Z MÉ DNEŠNÍ KORESPONDENCE.

Milý pane Vlku.

Při brouzdání „Vašim blogem“ jsem narazil na větu, která mě zaujala. Píšete, že se už neptáte, jak chce Putin tu válku vyhrát, ale už se ptáte, jak ji chce neprohrát. Myslím, že Vás cituji přesně. Další dnešní text není nějakým mým úhybem od poznámek, které jsem měl k textu o CIA, a který hodnotím naprosto opačně než Vy. Bude totiž obsahovat myšlenkovou základnu onoho mého opačného hodnocení. Ale zpět k Vaší myšlence o válce.

Zaujala mě proto, že by mě za prvé zajímalo, co je ve Vašich očích Putinovou prohrou a co je prohrou Ruska. Ono to totiž není zdaleka jedno a totéž. Rusko tuto a každou jinou válku už nikdy nemůže prohrát. Jde totiž o národ, který se vypracoval do jiné kategorie národů. Takové, jako jsou, bráno podle abecedy, kupříkladu Anglosasové, Číňané, Germáni, Indové, Peršané ale třeba i zdánlivě nepočetní Řekové, pak třeba Španělé, Turci, a samozřejmě Židé. A někteří další, především v Asii, na které jsem si momentálně ani nevzpomněl.

Za druhé, a hlavně, velice záleží na dějinné perspektivě, ze které se na současnou válku díváte. Je rozdíl podle toho, pokud ji vidíte jako konflikt, který vznikl v únoru 2022, nebo už v r. 2014, či dokonce v době rozpadu SSSR. Jsou ovšem pohledy, které tento konflikt vidí v mnohem širším dějinném kontextu. Já například pro válku Ruska s USA ho vnímám jako střet, který začal už bolševickou revolucí, zesílil zavedením brettonwoodského měnového systému (BW), pokračoval Nixonovým zrušením směnitelnosti dolaru za zlato a vyvrcholil globálním úspěchem USA v zavedení petroldolaru. A to vím, že jsou moudří, kteří jej vidí ještě z mnohem hlubších historických hlubin. Omlouvám se za tak dlouhý úvod. Ale zkrátit to nedokážu. Proč?

Protože tvrdím, že z této velmi široké perspektivy Putin i Rusko vyhrálo tuto válku už tím, že se rozhodlo ji začít. Dokázalo se totiž vzepřít světovládci, který nejméně od zmíněného BW je neoddiskutovatelným parazitem celého světa. Kdo totiž od té doby si potřeboval kdekoliv ve světě cokoliv koupit, potřeboval k tomu ony šedozelené papírky. Ty získal jenom tehdy, když něco prodal USA. Něco fyzicky existujícího a pro USA potřebného. Vládci USA tak z celého světa za zmíněné papírky dostávali reálné bohatství a své vlastní zdroje mohli využívat k budování, mimo jiné třeba své obrovské armády, jediné to skutečné moci v lidském měřítku. Řečeno trochu jinak, skoro celý svět si prakticky zaplatil vytvoření celosvětové policie, a dokonce neustále Unii hradil provoz nástroje, kterým si hlídala, aby se nikdo nevzepřel „dolaroamerické“ nadvládě, reprezentované v reálu stovkami amerických vojenských základen po celé planetě a sítí bankovního systému tamtéž.

A teď se našel někdo, kdo se tomuto „světapánu“ vzepřel. I když bude totálně poražen, tak Putin sice prohraje, jak jsem ale uvedl Rusko už ne. Leč hlavně, svět se poučuje. Tak jako se čínští komunisté poučovali z rozkladu SSSR, a především pak poučili z jeho rozpadu, tak se svět poučí z výsledků války, o níž píšu. Ona je to totiž pouze jednou z epizod zápasu o nový „světařád“. Já například těch epizod horké války napočítal jenom od rozpadu SSSR už šest. Z nichž pět začala USA se svým vojem NATO, jímž do svého zápasu zatahuje celou Evropu, kterou, když se dostane USA do úzkých, asi úplně opustí. Nebo si myslíte, že zkříží meč s Ruskem do podoby jaderné války, když třeba Rusko zaútočí JZ na Brusel, Berlín, nemluvě o Varšavě a Pobaltí?! Ale to odbočuji do oblasti, ve které se nerad pohybuji, tj. do spekulací.

Zpět tedy k prohře Putina a Ruska. Variant ukončení této války je mnoho. Hned na jeho počátku jsem tvrdil, že jsou jako vždycky ovšem jenom dvě krajní možnosti. V tomto textu budu psát jen o jedné z nich. Tedy prohře Ruska. Totální, či menší. Za totální bych považoval rozdrobení Ruska, ze kterého by zůstalo něco jako kdysi bylo „Moskevské knížectví“. Přežil by s vysokou jistotu silný duch Ruska, který ovlivňuje světové vědomí už pěkných pár století, a byl by základnou pro jeho „Fénixovské znovuzrození“. S tímto hodnocením samozřejmě nemůže souhlasit žádný člověk, který Rusko alespoň z letmého studia nezná, a vědomě se opírá jenom o informace, které o něm sdělují jeho staletí soupeři, a to i když se tváří, že jsou „nezaujatí“, řečeno jemně.

Měně větších proher Ruska v tomto konfliktu je „něurekom“. Nemá smysl se jimi zabývat, protože je stejně nikdo není schopen všechny postihnout. Někde mezi nimi pak leží prohra jenom Putina a ne Ruska. I ta může mít mnoho rozměrů, záleží na tom, která vlivová skupina by Rusko ovládla. Zda „zachodnici“, pohrobci Jelcina, nejvlivnější oligarchové, komunisté, mysteriózní ruští pravoslavní, Židé a já nevím kdo všechno v kombinaci i s těmi, kteří mě nyní nepřišli na mysl, včetně především představitelů armády, která je tradičně v Rusku velice vlivná.

Ukrajinskou epizodu zápasu o nový světový pořádek může sice ještě Rusko do mnoha výsledků prohrát, ovšem svět už naprosto zřejmě se zase alespoň o kousek posune ke svému osvobození se z totálního ždímání svého bohatství a své „práce“ ze strany Západu konkrétně reprezentovaného v posledních dvou stoletích Britským a následně jeho synovským, Americkým impériem.mn A to je navěky jasný Putinův dějinný přínos i když to bude osobní momentální prohra.

A jen pro legraci. To, co jsem napsal má ještě dva doplňky. První je zřejmý, že dojde k jadernému Armagedonu a pak už konflikt v jakékoliv šíři nikoho nebude zajímat. Za druhé, že existuje ještě několik dalších a především širších, takže složitější náhledů na celý konflikt, které mohou být zasazeny do mnohem širšího dějinného kontextu, a hlavně do větších znalostí o vlivových silách v globalizujícím se lidstvu. Já totiž vždy pracoval jen se dvěma. Bohatými mocichtivci a jejich antipody. Jsem totiž omezen svým světonázorem vybudovaným především na učení Marxe. Ne marxismu ve všech jeho odrůdách, leč opravdu jeho myšlení a nedokončeného, roztříštěného a mnohdy vnitřně rozporuplného díla. Tedy době odpovídajícího přečtení jeho odkazu.

P.S. Neočekávám Vaši reakci, protože jsem ještě nedokončil zásadní argumentaci k původní své reakci na text o CIA.