Současný karneval kolem volby členů Rady ČT jednoznačně dokazuje, že celá procedura je jen a jenom ubohou rvačkou o ovládání financí v této instituci. Od spacákové rebelie na počátku tisíciletí klan údajných odborářů získal až neprodyšnou nadvládu nad celou institucí. Postupně pak především nad toky finančních prostředků. Za následující dlouhá léta se mu podařilo vytvořit velice silnou mafii skládající se z některých politiků, vlivných pracovníků ČT až po vybrané tvůrce. Ta je dneska tak nenarušitelná, jak vodní kámen v automatické pračce. V posledních letech se několikrát snažili někteří poslanci prosadit, aby kontrolu hospodaření ČT prováděl NKÚ a neprováděla ji Rada ČT. Jednak Rada k tomu není kompetentní a o odborný audit by stejně musela požádat nějakou firmu. Za takové situace by se s vysokou pravděpodobností chapadla zmíněné mafie lehce zmocnila i oné firmy. Prostředků na korupci z veřejných peněz je totiž vždycky dost. Pokud by kontrolu hospodaření převzal NKŮ, tak by nikdo nikdy nevěděl, kteří konkrétní auditoři ji budou provádět. Vedení NKÚ určitě má své mechanismy, jež korupci účinně sráží na minimum, možná asi úplně neznemožňují. V současné etapě práce Sněmovny PČR je opět na stole převedení kontroly hospodaření ČT do pravomoci NKÚ. Veřejnost by měla pozorně sledovat, kteří politici budou proti, aby se ve volbách podařilo zlikvidovat onu hydru, jež z veřejnoprávní instituce dělá jednak dojnou krávu vybraným „všeumělům“, ale především nebývale vlivnou politickou sílu, která nemá demokratický původ.
Archiv pro měsíc: Únor 2020
DVAKRÁT O UNII AMERICKÝCH STÁTŮ
DVAKRÁT O UNII AMERICKÝCH STÁTŮ. Současný hegemonismus USA, v provedení USArmy se dá popsat následovně. Americký voják může být všude na světě, kde platí pragmatické pravidlo Pentagonu: „Tamní vláda nás sice nepozvala, ale nemá sílu nás vyhnat“. USA válčily za celou dobu studené války 46x. Od rozpadu SSSR do konce r. 2017 188x. Vládci USA vydávají zákony platné pro celý svět. Naopak mezinárodní soudy nesmí soudit občany USA a už vůbec ne vojáky, ba ani za válečné zločiny.
Co vlastně v praxi znamená Amerika First?. „Nebudeme platit 90 procent nákladů na obranu Evropy. Zvláště, když Evropa ničí náš mezinárodní obchod“. Sdělil Trump na setkání G7. Jen za rok 2018, alespoň podle Trumpa, USA ztratily na obchodu s Evropou 151 miliard dolarů. Evropa nebere produkty farmářů USA, ani Americká auta. A když už ano, tak je zdaní mnohem více, než daní Amerika zboží z Evropy. Obchodování s Čínou je ještě horší. USA při tom uvalují nejen sankce každému, kdo se ne ně jenom křivě podívá, ale cla a další poplatky celému světu. Takže Amerika First v praxi znamená America Only. Čili jde opět jen a jenom o americkou globální hegemonii.
POSTSOVĚTSKÉ STÁTY
Všechny pobaltské a kavkazské státy, které byly součástí SSSR, se jeho republikami staly proto, že si nedokázaly udržet svou samostatnost. A to nejen vůči Rusku, ale na tom Kavkaze ani vůči svým sousedům. Po rozpadu SSSR zase nemají kádry k tomu, aby se dokázaly samy spravovat a tak jsou fakticky řízeny z vnějšku, nadstátními strukturami, převážně z Washingtonu. Tím se automaticky stávají protiruskými, jelikož je elity USA zneužívají v začínající první globální válce. Ženou jeho obyvatele proti jedinému státu, který je vojensky dostatečně odolný vůči hegemonii Americké Unie. Při tom všechny pořád hospodářsky doslova visí na krku Rusku a jeho obyvatelstvo mnohde tvoří významná ruská menšina. Rusko je dočasným donorem v tom smyslu, že si u nich objednává různé zboží, jež by mnohdy jinde získalo levněji. Starými vazbami tak udržuje jejich ekonomiku, která by bez Ruska se ještě více propadla. Pro Pobaltí, stejně jako pro Kavkazské státečky, které jsou menší, než regiony Ruska. Dle teorie řízení platí, že fakticky jsou jen státností a ne státy, schopnými naplnit veškeré nutné role státu.
OSUDOVÝ OMYL MYŠLENÍ ZÁPADNÍ CIVILIZACE
Od dob Zarathustových se v naší kulturní sféře rozšířila personifikace dobra a zla. Boha a Satana. Čímž bylo založeno myšlenkové klišé vnímání světa pouze v dvojkovém, ale především v nesmiřitelném prostoru. Známe tedy zlo a dobro, lež a pravdu, nenávist a lásku, leč nic mezi tím. Hlavně pak nikdy nedovedeme pochopit, že ony krajní polohy fakticky jsou limitami, kterých životní praxe nikdy nedosáhne. Jinými slovy že neexistuje absolutní dobro, stejně jako absolutní zlo. Ale hlavně v naší civilizaci, vlastně dneska už jedné z původních kultur všelidské civilizace nechápeme, že všechny jevy lidského světa, které se zrodily v naší mysli a vyskytly i v praktickém životě, jsou nezničitelné a nám nezbývá, než se postarat o jejich vzájemnou rovnováhu a pokusit se o zajištění co nejmenší jejich škodlivosti pro naši existenci. Orientální filosofie, nějaké to tisíciletí starší než naše, se s tím již vyrovnala. Princip jin jang nám budiž nedostižným vzorem. Opačné se vzájemně doplňuje a je obsahem všeho ve vesmíru. Bez zla, bychom ani zlo nedokázali vnímat. Amen, pravím já.
NA PRAHU SEBEZNIČENÍ
Ruské prostory jsou pro tak „nepočetný“ národ obrovské. Na tomto území je navíc prokazatelně nezměrné množství zdrojů, které potřebují jiní, někteří dokonce existenčně. Navíc je Západní Sibiř, od Uralu po Bajkal, geologicky na kontinentě nejstarším a tedy nejstabilnějším pevninským územím světa. Což je lákavé pro všechny, kdo ví, že s vysokou pravděpodobností dojde k velké planetární katastrofě, nebo ji dokonce plánují. A v nejnovější panice je dokonce možné, že při rychlých změnách klimatu se celá Sibiř stane, po rozmrznutí permafrostu, úrodným teritoriem, schopným uživit několik miliard lidí. Proto je Rusko odedávna a dneska tím víc, neodolatelně vábnou kořistí pro všechny predátory světa.
Rozpad poslední Ruské veleříše jménem SSSR byl proveden za vůdcovství opilce Jelcina, který již tehdy byl manipulován vlivovými strukturami mocného Západu. Pod banditismem, který zemi způsobil větší škody než druhá světová válka, se Rusko, bohužel pro Západ, nepovedlo nezvratně změnit. Především jej rozbít na několik územních celků. USA, EU, a jejich výkonná složka NATO v 90 létech minulého století tak promarnily naprosto jedinečnou příležitost, která se nebude již opakovat. Proto USA přistupují k řešení ruského problému podle tzv. vlčí metody. Tak jako vůdce vlků před útokem shromažďuje kolem sebe smečku, tak i USA shromažďují spojence a vojska na Unii závislých států, kolem hranic Ruské Federace, aby mohly ve vhodnou dobu zaútočit. Přípravné a systémově vedené procesy k útoku jsou prakticky ukončeny a pokračují už na vysoké politické úrovni: mezinárodní diskreditace RF je v plném běhu, rusofobie funguje s pomocí rostoucích finančních podpor nadnárodním neziskovým organizacím na boj s RF a sankce nabírají více a více absurdní formy až s charakterem sadismu a účinky masochismu. Rusku nezbývá nic jiného, než se připravit na útok. Střet sice není ještě nevyhnutný, leč riziko je větší než kdykoli v minulosti. V takové atmosféře stačí technická závada, omyl lidského činitele, nebo pohnutí mysli psychopata a konec lidské civilizace je jistý. Což by si měli uvědomit nejvíc šavličkáři v Polsku, oživovači zombie jménem Bandera na Ukrajině a nenávistí ohloupení v Pobaltských státech.
VÍCE K RUSKÉMU HODNOCENÍ BREXITU
V den rozchodu Evropské Unie s Britským královstvím jsem zaznamenal hlas Ruského poslance, který, pod vlivem snah o revizi výsledků, nebo alespoň historie druhé světové války prohlásil, cituji: „Po odchodu Británie je celá Evropská unie hitlerovská koalice a její otroci“. Přimělo mne to vzpomenout si na situaci Evropy v dobách Hitlerovy největší slávy. Španělsko, Portugalsko, Itálie, to byly ryze fašistické státy podporující Hitlera. Na jihu Evropy kromě Řecka a Jugoslávie všechny státy spolupracovaly, ba byly až spolubojovníky Hitlera. Polovina Francie podporovala Hitlera. Střed Evropy, to byl přímo Hitler. Polsko už vlastně neexistovalo a Slovensko se přidalo k Hitlerovi. Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko byly vojenští spojenci Hitlera stejně jako Albánie zase Mussoliniho. Severní státy sice byly více méně neutrální, ale Hitler si na nich vynutil surovinovou podporu, takže se daly chápat jako ono hodnocení o otrocích Třetí říše. Protektorát Čech a Moravy byl rovněž otrokem Hitlera. Takže?! Ruský poslanec má naprostou pravdu. EU je dneska prakticky Německou Čtvrtou říší, pokračovatelkou to středověké Říše Římské, národa Německého.
NEHORÁZNĚ O DĚJEPISU.
V současné době intenzivního ideologického boje vznikla opět nutnost přepisovat minulost.
Na historiografii, čili dějepis se dá od nepaměti uplatnit Churchillovo rčení o statistice. Čili. Uznávám jen ty „dějiny“, které jsem si sám upravil. Tento můj dlouhodobý názor se opírá o přesvědčení, že minulost nikdy nejde popsat naprosto vyčerpávajícím způsobem. Vždycky se najde nějaký badatel, který vyšťourá nový dokument, či najde nějaké dosud neznámé skutečnosti, kterými odůvodňuje proces „úpravy dějin“. Absolutně úplný popis minulosti není možný i proto, že by ho lidský mozek vnímal daleko delší dobu, než po jakou se ta, či ona událost děla.
Dějepis je proto vždycky výběrem událostí a za druhé jejich interpretací. I ten nejpoctivější dějepisec má své celoživotní zkušenosti a je mu vlastní konkrétní světonázor. Naprostá většina historiků dokonce vyznává určitou ideologii, ať již náboženskou, či jinou. A úplně nejhorší je, když historik je existenčně závislý na svém „sponzorovi“, jehož zájmy či postoje přijal za své. O fanaticích všeho druhu nemluvě.
Dovoluji si proto tvrdit, že dějepis v prvé řadě není vědou. Jde o vyprávěnku. Každý historik si z dokumentů o daném úseku minulosti vybírá jen určité skutečnosti. Výběr řídí svým hodnocením o jejich důležitosti. Jinými slovy prospěšností pro jeho zájmy, či pro potřeby a zájmy svého sponzora, či zaměstnavatele. Takže už samotný výběr dokumentů a jiných důkazů je záměrně neúplný. Nehodící fakta se v lepším případě ignorují, v tom horším potřebně interpretují, nebo dokonce záměrně zamlčují, nebo prostě popírají. Výběr jen některých skutečností z celé plejády dějů té doby je prvním stupněm manipulace s historií.
Mnohem důkladnější manipulací s minulostí je pak interpretace jednotlivých událostí a konečně výklad celého dějinného období. Tady najít meze „tvůrčího“ přínosu k reálné skutečnosti mnohdy vůbec nelze nalézt. Proto po celá období platí jen jeden výklad celých historických období, založený především na ideologii a převažujícím, mnohdy dokonce jediném světonázoru celého společenství, kterému je dějepis předkládán. Je-li výběr událostí a faktů z jednotlivého období historie manipulací s minulostí dle záměru autorů a jejich živitelů, je interpretace dějin vždy odrazem, zrcadlem a důsledkem přesvědčení autora, konkrétní zájmové skupiny, či určité části celého společenství.
Na tomto místě uvádím jen jednovětou poznámku. Nejzákeřnějšími manipulacemi s minulostí jsou vždycky interpretace prezentované politiky.
Na závěr kladu otázku, na kterou hledám odpověď již nejméně půl století. Má Evropa vůbec své dějiny? Před zmíněnými desítkami let jsem pročítal dějepisy několika národů a zjistil jsem, že až příliš často v nich stejné události ten, či onen národ popisuje jinak. Co je skutečnými dějinami? Jeden výklad, druhý výklad, či oba? Dějinami Evropy jsou dějiny jednotlivých etnik, národů, dynastií států, nebo se dají najít nějaké společné? Když ano, tak jaké a především jak se k nim dopracovat? Že by každý současný národ napsal své a pak obrovský tým odborníků zkompiloval, co je v nich společné a to vydal za dějiny Evropy?
JEŠTĚ K MACRONOVU TVRZENÍ
Dne 5.2. jsem tady citoval obvinění, jímž mamánek Emánek, plným jménem Emmanuel Macron, na svůj hejskovksý věk poněkud drze a nabubřele káral Rusko, za manipulaci s dějinami druhé světové války. Dovoluji si k jeho citátu připodotknout čtyři poznámky.
-Druhá světová válka nezačala teprve až vojenským napadením Polska, jak se snaží v současnosti prosadit představitelé polské moci. Prvním aktem organizovaného násilí, jež lze za válku už vydávat, bylo vojenské přepadení Rakouska čili tak zvaný anšlus. Pokud někdo nepovažuje tuto vojenskou anexi za nepřípustný akt nepřátelství, alias válku, pak nemá vůbec žádné oprávnění odsuzovat dneska Rusko za anektování Krymu, nadtož po uskutečnění referenda.
-Není vůbec podstatné, kdy ten, či onen stát a s kterým podepsal smlouvu o neútočení. Za prvé, smlouva o neútočení se v dějinách vždy uzavírala jen a jenom mezi státy, které předpokládaly, že se mohou napadnout, když to bude pro ně výhodné. Minimálně pak mezi těmi, které se alespoň teoreticky vůbec napadnout mohly. Proto například Československo nemělo nikdy smlouvu o neútočení kupříkladu s Novým Zélandem. Za druhé každá mezinárodní smlouva má vždycky několik tajných doložek, které se dají jednou či druhou stranou vždycky „využít“ k akcím, víc než málo podobným válce.
– Polsko samotné se ještě před tím, než bylo napadeno Německem, samo projevilo jako agresor, když se zmocnilo části území Československa, čímž fakticky zahájilo svůj vstup do celkového válečného konfliktu s názvem druhá světová válka.
– Sovětský svaz byl od samého svého vzniku po první světové válce státem nového typu. Státem, v němž po celá tisíciletí bohatí, coby jediní vládci, byli od politické moci odříznuti tím, že byli zbaveni svého bohatství. SSSR se tím stal nesmiřitelným nepřítelem všech mocných osob a sil ve všech zemích nejen Evropy, ale světa. Není známa jediná země, která by neprojevovala nepřátelství vůči němu. Už od prvních měsíců občanské války v Rusku, která trvala od konce roku 1917 až do roku 1923, se na boji proti nové moci podílela vojska prakticky všech zemí Evropy.
Shrnuto a podtrženo. Sovětský svaz byl od svého zrodu vnímán jako vřed lidské civilizace, přesněji ničitel nadvlády panstva nad zbytkem společnosti a proto bylo zájmem každé jiné moci SSSR zničit. Sovětské Rusko bylo proto od samého svého zrodu objektem agresivní války a jeho zničení cílem každé, tehdy předpokládané války. Čímž se stal sice záminkou k válčení, čti tučným soustem pro každého. Což je tak asi veškerá jeho vina na vzniku druhé světové války. Puntík
EU PO BREXITU.
Prvního února jsem si na svůj FC vyvěsil následující text, cituji: „BREXIT – KONEČNĚ. Nepíši konečně pro ono dlouhé vyjednávání s vedením EU. Mám na mysli čistě svůj náhled na věc. Tvrdím totiž od samého počátku sjednocování Evropy, tehdy pouze Západní, že Británie do Evropy nepatří. Jak to tvrdil nejvýznamnější poválečný prezident Francie de Gaulle. A to nejen proto, že se tam jezdí vlevo a měří v yardech. Obyvatelstvo, ale především její mocnáři, mají totiž naprosto jinou mentalitu. Vždyť Britské království ještě před sto lety bylo první říší v dějinách světa, nad nímž opravdu slunce nikdy nezapadalo, tedy od nejvýchodnější Austrálie až po Kanadu. Po druhé velké válce, v níž se USA dorvala na pozici nového hegemona Západu, se Británie k Americké Unii doslova přimkla tak důkladně, že se stala její nepotopitelnou letadlovou lodí. Po celou další dobu pak v Evropě a později i v EU, se chovala jako proamerická pátá kolona. Takže odchod Britů z EU vítám. I když…jsem si plně vědom včerejšího hlasu z Ruska, který řekl, cituji: „Po odchodu Británie je celá Evropská unie hitlerovská koalice a její otroci“. Konec obojí citace.
Tvrdím už nejméně půl století, že SSSR byl předčasný a unáhlený projekt. Oproti tomu EU je naopak velice opožděným projektem. Evropa měla pokračovat ve svém sjednocování po rozpadu Římské říše na Východní a Západní. Nejpozději ale na konci prvního tisíciletí. Úplně poslední, už spíše teoretickou šanci, měla ještě po třicetileté válce, kdy by se asi vytvořilo jen jakési jádro pozdější federace, či alespoň Unie.
Neustále opakuji, že v mezinárodním prostoru dosud žádná EU prakticky neexistovala a neexistuje. Nebude ani v budoucnu existovat, pokud státníci tří velmocí a alespoň velkých a lidnatějších zemí ostatních kontinentů nebudou jednat jen a jenom s představiteli EU a ne se státníky jejích jednotlivých členů, byť jsou sebevýznamnější. Trump, Putin, či Si tedy nebudou jednat s Merkelovou, Macronem, nebo třeba Zemanem, ale jen a pouze se státníky EU. To však není jediným nezbytným minimem k jejímu svrchovanému postavení v globalizujícím se světě.
Podle mého osobního náhledu Evropská Unie nebude rovněž existovat minimálně dotud, dokud v OSN nebude její delegace a ne delegace jednotlivých členských zemí. Dokud v Radě Bezpečnosti budou zástupci Franci a Velké Británie a ne pouze EU. Zájmy Britů po Brexitu určitě dostatečně pokryje Unie Amerických států. Naprosto totéž platí pro všechny ostatní mezinárodní a především celosvětové instituce. Ctižádostí nejúspěšnějších politiků by mělo být postavení státníka EU a ne svého vlastního státu. Jestli si politická třída Evropy nedovede ani představit, nadtož realizovat uvedené minimum, pak udělá nejlépe, když EU rozpustí a eventuálně začne znova. Třeba nějakým jádrem, které se shodne. Každý jiný může přistoupit, pokud bude souhlasit se základními podmínkami konstituce společného státu.
Pokud se politici rozhodnou pokračovat v současné EU, pak musí přistoupit k zásadní reorganizace svého vnitřního stavu. Osobně jako první vidím rozdělení jejího parlamentu na dvě komory. Komoru států, ale spíše regionů, nebo národů a komoru občanů, volenou podle klíče odpovídajícího počtu obyvatel regionů, národů, v nejhorším případě současných států. Za regiony bych rád viděl jednotky minimálně o 30ti milionech obyvatel, tak maximálně do padesáti milionů. Limitem snad Španělsko. Něco třeba jako Visegrádská skupina, Polsko s pobaltskými státy, Benelux, či Rumunsko s Bulharskem atd.
Jen tento orgán by volil premiéra a prezidenta (prozatím – později snad všichni občané, jako v USA). Jednotlivé současné státy by se musely minimálně vzdát své zahraniční, obranné a finanční svrchovanosti. Takže…Raději to rozpustíme, protože k tomu jsme zatím nedorostli? Že ano dámy a pánové!
DVĚ ZPRÁVY, KTERÉ MNE ZAUJALY
První je ze včerejška, cituji: „Macron obvinil Rusko z pokusů přehodnotit historii Druhé světové války. Ruské úřady opakovaně mluvily o tom, že některé evropské země se snaží přepisovat historii“. Konec citace. Spor existuje především mezi Polskem a Ruskem již dlouhodobě. V posledních týdnech ho vystupňovali Poláci žádostí o vyplacení reparací za škody způsobené jim Rudou armádou za války. Já osobně jsem vždycky tvrdil, že jsou to Poláci a ne Němci, kdo je nejmilitarističtějším národem Evropy. Celé dějiny bojují se svými sousedy, takže jejich stát už pětkrát přestal existovat. Když se to tak vezme, tak Poláci ani nemají nějaké své tradičně vlastní území. Dneska osídlují velkou část Pruska a Ukrajinci zase žijí na velkém území kdysi jejich státu. I ten údajně královský Krakow je fakticky Slezský. Churchill je zcela oprávněně označil za vřed Evropy. A jsou jím v poslední období zase víc a víc. Odborníci se například shodují, že další zemí, která opustí EU, bude právě Polsko. Americká militery mafie se netají tím, že z Polska vybuduje svou nejvýchodnější pevnost proti Rusku. Polští mocnáři s tím nejen souhlasí, ale již takový záměr svým úsilím realizují. Jsou přesvědčeni, že s pomocí USArmy s konečnou platností zničí Rusko, tak jak si to jejich předchůdci přáli uskutečnit už v roce 1934 s pomocí Německa. Tehdy polský ministr zahraničí nabídl svému německému partnerovi společné tažení na Moskvu při podpisu smlouvy o neútočení mezi Německem a Polskem. A to i za situace, kdy Polsko mělo podepsáno smlouvu o neútočení s SSSR už v roce 1932. Takže Macron se chová jako každý politicky osleplý interpret historie. Z minulosti si vybírá ke svým tvrzením jenom události, které mu vyhovují.
Zatímco první zpráva se týká manipulace s dávnou historií, druhá sděluje „úplně novou skutečnost“ z nedávné události. Cituji: „… ve chvíli, kdy Američané v Bagdádu zabili íránského generála Sulejmáního, zrovna vezl oficiální odpověď Teheránu na zprostředkovatelské návrhy Iráku…Teherán v dopise vyjadřoval ochotu vyřešit všechny spory se Saúdskou Arábií a Emiráty ,„jak nejrychleji to bude možné´“. Konec citace. Pokud jde o fakt a ne Fake news, pak zabití Sulejmáního je nutné jednoznačně považovat za válečný akt, zabraňující mírová vyjednávání. Írán tak sděluje světu, že jeho generál, údajný terorista, byl vlastně vyslancem míru, nebo alespoň reprezentantem sil, které si přejí zmírnění napětí v regionu. Což se vůbec nehodí pouze dvěma zemím. USA, která jako vždy „tam nebydlí“ a Izraeli, který jako cysta, či bující nádor, tam nemá co dělat.