Dvacátého třetího května jsem tady citoval názor jednoho blogera, který tvrdil, že válka, jež se rozhořela ze „Speciální operace…“ je 30 let odloženou občanskou válkou postsovětských republik. Zatím to podle mne tak nevypadá, je to spíše válka bývalých satelitů SSSR proti Rusku. Západ vychytrale zneužil animozity pohlavárů těchto zemí vůči SSSR. Typickým příkladem je případ Česka, jehož politická špička, většina pracovníků sdělovacích prostředků a další aktivisté podlehl emocím ze vzpomínek nejen na rok 1968, ale na dobu normalizace. Žádné emoce nikdy nebyly dobrým rádcem, ale na druhé straně dlouho nevydrží, takže musí být propagandou neustále živeny. Navíc propagandou čím dál více nepravdivou. Podobně jako Česko je na tom samozřejmě i Slovensko, ale i Bulharsko a Rumunsko. V obou vzpomínaných je ale veřejnost více vyrovnaná ve svých sympatiích k Rusku a Ukrajině než v Česku, kde prý je 90 procent lidí pro Ukrajinu a jen 10 procent proruských trolů. Ten výzkum je v mých očích poplatný atmosféře, kterou v zemi vynořila mediální smršť jednoho názoru, spojená s cenzurou, a dokonce s výhružkami trestním postihem za projevení jiného názoru.

Specifickým případem „vyřizování si účtů“ je ale Polsko. Jeho pohlaváři pokračují v protiruské tradici, jež se vytvořila především po získání samostatnosti v roce 1918. Ne žeby Polsko s Ruskem nemělo své účty i z daleka staršího období, ale emoce z posledního století jsou přece jenom dominantní. Nebudu se tady rozepisovat o podrobnostech, které si každý může dohledat. Přejdu hned k tomu, co se událo v posledních dnech. Polská politická věrchuška uzákonila pravidla, podle nichž občané Ukrajiny mají v Polsku postavení prakticky spoluobčanů vyjma účasti ve volbách.Není v tom žádný projev skutečné solidarity s Ukrajinci. Jde o zastření chtíče politiků Polska po Haliči, kdysi území polském, nyní území Ukrajiny. Správně očekávali, což Zelenskyj potvrdil, že Ukrajinští politici schválí zrcadlový zákon pro Poláky na Ukrajině. Tím vytvoří příležitost pro polské aktivisty, a dokonce úředníky, aby postupně ovládli Halič. Vše je zakrýváno rouško pomoci Ukrajině dostat se do EU i NATO. Nebudu rozebírat právní problémy především proto, že Polsko není plně „samostatný stát“, ale součást EU a jen těžko může zrušit Schengenský prostor bez souhlasu pohlavárů EU, ba dokonce všech zemí EU.

Mám k této situaci jen dvě poznámky. Za prvé, Poláci chtějí využít nového vztahu s Ukrajinou k tomu, že se jejich vojsko zapojí do války s Ruskou armádou, s níž mají své dlouhodobé účty už z prvních let po získání svobody a rovněž z druhé světové války, a ve své pýše jsou přesvědčeni, že spolu s Ukrajinci jsou schopni Rusko porazit. Pokud se skutečně zapojí jejich armáda do bojů na Ukrajině, hrají si s ohněm. V prvé řadě neposlouchali Putina, když řekl; k čemu by nám byl svět bez Ruska. Ale hlavně již delší čas existují síly, které mají připraven plán na nové rozdělení Polska. Druhá poznámka se týká atmosféry na Ukrajině. Krok, který prosadil Zelenskyj, mu může být osudný. Skuteční vlastenci Ukrajiny, a ne oni nacisté totiž tuší v jednání Poláků podraz. Pokud se myšlenky chopí relevantní síla v zemi, obviní Zelenského z velezrady, či alespoň vlastizrady. Připočtu-li k tomu současný stav bojů, kdy velení Ukrajinské armády už fakticky Zelenského neposlouchá, jelikož pochopilo že Ukrajinu žene do sebevraždy, pak jde o kombinaci, která by mohla poměrně brzy být rozhodující v celém konfliktu. Víc o situaci nehodlám spekulovat, ale vůbec bych se nedivil, kdyby nakonec právě Rusko společně s Ukrajinou zlikvidovaly Polsko.