O ZDROJI UKRAJINSKÉ NENÁVISTI K RUSKU

     Historie území, na němž žijí Ukrajinci je jednou z nejdivočejších v Evropě. Při stěhování národů se v 9. století kolem Kyjeva zformovala slovanská říše, Kyjevská Rus. Ta se už ve 12. století rozpadla. Půl tisíciletí se na něm pak neustále střídali různí cizí vládci. Ukrajinci se pokusili osvobodit až v polovině 17. století. Bohdan Chmelnický v čele kozáků ale podepsal smlouvu s Ruskem a od té doby Rusko je někdy patronem, jindy doslova okupantem území Ukrajiny. Z celé historie přesto nevyplynulo žádné velké nepřátelství mezi Ruskem a Ukrajinou, nadtož doslova ničivá nenávist ze strany Ukrajinců.

Reálný zlom vztahů zavinil hladomor v letech 1932 a 1933. Prokazatelně se jednalo o celosovětský problém a nikdo rovněž nemůže popřít, že souvisel s velkou hospodářskou depresí Západní ekonomiky, která začala pádem akcií na americké burze v říjnu 1929.

Ukrajina již tehdy byla obilnicí Evropy, a tak bylo logické, že musela své obilí věnovat celému Sovětskému svazu. Tehdy ještě bez asijských republik. Stejně logické je, že každé násilí vzbuzuje nenávist. A tato nenávist byla navíc zveličována odpůrci bolševiků, jichž bylo tehdy v SSSR a konkrétně na bohaté Ukrajině velké množství, ne-li většina. Ukrajinci si vytvořili smyšlenku o o hladomoru pouze na Ukrajině. Celý svět odpůrců Sovětského svazu onu bajku pak doslova hýčkal, čímž nenávist Ukrajinců jen a jenom zvyšoval. Mystifikace o oné době vyvrcholila v éře Chruščova po jeho voluntaristickém „odhalení kultu Stalina“. Historie tím byla definitivně přepsána. v celosvětovém vědomí zvítězila nevyvratitelná legenda o „Ukrajinském hladomoru“, a ukrajinský nacismus byl na světě.

Jako obvykle „legenda“ zvítězila v myslích lidí nad skutečností, protože realita je vždycky složitější, takže znesnadňuje celkové pochopení dění. Vžila se ve veřejném prostoru například ve formulaci Wikipedie, cituji: „Hladomor jako tragédie, rozsah který nelze pochopit, zanechal na obyvatelstvu Ukrajiny hluboké sociální, psychologické a demografické stopy, kterých se dodnes nezbavilo a vrhl černý stín na metody a všechny dosavadní dosažené cíle sovětského systému“. Konec citace.

Skutečnosti se už doslova nelze dopátrat, ovšem v tehdejších dokumentech, které se v neúplnosti dochovaly, se dostatečně jasně prokazuje, že hladomor nebyl jenom na Ukrajině, ale v celé zemi sovětů. Mimo jiné to dokresluje i epizoda, podle níž lidový komisař pro potraviny Curjupa omdlel hlady.

Ovšem proč hledat pravdu, přesněji konkrétní fakta, když se nám do krámu hodí legenda, kterou jsme si tak dlouho pěstovali.

Jelikož si nedovedu dohledat čísla o mrtvých z důvodu hladu v tehdejším SSSR, a dokonce po jednotlivých republikách, tak si v sobě alespoň hřeji názor, že tehdejší vládci SSSR, čti lidoví komisaři, žili životem řadových občanů, tedy ne ještě jako papaláši. Byli to tedy přesvědčení komunisté, jako kdysi Pařížští komunardi.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „O ZDROJI UKRAJINSKÉ NENÁVISTI K RUSKU

  1. K některým údajům se dnes bez znalosti ruštiny vůbec nejde dostat. Je to kuriózní, ale je to tak.
    Nechci teď sypat z rukávu čísla, přesně to neví nikdo z lidí, ale v hrubých obrysech si pamatuju fakt, že po odeznění „hladomoru“ měla Ukrajina víc obyvatel, než na jeho počátku, takže to s těmi miliony mrtvých bude asi trochu jinak.
    Za druhé existují data, že za hospodářské krize v USA ( počátkem třicátých let ) zemřelo hlady a nemocemi víc lidí, než Ukrajinců za „hladomoru“.

    O tom jsme se taky neučili, že ?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *