V našem městečku za mého dětství existoval chudobinec, starobinec, sirotčinec a v nedalekém městě pak polepšovna. Každý i bez jakéhokoliv vysvětlování věděl, co jsou to za instituce. Při čemž si neuvědomuji si, že by někomu používání těchto pojmů nějak vadilo. Dokonce ani spolužák z chudobince nebyl námi nikterak šikanován. Užívání moderních, alias korektních pojmů, jako je azylový dům, domov pro seniory, dětský domov, či dokonce jakýsi diagnostický ústav není ničím jiným, než pokrytectvím údajně „slušného vychování“. Něco jako když muž říká ženě, jak je krásná, či dokonce že ji miluje a oba při tom vědí, že mu jde jen o to jedno. I když v tomto případě je může omlouvat, že oba vědomě hrají hru, o koketerii a svádění.

Celá ta „kulturní“ nadstavba nad stroze přesným popisem reality, od korektní mluvy až po korektní umění je jakýmsi zdánlivým projevem civilizovanosti, ovšem vždy skrývajícím holou pravdu. A v mnoha případech to může být až nebezpečné. Věci neznalý jedinec totiž může být manipulován, až dokonce ohrožen. Hovoří se před ním kupříkladu o dezinformaci a zatím to je pouze takový popis reality, který nevyhovuje pohledu mocných. Sděluje se mu, že jde o charitu a zatím bez kontroly do země vpouštíme teroristy, a podobné zhůvěřilosti. O očkování proti Covidu, které klasickým očkováním vůbec není, či o bio potravinách, které se prakticky nijak neodlišují od ostatních, kromě ceny.

Na druhé straně mi ale vadí, že se dneska naopak šíří používání skutečně nekorektních slov. Za jedno z nich považuji kupříkladu pojem „elita“. Ten podle mě, ale i podle slovníku našeho jazyka    vyjadřuje vysokou až nejvyšší kvalitu, výkvět, špičkovou úroveň. Tedy v žádném případě ne vysoké postavení ať v politice, či podnikání, velká bohatství či vyšší vzdělání. To jsou spíše příslušníci honorace, zazobanci, či intelektuálové. Nic víc. To oni sami sebe označují za to, co nejsou, a říkají si elita. Zatímco jsou spíše těmi, jimž jsme v mém mládí říkali „jelita“.

Nekorektnost užívání slova elita cudně zastírá pýchu určitých sociálních vrstev, ba dokonce její pocit nadřazenosti a v tom nejhorším případě i skrytý nárok na privilegovanost. Jednoznačně jde o dělení společnosti na nějaké ty lepší a ostatní. Takže takové veřejné vyjadřování může být rovněž skrytým výrazem pohrdání až nenávisti. A na to je už zákon. Užívání slova elita je mi z hloubi duše protivné, i když ne zas až tak odporné, jako nejnovější projev „společenského vychování“, které módně zatracuje užívání slov máma, táta, muž či žena a další podobné výplody blouznících elitářů, čti rádoby elit.