EU PO BREXITU.

Prvního února jsem si na svůj FC vyvěsil následující text, cituji: „BREXIT – KONEČNĚ. Nepíši konečně pro ono dlouhé vyjednávání s vedením EU. Mám na mysli čistě svůj náhled na věc. Tvrdím totiž od samého počátku sjednocování Evropy, tehdy pouze Západní, že Británie do Evropy nepatří. Jak to tvrdil nejvýznamnější poválečný prezident Francie de Gaulle. A to nejen proto, že se tam jezdí vlevo a měří v yardech. Obyvatelstvo, ale především její mocnáři, mají totiž naprosto jinou mentalitu. Vždyť Britské království ještě před sto lety bylo první říší v dějinách světa, nad nímž opravdu slunce nikdy nezapadalo, tedy od nejvýchodnější Austrálie až po Kanadu. Po druhé velké válce, v níž se USA dorvala na pozici nového hegemona Západu, se Británie k Americké Unii doslova přimkla tak důkladně, že se stala její nepotopitelnou letadlovou lodí. Po celou další dobu pak v Evropě a později i v EU, se chovala jako proamerická pátá kolona. Takže odchod Britů z EU vítám. I když…jsem si plně vědom včerejšího hlasu z Ruska, který řekl, cituji: „Po odchodu Británie je celá Evropská unie hitlerovská koalice a její otroci“. Konec obojí citace.

Tvrdím už nejméně půl století, že SSSR byl předčasný a unáhlený projekt. Oproti tomu EU je naopak velice opožděným projektem. Evropa měla pokračovat ve svém sjednocování po rozpadu Římské říše na Východní a Západní. Nejpozději ale na konci prvního tisíciletí. Úplně poslední, už spíše teoretickou šanci, měla ještě po třicetileté válce, kdy by se asi vytvořilo jen jakési jádro pozdější federace, či alespoň Unie.

Neustále opakuji, že v mezinárodním prostoru dosud žádná EU prakticky neexistovala a neexistuje. Nebude ani v budoucnu existovat, pokud státníci tří velmocí a alespoň velkých a lidnatějších zemí ostatních kontinentů nebudou jednat jen a jenom s představiteli EU a ne se státníky jejích jednotlivých členů, byť jsou sebevýznamnější. Trump, Putin, či Si tedy nebudou jednat s Merkelovou, Macronem, nebo třeba Zemanem, ale jen a pouze se státníky EU. To však není jediným nezbytným minimem k jejímu svrchovanému postavení v globalizujícím se světě.

Podle mého osobního náhledu Evropská Unie nebude rovněž existovat minimálně dotud, dokud v OSN nebude její delegace a ne delegace jednotlivých členských zemí. Dokud v Radě Bezpečnosti budou zástupci Franci a Velké Británie a ne pouze EU. Zájmy Britů po Brexitu určitě dostatečně pokryje Unie Amerických států. Naprosto totéž platí pro všechny ostatní mezinárodní a především celosvětové instituce. Ctižádostí nejúspěšnějších politiků by mělo být postavení státníka EU a ne svého vlastního státu. Jestli si politická třída Evropy nedovede ani představit, nadtož realizovat uvedené minimum, pak udělá nejlépe, když EU rozpustí a eventuálně začne znova. Třeba nějakým jádrem, které se shodne. Každý jiný může přistoupit, pokud bude souhlasit se základními podmínkami konstituce společného státu.

Pokud se politici rozhodnou pokračovat v současné EU, pak musí přistoupit k zásadní reorganizace svého vnitřního stavu. Osobně jako první vidím rozdělení jejího parlamentu na dvě komory. Komoru států, ale spíše regionů, nebo národů a komoru občanů, volenou podle klíče odpovídajícího počtu obyvatel regionů, národů, v nejhorším případě současných států. Za regiony bych rád viděl jednotky minimálně o 30ti milionech obyvatel, tak maximálně do padesáti milionů. Limitem snad Španělsko. Něco třeba jako Visegrádská skupina, Polsko s pobaltskými státy, Benelux, či Rumunsko s Bulharskem atd.

Jen tento orgán by volil premiéra a prezidenta (prozatím – později snad všichni občané, jako v USA). Jednotlivé současné státy by se musely minimálně vzdát své zahraniční, obranné a finanční svrchovanosti. Takže…Raději to rozpustíme, protože k tomu jsme zatím nedorostli? Že ano dámy a pánové!

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *