Tento blog nese ve svém názvu sousloví „nehorázné názory“, i když se na něm zas tak často neobjevují. Dneska ale napíšu hned dva. Nikdy jsem se netajil s tím, že nesouhlasím se zákazem trestu smrti. Měl jsem v dětství katolickou indoktrinaci, a tak vím, že římskokatolická církev zákaz trestu nikdy neprosazovala a pokud vím, tak ho ani nepodporovala. V současnosti až děsivého růstu násilí a terorismu všeho druhu považuji dokonce zákaz trestu smrti za naprosto obludný. Copak rozumný člověk může souhlasit s tím, že nějaký deviant zastřelí šest desítek mladých lidí a za trest pak sedí v Norském arestu, kde si studuje vysokou školu, a ještě si stěžuje, že ve vězení strádá?!!

Naopak vysoce oceňuji, že státní moc KSČ, poslala na šibenici Olgu Hepnarovou, která s vypůjčeným nákladním autem úmyslně vjela do skupiny lidí a stala se tak v roce 1973 hromadnou vražedkyní. Tehdy se ještě denně ve sdělovacích prostředcích o takových činech údajného terorismu nepsalo a nepromítala videa, až se staly běžnou součástí konzumace zvrhlosti médií. Považuji totiž za vrchol zrůdnosti, když nějaký pisálek o násilné smrti někoho s podlostí lakonicky napíše, že byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Také bych nejraději udělal všechno proto, aby se rovněž dostal na nesprávné místo v nesprávném čase.

Od vyhlášení globální války s terorismem, který deklaroval na počátku tohoto století tehdejší prezident USA Bush ml. je totiž absurdnost zákazu trestu smrti naprosto zjevná. Soudu i po dlouhém, doslova všechny okolnosti zvažujícím procesu, je zakázáno někoho nechat popravit, ale každý policista může zastřelit kohokoliv, kdo se „chová jako terorista“. Viz zastřelený mladík v Londýnském metru.  Existuje-li válka s terorismem, tak má být každý terorista v takové válce zabit, nejlépe přímo v boji čili při činu, ale naprosto určitě prostřednictvím „válečného“ soudu. Tečka. Toť můj první nehorázný názor.

K dnešnímu textu mě ale inspirovala jiná informace. Včera jsem se dočetl, že jednomu novináři nějaká europoslankyně, která mi ani nestojí za jméno řekla, cituji: „Já se klidně postavím před matku, které byla znásilněna dcera a řeknu jí, že utrpení její dcery je maličkostí ve srovnání s velikostí migrační ideje“. Já být tím novinářem, tak ji na místě zabiju, zvlášť pokud bych měl ten názor zdokumentovaný. Její příšerný fanatismus je totiž znakem jevu, který je bezpodmínečně nutné v globálním lidstvu vymýtit, jinak většina „ostatních lidí“, bude nucena se pohybovat v prostředí ovládaném tímto druhem deviantů.

Už podruhé používám slovo deviant. Nebudu se zdržovat jeho definicí, uvedu jen jméno MUDr. František Koukolík, který o těchto zrůdách napsal celou knihu, jež je myslím dostupná i na internetu. Za takového devianta považuji kupříkladu expremiérku Britů, která se netajila tím, že je odhodlána použít jaderné zbraně. Stejnou obludou je v mých očích rovněž „krvavá Mary“ Madeleine Albrightová, pro kterou byla smrt statisíců Iráckých dětí kvůli embargu na léčiva přijatelnou cenou za zničení Husajnovy „diktatury“.

Mohl bych takto pokračovat mnohem dále, leč není smyslem tohoto textu připomínat všechny bývalé zločince tohoto typu. Jenom s plnou odpovědností tvrdím, že každý fanatik je nebezpečný celému světu, ne jenom svému okolí. Proto je všelidskou povinností, doslovně každého slušného člověka tyto lidi preventivně izolovat a v naprosto všech případech nedovolit jejich veřejnou aktivitu. Pokud se takový člověk přece jenom dostane na post novináře, politika, či jakékoliv jiné pozice s možností veřejného působení, nadtož rozhodování, je ho bezpodmínečně nutné zlikvidovat. Na to by měl být dokonce zákon, který by jasně kodifikoval takový proces, aby nedocházelo ke zneužívání. Punktům. Což je pro dnešek můj druhý nehorázný názor.

Myslím, že je to k zamyšlení. Za přicházející globální kolaps životního prostředí bychom měli v prvé řadě vinit bohaté lidi a jimi podporovaný kapitalistický kult bohatství. Bohatí lidé horečnatým a sobeckým hromaděním bohatství vytvářejí největší uhlíkovou stopu způsobující globální oteplování. Dnes lituji, že jsem se jako aktivista v disentu podílel na kolapsu bývalých socialistických hospodářských a politických systémů ve východní Evropě. Za socialistických systémů byly výrobní prostředky a veškeré území celospolečensky vlastněno, což by dnes, pokud by to ještě existovalo, dalo celé společnosti do ruky mocný nástroj a základnu, jak přistupovat udržitelně k naší existenci na zeměkouli a radikálně změnit způsob jakým vyrábíme zboží, používáme přírodní suroviny, energii a všechny veřejné statky. Socialismus (vedle anarcho-socialismu) byl a doposud stále zůstává, nejrealističtější ekonomickou a politickou platformou, která může zbrzdit globální oteplování, které ohrožuje život na celé planetě. SOCIALISTICKÝ EKONOMICKÝ SYSTÉM JE ZALOŽEN NA MYŠLENCE ROVNÉHO SDÍLENÍ VŠECH ZDROJŮ, NA SPOLEČNÉM VLASTNICTVÍ ÚZEMÍ A NA MYŠLENCE PRODUKOVÁNÍ K ŽIVOTU POUZE NEJPOTŘEBNĚJŠÍHO ZBOŽÍ, KTERÉ JE VYRÁBĚNO TAK, ABY BYLO TRVANLIVÉ. Naproti tomu kapitalistický systém (schovávající se za demokracii) je v přesném opaku k této myšlence, neboť je založen na nekonečném ekonomickém růstu, na filozofii plánované krátkodobé životnosti výrobků a neomezeném drancování přírodních zdrojů. Hlavním ekonomickým a politickým cílem kapitalismu je zvýšení soukromých zisků, bez ohledu na skutečné potřeby lidí a udržitelnost životního prostředí. A protože je kapitalistický ekonomický systém vlastněn a diktován různými soukromými, navzájem soutěžícími vlastníky výrobních prostředků, tak se společnost zákonitě nedokáže dohodnout na žádné jednotné akci, která by zpomalila nebo zvrátila katastrofální globální klimatický kolaps. Proto se chci omluvit, že jsem jako součást československého disentu slepě pomáhal zavést principy takzvaných individualistických lidských práv, která ve svých důsledcích vedou jen k sobectví a atomizaci členů společnosti, tak typické pro kapitalistickou společnost. Taková práva jsou falešnými lidskými právy. Nyní uznávám, že zásady lidských práv by neměly být odděleny od přírodních práv a globální ekologie. Dnes lituji, že jsem pomohl zničit socialistické systémy. Zvláště se chci omluvit mé šestileté vnučce, která bude v budoucnu platit krutou cenu za mé bývalé chybné kroky. Stačilo opravit předcházející režim. Umožnit cestování, studijní pobyty a drobná řemesla.

Milan KUNDERA 30.10.22 https://celostnivzdelavani.cz/omluva-milana-kundery-zijiciho-ve-francii

Tento text byl na uvedeném webu uveřejněn v rubrice „absolutně neuvěřitelné“, což si také myslím. Vnímám to spíše jako hoax.

Z MÉ DNEŠNÍ KORESPONDENCE.

Milý pane Vlku.

Při brouzdání „Vašim blogem“ jsem narazil na větu, která mě zaujala. Píšete, že se už neptáte, jak chce Putin tu válku vyhrát, ale už se ptáte, jak ji chce neprohrát. Myslím, že Vás cituji přesně. Další dnešní text není nějakým mým úhybem od poznámek, které jsem měl k textu o CIA, a který hodnotím naprosto opačně než Vy. Bude totiž obsahovat myšlenkovou základnu onoho mého opačného hodnocení. Ale zpět k Vaší myšlence o válce.

Zaujala mě proto, že by mě za prvé zajímalo, co je ve Vašich očích Putinovou prohrou a co je prohrou Ruska. Ono to totiž není zdaleka jedno a totéž. Rusko tuto a každou jinou válku už nikdy nemůže prohrát. Jde totiž o národ, který se vypracoval do jiné kategorie národů. Takové, jako jsou, bráno podle abecedy, kupříkladu Anglosasové, Číňané, Germáni, Indové, Peršané ale třeba i zdánlivě nepočetní Řekové, pak třeba Španělé, Turci, a samozřejmě Židé. A někteří další, především v Asii, na které jsem si momentálně ani nevzpomněl.

Za druhé, a hlavně, velice záleží na dějinné perspektivě, ze které se na současnou válku díváte. Je rozdíl podle toho, pokud ji vidíte jako konflikt, který vznikl v únoru 2022, nebo už v r. 2014, či dokonce v době rozpadu SSSR. Jsou ovšem pohledy, které tento konflikt vidí v mnohem širším dějinném kontextu. Já například pro válku Ruska s USA ho vnímám jako střet, který začal už bolševickou revolucí, zesílil zavedením brettonwoodského měnového systému (BW), pokračoval Nixonovým zrušením směnitelnosti dolaru za zlato a vyvrcholil globálním úspěchem USA v zavedení petroldolaru. A to vím, že jsou moudří, kteří jej vidí ještě z mnohem hlubších historických hlubin. Omlouvám se za tak dlouhý úvod. Ale zkrátit to nedokážu. Proč?

Protože tvrdím, že z této velmi široké perspektivy Putin i Rusko vyhrálo tuto válku už tím, že se rozhodlo ji začít. Dokázalo se totiž vzepřít světovládci, který nejméně od zmíněného BW je neoddiskutovatelným parazitem celého světa. Kdo totiž od té doby si potřeboval kdekoliv ve světě cokoliv koupit, potřeboval k tomu ony šedozelené papírky. Ty získal jenom tehdy, když něco prodal USA. Něco fyzicky existujícího a pro USA potřebného. Vládci USA tak z celého světa za zmíněné papírky dostávali reálné bohatství a své vlastní zdroje mohli využívat k budování, mimo jiné třeba své obrovské armády, jediné to skutečné moci v lidském měřítku. Řečeno trochu jinak, skoro celý svět si prakticky zaplatil vytvoření celosvětové policie, a dokonce neustále Unii hradil provoz nástroje, kterým si hlídala, aby se nikdo nevzepřel „dolaroamerické“ nadvládě, reprezentované v reálu stovkami amerických vojenských základen po celé planetě a sítí bankovního systému tamtéž.

A teď se našel někdo, kdo se tomuto „světapánu“ vzepřel. I když bude totálně poražen, tak Putin sice prohraje, jak jsem ale uvedl Rusko už ne. Leč hlavně, svět se poučuje. Tak jako se čínští komunisté poučovali z rozkladu SSSR, a především pak poučili z jeho rozpadu, tak se svět poučí z výsledků války, o níž píšu. Ona je to totiž pouze jednou z epizod zápasu o nový „světařád“. Já například těch epizod horké války napočítal jenom od rozpadu SSSR už šest. Z nichž pět začala USA se svým vojem NATO, jímž do svého zápasu zatahuje celou Evropu, kterou, když se dostane USA do úzkých, asi úplně opustí. Nebo si myslíte, že zkříží meč s Ruskem do podoby jaderné války, když třeba Rusko zaútočí JZ na Brusel, Berlín, nemluvě o Varšavě a Pobaltí?! Ale to odbočuji do oblasti, ve které se nerad pohybuji, tj. do spekulací.

Zpět tedy k prohře Putina a Ruska. Variant ukončení této války je mnoho. Hned na jeho počátku jsem tvrdil, že jsou jako vždycky ovšem jenom dvě krajní možnosti. V tomto textu budu psát jen o jedné z nich. Tedy prohře Ruska. Totální, či menší. Za totální bych považoval rozdrobení Ruska, ze kterého by zůstalo něco jako kdysi bylo „Moskevské knížectví“. Přežil by s vysokou jistotu silný duch Ruska, který ovlivňuje světové vědomí už pěkných pár století, a byl by základnou pro jeho „Fénixovské znovuzrození“. S tímto hodnocením samozřejmě nemůže souhlasit žádný člověk, který Rusko alespoň z letmého studia nezná, a vědomě se opírá jenom o informace, které o něm sdělují jeho staletí soupeři, a to i když se tváří, že jsou „nezaujatí“, řečeno jemně.

Měně větších proher Ruska v tomto konfliktu je „něurekom“. Nemá smysl se jimi zabývat, protože je stejně nikdo není schopen všechny postihnout. Někde mezi nimi pak leží prohra jenom Putina a ne Ruska. I ta může mít mnoho rozměrů, záleží na tom, která vlivová skupina by Rusko ovládla. Zda „zachodnici“, pohrobci Jelcina, nejvlivnější oligarchové, komunisté, mysteriózní ruští pravoslavní, Židé a já nevím kdo všechno v kombinaci i s těmi, kteří mě nyní nepřišli na mysl, včetně především představitelů armády, která je tradičně v Rusku velice vlivná.

Ukrajinskou epizodu zápasu o nový světový pořádek může sice ještě Rusko do mnoha výsledků prohrát, ovšem svět už naprosto zřejmě se zase alespoň o kousek posune ke svému osvobození se z totálního ždímání svého bohatství a své „práce“ ze strany Západu konkrétně reprezentovaného v posledních dvou stoletích Britským a následně jeho synovským, Americkým impériem.mn A to je navěky jasný Putinův dějinný přínos i když to bude osobní momentální prohra.

A jen pro legraci. To, co jsem napsal má ještě dva doplňky. První je zřejmý, že dojde k jadernému Armagedonu a pak už konflikt v jakékoliv šíři nikoho nebude zajímat. Za druhé, že existuje ještě několik dalších a především širších, takže složitější náhledů na celý konflikt, které mohou být zasazeny do mnohem širšího dějinného kontextu, a hlavně do větších znalostí o vlivových silách v globalizujícím se lidstvu. Já totiž vždy pracoval jen se dvěma. Bohatými mocichtivci a jejich antipody. Jsem totiž omezen svým světonázorem vybudovaným především na učení Marxe. Ne marxismu ve všech jeho odrůdách, leč opravdu jeho myšlení a nedokončeného, roztříštěného a mnohdy vnitřně rozporuplného díla. Tedy době odpovídajícího přečtení jeho odkazu.

P.S. Neočekávám Vaši reakci, protože jsem ještě nedokončil zásadní argumentaci k původní své reakci na text o CIA.