou vládu. Bylo příliš podezřelé, že Hašek naprosto totožné myšlenky pronesl veřejně ještě před tím, než se předsednictvo rozhodlo z povolebního dění Sobotku vyřadit.

V mozaice mi chybí jen málo. V prvé radě to, zda ČT skutečně natoáčila příjezdy členů ČSSD do Lán. Pokud ano, pak mne zajímá naprosto zásadně, kdo dal pokyn k tomu, aby nebyly odvysílány, nebo alespoň se o nich neobjevila zmínka v nějakém zpravodajství.  V poslední řadě mně chybí už jen to, aby se ke schůzce vyjádřil Zeman. Ten místo toho nějak podivně rychle onemocněl, i když ani taková indispozice mu přece nebrání, aby veřejnosti sdělil svou verzi „příběhu“. Jak ho znám, je to ale ve skutečnosti zbabělec, který vždycky nechá jiné tahat horké kaštany z ohně, takže nyní bude především dělat všechno možné, aby z toho on vyšel co nejméně pošramocen a přesto svou pomstu dokonal. Nechává v tom zatím Škromacha a Haška máchat samotné. Že jim Zeman v této maličkosti nehodlá pomoci, šlo poznat z toho, že oba museli veřejně přiznat, že se schůzka uskutečnila, naivnější Hašek dokonce, že lhal.

Oboje je přiznáním faktické maličkostí. O tom, zda šlo o vnitrostranické spiknutí, se teprve rozhodne. Obě strany k tomu sbírají síly a komplice.

     I když spor o povolební vyjednávání s ostatními parlamentními stranami není v ČSSD ještě vyřešen, má Sobotka na své straně „vlivové“ osoby, které jeho soupeři podcenili. Jsou jimi předsedové stran. Prakticky všichni bez prodlevy veřejně podpořili Sobotku alespoň verbálně. Potenciální koaliční partneři dokonce významněji, protože sdělili, že budou vyjednávat se Sobotkou.

Na první pohled se takové chování dá chápat jako jakási „solidarita“ předsedů. Ovšem ona má i hlubší, ba dokonce ústavodárný význam. Je to především, ne-li zásadně jasný vzkaz prezidentovi. Říká se v něm nepokrytě: „Ten, kdo šel v čele do předvolebních střetů, ten bude vojevůdcem“. I když je z oněch bojů kupříkladu těžce pochroumán, právě jeho uznáváme za vítěze a jeho hodláme respektovat.  Tečka. Potud jde o prostou solidaritu rytířských soupeřů.

Je však nejméně ještě jeden pohled na chování předsedů. Prezident Zeman dlouhodobě vyhlašuje, že nemusí premiérem jmenovat vítěze voleb. Těsně před volbami i po nich, se pak nechal dokonce slyšet (podle jeho slov prý to opakoval alespoň dvacetkrát), že pověří vyjednáváním toho, koho mu vítězná strany navrhne.

Z prostého pozitivistického pohledu na Ústavu ČR z toho plyne, že Zeman z titulu své funkce vytváří prostor pro povolební vnitrostranický boj. Což je možná krok demokratický a snad i ústavní. Není to ale rysem republikánství, jež je dokonce v titulu názvu státu i Ústavy a v žádném případě ne součástí parlamentní demokracie.

Z vyššího principu mravního jde v mých očích dokonce o značnou charakterovou pokleslost. Připouští totiž, aby člověk, který v předvolebním klání stál „za bukem“, se po vítězných volbách najednou snažil stát „generálem“. V našem politickém prostoru, který víc jak v mnoha jiných zemích, trpí vysokou absencí mravnosti, ba dokonce všelidské morálky, uvedené chování prezidenta mravní klíma určitě nezlepšuje, spíše zhoršuje.

První tisková konference poslaneckého klubu ANO, byla neobvykle jasným sdělením všem občanům, vlastním voličům i sympatizantům a rovněž velmi silným vzkazem všem politickým partnerům. Nevyslovil je sice předseda klubu Ing. Jaroslav Faltýnek z Olomoucka, ale sám předseda hnutí, leč nemusí být vůbec pochyb, že jsou naprosto směrodatná. V prvé řadě Babiš řekl se znatelným  osobním upokojením zhruba toto: My jsme svůj úkol už splnili výsledkem voleb. Slíbili jsme totiž svým voličům, že zabráníme vzniku vlády ČSSD spolu s komunisty. Je to naprosto nekompromisní vzkaz všem, kdo snad v skrytu doufali, že KSČM konečně vyjde ze svého ghetta. Protože volby dopadly pro hnutí ANO neočekávaně výborně a na druhé straně pro ČSSD opětovně špatně, uvědomuje si jeho poslanecký klub, že došlo k situaci, na kterou se hnutí se svými aktivisty nepřipravovalo. Proto zmobilizuje širokou základnu svých voličů, aby dali jasně najevo, zda má hnutí být mimo vládu, či vstoupit do vlády, a pokud ano, aby alespoň naznačilo s kým. Poslanci a především vedení hnutí nyní proto začnou neprodleně objíždět všechny kraje, aby se dověděli mínění svých voličů a sympatizantů. To je podle mne i vstřícným sdělením pro ÚSVIT, který pléduje až příliš ortodoxně na zavedení některých prvků přímé demokracie do naší politiky. Třetí vzkaz je namířen do řad budoucích partnerů, s nimiž bude ANO vyjednávat. Říká jim; chceme od vás jistotu, že mluvíte za všechny členy svých poslaneckých klubů. Jde sice o poněkud nezvyklý požadavek, ale po současném skandálním chování špiček ČSSD naprosto logický. Tolik tři zásadní výstupy u jednání včerejšího, ustavujícího poslaneckého klubu hnutí ANO. I když osobně nesouhlasím s bodem jedna, celkově musím konstatovat, že ANO začalo velmi dobře. Především vysoce oceňuji naprostou povolební novinku, spočívající v konzultaci dalšího postupu s aktivem svých voličů. Koresponduje to mimo jiné i s dřívějším tvrzením Babiše, že se v minulosti měla uskutečnit všelidová referenda v důležitých věcech, jako bylo rozdělení státu, či církevní restituce.

     Velice Vám děkuji za Váš otevřený dopis všem přítelkyním a přátelům. Jsem v prvé řadě velice rád, že k nim již víc jak patnáct let nepatřím, takže k osobním sporům v ČSSD mám již dlouhou dobu indiferentní vztah. Chování špiček ČSSD v povolebním období mne však zajímá proto, že se přímo dotýká mého celoživotního politického přesvědčení a s vysokou mírou jistoty předpokládám, že musí zajímat naprostou většinu politicky aktivních občanů, bez ohledu na jejich pozici na škále pravolevého spektra. Tímto Vám na úvod ještě sděluji, že mám indiferentní vztah i k celé ČSSD, leč vůbec nemám nestranný vztah k levici, především pak samozřejmě k její politice. Je pro mne proto za druhé signifikantní, že právě o té ve vašem dopise všem členům ČSSD, není prakticky o ani zmínka.

Ale nyní k věcnému obsahu Vašeho dopisu.

Stačilo mi jen letmé čtení, abych zpozorněl u dvou Vašich tvrzení. Mezi prvními odstavci píšete, cituji: „Do voleb však může vést stranu jen lídr a jen lídr může rozhodovat o volební strategii“, konec citace. Ovšem hned v následujícím odstavci tvrdíte, opět cituji: „Nelíbila se mi, a podobně i mým dalším kolegům ve vedení, kampaň postavená na jedné tváři“. Konec citace. Přeji Vám, abyste při svých schopnostech zkušeného profesionálního politika do jednání ÚVV ČSSD, našel mezi těmito dvěma tvrzeními logický soulad, který v nich na první pohled laik mého typu postrádá.

Při dalším čtení jsem se od Vás dověděl následující skutečnosti.  Akceptoval jste od samého počátku předvolební kampaně, že „přítel“ „Sobotka, jak píšete, převzal přímé řízení volební kampaně, čili sestavil volební štáb, osobně určoval témata a podobu kampaně. Podle Vás dále grémium mělo velmi omezený přístup k politickým analýzám, či průzkumům veřejného mínění. Za třetí pak, předseda zamítl, dokonce osobně, billboardy a další nosiče, na kterých byste byli prezentováni jako společný tým. Za čtvrté považujete dokonce za fatální chybu, teď raději opět zacituji: „zákaz individuálních kampaní a vyhrožování dokonce trestními oznámeními kandidátům a aparátu strany. Tento krok zcela zadusil tak potřebnou iniciativu členské základny a v zásadě vedl k tomu, že jsme kampaň oproti minulým letům vedli bez potřebného nadšení a velmi omezenou“. Za páté a raději už poslední, jste vnímal, že předseda toleroval kroužkovací kampaň pánů, tedy už nikoliv přátel, ač oba jsou, pokud vím, členy ČSSD, Patočky a Dientsbiera. Raději ten výčet ukončím, protože po něm následuje v mých očích Vaše nejdůležitější oznámení celému funkcionářskému aktivu ČSSD, všem řadovým členům strany a dokonce všem voličům a vlastně i občanům.

     Sám své chování v předvolební kampani popisujete totiž takto, cituji: „…přesto všechno jsem veřejně mlčel a právě v zájmu jednoty strany tuto strategii předsedy akceptoval“. Konec citace.

     Z takového chování každého soudného člověka ihned napadne otázka. Proč jste vlastně byl nejen druhou nejvýznamnější osobností v ČSSD, ale vůbec jakýmkoliv jejím funkcionářem, ba dokonce členem? Pokud jste pochyboval a přesto nevaroval, pokud jste nesouhlasil a neudělal všechno, co bylo ve Vašich silách, abyste dosáhl změny, či alespoň kompromisu a teprve po takovém silném odporu nesrazil „kufry“ v zájmu tehdejší jednoty, tak teď máte jedinou morální povinnost. Nejen mlčet, ale odejít.

Vaše chování v předvolební kampani totiž dokazuje, že Vám osobně vůbec nešlo o nejvyšší zájem ČSSD. Vám nešlo o budoucí možnost prosazování programu v zájmu těch občanů, kteří věří ČSSD. Vám nešlo o tak nutnou změnu ve správě země.

Takže buďte nyní tak laskav a vysvětlete veškeré veřejnosti, o co Vám fakticky v předvolební kampani šlo.

2 krát PS.

S vysokou pravděpodobností nebylo zapotřebí vůbec žádnou odvahu, či povolení z centra, aby jednotlivý kandidáti realizovali svou kampaň. Nedaleko domu kde bydlím, vyvěsili čtyři kandidáti letáky se svou prezentací nejen v barvách Vaší strany, ale se všemi jejími atributy.

Osobně mne pak nejvíc zajímá, proč jste vyzýval k odstoupení předsedu ČSSD a ne místopředsedu který byl manažerem volební kampaně?

Stanislav A. Hošek

Poslední vlivná strana polistopadového převratu, ČSSD, je prakticky ze hry venku. Je úplně jedno, zda díky Zemanovi, či jeho „otrockým“ fandům. I když Hašek pod taktovkou Zemana nakrásně vyjedná nějakou menšinovou vládní koalici – s vysokou pravděpodobností s Lidovci – bude to jen na přechodnou dobu. Zemanova „rada“ o jednobarevné, menšinové vládě, kterou si Hašek „osvojil“ je od samého počátku naprosto totální nesmysl za situace, kdy taková menšina má v parlamentě všeho všudy méně jak třetinu hlasů. Menšinová vláda má smysl, pokud má ve sněmovně alespoň 55 procent a je si jistá sympatiemi dalších až dvaceti procenty. Za situace dnešních volebních výsledků, je menšinová vláda samotné ČSSD jasnou sebevraždou a spolu s Lidovci dokonce ještě rychlejší.  Babiš jasně řekl, že on nechce jít do vlády, ale vládu ČSSD a Lidovců budou tolerovat. Jednoznačně zdůraznil slovo tolerance a odmítl slovo podpora. Je naprosto jasné, že všichni ve sněmovně budou takové vládě blokovat všechno, co jim nebude pochuti a jenom čekat na jediné, na to, kdy bude pro ně výhodné svrhnout ubožácky neschopnou menšinovou vládu a vynutit si tak nové volby. Rozhodující nyní je, aby poslanci za ANO, prokázali svou politickou vyspělost a nedonutili Babiše ke vstupu do vlády. Pokud nyní půjdou do vlády, znicotní se, pokud si počkají, získají všechno. Vedle toho, co mají v programu v parlamentě prosadit, se ale musí podle mého vidění v prvé radě postarat o naprostou eliminaci prezidentského vlivu. ČR totiž, aniž si to přiznává, je poloprezidentským a nikoliv parlamentním systémem, již od dob tatíčka Masaryka. Pokud současný parlament nezlomí moc prezidenta, nezajistí si klid na práci. Osobně kupříkladu vůbec nevidím důvod, aby prezident jmenoval po volbách jakéhosi vyjednávače o vládě a už vůbec ne, aby jmenoval dokonce předsedu vlády, takže pak „fungují“ po nějakou dobu dokonce dva. Jen na okraj také třeba ani nechápu, proč by měl prezident jmenovat soudce a další, když se sám vzdal jmenování profesorů VŠ.  Naše Ústava potřebuje opravdu změnu a jsem toho názoru, že když už, tak skutečně radikální, která v prvé řadě změní současný, částečně prezidentský systém, na jasně parlamentní a vytvoří dokonce předpoklady pro nový systém demokratické moci. O čemž se pokusím napsat příště.

Jestliže od počátku preferuji koalici ČSSD, ANO a KSČM, nevyplývá to z mého komunistického přesvědčení, ale ze znalosti programů těchto subjektů. Je totiž mezi nimi velmi vysoká shoda. Dokonce mezi programem ČSSD a ANO víc jak šedesátiprocentní. Shoda programů sociálních demokratů a komunistů je dokonce ještě vyšší. Problémem ale je antikomunistické klíma veřejného prostoru, typické pro „postkomunistickou“ zem. Proto se zdá na první pohled nejreálnější, ba nejrealističtější vládní koalice 111, čili ČSSD, ANO a Lidovci – bohužel. Bohužel proto, že Lidovci oproti dvěma sobě rovným, jsou trpaslíkem, který bude s vysokou pravděpodobností oba partnery doslova „vydírat“. Je to v prvé řadě obecný princip chování všech malých stran, které jsou ve vládní koalici, jež bez nich ztratí většinu. A za druhé je tím naše strana „lidová“ známá od nepaměti. Sobotka prohlásil, že ČSSD chce stabilní vládu. Dále prohlásil, že do vlády nepůjdou s ODS ani s TOP09. Takže moc možností už nemá, uvážíme-li, že Úsvit je ještě větší pytel blech, než ANO. Podle mých znalostí by byla nejrozumnější vláda ČSSD a ANO, s tichou podporou KSČM. Ovšem to asi nebude přijatelné pro ANO, především pro antikomunistickou část jeho poslanců. Pokud vznikne tedy koalice 111 s Lidovci, je velmi vysoká pravděpodobnost brzkých nových voleb, v nichž by dokonce mohla ČSSD definitivně ztratit renomé významné strany. Že po těchto volbách ztratí pověst lídra levice, je už skoro jisté. Na druhé straně, pokud se tato vláda neuskuteční, pak Sobotka padne, Babiš zůstane v opozici – aby se stal absolutním vítězem v dalších volbách – vládnout bude fakticky Zeman prostřednictvím „menšinové“ vlády ČSSD s Haškem v čele, čti jakési vlády  SOPZ II. Což by samozřejmě nemělo dlouhého trvání, protože sněmovna by se poměrně brzy rozpustila. Takováto vláda by totiž sněmovnou neprosmýkla prakticky žádný prolidový zákon. V nových volbách by pak ČSSD byla definitivně znicotněna a o to přece Zemanovi, jako sluhovi kapitálu z východu, eminentně jde. Vyskytují se komentátoři, kteří tvrdí o hnutí ANO, že není schopno podílet se na vládě, protože nemá k tomu dostatek zkušených osob. Považuji to za nesmysl. Jistěže nemají zkušenosti s provozem sněmovny, ale to se během dvou, tří měsíců běžně inteligentní lidé naučí. A osobnosti na místa ministrů mají již dneska. Vždyť schopný ministr není nic jiného, než politickým manažerem. A ANO je, alespoň v mých očích, stranou především manažerů, nejen vlastníků. O tom něco zítra.

První myšlenka, která mne napadla když už byl jasný poměr hlasů ČSSD, ANO  a KSČM, byla ta v titulku tohoto příspěvku. A je vysoká pravděpodobnost, že na ní nebudu muset nic měnit. Politický stav, především ve stabilitě vládnutí, za dobu Nečasovy vlády se neustále zhoršoval. To se nyní enormně zvýší, jednak roztříštěností parlamentu, jednak nevyzpytatelností poslanců jak v uskupení ANO, tak Úsvitu a konečně slabou pozicí ČSSD v celé sněmovně a Sobotky uvnitř ČSSD. Ten má, alespoň podle mne, osobně jedinou šanci – rychle dojednat vládu jakési velké koalice, složené z prvních tří vítězných stran. Bude tedy záviset na Babišovi, jestli bude ochoten jít vládnout i s KSČM, nebo jen s Úsvitem či s Lidovci, kteréžto dva subjekty nevyloučily účast ve vládě. Před volbami byl především velice špatný stav v sociální oblasti. Je víc jak pravděpodobné, že ten se, díky složení sněmovny, také zhorší. ČSSD neprosadí už ve vládě prakticky nic zásadního ze svého sociálního programu, především pak ve výběru daní od právnických osob a nejbohatších fyzických osob. Ve sněmovně pak neprosadí teprve nic ke zlepšení životního standardu dolních majetkových skupin střední třídy a spodní majetkové vrstvy, vyjma snad těch nejubožejších. Pozice prezidenta byla před volbami vůči poslanecké sněmovně nebývale silná. I tady hrozí zhoršení, pokud se nové parlamentní strany nebudou etablovat jako strany jednoznačně preferující parlamentní demokracii, takže nebudou mít zájem v prvé řadě se co nejrychleji zbavit vlády kryptozemanovců.  Mělo by být vrcholným zájmem vítězných stran vytvořit vládu okamžitě, aby Rusnokovci ze Strakovky odešli prakticky ihned. Další prioritou vítězů voleb by mělo být ustavení opravdu stabilní vlády. Za třetí by se tyto strany měly neprodleně shodnout na rázném omezení moci prezidentů typu neřízené střely, jakým je velkohubý a každého urážející Zeman.

Mám hodně důvodů k osobní spokojenosti s výsledky voleb. Jednoznačně kladné je, že Zemanovci úplně vypadli ze hry, protože nedosáhli ani na dotace z rozpočtu. Stejně důležité je, že tím Zeman ztrácí možnost pokračovat ve svých podrazech. Potěšující za druhé je, že ODS i TOP09 prakticky znicotněly. Osobně jsem za třetí rád, že KSČM pořád ne a ne vymřít, jak jí prorokoval „superprognostik“ Zeman. Jsem za čtvrté a další, hned z mnoha důvodů potěšen z neúspěchu ČSSD. V prvé řadě proto, že tím byl rehabilitován Paroubek, nejúspěšnější to lídr této strany. Také proto, že se odhalila opravdová neschopnost současných reprezentantů této strany, která je tak obrovská, že by se měli zachovat podle Paroubova příkladu. Konkrétně mám na mysli Haška, Škromacha, Tejce, ale také Sobotku. A teď to zásadní. ANO. Pokud tato strana, fakticky hnutí, bude alespoň trošičku rozumná, tedy poučená z minulosti, pak nebude chtít jít do vlády. Ovšem svým chováním zajistí, aby vládu sestavila ČSSD s tichou podporou KSČM. Za to by si pak mohla vyjednat vedení Sněmovny a stát se tak reálnou kontrolou vlády. Tím by si připravila nástupiště pro jasné vítězství v příštích volbách, protože vládnoucí ČSSD nebude mít žádnou šanci v tomto složení sněmovny prosadit ani jeden jediný svůj zásadní programový záměr a proto totálně propadne. Navíc ještě s kudlou mstivého Zemana v zádech. Přesto se ale obávám, že tento model ani v určité obměně nebude realizován. Antikomunistická hysterie nakonec donutí všechny ty žvanily, kteří hned po volbách se dušovali, že nepůjdou do vlády (Okamura, Babišovci) k tomu, aby se spojili s pohrobky minulosti (ODS a TOP09) a pokračovali v návratu této země do minulosti, do vzdálené, předkomunistické čili až otrokářské minulosti, k níž směřuje absolutistická nadvláda globálních financiérů světa. Ony totiž volby v ČR fakticky nemají moc velký vliv na život jejího obyvatelstva. O tom budou už na věky rozhodovat jiní hráči.

Můj první odhad, že SPOZ nedosáhla na dotace, byl mylný. Jednorázovou dotaci za získané hlasy obdrží ve výši 7,5 milionu Kč. Ovšem s ohledem na jejich převysoké náklady na kampaň je tato částka nicotná a doslova je nezachrání před dluhy, zvláště když se od nich odkloní superboháči typu Chrenek a spol.