JEDNOU I TATO VÁLKA SKONČÍ.

Premiér naší země s několika dalšími exoty na ministerských postech nás zatáhli do války. Je čas, aby se ti členové vlády, kteří byli k souhlasu s naší vojenskou angažovaností na Ukrajině zmanipulováni, či dokonce donuceni, to jasně veřejnosti sdělili. Ukrajinskou epizodu první globální války, které někteří omylem říkají třetí světová, se totiž určitě jednou podaří ukončit. Trvám na tom, že všichni naši občané, včetně toho Prvního, kteří se podíleli na rozšíření konfliktu Rusů s Ukrajinci na válku Západu s Ruskem, byli potrestáni. Vždyť náš právní řád má na to dokonce paragrafy. Kupříkladu podle § 407 odst. 1, 2 b trestního zákoníku zločinu Podněcování útočné války se dopustí ten, kdo veřejně podněcuje k útočné válce, na které se má podílet Česká republika, takovou válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje. Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Od samého počátku boje na Ukrajině nebyly náš problém. Zapletli jsme se do něho se Zápaďáckou pýchou nositelů jediné pravdy, jediného správného politického systému, a to všechno navíc díky předsudečné nenávisti (jejíž šíření je rovněž trestným činem) ke všemu Ruskému. Pokud uvedená válečná epizoda skončí tím, že Rusko prosadí své původní požadavky a záměry, pak by měli být naši reprezentanti válkychtivosti potrestáni navíc jako váleční zločinci. Protože v každé válce má být poražený potrestán. V některých případech dokonce musí být potrestán na hrdle, pokud je nebezpečí že se po čase opět bude hotovit k boji.

MYŠLENKA DNE

Zajímavé srovnání, které dle mého soudu nepotřebuje dalšího komentáře. Cituji: „Ukrajinská armáda dostala od Západu za tři čtvrtiny letošního roku jen zbraní za 75 miliard dolarů. Do čehož se nepočítá dobrovolná součinnost speciálního oddílů vojsk NATO na řízení palby a dalšího poskytování informací Ukrajinské armádě v reálném čase. Na druhé straně letošní rozpočet Ruska na armádu, včetně výroby zbraní až do posledního potravinového balíčku je 66 miliard dolarů. Takže se nabízí otázka, kterápak ta armáda je uspěná?!!“ Konec citace.

NEBYLA TO CHYBA, ALE DOHODNUTÁ PROVOKACE

Dneska jsem si chtěl shrnout informace o „Ruském útoku na Polsko“, a následně napsat svůj názor. Skvěle to ale udělal penzionovaný pracovník jedné z Izraelských zpravodajských služeb, Yakov Kedmi. Z jeho rozhovoru cituji: „…incident, ke kterému došlo ve vesnici Przevoduv, má několik protichůdných momentů najednou, což naznačuje nespolehlivost oficiální verze Západu. Nebyla tedy náhoda, že ukrajinská raketa skončila na území Polska – mluvíme o záměrné provokaci, kterou zinscenoval kyjevský režim, aby vtáhl Západ do přímého konfliktu s Ruskem… Západ se bojí říct, že to byla provokace, ale chápou, že to provokace byla. Není to chyba. Místo startu a baterie jsou známé, je znám čas vteřinu za vteřinou, je také známo, zda byly v dosahu této baterie nějaké vzdušné cíle. Samotná střela nemůže být vystřelena na západ, cíle totiž přicházejí z východu. Je nepravděpodobné, že cíl byl na západě, jsou téměř na polských hranicích a raketa se prostě neotočí“, Konec citace

K tomu si dovolím pouze přidat další informace z veřejných zdrojů. „Dráhu rakety monitorovalo letadlo“, jak se psalo. Podle mě opravdu, ale skutečně, jen náhodou letící právě okolo. Zelenskyj i Duda, dva chorobně nenávidící Rusko ani ne do hodiny s jistotou věděli, kdo na Polsko raketu vystřelil. Bylo příznivou náhodou, že pracovníci Bílého Domu nechtěli Bidena budit, a tak měl svět pár hodin času na to, aby alespoň někteří začali myslet hlavou, a ne jinou částí těla, jako kupříkladu naše ministryně válčení „Afroameričanová“, senátorka Němcová či kandidátka na prezidentku Nerudová. Zaráží mě, že se k incidentu nevyjádřil dosud nikdo z vlády Británie, kdysi Velké. Vsadil bych do hry celý svůj bank, že provokace byla provedena po dohodě Zelenského s Dudou, ale hlavním iniciátorem byli Britští poradci, kteří už nejméně půl roku obklopují krvežíznivého ukroprezidenta. Vždyť celý ten původně regionální konflikt právě tehdejší premiér Británie, pošuk Johson povýšil na válku, když v půli června osobně přiletěl Zelenskému sdělit rozhodnutí svého bosse z Bílého domku, aby nepodepisoval žádné příměří, jehož hlavní črty už byly dohodnuty mezi delegací Ukrajiny a Ruska.

A poslední dvě poznámky k incidentu. Pro mě je to jasný důkaz, že do opravdové války s Ruskem se těm rádoby „lvům“ z USA+NATO+EU nechce. Polští anti ruští rasisté, včetně postnacisty Dudy by si měli proto vybít z hlavy, že snad někdo v USA bude riskovat ničení Washingtonu kvůli jakési běsněním uslintané Varšavě. Na Západě jistě nezapomněli na výrok Churchilla, který už dávno označil Polsko za vřed Evropy. A za druhé. Je mě krajně podezřelé, že Varšava žádala Zelenského, aby se mírnil ve vyjadřování o tom, kdo raketu vystřelil. Asi tam mají strach, že by celou věc mohl vykecat.

SLAVNÝ DEN RUSKA

     Že je dnešní datum slavným dnem pro Rusko, to jsem věděl. Ovšem nevěděl jsem, že již několik let se v tento den přejmenovává město Volgograd na Stalingrad. Děje se tak devětkrát do roku, třeba také na Prvního máje. A není to formalita, kterou si kdysi vymyslela rada města. V ten den se na všech příjezdových cestách do města zakrývají tabule a nahrazují názvem Stalingrad. Ve sdělovacích prostředcích se v tyty dny v celé zemi používá jen ono bývalé, slavné pojmenování, a dokonce i sportovci v ten den nesou na dresech název Města hrdiny. A proč dneska? Protože přece právě před osmdesáti lety začala ofenziva Rudé armády, která zahájila obrat ve Velké Vlasteneckéé Válce. Na což by určitě nejděsivější klaun světa se svými neonacistickými impresáriy od Scholce po Dudu velice rádi zapomněli.

O VLIVU SKRÝVANÝCH JEVŮ NA SPOLEČNOSTNÍ DĚNÍ

Už nejméně dva roky jsem roztrpčen tím, že se nedovedu dobrat alespoň trochu realitě odpovídajícímu hodnocení situace ve světě. Konkrétně si neumím vykonstruovat poměrně věrnou myšlenkovou kopii o realitě Covidu a samozřejmě i o válce na Ukrajině. Vinil jsem ze své neschopnosti záplavu tak rozporných informací, že jsem nedovedl zhodnotit míru jejich „pravdivosti“. Dneska jsem čirou náhodou dostal odpověď na otázku, proč se mi tak katastrofálně nedaří. V textu ze dne 15.11.22 22 https://www.novarepublika.online/2022/11/foucaultovo-kyvadlo-od-chersonu-ke-kapitolu mě nějaký Dmitrij Vydrin upozornil na to, že, cituji: „Člověk by neměl věřit faktům. zejména ne těm nejzřejmějším. Skryté příčiny existence jsou vždy mnohem skrytější než to, co se nachází na povrchu“. Konec citace. Takže já se pinožil hodnotit viditelné, zatímco ve většině složitých společnostních jevů rozhoduje to, co je skryto, a obvykle navíc ještě kamuflováno. Takto poučen jsem teď hodně zvědavý, zda se potvrdí autorovo zhodnocení voleb do Kongresu USA. On totiž tvrdí, že dopadly pro Rusko nejlíp jak mohly. Politické síly v USA jsou nyní v rovnováze, takže to předznamenává intenzivní vnitropolitický boj nejméně na další dva roky, kdy budou rozhodující volby. Takže Amerika podle něj nebude mít tolik času na Ukrajinu. Já si k tomu přidávám všeobecnou únavu z Ukrajiny, takže se asi autorova předpověď vyplní.

O SOUČASNÉM STAVU SVOBODY SLOVA

Tento text irituje můj mozek už delší dobu, a tak jsem si řekl že část dnešního svátku oslavování „všeobecné“ svobody věnuji k vyjasnění si souvislostí ovlivňujících současný stav jedné konkrétní svobody, svobody slova. Už pojmenování oné svobody je zkratkou, až básnickou metaforou, čti poněkud matoucí, až manipulující. Fakticky totiž nejde vůbec o svobodu, ale o jedno z práv sobě rovných občanů čili prvek občanské rovnoprávnosti. Zmíněné právo zahrnuje nejen neomezený nárok na veřejné projevování svého názoru na věci obce a světa, ale především povinnost mocných za uplatnění tohoto práva nikoho nestíhat. Ti nejortodoxnější zastánci tohoto práva dokonce tvrdí, že ani zákonem nemá být právo zužováno, protože zákon je vždycky vyjádřením zájmu mocných a už proto porušením výsostného práva na neomezenou svobodu projevování vlastního názoru.

Osobně se již dlouho divím, proč veřejnost v současnosti hořekuje nad omezováním „svobody projevu“ a vydává ji za svévolí vládnoucí vrstvy, realizovanou jejími výkonnými loutkami, jimiž jsou především politická vláda a orgány činné v trestním řízení.

Proč se divím?

Protože jsme přece ve válce. A v každé válce je odpor proti ní nepřátelstvím proti moci šíření názorů nepřítele zradou, a podpora nepřítele dokonanou vlastizradou. V každé válce vždycky byla, jsou a budou jmenovaná jednání patřičně sankcionována. Nejméně izolací a víc než často na hrdle.

A v jaké že to jsme válce?

I když se války už dávno nevyhlašují, jenom se prostě začínají, tak od počátku tohoto století jsme ve vyhlášené válce. Dokonce celosvětové, první to skutečné globální, všelidské válce. Válce s terorismem. Tu deklaroval prezident USA Bush ml. hned v roce 2001. Jelikož pod tíhou událostí terorismus nekodifikoval a nikdo ze světového společenství se o to ani dodneška nepokusil, může si kdokoliv, především samotní mocní, za něj vydávat co chtějí, třeba i odpor proti sobě, pokud je v něm alespoň kapička násilí, kupříkladu házení předmětů po reprezentantech moci, vlády, či jejich ochráncích, policistech.

Navíc jsme vedle celosvětové války účastníky ozbrojeného konfliktu na území Ukrajiny, který mocenské kruhy Západu svým chováním povýšily na jednu z epizod zápasu o nové uspořádání světa. Nacházíme se tedy v éře hned dvou válek, takže podle tradice mají mocní i nepsané právo všechny své odpůrce, nadto nepřátele, za jejich jednání stíhat.

Existuje ale jedna maličkost.

Mocní Západu tvrdí, že v jejich státech existuje demokracie. Čteno česky lidovláda, nikoliv nepřesně vláda lidu. Ta má totiž v naší mluvnici záludnost budící otázku. Vláda koho. nebo vláda komu? Pokud by vládl opravdu lid, tak by potom jenom on měl oprávnění rozhodovat kdo je jeho nepřítelem a s kým bude bojovat, či dokonce vést horkou válku. Jenže v dějinách od věků o válce rozhodovali jen a pouze mocní. Ani v demokraciích si proto tento nárok nenechali vzít. Jinými slovy my, veřejnost, lid obecný nejsme ve válce, v té jsou jen mocní, jejich dobrovolní lokajové a političtí sluhové. Ostatní jsou do ní vmanipulováni, nebo dokonce hrubě donuceni

Ve státě s demokratickým politickým režimem se proto před každou „horkou“ válkou vede dlouhodobý zápas o vědomí veřejnosti. Mocenské vrstvy si ho zatím vždycky usnadňovaly zákony, jako třeba zákonem o válečném stavu, zákony o všeobecné mobilizaci a podobně. Každý takový zákon je ale zjevným popřením lidovlády, čti výlučnosti rozhodovací pravomocí lidu, alias popřením demokracie. A samozřejmě manipulace s vědomím veřejnosti je ještě zrůdnějším chováním mocných.

Kratičký závěr.

I z toho mála, co jsem napsal nejsme ve válce, leč náš stát do jakési absurdní válečné situace vehnali současní mocní, což ale znamená, že v naší zemi nemáme demokratický režim. Jelikož nejsme ve válce tak jakékoliv omezování práva na veřejné projevování svého názoru je trestním činem, a jeho nepotrestání je potvrzením toho, že u nás neexistuje demokratický společnostní systém.

POKUS O COVIDOVÝ SOUHRN

Když vznikla Covid-panika, snažil jsem se asi půl roku udělat si alespoň trochu jasno, o co vlastně běží. V kakofonii informací bylo nad lidské sily udělat si vůbec nějakou představu, nadtož ucelený názor o problematice. Po dva roky jsem se vědomě vyhýbal nějakému stabilnímu názoru. Dneska se ale pokusím o souhrn svého přesvědčení o věci. Takže:

-Jsem si stoprocentně jistý, že vir byl laboratorně vyšlechtěn z přírodního materiálu,

-skoro stoprocentně jsem přesvědčen, že z onoho přírodního kmene bylo vyšlechtěno více jeho modifikací,

-jsem si naprosto jistý, že každý, kdo vytváří nové viry, bakterie, či jiný umělý biologický materiál, tak spolu s nimi připravuje i protilátku, kterou si ale bohužel nemůže dlouhodobě otestovat na lidech,

-o úniku nespekuluji, protože při dnešní vyspělosti metod informačních mateníků se i u mnohem jednodušších procesů nikdy nedá zjistit realita,

-jsem však skálopevně přesvědčen, že pandemická panika byla vytvořena záměrně a cíleně,

-v očekávání astronomických zisků ji zaplatily farmaceutické firmy, které už vlastnily „protilék“,

-farmaceutické firmy pak, jako by pod veřejným tlakem, daly na trh očkovací látky proti viru bez znalostí o jejich vedlejších účincích, a dokonce bez dlouhodobého ověřování skutečné jejich účinnosti na pro lidský organismus.

V konečném výsledku se nyní napakují advokáti a soudy, protože budou do nekonečna řešit problémy viny jak výrobců vakcín, tak veřejných osobností, které řídily souboj s pandemií.

PUTIN, NEBO PUTLER – kratičký doplněk ke včerejšímu textu

Moudří, nebo alespoň přemýšlející lidé vědí, že každé srovnávání je špatné. Přirovnávat proto Putina k Hitlerovi, ať to dělá kdokoliv, včetně českého prezidenta je jenom důkazem určitého stupně idiotismu, coby dokladu o vysokém stupni nenávistného fanatismu. Rádoby vtipné, žurnalistické přejmenovávání Putina na Putlera je ve své podstatě nejen důkazem že dotyčný je idiotem, ale především, že nic neví. Kdyby totiž byl Putin alespoň z deseti procent opravdu jako Hitler, tak válka na Ukrajině by nebyla žádnou „Speciální operací“, ale skutečnou válkou, která by skončila za maximálně dva týdny. První, co by totiž „Putler“ udělal, tak by nechal v Rusku od armády po Jelcinovy pohrobky, včetně superboháčů vyvraždit všechny své odpůrce, i kdyby jich bylo několik tisíc. Pak by na Ukrajinu vtrhnul s celou silou Ruské armády, takže by byla v Kyjevě ani ne za tři dny. A jak dlouho by pak trvalo definitní dobytí celé země, to by záleželo už jen a jenom na tom, jak dobře by měla ruská armáda zajištěno zásobování z týlu. Že by při tom nenabízel nikomu možnost vyjednávání je snad každému nad slunce jasnější. A že by dokonce nařídil šetřil civilisty, zvlášť když většina z nich jsou nacisté, tak to si může myslet jen dvojnásobný idiot. Asi tak pro dnešek.

VÁLKA RUSKA SE ZÁPADEM O NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ SVĚTA

Nerad se vyjadřuji k budoucnosti, ale přece mi to nedá, abych se nezamyslel nad současným stavem války na Ukrajině.

Ukrajinskou epizodu rozhodujícího boje Ruska se Západem o nový světový pořádek se mu asi nepovede vyhrát. Leč nesmí ji prohrát. Přesněji vyjádřeno nesmí ji prohrát skutečně, ne politicky. Za politickou porážku při tom považuji ztrátu Luhanska a Donbasu, ba dokonce i Krymu. Ovšem za skutečnou porážku teprve takový stav, který by odpovídal Jelcinově době. To znamená, že by moc v Rusku fakticky převzal Západ rukama protiputinovských „zapadnikov“.

Pokud dojde alespoň na nějaký čas k klidu zbraní, jak osobně předpokládám, tak bude Rusko nuceno podstoupit mnohem podstatnější změny ve své mocenské struktuře, než si svět připouští. Především bude muset s ČLR uzavřít doslova Unii, a ne jenom jakési dobrovolné obranné a hospodářské společenství. Taková politická změna si logicky vynutí zásadní změnu vlastnických poměrů v Rusku. Řečeno jasně, v Rusku musí dojít k masivnímu znárodnění, aby byla zlomena moc jeho oligarchů, kteří jsou viditelně tak vlivnou stranou i současného konfliktu na Ukrajině, že dovedou zabránit velení Ruské armády, aby se chovalo tak, jak je na bojišti bezpodmínečně nutné.

Pro ilustraci mého názoru uvedu jenom maličký příklad. Rusko je největším, ne-li dokonce jediným významným producentem titanu již od dob SSSR. Titan se za posledních třicet let stal cennějším než zlato, jelikož bez něho už nemůže existovat ani letecký průmysl Západu, nadtož kosmický. Jeho těžba a zpracování je při tom v soukromých rukách mocných oligarchů Ruska. Ti jej i za války na Ukrajině nepřetržitě dodávají na Západ. Při současné sankční politice jim to umožňuje pouze transport po železnicích Ukrajiny. Proto si vynutili na velení Ruské armády, aby tyto trasy nebyly zničeny. Vůbec neberou při tom ohled na to, že stejnými cestami putují na Ukrajinou veškeré zbraně ze Západu.

Zlomit hegemonii Západu, konkrétně USA se nemůže povést bez dlouhodobého, a především nezlomného fungování společenství Ruska a ČLR. A i v takovém případě půjde o válku o jejíž délce můžeme jenom spekulovat. Ovšem bude spíše mnohem delší, než si vůbec umíme představit. Při čemž i přesto její výsledek není jasný, protože prohrávající strana se nakonec vždycky může nakonec uchýlit a odhodlat ke konečnému řešení pro veškeré lidstvo.

Ovšem zdůrazňuji, že bez změny vlastnických poměrů společný postup Číny a Ruska bude neefektivní a reálně s vysokou pravděpodobností ani nemůže být s konečnou platností úspěšný.

P.S. Rusko by se mělo s konfliktem rozloučit další masivní devastací Ukrajinské infrastruktury. Bude totiž obrovským vedlejším úspěchem Ruska. Pokud Západ následně vezme na svá bedra obnovu Ukrajiny, pak se především Evropa vyčerpá k sebelikvidaci. A to i v případě že by se povedlo nemožné, tedy zničit korupci, která je nejvyšším reálným vládcem oné země.

O KOREKTNÍ MLUVĚ

V našem městečku za mého dětství existoval chudobinec, starobinec, sirotčinec a v nedalekém městě pak polepšovna. Každý i bez jakéhokoliv vysvětlování věděl, co jsou to za instituce. Při čemž si neuvědomuji si, že by někomu používání těchto pojmů nějak vadilo. Dokonce ani spolužák z chudobince nebyl námi nikterak šikanován. Užívání moderních, alias korektních pojmů, jako je azylový dům, domov pro seniory, dětský domov, či dokonce jakýsi diagnostický ústav není ničím jiným, než pokrytectvím údajně „slušného vychování“. Něco jako když muž říká ženě, jak je krásná, či dokonce že ji miluje a oba při tom vědí, že mu jde jen o to jedno. I když v tomto případě je může omlouvat, že oba vědomě hrají hru, o koketerii a svádění.

Celá ta „kulturní“ nadstavba nad stroze přesným popisem reality, od korektní mluvy až po korektní umění je jakýmsi zdánlivým projevem civilizovanosti, ovšem vždy skrývajícím holou pravdu. A v mnoha případech to může být až nebezpečné. Věci neznalý jedinec totiž může být manipulován, až dokonce ohrožen. Hovoří se před ním kupříkladu o dezinformaci a zatím to je pouze takový popis reality, který nevyhovuje pohledu mocných. Sděluje se mu, že jde o charitu a zatím bez kontroly do země vpouštíme teroristy, a podobné zhůvěřilosti. O očkování proti Covidu, které klasickým očkováním vůbec není, či o bio potravinách, které se prakticky nijak neodlišují od ostatních, kromě ceny.

Na druhé straně mi ale vadí, že se dneska naopak šíří používání skutečně nekorektních slov. Za jedno z nich považuji kupříkladu pojem „elita“. Ten podle mě, ale i podle slovníku našeho jazyka    vyjadřuje vysokou až nejvyšší kvalitu, výkvět, špičkovou úroveň. Tedy v žádném případě ne vysoké postavení ať v politice, či podnikání, velká bohatství či vyšší vzdělání. To jsou spíše příslušníci honorace, zazobanci, či intelektuálové. Nic víc. To oni sami sebe označují za to, co nejsou, a říkají si elita. Zatímco jsou spíše těmi, jimž jsme v mém mládí říkali „jelita“.

Nekorektnost užívání slova elita cudně zastírá pýchu určitých sociálních vrstev, ba dokonce její pocit nadřazenosti a v tom nejhorším případě i skrytý nárok na privilegovanost. Jednoznačně jde o dělení společnosti na nějaké ty lepší a ostatní. Takže takové veřejné vyjadřování může být rovněž skrytým výrazem pohrdání až nenávisti. A na to je už zákon. Užívání slova elita je mi z hloubi duše protivné, i když ne zas až tak odporné, jako nejnovější projev „společenského vychování“, které módně zatracuje užívání slov máma, táta, muž či žena a další podobné výplody blouznících elitářů, čti rádoby elit.